amba001 napsal(a):

Dokud manžel nepozná tvrdou realitu, jak placení podnájmu, tak neposkytování domácích služeb, na které byl zvyklý, nezačne si toho  VÁŽIT a nebude vědět, o co přišel.

Jiná varianta je, že po tomhle odejde sám, protože to nevydejchá a paní na něj bude "hodnější", bude ho víc šetřit. Tím chci říct, že je důležitý vědět o co mi jde a podle toho jednat.

Pro někoho je těžké připustit, že na všem, co se (mu) děje, má jistým způsobem svůj podíl bez toho, aby si to vzal osobně a nehledal v tom vinu.
Hm, takové Čtyři toltécké dohody, to je panečku věc. To by měla být povinná literatura s rozborem ve škole.

amba001 napsal(a):

11angelika:
Rozdíl vidím zásadní, především v tom, že rozhodnutí musí učinit on sám, což bývá hodně těžké, ale já bych mu to neulehčila.  Já bych jen určila pravidla soužití(nedělala bych mu nadále služku a neposkytovala servis), když se mnou nechce žít, tak si za bydlení bude platit - přece si nebudu vydržovat chlapa, který o mne nestojí.
Kdybych ho vyhodila, tak bych vlastně rozhodnutí udělala za něj.

Záleží na úhlu pohledu. Já tvrdím, že bych to rozhodnutí udělala za sebe. Já s ním nechci žít, tak papa. Jak relativní.

Není to přeci tak, že manžel se změní ze dne na den. Je to postupná změna, které my přihlížíme.
Pokud jenom přihlížíme, pak OK - neúčastním se a tedy se nemůžeme divit. Ale jestliže vyzkoušíš všechny dostupné možnosti, hovoříš jazyky andělskými í ďábelskými, nabízíš možnost vlastní změny, protože je možné, že partnerovi něco nevyhovuje... prostě pokoušíš se pohnout nebem i zemí, aby ses dozvěděla, proč se to děje (a samozřejmě hledáš i u sebe) - a celé je to jak přelívat moře cedníkem... pak opravdu nevím.

Aby clovek v tom co zasel a ted sklizi nasel pochopeni pro prijmuti zodpovednosti za sve ciny a tedy cely svuj zivot ktery si zasevanim utvari. 

Nechci tady rozebírat genetické dispozice ani výchovu v rodičovské  rodině. Spíš se pozastavuji nad tím, jak spousta mladých žen si na budoucí problémy s plným vědomím "zadělává" už ze začátku vztahu. Předvádějí jak jsou šikovné a schopné, poskytují co nejkvalitnější servis a starají se o pohodu domácí krbu - a obskakovaný a opečovávaný páníček se v průběhu času začne nudit. Zvláště, když je žena v "jednom kole" a nemá na manžela kdykoliv tu správnou náladu, kterou od ní očekává.  Není se co divit, když zatouží po trošce vzrušení v podobě nové hračky.
Proto potvory, které se nechávají opečovávat, jsou na tom lépe. Samozřejmě, že jsou výjimky, ale obecně to platí.

mariposa napsal(a):

Selima napsal(a):

mariposa napsal(a):

Já to chápu tak, že ten partner nás něco učí. Skrze něj se my učíme tomu čemu máme, v čem máme mezery. Proto si vybíráme takové lidi, aby nám to ukázali, my si toho všimli a něco s tím udělali
Takže... buď můžeme brečet co se nám to děje za nespravedlnosti... anebo to vzít z druhého konce a začít to dělat jinak, líp
Mluvím tady za sebe, jak to myslela Pandora to nechám na ní, ať k tomu řekne svoje

Každý vzťah a každý človek nás niečo učí, vo tom žádná. Ide len o to, že napr. za 10-20 rokov sa partner fakt môže zmeniť tak, že nestačíme zírať - a vynoria sa dve otázky: 1, ČO s tým? 2, Súvisí to so mnou (ergo: JE to mnou?)?

No jo Seli, ale těch 10, 20 let s tím partnerem člověk žije, žije vedle něj a nějakým způsobem spolu vytvářejí jednu choreografii. Rozumíš, co tím chci říct? Není to přeci tak, že manžel se změní ze dne na den. Je to postupná změna, které my přihlížíme. Takže se pak nemáme zas tak čemu divit, když jsme se na to dívali. Nebo jsme se nedívali, protože jsme na společné spoluvytváření vztahu neměli čas, ale zase to je naše práce, ten výsledek. Nic se neděje bez nás. Jaké si to uděláme, takové to máme. Všechno se mění, nic podle mě nezůstává stejné. A vše souvisí se vším. Ne, že partner se úplně otočil o 180 stupňů a my zůstali stejné. Děje se to všechno synchronně

