Ano Pan, teď už vím, kde byla chyba, starala jsem se až moc a chtěla, aby všichni včetně manžela byli spokojení, věřila, že to ocení, teď už vím, že to bylo špatně, že to byla cesta do pekel. Otázka je, jestli už není pozdě něco zachraňovat, jestli to má ještě vůbec cenu. Samozřejmě pro případný příští vztah si z toho můžu vzít ponaučení, ale co tento současný? Do poradny k psychologovi jsem objednaná na příští týden, snad mi to pomůže některé věci vyjasnit.
Zuzi, máš pravdu, taky mi připadá, že manžel hledá nějakou podobnou jako jsem já, potřebuje, aby k němu bylo vzhíženo, nikdy neměl moc velké sebevědomí a jak mi sám řekl, potřeboval si dokázat, že prý je chlap a dovede sbalit i jinou ženskou. Tato si pořád stěžuje na manžela a on je ten hrdina, který ji může utěšit, povzbudit a dát jí sílu.Mám obavu, že pokud si tato paní přece jen usmyslí rozmetat svoji rodinu, můj manžel za ní půjde jako dobytče na porážku a nic ho nezastaví, ani já, ani naše děti. Teď nemá kam jít, proto vyčkává, jak to dopadne u té druhé. A máš Zuzi pravdu, může to trvat ne měsíce, ale třeba i leta. Takže sama pro sebe zatím vidím dvě možnosti, buď ho vypakovat, ať si jde kam chce a rozhoduje se jinde po nějakou vymezenou dobu s tím, že mi pak řekne, jak se rozhodl, nebo zůstane doma, já se od něj pokusím citově odpoutat, budu si dělat svoje věci,mít své zájmy  a budeme žít zatím každý svůj život.

Daphné napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Sorajo,

Někde jsi prostě udělala chybu. Starala ses až moc, nejspíš příliš posluhovala celé rodině, vstoupila jsi při tom asi i do jeho prostoru - vzala jsi mu možnost, aby byl tvůj rytíř.
Tohle je hodně cenná informace pro případ, že chceš manželství zachránit.

Zkus navrhnout manželskou poradnu a najdi skutečně kvalitního poradce.

Jenže, Pan, to samo o sobě je dost těžké, to zrytířštění partnera. Zvyk je železná košile, a to z obou stran. Pokud se nenaučil otevřít a podržet otevřené dveře, abys mohla projít, bude se furt cpát jako první, případně tě nechá, ať si otevřeš sama - například. Já vím, že tohle je nepodstatná banalita, ale jednak z nich se skládá soužití a jednak je na tom vidět, jak pracná je vlastní změna chování....vlastně očekávat ty otevřené dveře a udiveně se zahledět, pokud tomu tak není, to chce pro začátek pořádnou dávku trvalé sebekontroly. A co teprv všechno ostatní, ten dennodenní koloběh....

Navyše teraz je podľa mňa ten úplne nahorší čas začíbať s tým... Keď je zamilovaný, je už neskoro - možno až sa "odmiluje". Myslím, že jej muž by si v tejto chvíli nevšimol, ani keby sa Soraja zmenila na ružového slona. Proste mu pohľad smeruje niekam inam...

Niektorých niektoré. Môjmu bývalému zaimponovala dáma 190cm/cca 85kg, a hlavne tým, že vedela šoférovať 1203-ku a bola dobrá obchodníčka. Lidé jsou rúzné....

