Holky, ani nevíte, jak jsem ráda, že se tady můžu vypsat, jste úžasný s vaším nadhledem a vtipem, přesně to teď potřebuju jako sůl. Jinak celá ta věc s autem se odkládá až na pátek, paní prý pustí z nemocnice až v pátek. To ale nic nemění na tom, že ho budu potřebovat (kolegyni mám v záloze, ale to jsem manželovi neříkala), prostě jsem mu řekla, že auto si v pátek beru já, protože nemám jinou možnost. A pokud přece jenom chce jet naším autem pro paní, ať si naloží co nejvíc věcí, aby se pak nemusel tolikrát vracet pro ostatní. Neříkala jsem to ve zlosti, tentokrát už ne, prostě to tak cítím, že to bude lepší. Ještě třeba před týdnem to tak ale nebylo, to až teď, ty poslední dny. Nevím přesně, kdy a proč se to stalo.
Ale i manžel pochopil, že to tentokrát myslím vážně, začal křičet, že se stěhovat zatím nikde nebude, odstěhuje se, až on bude chtít. Dnes ráno tu jeho operovali, manžel za ní jel odpoledne na motorce do nemocnice na návštěvu a pak z něj vylezlo, že se o tom také bavili a ona zatím nechce, aby se k ní nastěhoval, prý ho ještě pořádně nezná a není si jistá, prý chce ještě počkat a pak se uvidí. Takže na víkendy tam jezdit může, pomáhat jí, s čím bude potřeba taky, vozit jí naším autem taky, ale natrvalo se tam přestěhovat, to zatím raději ne. To je její představa. Manželova představa je, že zatím bude bydlet doma, dělat vše, co si představuje ta paní a čekat na to, až se ona rozhodne, že se může konečně nastěhovat. On dokonce čekal, že já budu ráda, že zatím nechce odejít, když jsem mu řekla, jak si to představuji já a začala o tom autě a stěhování, hrozně ho to rozčílilo, nečekal, že bych mohla chtít, aby odešel, prý si připadá jako kopací míč. Prý nečekal, že budu taková potvora a budu se ho chtít zbavit.  A prý jestli mi to teda udělá radost, tak se do konce týdne odstěhuje, pak práskl dveřma a šel spát.

Vidíš, vrací se mu to krásně zpět. Koneckonců některá děvčata ti tento scénář již dříve předpověděla. Ono je to u vás sice podle vzoru nekonečných seriálů "akční" záležitost, ale pořád je to dokola to samé, no a to by utahalo i vo....la. Možností jeho rádoby tahů na jednu či druhou stranu začíná být čím dál tím méně a tvé reakce jsou typu " to by od tebe nikdy nečekal". A to je přesně ono. Co vlastně čekal? Nepřijde ti, Sorajo, že je opravdu tvů muž legrační?
Můj muž také mnohdy zíral jak vyděšený Homo Erectus na mé poměrně svérázné reakce týkající se pro něho životně důležitých otázek a debata skončila ještě dříve, než začala. Ale co vlastně ti chlapi čekají?

sice je to dům rodičů, ale má tam trvalé bydliště a dosud jakési právo bydlet  - nesplnil podmínku nevyskytovat se tam
Neřekla bych. Tady nejde o zrušení trvalého bydliště, tudíž podmínku nevyskytování se (zatím), ale o vyklizení nemovitosti, ke které on nemá žádný právní vztah. Sorajini rodiče jako majitelé mohou rozhodovat o tom, kdo v jejich domě bude bydlet - a troufnu si říci, že žaloba na vyklizení by byla úspěšná, vzhledem k jeho chování (= chtějí pro dceru a vnoučata zajisti klidné bydlení atd.). Navíc z pouhého titulu trvalého bydliště ani nevyplývá povinnost majitele zajistit vystěhovanému náhradní bydlení.

začal křičet, že se stěhovat zatím nikde nebude, odstěhuje se, až on bude chtít... ona zatím nechce, aby se k ní nastěhoval, prý ho ještě pořádně nezná a není si jistá, prý chce ještě počkat a pak se uvidí.
Hahaha - vypadá to, že se bude stěhovat možná i na ubytovnu. Ke kopretině až a jestli milostivě svolí... jakože se do toho nehrne. Bodejť - má chlapa "na hrubou práci", pravděpodobně i na dárečky a podobně a nemusí pro něj hnout prstem, tak proč by si pohoršila, že? Hele, Sor, vaši by tu žalobu měli podat (nakonec zpětvzetí je možné), aby chlapec viděl, že až tak si zas vyskakovat nemůže.

Prý nečekal, že budu taková potvora a budu se ho chtít zbavit
Tak tomu se říká myšlenkový veletoč Týý voe, on ti snad dá za vinu i to, že ho kopretina doma nechce... a ty už taky ne. Nechtěl se náhodou zbavit on vás? No - asi nechtěl, žejo... ono mít krytou pr.del taky nejni k zahození... a co kdyby přece jen na základě tvojí potvorovitosti  urval nějakej majetek - jako že když ho vyhazuješ, chtělo by to ňákou kompenzaci, aby se s tím snáz smířil

Sorajo, myslím, že na tobě je teď, kromě materiálních záležitostí, promyslet si v sobě, jestli o takového muže ještě stojíš. Jestli ho ještě miluješ. Jestli máš pocit, že bys byla schopna jednou mu zase důvěřovat a obnovit hezký vztah do budoucna.
Myslím, že je to velmi, velmi těžké. Těžší než vztah ukončit a časem potkat jiného, lepšího partnera pro život.
Většina vztahů, kde se partner/ka vrátil zpět od milenky/ce, šla stejně dříve nebo později do kytek. Jen málo vztahů návrat ustálo. To je prostá statistika, i z babinetích stránek za těch víc než 5 let, co sem chodím.