Ako dvojica, iste... Ako jednotlivec - neviem. Keď partner začne hrať - z akéhokoľvek dôvodu - automaty - ČO JA S TÝM? Keď spôsobí autonehodu a buď ide sedieť alebo to nezvládne psychicky - ČO JA S TÝM? Keď ho vyhodia z práce a on sa začne trápiť, rozpije sa... ČO JA S TÝM? Keď ho povýšia, urobí kariéru a stane za neho neznesiteľný snob a nabob - ČO JA S TÝM? Iste, môžem sa nejako zachovať, zareagovať - ale otázka znie, NAKOĽKO môžem ovplyvniť JEHO život JEHO karmu, JEHO rozhodnutia... V tomto som skeptická. Môžem robiť rozhodnutia len sama za seba, maximálne s ohľaodm na vzťah, ale ťažko kalkulovať čo urobí ON/ONA...

hirondel napsal(a):

helena napsal(a):

Ide len o to, že napr. za 10-20 rokov sa partner fakt môže zmeniť tak, že nestačíme zírať - a vynoria sa dve otázky: 1, ČO s tým? 2, Súvisí to so mnou (ergo: JE to mnou?)?
No právě... Na otázku č. 1 většinou odpověď najdeme, ale ta druhá, ta nám může vydržet po zbytek života, bez ohledu na to, jak vyřešíme tu první. Průšvih je v tom, že i když jsme si (téměř) jistí, že na té změně máme podíl minimální, (téměř) vždycky se najde ten hnusnej červík-našeptávač, kterej se ptá "a neměl/a jsem tohle dělat jinak a tamto skousnout a tuto přehlídnout?" Tak trochu jako dejme tomu s nějakou nemocí - potkat nás může naprosto bez našeho přičinění, ale tyhle blbý otázky si klademe.

Tak jako nemoc (treba napr. rakovina) nas nepotka bez nejakeho naseho pricineni,ani nas zivot jaky zijem nas nepotkava bez naseho nejakeho pricineni.
Nas zivot je odrazem toho ze jake jsme si to udelali takove to mame.

Jednou jsem slyšela tuhle větu: Dějí se nám přesně takové věci, jací jsme my sami.
Tenkrát jsem chtěla, aby se mi dělo to co kamarádce. Ale ne, dělo se mi něco úplně jiného. Co se mi nelíbilo.

amba001 napsal(a):

mariposa:
To máš sice pravdu, ale to by manžel odešel v každém případě, i kdyby se manželka přetrhla svým servisem. Je ale hodně pravděpodobné, že se mu časem začne stýskat po klidném životě s rodinou a uvědomí si, jak báječně si žili. Hlavně musí zjistit, že nic není zadarmo a je pravděpodobné, že teprve potom si začne manželky vážit. Pokud nebude mít drsnou zkušenost, nezjistí to nikdy.

Podívej se, jak si nová kopretinka páníčka cvičí. Nejdříve mu jasně řekne ať nejezdí, že má jiný program, potom mu laskavě zavolá a páníček se může přerazit. Umí to, nechá ho  vysmažit pěkně v nejistotě. To je stejný princip jednání - buď ho ta nejistota a tvrdá realita nakopne, nebo odejde tak jako tak - s tím už nic neuděláš.

Moje babička mi dala moudrou radu: S láskou je to jako se psem. Když za ním utíkáš, utíká i on a nikdy ho nedohoníš. Když se mu schováš, okamžitě znejistí a hledá tě sám.

Ambo, máme každá jiný úhel pohledu. Já nevnímám lásku jako psa, před kterým bych se měla schovat, aby mě začal hledat. Možná to tak funguje Tobě, mě tohle blízké není.

Upravil(a) mariposa (19. 7. 2010 15:43)

Selima napsal(a):

mariposa napsal(a):

Selima napsal(a):

Každý vzťah a každý človek nás niečo učí, vo tom žádná. Ide len o to, že napr. za 10-20 rokov sa partner fakt môže zmeniť tak, že nestačíme zírať - a vynoria sa dve otázky: 1, ČO s tým? 2, Súvisí to so mnou (ergo: JE to mnou?)?

No jo Seli, ale těch 10, 20 let s tím partnerem člověk žije, žije vedle něj a nějakým způsobem spolu vytvářejí jednu choreografii. Rozumíš, co tím chci říct? Není to přeci tak, že manžel se změní ze dne na den. Je to postupná změna, které my přihlížíme. Takže se pak nemáme zas tak čemu divit, když jsme se na to dívali. Nebo jsme se nedívali, protože jsme na společné spoluvytváření vztahu neměli čas, ale zase to je naše práce, ten výsledek. Nic se neděje bez nás. Jaké si to uděláme, takové to máme. Všechno se mění, nic podle mě nezůstává stejné. A vše souvisí se vším. Ne, že partner se úplně otočil o 180 stupňů a my zůstali stejné. Děje se to všechno synchronně

Ako dvojica, iste... Ako jednotlivec - neviem. Keď partner začne hrať - z akéhokoľvek dôvodu - automaty - ČO JA S TÝM? Keď spôsobí autonehodu a buď ide sedieť alebo to nezvládne psychicky - ČO JA S TÝM? Keď ho vyhodia z práce a on sa začne trápiť, rozpije sa... ČO JA S TÝM? Keď ho povýšia, urobí kariéru a stane za neho neznesiteľný snob a nabob - ČO JA S TÝM? Iste, môžem sa nejako zachovať, zareagovať - ale otázka znie, NAKOĽKO môžem ovplyvniť JEHO život JEHO karmu, JEHO rozhodnutia... V tomto som skeptická. Môžem robiť rozhodnutia len sama za seba, maximálne s ohľaodm na vzťah, ale ťažko kalkulovať čo urobí ON/ONA...

