sorajaa napsal(a):

A ještě jedno, vím že  bych měla taky někam vypadnout, věnovat se nějakým koníčkům, jenom na to teď vůbec nemám sílu a energii, nikam se mi nechce, jsem strašně unavená, žiju ze dne na den. Byla jsem včera sednout se známýma na kafe a stejně si to vůbec neužila, pořád myslela na ty svoje starosti, jak to překonat?

...to je naprosto přirozený, mě taky kamarádky tahaly ale neuměla jsem mlít o ničem než o tom co mi provedl a tak jsem se v tom máchala víc a víc. Proto, jak jsem psala, mi pomohla hrubá práce jako úklid půdy a pod. Překonáš to až časem nejde tuhle fázi přeskočit,ale můžu ti slíbit, že když si nenecháš na hlavě pecky štípat ta fáze skončí a budeš zase vyrovnaná. Tvůj muž se zachoval jako čuně, když mu je fuk, že hrozí že dětem zůstanou "jen " gymply a tak se na jeho obskakování vykašli, obskakuj sebe, zajdi si na kosmetiku, k holiči nebo do cukrárny a relaxuj. Na gesta s kuchařkou se vykašli, prostě mu nevař a nic nevysvětluj, nech taky nevyprané jeho prádlo, ať si všimne, že hotel už doma není. Má svojí lásku ať se stará on a ona. Ty máš dost co dělat se sebou a dětma a nezapomeň si ulít nejakou korunu.  Je to fakt moc důležitý...z keců se nenajíte a on utrací s ní.

Upravil(a) xxxx (17. 6. 2010 14:34)

Ahoj holky, ještě jsem se chtěla zeptat, kdo máte s něčím podobným zkušenosti, jak jste přestály to první nejhorší období, když jste se všechno dozvěděly. Já s tím mám velký problém, je to necelý týden, co mi manžel řekl, že mě a děti asi opustí, od té doby jsem nespala v noci víc jak 2-3 hodiny, tu první noc vůbec, nešlo to, třeští mě hlava, mám žaludeční potíže, mám problém fungovat v práci. Zvládly jste to samy nebo to řešily pomocí  psychologa, případně nějakými antidepresivy? Já mám takové stavy, že chvíli si říkám, ať se rozhodne manžel jak je mu libo, pokud odejte, tak ať si ho milenka užije se vším všudy, za chvíli se zase propadnu do hrozné deprese, začnou mi téct z ničeho nic slzy a nejde to zastavit.
Jak dlouho může trvat, než se z toho dostanu?
Na zítřek jsem si vzala dovolenou, chci si trochu odpočinout, zajít ke kamarádce, do knihovny.
Před chvílí mi manžel oznámil, že zítra večer mají v práci nějaký večírek, tak neví, kdy přijde, no je mi jasné, že bude s ní. Mám překonat tu svoji depku a taky večer někam vyrazit, i když se mi vůbec nechce? Když zůstanu doma, budu se užírat a myslet na to, co dělá on, kde je, kdy přijde.
Strašně bych chtěla, aby mi to bylo jedno, co on dělá a nemusela o tom pořád přemýšlet. Myslíte, že se časem dostanu do takové fáze, kdy mi to bude fuk a dokážu normálně fungovat, i když budu vědět, že je s ní nebo je to marný boj a mám to vzdát rovnou? Připadá mi to čím dál víc ponižující čekat, kdy a jak se on milostivě rozhodne.
Mějte se hoky moc fajn a děkuji za vaše názory.

zuzi777a napsal(a):

Wiki napsal(a):

Kdyby neměl zájem na návratu k rodině, také nevadí. Nezasloužil si toto místo - bude tedy volné pro nového partnera. Může tě totiž čekat nový a lepší život, než doposud. není to žádný konec světa a katastrofa. Spíš si myslím, že když uvidí, že ty ho nedržíš a nevyvádíš, že ho to vykolejí , dostane strach ze ztráty zázemí a dá zpátečku. 

Je potřeba jednat racionálně. Zorganizovat chod domácnosti, prostředky pro zabezpečení rodiny a své zázemí. Vím, že ti nyní  probíhají všechny možné emoce a stavy, vím jak je to nepříjemné, ale vydrž to. Všechno se vyřeší a poskládá.

Dovolila jsem si vypíchnout z Wikina  příspěvku to absolutně  nejdůležitější: Zůstat alespoň na povrchu  cool.   Spousta  aktérů rozpadlých vztahů po čase řekne - kdybychom si odpustili ty kyblíky emocí , výčitek, špíny ( zbytečné) bylo by možná k čemu se vracet....
Ovšem   klidem nemyslím útrpné čekání na  mužovo zmoudření.