Upravil(a) Selima (20. 6. 2010 17:34)

sorajaa napsal(a):

Holky,tak včera se manžel ukázal až večer, že mi musí něco vysvětlit. Byl prý s chlapama celou noc po hospodách, chtěl prý na svoje starosti zapomenout tím, že se totálně opije a pak se vzpamatovával a dospával jednoho z těch kamarádů, je prý rozvedený a žije sám.
Pak mi začal vysvětlovat to o té druhé, i když jsem se ho na nic neptala. Prý se do sebe hrozně zamilovali, ale je to platonicjý, prý spolu zatím nic neměli.Její manžel mic netuší, bydlí v bytě v paneláku a mají čas se vydívat jen chvíli po práci, než se vrátí její manžel domů. Večery a víkendy jsou čistě v rodinné režii. Prý je v manželství nešťastná, její muž je ten, co má ve všem hlavní slovo, ona nesmí nic. Mají dvě školní děti. To s mým mužem že je pro ni únik, na který se těší, jak to chce řešit dál, prý neví, jestli se chce rozvést, taky neví, jen to, že je hrozně zamilovaná a je jim s mým mužem spolu moc dobře.
Manžel taky neví, jak to má řešit, prý si musí vše rozmyslet, rozvádět se mu zatím asi nechce, když neví, jak to bude u ní, ale vzdát se jí taky nechce.
Vůbec holky nevím, co si mám o tom myslet, co dělat. I kdybych věřila, že je to mezi nimi jen platonický, není to nakonec ještě horší, než kdyby spolu i spali? Takto to má pro ně své kouzlo zakázaného ovoce a může se to vléct hodně dlouho. Teprve až když ti dva spolu žijí, přestanou se vidět navzájem růžovými brýlemi, přijde i ten normální život s normálními starostmi, takto si pro sebe kradou jen krátké chvilky a má to úplně jiný nádech.
Mám mu dát čas a čekat, že to vyšumí, ale zase jak dlouho, jak říkám, může to být běh na dlouhou trať. Co byste dělaly vy?

No, já bych mu i věřila... chlapi jsou někdy divní...
Každopádně bych mu řekla něco v tom smyslu, že je dospělý, já mu nemám co dovolovat a pokud je paní v tak strašné situaci, tak ať s ní to kafíčko vypije. Ale že jaksi zapomněl, že já nejsem povinna akceptovat tuhle jeho hru na rozmyšlenou a to mu asi nedošlo, takže ať zapojí závity znova a rozmyslí si, co vlastně chce, nebo kam se na tu dobu, než se rozmyslí, přestěhuje. Ten kámoš rozvedenej, co se u něj tak hezky přemýšlí... třeba...
On ti klíďo řekne, že se rozvádět nechce, ale vzdát se jí taky nechce... to toho moc nevymyslel. Pořád je to o něm, ne o vás... Jako když chceš vzít capartovi lopatičku, která není jeho, ale Pepíčkova... Vzteká se a dupe.
Místo chlapa, o kterého je možný se opřít, máš najednou batole kterýmu bereš hračku...

Upravil(a) javena (20. 6. 2010 22:04)

PPavlaa napsal(a):

tak to tady čtu snad poprvní můj ex teda taky tvrdil, že ta naše milenka je děsná chudinka, doma týraná, manžel ji ubližuje, bije ji, ona se ho bojí, nemá kam jít. ve finále se ukázalo, že týranej je doma spíš její manža
to tenkrát exovi spadla čelist, když to zjistil

Tak vo tom žádná - ona sa tiež vtedy rozvádzala a jej "sviniar" si našiel inú ženu. Keď som nesmelo namietla, že to mal urobiť dávno (ona sa k nemu správala ako k psovi, ponižovala ho, zhadzovala pred deťmi aj pred nami - boli sme niečo ako rodinní známi... ), tak som bola blbá a nič som nechápala. Nakoniec, samozrejme, vyšlo najavo, že inú ženu si našiel, až keď sa rozhádali tak, že už nebol ochotný ďalej znášať jej šikanu a o.i. nechutné intrigy... Ale bývalý to nechcel vidieť, tak holt nevidel - tak mu treba, dosť dlho splácal svoj omyl, obrazne aj doslova.

javena napsal(a):

sorajaa napsal(a):