Řeč není o tom měnit partnera, ale o tom, že jaký si to uděláš takový to máš. Neboli: kdykoliv můžeš učinit rozhodnutí sama za sebe (kolik toho snesu, na co mám, co mi dělá dobře, co mě činí šťastnou...). A to je to čím řídíš svůj život. Jde o to poznat sám sebe.
Souhlasím s tím vytučněným.

helena napsal(a):

každý si do života přitáhneme přesně takového partnera, jakého právě potřebujeme
Možná tě špatně chápu - ale chceš tím říct, že změní-li se časem partner, je to kvůli tomu druhému? Že stane-li se z prince žabák, automaticky to znamená, že princezna necejtila hrášek a proto není opravdová princezna?

Ne, chci tím říci, že nikdy žádný princ nebyl, to pouze "princezna" časem sundala růžové brýle a uviděla to, co si skutečně vzala: žabáka. Stejně tak jako žabák se ale přestala snažit i ona sama, protože vlastně není žádná Princezna, ale jen "princezna".
Znáš Plzákovo Manželské judo? On tam "princezny" klasifikuje zcela trefně.

Ale když tě tak ještě jednou čtu, může to být i tak, že jako má žena schopnost stvořit "Prince", má schopnost stvořit i "Žabáka" Obvzlášť, pokud ona sama je jen "princezna"...
Lidé se prostě mění a stačí chvilka nepozornosti a je to jinde, než si přeješ, aby to bylo...
A někdy s tím dokonce ani nemůžeš nic udělat Což je ovšem taky dost těžké rozpoznat a příjmout.

Upravil(a) Pandorraa (19. 7. 2010 15:54)

mariposa napsal(a):

amba001 napsal(a):

Nechci tady rozebírat genetické dispozice ani výchovu v rodičovské  rodině. Spíš se pozastavuji nad tím, jak spousta mladých žen si na budoucí problémy s plným vědomím "zadělává" už ze začátku vztahu. Předvádějí jak jsou šikovné a schopné, poskytují co nejkvalitnější servis a starají se o pohodu domácí krbu - a obskakovaný a opečovávaný páníček se v průběhu času začne nudit. Zvláště, když je žena v "jednom kole" a nemá na manžela kdykoliv tu správnou náladu, kterou od ní očekává.  Není se co divit, když zatouží po trošce vzrušení v podobě nové hračky.
Proto potvory, které se nechávají opečovávat, jsou na tom lépe. Samozřejmě, že jsou výjimky, ale obecně to platí.

Ambo, já osobně mám jinou zkušenost. Když jsem milá a dávám úsměv, úsměv také dostanu nazpět. Když dám křik, dostanu křik.
Nevím na čem "potvora" staví, ale podle mě to má velmi vachrlaté základy, které se každou vteřinou mohou zhroutit. Lidé všeobecně dávají přednost pozitivnímu zacházení, upřímnosti, teplu, pohodě... Podle mého pozorování.

Všeobecně máš pravud, ale konkrétne vo vzťahu by som povedala, že je treba hľadať nejakú rozumnú mieru a robiť veci natoľko, nakoľko chcem JA a KVOLI SEBe a nie kvôli partnerovi, apod. Ja vidím potvoru ako obyčajnú ženu, ktorá sa má rada a vie sa postarať, aby AJ JEJ bolo dobre. Ako jej opak vidím archetyp "obetavej ženy-obete" (to slovo obeť a obetovať sa tu má hlbší význam), ktorá okázale pracuje pre dobro druhých, ale beda! ak tí druhí nerobia to, čo ona očakáva.

helena napsal(a):

Není to přeci tak, že manžel se změní ze dne na den. Je to postupná změna, které my přihlížíme.
Pokud jenom přihlížíme, pak OK - neúčastním se a tedy se nemůžeme divit. Ale jestliže vyzkoušíš všechny dostupné možnosti, hovoříš jazyky andělskými í ďábelskými, nabízíš možnost vlastní změny, protože je možné, že partnerovi něco nevyhovuje... prostě pokoušíš se pohnout nebem i zemí, aby ses dozvěděla, proč se to děje (a samozřejmě hledáš i u sebe) - a celé je to jak přelívat moře cedníkem... pak opravdu nevím.

Tohle všechno je podle mne zbytečné, pokud neuděláš to jediné, co funguje: nezměníš sama sebe.
Nestačí jen NABÍZET vlastní změnu, k čemu taky? Kvůli NĚKOMU DRUHÉMU? A proč proboha? Kdo jiný než já sama mám od sebe právo žádat, abych se změnila?

Jinak já znám dost lidí, kteří vědí, proč se jim děje to, co se jim děje. A přesto, že to vědí, mají to dokonale zmknutý, promeditovaný a zepředu i zezadu probraný s psychologem, děje si jim to stále, protože to prostě nejsou ochotni a tedy schopni změnit...