Sorajo - prožíváš to úplně stejně jako většina - nebo abych nemluvila za jiné, tak stejně jako já. Asi to mají snazší v rodinách, kde se hádají a rozvodem si vyhrožují dlouhodobě. Takhle nečekaně je to prostě rána pod pás.
Já jsem si byla u psychiatričky pro pomoc - předepsala mi lexaurin, byl výbornej - uklidňoval mě, nechtělo se mi pořád brečet. Ale bála jsem se závislosti, tak jsem si ho dávala jen sem tam.
Taky jsem psala sem, psala jsem do různých on-line poraden, nechala si vyložit karty, předpovědět osud :-) .... no samozřejmě vyhozený peníze. Nakoupila jsem plno literatury. No ... ze všeho jsem si něco odnesla.
Jak ti píšou všichni - fyzická práce je dobrá, ale spíš k tomu vyčerpání, že večer padneš a aspoň spíš. Myšlenky ti z hlavy nevyžene. To až čas ....
A je to fakt na dlouho. U mě až tak po dvou letech přišly první dny, kdy jsem si na "to" nevzpomněla. A to myslím dva roky ne od jejich seznámení, ale až od mého osamostatnění, kdy už jsem byla rozvedená a odstěhovaná.
Obecně prý platí, že opravdu zapomenutí přijde po třetině doby, co trval vztah - takže u nás 7 - 8 let? Hrozný co :-)) A pokud se bývalí manželé setkávají, tak zapomenout nejde nikdy.
Jo a Sorajo - nejspíš pěkně zhubneš - tak aspoň to ber jako plus :-).

ZUZI - má smysl se zabývat nějakým "kdyby" ?? To nejde odhadnout. To víš, že přišly dny, kdy jsem si říkala, že kdybych tenkrát vydržela nedat najevo, že vím, kdybych vydržela mlčet, že by to byli museli tajit a třeba by jí to přestalo bavit ...... Já jí to usnadnila. Ale co já vím. Taky to mohla dopadnout tak, že bych v podstatě tolerovala jeho milenku a při tom se užírala dodnes. Ona byla rozvedená, chlapa chtěla a ten můj se jí líbil, navíc měli společné zájmy, oba hodně peněz ..... když to vezmu z mého dnešního pohledu, kdyby se do mě bezhlavě někdo takový zamiloval a tvrdil, že se chce rozvést, neměl malé děti, pochybuju, že bych se starala o to, co prožívá jeho manželka. Tak to prostě je. Akorát mohl vypadnout dřív, abych i já měla šanci někoho ještě najít :-))) Jenže to by zase byl mladší kluk a to bych mu nepřála. Prostě už se stalo a žádné kdyby nepomůžou. Člověk se musí naučit smířit se vším. Vždyť kolik lidí je na tom daleko hůř.

Sorajo, klid já taky první týden nespala pofnukávala, ale nad vodou mě držela nutnost pracovat a udržovat velký dům a řešit finanční kotrmelce, které napáchal chlap, aby zajistil milence pohodový život. Prášků " na nervy" jsem se snažila vyvarovat. Lehce se na ně zvykne, ale těžko a moc dlouho se od nich odvyká. Z jednoho problému pomůžou a do doruhého tě vrhnou. Podívej se třeba co to dělá s Bartošovou. Takže fází nespaní a buzení se ve tři ráno, kdy ti hlava šrotuje jen tu jednu věc jako by na ní stál svět si asi projde každý. Když se na to pak podíváš s odstupem sama se tomu podivíš. Prostě nechce tě tak ať jde. nenarodila si se pro jednoho chlapa co neví momentlně kam s ním. Pořád se ptáš co s tím. Pořád ti říkáme...práce, práce, práce a vlastní potěšení. Nemyslím počítání čísel v zaměstnání, myslím fakt práce. Posekej trávu, ukliď si špajz, vypucuj sklep jako by do něj měla přijít kontrola, prostě dělej něco...jdi si ke kadeřníkovi, na pedikůru, na nehty on si i tvůj "manžel" všimne změny, vyber účet kup si pěkný oblečení, botičky, kabelku...udělej si radost, hlavně si na ty nákupy vem někoho, kdo ti řekně co ti sluší, aby ses ve stresu "navyparádila" spíš strašidelně, neseď doma neper mu trenky, děti si poradí a on ať se obskakuje sám, ne že mu budeš chystat do lednice pozdní večeře neříkej, že se ti nehodí nové šatičky, sukýnka a k tomu pěkně sladěné tričko nebo dvě, tříčtvrteční pěkně padnocí kalhoty na vycházky a pěkný botičky vyraž a uvidíš jak tě to zaměstná, sehnat hezký šaty je fuška, navíc nesmíš koupit ty první protože vedle seženeš zaručeně lepší a kdyby ne tak se vrátíš a máš půl dne zábavy, zakonči to kafíčkem. Jo a jednu výhodu tohle "pomatený" období má...zhubneš a to se vyplatíííííí. Zajdi si na ženy v pokušení a Sex ve městě dvě a uvidíš, že to neuvidíš tak horký, věř, že tahle kaše bude už jen chladnout. Nakonec zjistíš, že ti chutná něco jinýho a manžel ať se s tím popere, jak tu píšou holky...on si ještě bude drbat hlavu. Počítám, že mu je notně přes 40 a dvě malý děti, dvoje alíky a nová afektovaná pani k tomu a výplata spíš legrační dej tomu čas a nech ho vyšťavit....

haiel napsal(a):

Soraja, vidím to stejně jako holky přede mnou.
Tobě ani tak nehrozí, že tě opustí. Tobě hrozí, že se vrátí.

