Ahojky holky  letím jen pozdravit, pokud si myslíte že se nudím tak fakt ne,stačí když kuknete na rajče na rekonstrukci , všechno z přízemí je tu nahoře takže vařím v bojových podmínkách, snad na konci června by to mělo být hotový. Tak se mějte krááásně babuchy!!

Já jsem ještě nepoděkovala Topi za krásného ráčka, takže moc moc děkuji mail už jsem dostala.

Holky, co je to za diskuzi o které mluvíte. Já sem na Babinet chodím jen sem, takže předpokládám, že to byla asi nějaká vedlejší diskuze.
Každopádně křičet na tak malé miminko normální není. Navíc to nikomu nepomůže, spíš naopak.
Já byla z porodnice taky totál nevyspalá, skoro jsem přišla o mlíko, ale dejme tomu řvala bych na všechny okolo, ale na mimi určitě ne!
A souhlasím s Florankou, že dneska se na dítě pohlíží skoro jako na hračku. Ani já nevěděla do čeho jdu, neměla jsem nikoho takového poblíž a měla jsem iluze co všechno budu při mateřské dělat a nedělat.

Aha, tak tam jsem taky dlouho nebyla. Bývá to tam někdy dost vyostřené......

A dávám opožděně šuplíkovou Lilibuli a už se k ní jdu omluvit, že si dám pauzu nebo že končím.

Vypadá to, že u nás začíná bouřka.

Je Ti pořád šoufl Leni? Tak ať to brzy přestane. U Lilibule je to krušný co? Chrlí jeden kit za druhým, čekám kdy dá další.
U nás pořádně pere sluníčko, za chvíli jdem ven, to zase budu spařená jako prasátko

Sillwi, máš úplnou pravdu a ty jsi dobrá máma a to tě ani nemusím znát osobně

Upravil(a) kindle (9. 6. 2010 15:42)

Floranko..... pod vše, co jsi uvedla se plně podepisuji... Myslím, že lépe napsat to ani nelze...

Stepanko, ja vim, ze mluvime o miminku...   Taky, kdyz jsem mela vseho plne kecky, tak jsem prdolku odnesla radeji tatinkovi, abych si i ja odpocinula tech svych deset vterin Jen se tak nejak vnitrne nedokazu stotoznit s tim, ze miminko, batole, pubertak - porad je to moje dite, a ikdyz jsem na nej nedokazala rvat kdyz mu bylo 14 dnu, proc to dokazu ted? Co se zmenilo? Samozrejme, ze z celeho srdce mi je toho miminka lito a tim padem jeste vice toho, ze se ani ja obcas neovladnu... Omlouvam se, ja cele to vlakno na BC prelouskala a vycitky z mych selhani na sebe nenechaly dlouho cekat...

Nikdy nezapomenu na dva dny a noc mezi nimi...... když byly malé první dvě děti...
Ivě byly čerstvé tři roky a Péťa měl 4 týdny... Spustil se mi zánět prsů.... Jak už to tak bývá.... začalo se to stupňovat k večeru.... Bývalému manželovi přijel na návštěvu kámoš, co ho dlouho neviděl.... Tak se ubytovali v obýváku a já se s dětmi nastěhovala do ložnice... On mi jen nanosil deky a polštáře navíc..... protože nejschůdněji bylo v pololeže... a protože jsem měla návaly šílené zimnice.. Informovanost o kojení tehdy byla nulová..... věděla jsem jen, že musím co nejčastěji kojit, aby to v prsech nezatvrdlo... Takže sama v horečkách, jsem se celou noc snažila ulevit Ivě, fňukající po levé straně a často kojit Péťu po straně pravé... Co pro mě znamenal každý sebemenší pohyb, to ani neumím napsat.... Nevím, jestli jsem cvakala zuby od zimy nebo od bolesti.. Každé přisátí miminka mi tekly slzy proudem....a do toho mamííí.. mám plnej nooos.... Nevěděla jsem, co dřív..... ale nenapadlo by mě, na někoho z nich jen zvýšit hlas... Manžel vyprovodil kámoše...a šel spát vedle, protože ho chytlo astma z alergie...a nemohl dýchat... Kdopak šel asi ráno první k dr....? Jistě, že muž..... Měla jsem štěstí v neštěstí, když se manžel vrátil od dr...  přijela neplánovaně na návštěvu mamka a pomohla mu děti pohlídat.... Když jsem dorazila k dr... dostala jsem sodu, jako malá holka - seřvala mě na dvě doby... jestli chci, aby mi prsa řezali...!! Injekce, antibiotika.... ukončení laktace... Vrátila jsem se domů... máma-babička vyžehlila asi 20 plenek - tehdy se vyvářely plínky a žehlilo se pořád dokola... a odjela... Byla přeci pracující babička... Manžel polehával.... chudinka a druhý den jel taky do práce....

Nebylo to jednoduché...ani trochu..... ale vylévat si to na dětech...? Svést to na šestinedělí...? Ne..

