Vilemína se nechce zničit, ona se "jen" zamilovala do vraha. a takových, co si vybírají kriminálníky jsou mraky. ale nemyslím si, že ona by si ho vybrala vědomě.

Mikeš napsal(a):

Jistěže. Asi se nikdo nebude divit ženě, která po několikaletém soužití s ožralou a tyranem mu jednou, ve chvíli zoufalství když ji zase po návratu z hospody hrubě napadne, vrazí kudlu do břicha.
Pokud má někdo sexy-sado sklony, určitě z něho nebude můj kamarád - ale co teda s takovýmto člověkem? Zabít ho?
Já fakt nevím - nejsem psycholog ani psychiatr, ale mám dojem, že pokud takovýto člověk bude mít po svém propuštění z basy a následného ústavního léčení pocit, že už je "jednou provždy odepsanej", tak tím spíš se dá u něj podobný zkrat očekávat znovu...

My tady neřešíme jeho pocity.
Nechápu, proč by zrovna Vilemína se svými těžkými psychickými problémy, které popisuje na jiném vlákně, které trvají vlastně od dětství, měla být zrovna tím, kto vrahovi s úchylkou má dokazovat, že není provždy odepsanej. Ona na to nemá. Na to nemají jinčí kapacity. To by byl svazek dvou ubožáků, dokud Vilemína nezmění své nazírání na sebe sama. Jak psala Selima, proč by zrovna ona měla nastavovat svůj krček.
Ano, může se říct - a proč ne? Nu, moje dcera to není, ať si dělá, co chce. Ale já radím - NE, NE, NE.

Vilemino,
ja jsem toho nazoru,ze neni kam spechat.    


Ja sama se nepodivuju nad tim ze jsi se zamilovala prave do takoveho muze. Nebot existuje zcela urcite nejake vysvetleni.Vypatrat z fleku prave ted a tady vysvetleni neboli hlubsi smysl je dost dobre temer nemozne. Je to mravenci prace.
Existujou ale jista zakladni vysvetleni podle mne.
Napriklad. Clovek se zamilovava do takoveho cloveka ktery znazornuje obraz jeho sama. To znamena maji neco spolecneho.
Rikava se taky ze protiklady se pritahuji avsak ve skutecnosti maji hodne spolecneho.
Pak je tu dalsi vec,ze clovek se zamiluje vlastne jakoby do jeho vlastni predstavy. Ta predstava o cloveku do ktereho jsme se zamilovali,muze byt zkreslena a tedy iluzorni.
Je to hodne komplikovany.

Neni zde nikdo kdo Ti muze radit,to je muj nazor.   A jak je citelny nazory jsou ruzny a vlastne zadny nelze vyloucit,zavrhovat.

Osobne davam sanci kazdemu cloveku,at je to ten-ta nebo ten.  Takze Ti rozumim. Nicmene je ale nutne pocitat se vsim,takovy uz to proste je za takovych okolnosti.

Jestli ho vnimas ciste a nezkreslene ,to se teprve ukaze ,na Tvou vlastni zodpovednost,jak jinak.
Jestli ho vnimas tak ze o Tebe nema zajem i to se teprve ukaze. Jestli je to zkreslena predstava a nebo skutecnost. Tady,totiz nejde podle mne jen o to,zda mas ci nemas Ty schopnost navazovat kontakt s muzem do kteryho jsi se prave zamilovala. Tady jde o vic souvislosti. 
Napr. o to,jestli i on sam ma yajem,jestli i on sam se uz zamiloval, zamiluje do Tebe. Jestli i on sam je schopen navazovat kontak a nebo schopen ho navazovat jinak nez tomu bylo jednou v minulosti.

Jestli se napravil,jestli je to jiny clovek nez byl,pak mu hodne fandim,ma muj obdiv. A Ty za to ze davas sanci tem ktery vetsina lidi ma tendence soudit.
Nemeli bychom posuzovat,soudit druhe ani vlastne sebe sama.  Nebot tim posozovanim sebe posouvame do jakesi nadrazene role = "ja jsem lepsi"  a tim se nenaucime odpoustet tem co to jinak nedokazou ci nedokazali v souladu s jejich psychicky narusenym bytim.