A já na to potřebovala celé odstavce..

Wiki napsal(a):

jen poučený ví, že nevěra existuje a v nějakých snad 90%  manželství? Myslím že to bylo přes 90%. Ale každá si myslíme, to ne, to se mě netýká..

tfujtajbl! To je ale pochybná instituce

Upravil(a) werena30 (18. 6. 2010 15:42)

Sorajo, ptáš se proč to  p o ř á d tolik bolí? Vždyť je to pár dnů či týdnů, to bude ještě bolet dlouho.Pokud M budeš mít vedle sebe (doma)a vidět ty jeho pozdní příchody, tak v pohodě delší dobu určitě nebudeš.
A co máš dělat večer, až se vrátí? Pokud hodně pozdě, tak už asi budeš spát a pokud dřív,tak si něco čti a až se vrátí tak jen zvedni oči a řekni ty jsi už doma ?
Přeji hoodně nervů, kup si aspoň třezalkový čajík a teď Ti možná příjdou vhod knihy od Simony Monyové super čtení ze života.

Mne z filmov účinkovala ako antidepresívum Amélia z Montmartru alebo nejaká bláznivá komédia a z kníh Pawlovská, Brindová, potom nejaké slovenské, Nesvadbová, prípadne klasici humoru: Stephen Leacock, Iľf a Petrov, Art Buchwald, Betty MacDonaldová... plus by som prestriedala možno nejakými psychologickými o vzťahoch.

Teď mi manžel napsal SMS, že dnes domů nepřijede, že ho nemám čekat, že šel s kamarády (nevím teda s jakými, doteď žádné neměl) pařit, že přijede, až vystřízlivý, je totiž autem, no škoda že nenapsal, kde bude spát a střízlivět. Prý mám jít taky někde a nemám se bát. Což jsem nepochopila, čehože se jako nemám bát? Vůbec nevím, jak mám zítra nebo kdy se vrátí reagovat. Přijde mi,že se už rozhodnul, že s námi nechce být a teď chce odpovědnost hodit na mě, čeká, že ho vyhodím a pak řekne, že já jsem ta, která rozbila rodinu a vyhodila ho, že on odejít nechtěl. Jinak si to neumím vysvětlit. Nebo čeká, že zítra přijde jakoby nic se nedělo a vše bude při starém? Co jako hodlá říct dětem, kde byl celou noc? Ty zatím pořád nic nevědí.
Holky, já už jsem z toho zoufalá. Je možný, že se tak strašně a rychle zaláskoval, že je mu vše totálně ukradený? A má to ještě vůbec cenu?

Pochopitelně, že je to možný.

Napiš mu: fajn, to se mi hodí, dobře se bav - a pusť to z hlavy. Když ho budeš pořád řešit, tak se z toho zblázníš.
Zítra se seber a vypadni na celý den z domu. Kamkoliv a pokud možno, tak s někým, ať nejsi sama a nebo k někomu.

Jak to řekne dětem, to je jeho problem, ne aby tě napadlo jim něco vysvětlovat - nevím, zeptejte se ho.
Nejsou už malé, hrozně mu to usnadníš, když jim něco budeš vysvětlovat místo něho.

Zítra ráno přijedou na návštěvu manželovi rodiče, jsem zvědavá, jak jim bude manžel vysvětlovat, odkud že se to vrací, no možná je mu už všechno jedno a třeba se ani zítra neobjeví.
Já hrozně špatně snáším nejistotu a tato situace mě fakt ničí. V koutku duše  si dokonce přeji, aby se manžel rozhodl sebrat a jít, pak by bylo vše jasné a já bych se mohla nové situaci přizpůsobit.Vím, že by to hrozně bolelo, přibyly by mi starosti, které jsem do teď nemusela řešit,ale věděla bych, na čem jsem. Přestávám věřit, že i kdyby se rozhodl pro rodinu, že by to ještě k něčemu bylo, jak bych znovu získala důvěru. Ale ten strach, pokud bych zůstala sama, jak bych všechno zvládla, zajistit děti, starat se sama o velký dům, co kdybych přišla o práci, je teď momentálně moc velký. Takže se v tom pěkně plácám a mám pocit, že ať to dopadne tak či tak, tak to bude stejně špatně.

A ještě k manželovým rodičům .... buď připravená na všechno. Mě dost zaskočila reakce těch mých "tchánů". Nejdřív to jakoby odmítali vědět, i když už jim muselo být jasné, co se děje. Pak přišla krátká doba jejich podpory, konstatování, že jejich syn "nějak blbne". Ale když to bylo už vážné a on jim zřejmě vysvětlil, jak je s tou novou šťastný, tak se vše obrátilo - vyhýbali se mi, nechtěli o tom mluvit. Pak mi bylo naznačeno, že bych se měla odstěhovat, když dům je jejich. No a hned po té přijali tu druhou do rodiny. To bylo moc těžké období pro mě.
Není to tak vždycky - často se postaví tcháni za snachu. Ale jak se říká "krev není voda" a láska k synovi je může časem obrátit i proti tobě.