Holky,tak včera se manžel ukázal až večer, že mi musí něco vysvětlit. Byl prý s chlapama celou noc po hospodách, chtěl prý na svoje starosti zapomenout tím, že se totálně opije a pak se vzpamatovával a dospával jednoho z těch kamarádů, je prý rozvedený a žije sám.
Pak mi začal vysvětlovat to o té druhé, i když jsem se ho na nic neptala. Prý se do sebe hrozně zamilovali, ale je to platonicjý, prý spolu zatím nic neměli.Její manžel mic netuší, bydlí v bytě v paneláku a mají čas se vydívat jen chvíli po práci, než se vrátí její manžel domů. Večery a víkendy jsou čistě v rodinné režii. Prý je v manželství nešťastná, její muž je ten, co má ve všem hlavní slovo, ona nesmí nic. Mají dvě školní děti. To s mým mužem že je pro ni únik, na který se těší, jak to chce řešit dál, prý neví, jestli se chce rozvést, taky neví, jen to, že je hrozně zamilovaná a je jim s mým mužem spolu moc dobře.
Manžel taky neví, jak to má řešit, prý si musí vše rozmyslet, rozvádět se mu zatím asi nechce, když neví, jak to bude u ní, ale vzdát se jí taky nechce.
Vůbec holky nevím, co si mám o tom myslet, co dělat. I kdybych věřila, že je to mezi nimi jen platonický, není to nakonec ještě horší, než kdyby spolu i spali? Takto to má pro ně své kouzlo zakázaného ovoce a může se to vléct hodně dlouho. Teprve až když ti dva spolu žijí, přestanou se vidět navzájem růžovými brýlemi, přijde i ten normální život s normálními starostmi, takto si pro sebe kradou jen krátké chvilky a má to úplně jiný nádech.
Mám mu dát čas a čekat, že to vyšumí, ale zase jak dlouho, jak říkám, může to být běh na dlouhou trať. Co byste dělaly vy?

No, já bych mu i věřila... chlapi jsou někdy divní...
Každopádně bych mu řekla něco v tom smyslu, že je dospělý, já mu nemám co dovolovat a pokud je paní v tak strašné situaci, tak ať s ní to kafíčko vypije. Ale že jaksi zapomněl, že já nejsem povinna akceptovat tuhle jeho hru na rozmyšlenou a to mu asi nedošlo, takže ať zapojí závity znova a rozmyslí si, co vlastně chce, nebo kam se na tu dobu, než se rozmyslí, přestěhuje. Ten kámoš rozvedenej, co se u něj tak hezky přemýšlí... třeba...
On ti klíďo řekne, že se rozvádět nechce, ale vzdát se jí taky nechce... to toho moc nevymyslel. Pořád je to o něm, ne o vás... Jako když chceš vzít capartovi lopatičku, která není jeho, ale Pepíčkova... Vzteká se a dupe.
Místo chlapa, o kterého je možný se opřít, máš najednou batole kterýmu bereš hračku...

škoda, žes to přepsala. včera jsi mě tím cos napsala původně fakt rozesmála.

Petro 1234, opravdu tyto manželovi zamilované výlevy nechci poslouchat, ptala jsem se ho, proč mi to říká, prý abych ho pochopila, prý kdybych se v podobné situaci ocitla i já sama, budu jednat stejně, to podle něj zřejmě znamená rozbít dvě rodiny se čtyřmi dětma, byť pravda ty naše jsou již odrostlé, hodit za hlavu víc jak dvacet let manželství a neohlížet se na nic a na nikoho, to vše jen pro to, že se bezhlavě zamiluju. Já to pořád nedovedu pochopit, tu ženu zná krátce, doteď s ní podle něj nic neměl, její děti ještě ani vůbec neviděl a už uvažuje o tom, že s ní bude žít. Co my, co její manžel, její děti? Prý jestli ho budu tlačit, aby se rozhodnul co nejdřív, tak udělá zbrklé rozhodnutí a to nechce. Ptala jsem se ho, co teď cítí ke mě, prý mě má svým způsobem pořád rád. To má stačit? Prý si vše uvědomuje, jak mi ubližuje, je prý vůl, ale stejně si nemůže pomoct. To všichni chlapi, když se zamilují, jednají stejně? Zatím pořád bych ho chtěla zpátky, zkusit vše napravit,pokud by i on chtěl zůstat s námi a s tou druhou skončil,ale toho on momentálně není schopný. Má smysl čekat nebo ztrácím čas?