Ani teď při Šárce jsem to jednoduché neměla... Sice "zralá zkušená matka"..... ale po 15 letech jsem si připadala, že nic neumím a že je vše jinak, než tehdy... Když jsem v Sokolově na kanapi v koupelně odrodila.... a třetí den mě poslali kvůli narvané porodnici domů... myslela jsem, že se zblázním... Robert pro mě jen přijel.... vysadil mě domů... a jel do práce..... Byla jsem strachy bez sebe, že dělám všechno blbě.... pocit, že jsem neschopná...a jen jsem brečela..... Všichni blízcí tak daleko..... byla jsem zralá na prášky..... Ale zvládnout se dá moc... Jen musí člověk počítat v první řadě sám se sebou...

Upravil(a) Štěpánka.Š (9. 6. 2010 16:36)

ahojky
Tak pro upřesnění..stále se tu bavíme o nějaké informaci zprostředkované přes jakýsi chatovací web
Tudíž nejen že nevíme,jak to vlastně je,protože sama zakladatelka tématu píše o nějaké své sousedce, ale řešíme prostě věc někoho cizího, koho ani neznáme, nevíme,co jej k tomu vede, jestli enní psychicky nemocný apod. Samozřejmě šestinedělí není omluva, ale proboha proč to řešit tady prostřednictvím svých zkušeností a srovnávání se svými strašně těžkými situacemi??
Skoro každý večer když usínám, uvědomuju si,jak jsem šťastná, že mám vytoužený dítě,který spí kousek ode mě, je zdravý a myslím,že šťastný že má ono mě a nemůžu se ubránit myšlenkám na děti, které třeba zrovna v té chvíli pláčou nemocné v postýlce, nikdo je nemopazlí, neponosí, protože se jim opilí rodiče válí po zemi, nebo jim ubližují...ale bohužel nestačím na to, abych jim pomohla,protože nevím kde jsou a kdo jsou jejich rodiče...
ta paní tam psala o radu jak jí pomoct, jestli je to normální si musí každý říct sám..nevím ale na základě čeho, když to jen čte...
Rozhodně nedokážu posoudit co je normální a co ne, když na mě konkrétně se řvalo celkem dost (jestli jako na miminko to fakt netuším,pač si pamatuju dětství zhruba od tří,čtyř let a to jen nějaký zásadní okamžiky )
já se snažím neřvat,ale né protože to není normální,ale protože tím nic nedocílím a jsem veselá povaha
A jestli to dřív bylo těžší? nemyslím si...ženy byly zvyklé dělat všechno samy, ale mohly nechat kočár před obchodem, dát jej povozit komukoli, nechat dítě běhat nahý po dvorku, nebo ho nechat chodit samotný do školy a jezdit trolejbusy do kroužků...všechno má svý pro a proti...ani nevím,co znamená bejt připravená na mateřství, tomuhle fakt nerozumím...ale myslím,že kdyby mi bylo 18 a né 30, když jsem Káču prorodila, připravemá bych rozhodně nebyla
nic, jen mě zaráží,kolik toho dokážem napovídat kéžbychom tím mohly cokoli změnit
Musím do práce,tak papa snad večer

Evajsku a proc ne, vzdyt jsme na chatu... Muzeme se bavit ocemkoliv a konec koncu to i delame, ne? Nemyslim si, ze bychom se zde bavili vyhradne o fotkach a scrapovani, navzajem se neurazime a to ze si sdelime navzajem sve pocity a ev. zkusenosti je snad jen a jen dobre...

Floranko..... napsala jsi to tak krásně..... že jsi mě úplně dojala.....

Floranka napsal(a):

Já jsem si do dneška také moc vážila toho, že je tu Babinet, který umožňuje těm, které mají momentálně nějaký splín,možnost ventilovat to a najít i podporu. A ne babinec, kde každý s jiným názorem je nepřítel, kde budou intriky a pomluvy, jak to někdy v ženském kolektivu je.  A taky  je fajn že je tu místo jak  pro  starousedlíky i pro nováčky.  Doteď to tu bylo super a reagovalo se na různá témata.
K danému tématu se mi nechce vracet, ale jen jedno musím napsat.
Být připravená na mateřství nezáleží na věku, ale na tom, že žena má v sobě tolik lásky , že dokáže přijmout dítě jakékoliv, zdravé i nemocné, donošené i nedonošené, hodné i zlobivé, krásné i třeba postižené. A  je ochotná udělat pro ně všechno, aby mu zajistila podle svého nejlepšího svědomí a možností, život plný lásky a pochopení. Protože lásku dítě potřebuje ze všeho nejvíc hned od prvního nadechnutí

Díky za krásná slova

Holky dobrou noc!

prosím kdo jdete na srazík v kolik plánujete příchod.Nevím jestli to na tu pátou stihnu,vypadá to na šestou.zatím pa a krásné sny.tady se nedá dýchat,mohlo by sprchnout.

pacina1 napsal(a):

Holky dobrou noc!

prosím kdo jdete na srazík v kolik plánujete příchod.Nevím jestli to na tu pátou stihnu,vypadá to na šestou.zatím pa a krásné sny.tady se nedá dýchat,mohlo by sprchnout.

Paci, je to od pěti, já tam budu určitě první, až dorazíš, tak dorazíš, ale hlavně přijď, těším se na Tebe. Čím dříve příjdeš, tím více můžeme pokecat