Majkafa, nectes me pozorne a nejen to.

PPavlaa napsal(a):

...ale nemyslím si, že ona by si ho vybrala vědomě.

Správná otázka.
Věděla tehdy, když spolu začínali, kdo on vlastně je?

Vilemíno, poté, co jsi sem zkopírovala ty články, už jsem si jistá, že si z nás děláš prču. Vlákno nazveš - nemohu se zamilovat, aby ses nám svěřila, že ses zamilovala do sadisty a vraha. Ne, že bych si myslela, že je něco takového nemožné, my ženy často máme velmi snížený pud sebezáchovy, stačí se podivat na statistiky násilí v domácnostech... takže tedy ani bych nebyla udivena, že takový "samčí" typ metr devadesát široká ramena najde svou soulmate i přesto, že znásilnil, teda pardon - skoro znásilnil, pač galantně nechtěl oběť připravit o panenství (zavraždit ji jako pannu asi bylo tak nějak víc fér..) ((ještě mně tak napadlo, že byl dost ožralý na to, aby ji dokázal uškriti, ale zas dost při smyslech na to, aby vyhodnotil, že pannu o panenství přece nepřipraví znásilněním..))
No ale abych pokračovala v načaté myšlence - nemůžeš se zamilovat, načež se zamiluješ do vraha, abys tady o něm o mluvila jako "o tom muži v závorce vrah" a pak nám sem zkopíruješ články popisující jeho zločin, abychom ti teda jako fakt všichni věřili, že je vrah...

Tedy, nevěřím, fakt ne, je mi líto. Resp. věřím, že máš nějaký problém, nepochybně psychické povahy, ale spíše než vymýšlet si na fórech tyhle báchorky by asi možná bylo lepší honem rychle vyhledat odbornou pomoc. Život je krátkej, fakt.

V tom článku se píše, že byl odsouzen ke 14 letům.

Mikeši, nikdo nikoho nevyléčí, dokud se nechce vyléčit on sám. Jen tak na okraj. To platí i pro Vilemínu.

Mikeš napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ať chceme nebo ne, je rozdíl mezi vrahem a vrahem. Člověk, který zabije třeba když chrání své dítě, je určitě jiný druh vraha, než tento Vilemínin známý.

Jistěže. Asi se nikdo nebude divit ženě, která po několikaletém soužití s ožralou a tyranem mu jednou, ve chvíli zoufalství když ji zase po návratu z hospody hrubě napadne, vrazí kudlu do břicha.
Pokud má někdo sexy-sado sklony, určitě z něho nebude můj kamarád - ale co teda s takovýmto člověkem? Zabít ho?
Já fakt nevím - nejsem psycholog ani psychiatr, ale mám dojem, že pokud takovýto člověk bude mít po svém propuštění z basy a následného ústavního léčení pocit, že už je "jednou provždy odepsanej", tak tím spíš se dá u něj podobný zkrat očekávat znovu...

No kamarát ešte možno aj áno, ale na ten sex by som si dávala pozor...

majkafa napsal(a):

Většina našeho psaní jsou stejně jenom spekulace. Onen muž Vilemínu třeba opravdu nechce. A třeba je si skutečně po všech strastech svého žití vědom, že musí doživotně abstinovat nejenom s alkoholem, ale i v sexu se ženou, jestli nechce svůj čin opakovat.

Mne to tak pripadá...

Mikeš napsal(a):

majkafa napsal(a):

Mikeši, nikdo nikoho nevyléčí, dokud se nechce vyléčit on sám. Jen tak na okraj. To platí i pro Vilemínu.

Májo, Ty jsi v psychologii kovanější, než já, tak mi promiň laický dotaz: Ty si myslíš, že člověk s psychiatrickou diagnózou, jako má např. onen pán, VÍ, nebo MÁ V TOM JASNO, že: "Ano, jsem pro své okolí potenciálně nebezpečný, takže než bych někoho znásilnil a zamordoval (popř. v opačném pořadí), tak se půjdu léčit" ???