Sorajoo - sama si odpovídáš. Píšeš, že zatím ho chceš pořád ještě zpátky. Tak ti nezbývá nic jiného, než čekat a "bojovat". Prosím tě a kde se s ní tvůj manžel schází? K ní domů nemůže, k vám si ji taky nepřivede, jestli má ona děti malé, tak od nich taky jen tak odcházet nemůže. A ještě to tajit před jejím mužem. Mají to chudáci těžké :-)). Znáš ji a jejího manžela? Je-li její manžel "od rány", nebylo by od věci, aby taky věděl ....

Sorajoo,já bych asi ťala.Podle toho co čtu tak je to váhavý střelec.Pokud je ve fázi tetřev hlušec asi sám nic nerozhodne,zvlášť když si není jistý tou paní,a zároveň cítí,že o něj pořád stojíš.Doma má full servis,tak kam by se hnal.Chtěl by vás mít asi obě.Nic mu neulehčit.Až se bude rozhodovat kam vlastně patří tak,jinde než v teple domova mu to půjde rychleji.A z vlastní zkušenosti-pokud padlo spojení "mám tě pořá rád" tak bych se nedivila,kdyby byl za pár týdnů zpátky doma.

Upravil(a) sasasa (21. 6. 2010 20:58)

Sorajo, po tom všem, co tu holky psaly- myslím, že  pokud ještě o muže stojíš, tím spíš bys mu měla dát šanci aby se před tebou  nepokoušel se shazovat, dělat z tebe vrbičku  naslouchačku, "vyblívat" na sebe i tebe  podrobnosti o jeho zamilování....  Pokud on tu šanci  nevyužije- tj. ani pokud mu necháš prostor a čas ( mimo tvou přítimnost, tvůj život, tvoje posluhování doma) neměla bys litovat rozchodu.  Dej mu  termín   (nebo dej sobě termín))do kdy to chceš snášet. Ne žádné měsíce a roky- za tu dobu by ti šiblo, ale  čím dřív to rozsekneš, tím míň toho trapného od něho budeš slyšet. Podle  mého - když mu nedáš šanci pocítit o co by přišel ,pokud ztratí tebe, nebude mu dělat problém tě trápit.  Třeba roky.

Holky, díky vám všem, jsem moc ráda, že se můžu aspoň tady svěřit a zároveň díky vám získat trochu náhledu na svoji situaci.
Salen, kdy se schází nevím, nejspíš někde odpoledne po práci v kavárně, hospodě, venku, fakt nevím.Párkrát asi byli někde naším autem. Každopádně večer a o víkendech ne, to musí být ona s rodinou. Její manžel asi fakt zatím nic netuší. Kdo je ona nebo on vůbec nevím, jen si myslím, že bydlí ve městě, kde manžel pracuje. Ani nevím, kde se seznámili. Její chlap je ten, kdo prý má ve všem rozhodné slovo, jen tak pro zajímavost vydělává prý víc jak dvakrát tolik než můj manžel  a ona je ta chudinka, která musí poslouchat. Je zajímavý, jak můj manžel kritizuje toho jejího, přitom ho vůbec nezná, prostě jí věří vše, co ona řekne. Může to být pravda, ale taky nemusí.
Zuzi, taky to tak vidím, sice bych ho ráda zpátky, prostě zatím nedokážu těch dvacet s ním jen tak odepsat, ale ne za každou cenu. Kdyby se rozhodnul teď a řekl, že chce být se mnou, snad by se to dalo vše ještě zachránit, ale takové čekání a váhání, až jak se to vyvrbí, až jak  se rozhodne ta druhá, to mě hrozně zraňuje. Připadá mi, že mě má jen jako pojistku, kdyby mu to nevyšlo s ní, aby měl aspoň něco. Řekla jsem mu, že pokud bude tak dlouho váhat, tak i kdyby nakonec chtěl zůstat se mnou, může už být pozdě pro mě a nevím, jestli pak budu ještě vůbec chtít ho zpět. Což ho zřejmě dost naštvalo, řekl něco ve smyslu:" No tak vidíš, tak se asi rozhodnu pro ni" (pro tu druhou).
No nevím holky, jestli nebojuju o něco, co nemá smysl nebo co už ani třeba neexistuje a jen já si to nechci připustit.