Spoustě žen, co zůstaly samy, vyhovuje po nějaké době spíš takzvaný systém spřátelených garsonek. Už nejsou tak moc ochotné se přizpůsobovat novému soužití, mají svůj rytmus, zvyky a soukromí. Takže vypočítavost bych tomu bez bližších informací neříkala. Navíc stěhovat si narychlo domů pána, o kterém opravdu moc nevím, kdo by to udělal? To jen k té paní.
Jiná věc ovšem jsou svérázné představy Sorajina manžela, že zůstane, kde je, dokud se paní nerozhodne, případně napořád, pokud ho paní u sebe doma nebude chtít. Aby měl svou "jistotu", pojištění pro případ neúspěchu. Tady se mi líbí, Sor, jak na to jdeš a jak se k tomu stavíš, i když to určitě bolí. Držím ti pěsti.

Sorajo, fakt bych ho nechala jít. Do konce týdne, ať vypadne kam libo.
Paní jako matka chápu - taky dětem nevodím strýčky domů. Společné bydlení s (pro děti) cizím pánem je velmi citlivá záležitost a já bych si ho taky netáhla hned domů. Jedny fusekle jsem vystěhovala, naco si přitáhnout další. Ale odpady protáhnout, vymalovat - to jo, to by se šiklo...
Podívej, merunu na čutání ze sebe dělá on, měl mít nějaký plán ale on má jen srdce v gatích, takže se v tom plácá a ty se nenech citově vydírat. Každý si svůj život do jisté míry určuje sám a on se rozhodl vyměnit ženu. Nemyslím, že tahle změna byl tvůj nápad... tak žádný - já jsem chudák, ty jsi furie. Pouze reaguješ na situaci, která začíná být díky jeho chování neúnosná a jestli s tím nepočítal je čistě jeho problém. Ty máš právo určit si, že jeho s takovým přístupem ve svém životě momentálně nechceš. Tečka. Až se mu vrátí mozek do hlavy, tak se uvidí - je spousta lidí, co to zvládli a jsou spolu...
A z toho právníka vytáhni informace, jak dál - štěstí přeje připraveným. Ty píšeš, že jsi nebyla na takovou situaci připravená. Může tě hřát, že ji zvládáš lépe, než tvůj muž, což je v případě, že on byl iniciátorem téhle frašky dost tristní...
Tak se drž.

Ono by pro Sonraj bylo opravdu nejlepší, kdyby muže co nejrychleji vypakovala z baráku a to ze dvou důvodů.
Pokud se vztah má rozpadnout, S. se alespoň nebude muset účastnit odchodů a návratů, slovních přestřelek, které jí musí vysilovat.
Jestli pán za čas procitne a uvědomí si tu spoušť co předvedl, odstěhováním od Sonraj jí poskytne zachovat část citů a úcty, které jí doposud zůstaly vůči němu. To samé i dětem. A S. pak může evt. přemýšlet, zda odpustí nebo ne.

Teď mě ještě tak napadlo, jaké dobroty na vodě paní na víkend uvaří  , to bude mňamka.

Taky by mohl požádat Soraju, aby uvařila dietku... určitě by to zvládla líp, bližním se má pomáhat a kastrůlky by se mu do auta ještě vešly
A pak kdo je tu potvora

Možná s tou PANI budete v budoucnu kamarádky a s klidem jí svého mužika předáš jako velikánské překvapení. Znám případy, kdy milenka později kmitala jak pitomá a manžel si dávakl rande se svou bývaloiu ženou, protože co se týče společných dětí, bylo toho čím dál tím více k řešení, včetně rozšířené rodiny o vnoučata. Avšak odpadla potřeba starosti o nevyžehlené košile a uvařené večeře. Ta už připadla jiné.

Sorajo, udělej to tak, jak ty to cítíš a jak je to tobě příjemné. Ostatní by byla jen hra a maska.
Nefungovalo by to.

Včera jsem zaslechla Košanku, jak řekla, že provalená nevěra by se měla trestat třemi lety nepodmíněně. Souhlasím s ní. Jen nevím, jaký trest by byl přiměřený pro takové exempláře, jakým je tvůj muž.... On je hoša tak totálně velde, přímo bych řekla, že je v p....
Takže Bohnice netvrdo a pak ochranná léčba do konečného prozření?
Nevím.
Ten "chlap" nemá kouska cti v těle, žádnou hrdost, žádnou empatii, žádnou sebereflexi, sebeúctu, úctu k druhým.... prostě NIC, totálně vybráno....
A děvče...takový musel být vždycky - nesebevědomý rozmazlený maminčin mazánek.
Konečně to vidíš.
Konečně by to MOHL vidět i on

bude muset jít k rodičům?
Možná právě z toho má největší strach
Když si představím jak bych byla nenadšená z případného (nedejbože - ťuk, ťuk, ťuk ) zpětnastěhování dospělého synka, natož takhle zblblého, velmi pravděpodobně bych mu to sežrat dávala - mateřská láska má taky svoje meze
Když si představím, jak on se v tom plácá a teď se jako třetí hráč kopající do míče objeví paňmáma (možná i s tátou) a bude si mlít to svoje... no to je na mašli.