Já bych si dovolenou bez dětí neuměla představit,.Dokonce jezdíme i parta třeba 15 lidí a to i s dětma!Jsou ale rodiny ,kde určo jezdí na dovolenou bez dětí.My jsme k babičkám pokud nějaká hlídala.Děti daly .bu´d ,že jsme šli pařit a nebo když v létě nebyla školka a chodili jsme do práce.

Umím si představit prodloužený víkend bez dětí, jinak bych asi byla smutná...

Počítám, že tak do dvou, tří let malé budem jezdit samozřejmě s ní, po Čechách, moře si ještě neužije, pěkně do nějaké chatky u lesa..
Ale pak bych ráda obnovila aspoň prodloužené víkendy (občas, tak dva do roka) strávené jen s taťkou.. stát se matkou přece neznamená přestat být ženou, milenkou..
No a až budou školáci, tak to vidím týden s dětmi, týden bez nich.. tak jako to dělali naši, když jsme byli mladí.. jeli jsme na tábor(tenkrát na 3 týdny!! dnes děcka kolikrát nezvládají 10 dní..) a naši v tu dobu jeli sami na dovču, a pak jsme ještě jeli s nima na týden..

Nedávno mě překvapila kamarádka.. děcka maj v 5 a 2 třídě, a ještě s nima nebyli na dovolené sami. Vždycky jen v partě.. kterou máme skvělou, plno dětí, každej rok tábor, a ještě víkendovky (Hnutí Brontosaurus).. ale mně to přijde strašně smutné.. ona řekne, že jsou přece s nima furt doma sami, tak ať jsou v kolektivu.. ale já si moc dobře vzpomínám na dovolené s našima, na Šumavě, nebo v Konstantinvých lázních, a jinde, kolik nám toho předali, jak si s náma hráli, chodili jsme na dlouhé i krátké výlety, kolik nám toho tatka vykládal o hradech a zámcích, jak tam žili, kolik nás naučili znát rostlin a hub, jak jsme v kempu vařili na lihovým vařiči, jak jsme leželi ve spacácích v dešti a hráli karty.. prostě rodina pohromadě, a dodnes na to vzpomínám s láskou.. a dodnes, když do těch míst zavítám, jdu se podívat na ty věci, které si pamatuju a hlásím jim, jak se to změnilo..