Sorajoo:

Já ti ještě nenapsla - ale čtu tě...

Takže ted ode mě malá douška - dej mu nůž na krk /obrazně ) - buď já, nebo ona. A budeš mít hned jasno a budeš vědět, na ČEM JSI A NA TOM MŮŽEŠ ZAČÍT STAVĚT.

sorajaa napsal(a):

Holky, díky vám všem, jsem moc ráda, že se můžu aspoň tady svěřit a zároveň díky vám získat trochu náhledu na svoji situaci.
Salen, kdy se schází nevím, nejspíš někde odpoledne po práci v kavárně, hospodě, venku, fakt nevím.Párkrát asi byli někde naším autem. Každopádně večer a o víkendech ne, to musí být ona s rodinou. Její manžel asi fakt zatím nic netuší. Kdo je ona nebo on vůbec nevím, jen si myslím, že bydlí ve městě, kde manžel pracuje. Ani nevím, kde se seznámili. Její chlap je ten, kdo prý má ve všem rozhodné slovo, jen tak pro zajímavost vydělává prý víc jak dvakrát tolik než můj manžel  a ona je ta chudinka, která musí poslouchat. Je zajímavý, jak můj manžel kritizuje toho jejího, přitom ho vůbec nezná, prostě jí věří vše, co ona řekne. Může to být pravda, ale taky nemusí.
Zuzi, taky to tak vidím, sice bych ho ráda zpátky, prostě zatím nedokážu těch dvacet s ním jen tak odepsat, ale ne za každou cenu. Kdyby se rozhodnul teď a řekl, že chce být se mnou, snad by se to dalo vše ještě zachránit, ale takové čekání a váhání, až jak se to vyvrbí, až jak  se rozhodne ta druhá, to mě hrozně zraňuje. Připadá mi, že mě má jen jako pojistku, kdyby mu to nevyšlo s ní, aby měl aspoň něco. Řekla jsem mu, že pokud bude tak dlouho váhat, tak i kdyby nakonec chtěl zůstat se mnou, může už být pozdě pro mě a nevím, jestli pak budu ještě vůbec chtít ho zpět. Což ho zřejmě dost naštvalo, řekl něco ve smyslu:" No tak vidíš, tak se asi rozhodnu pro ni" (pro tu druhou).
No nevím holky, jestli nebojuju o něco, co nemá smysl nebo co už ani třeba neexistuje a jen já si to nechci připustit.

Sorajaa, podobně jako alkohol umí udělat z lidí jejich vlastní karikatury, tak i zamilovanost podtrhuje některé zásadní rysy. Když se např. zamiluje velkodušný chlap, cítí se šťastný a chce, aby bylo šťastné i jeho okolí, včetně jeho případné současné životní partnerky. Postará se o to, aby jí ublížil co nejméně. Bude mu ležet na srdci její životní úroveň, její životní pocit.... Rozchod s takovým člověkem nebývá dramatický a bolestivý. Většinou se ani o rozchod nejedná, zůstává trvalé přátelství.
Když se zamiluje sobec, má na zřeteli, aby byl šťastný jen on sám, ostatní jsou mu u pr....