Na tuto otázku ti nemohu odpovědět. Můžte to být ano nebo i ne. Záleží na tom konkrétním člověku.

Mikeš napsal(a):

majkafa napsal(a):

Mikeši, nikdo nikoho nevyléčí, dokud se nechce vyléčit on sám. Jen tak na okraj. To platí i pro Vilemínu.

Májo, Ty jsi v psychologii kovanější, než já, tak mi promiň laický dotaz: Ty si myslíš, že člověk s psychiatrickou diagnózou, jako má např. onen pán, VÍ, nebo MÁ V TOM JASNO, že: "Ano, jsem pro své okolí potenciálně nebezpečný, takže než bych někoho znásilnil a zamordoval (popř. v opačném pořadí), tak se půjdu léčit" ???

A proč by nemohl? Samozřejmě, že například sadista si může být vědom, že jeho touhy jsou abnormální a že jim nemůže dát prostor, protože by ublížil jinému člověku. Popřípadě lze najít alternativu. To je otázka mimo jiné inteligence a schopnosti sebereflexe, empatie. Lze např. pracovat s agresivitou, impulzivitou a hledat konsenzuální netradiční vztah. To samé funguje u pedofilů- jsou tací, kteří vědí a řídí svůj život tak, aby neublížili. To mimo jiné znamená, že se vyhýbají "pokušení". Samozřejmě ovládnout takovou danost a pudy je těžké a zaslouží to obdiv.
Jeden se není schopen ovládnout ani když má úplně vyhovujícího partnera po ruce, že. A jde si pro vzrůšo ven. .

Člověk se sadistickými sklony rozhodně nemusí být psychopat.

Tohle komentuji obecně, nikoliv tady k příběhu. Sexuálně motivovaná vražda je ovšem mazec, ale zase záleží, co a jak proběhlo.

Upravil(a) Nharte (29. 5. 2010 21:17)

majkafa napsal(a):

Většina našeho psaní jsou stejně jenom spekulace. Onen muž Vilemínu třeba opravdu nechce. A třeba je si skutečně po všech strastech svého žití vědom, že musí doživotně abstinovat nejenom s alkoholem, ale i v sexu se ženou, jestli nechce svůj čin opakovat.

On sexuálně neabstinuje. Svěřoval se mi (samozřejmě mohl lhát), že od propuštění na svobodu měl dvě partnerky (ne zaráz samozřejmě). S tou první se seznámil na internetu. Druhou partnerku potkal u koní, jak dlouho s ní byl, to nevím. Vím je, že do ní byl hodně zamilovaný, ač už předem tušil, že pro něho není moc vhodná (odlišný způsob života). S tou druhou měl sex (opět nemám důkaz), přišel s ní o panictví. Takže asi tak.

Nharte napsal(a):

[Samozřejmě, že například sadista si může být vědom, že jeho touhy jsou abnormální a že jim nemůže dát prostor, protože by ublížil jinému člověku. Popřípadě lze najít alternativu. To je otázka mimo jiné inteligence a schopnosti sebereflexe, empatie. Lze např. pracovat s agresivitou, impulzivitou a hledat konsenzuální netradiční vztah. To samé funguje u pedofilů- jsou tací, kteří vědí a řídí svůj život tak, aby neublížili. To mimo jiné znamená, že se vyhýbají "pokušení". Samozřejmě ovládnout takovou danost a pudy je těžké a zaslouží to obdiv.

Nooo... tak obdiv si to jistě zaslouží, ale... ty takové případy znáš? Teď se ptám čistě proto, že tomu moc nevěřím... četl jsem před lety o muži, kterému byla po sexuálně motivované vraždě (a po výkonu trestu, samozřejmě) soudně nařízena kastrace, které se i dobrovolně podrobil, přesto pak ze stejných pohnutek zabil znovu...