koniklec napsal(a):

P.S. Moc hezký a ženský "sport" je také orientální tanec. Není tam "nadvláda hubených" jako někde ve fitku a pokud vím, chytlo to hodně holek a žen, které sport nesnáší. A dokonce jsem četla, že vysloveně kladně působí na ženskou psychiku. Za sebe to můžu potvrdit. To jen další návrh do placu

Odmítám dělat cokoliv, co má něco společného s tancem. Jednak jsem strašně, ale opravdu strašně (teď to zní jako od Václava Klause, kterého nemám ráda) netalentovaná pohybově, prostě nemehlo a druhak nemám hudební sluch, prostě tu hudbu neslyším jako většina lidí, nemám smysl ani pro rytmus, neslyším tam ty doby. Zkrátka to by nešlo. Nechodila jsem ani do tanečních, byla by to ostuda. Vzpomínám si, jak ponižující pro mě byly hodiny hudební výchovy na základce. Jednou učitelka (mimochodem velká kráva) bubnovala na bubínek a my měli chodit dokolečka, pravá levá pravá levá... podle rytmu. Všem až na tři řekla, že si můžou jít sednout, že to dělají dobře. Zbyla jsem já a dva kluci. Bubnovala dál a my chodili dokolečka. Já se fakt hodně soustředila, ale po chvíli to zase bylo mimo rytmus. Nakonec kluky posadila a já tam jako největší blbec musela chodit sama. Celá třída se mi smála. Samozřejmě jsem to nakonec dělala zase špatně. Ona to nemohla pochopit. Já to opravdu naschvál nedělala, tak moc jsem se snažila. Nemůžu za to, že z obou stran nemá nikdo v rodině hudební sluch. Uvědomuju si, že jsem extrém co se týče hudebního hluchu. Většina lidí slyší v hudbě rytmus, já ne.

mariposa napsal(a):

Ta učitelka byla hloupá a Ty jsi byla malé dítě, které se nemohlo bránit. Možná tomu nebudeš věřit, ale já měla s hudebkou ty samé problémy co Ty. Učitelky mě mučili před tabulí, abych zpívala, já se celá klepala strachy a ony pokračovaly. Teprve v osmé třídě jsem měla sílu na to říct na hudebce, že prostě zpívat nebudu! Malé dítě neví, že může říct, že něco nechce dělat. Hodiny hudební výchovy byli nejstrašnější hodiny vůbec, naprosté peklo.
No jo, ale dneska není tenkrát. Já mám dneska strašně velkou chuť zpívat, i když to neumím, broukám si pro sebe a překonávám sama sebe. Nebo jdu do lesa a sama před sebou zplna hrdla zakřičím. Neumíš si představit, kolik přemáhání mě stálo sama před sebou si křiknout! Takový nesmysl!
Ne každý se směje těm co neumí tančit. Já například mám pro tyto lidi pochopení a strašně ráda se na ně dívám, příjdou mi velmi blízcí v jejich snažení. Vlastně profesionálové mě nudí k smrti, jsou moc dokonalí! Není nad to dívat se na amatéra, které to nejde tak dokonale. Vždyť jsme všichni jen lidi a každý není Mozart nebo Nižinskij
Dodnes si pamatuju, že jsem někde četla, že Václav Havel, když se zpívala hymna měl prý tak strašný hudební sluch, že nikdo nezpíval tak falešně jako on. Ale on zpíval zplnahrdla, a to je to co obdivuju!
Ještě tak před 4 roky bych si nezabroukla ani sama před sebou ve zvukotěsné komoře. Dneska, světe div se, chodím po ulici a broukám si, falešně a dělá mi to hroznou radost, že jsem překonala sama sebe.

Ta učitelka byla pěkná 3,14ca. To chození do rytmu bylo v 8. třídě. Prostě jsem tehdy byla blbá, měla jsem se vzepřít.
Další mé velké trápení byla fonetika a fonologie němčiny. Jsem přesvědčena, že mi to nešlo proto, že nemám hudební sluch, každopádně jsem díky tomu byla hodně znevýhodněna.
Jinak pro sebe si nezpívám. Jak říká moje kamarádka, která taky nemá hudební sluch, zpívám jen v sebeobraně.

Vilemína napsal(a):

zpívám jen v sebeobraně.

přesně

koniklec napsal(a):

Vilemína napsal(a):

zpívám jen v sebeobraně.

přesně

A môj milujúci a milovaný brat má ešte hlášku: "Ty radšej nespievaj, ale tancuj - to stačí zatvoriť oči."

majkafa napsal(a):

mariposa napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

No v tom je asi právě zakopaný pes, já teda nemůžu za sebe říct, že bych žila jen pro sebe a ne pro jiné (třeba děti, manžel,rodiče). A tam právě vyvstává ta otázka co by tomu řekli. Jenže na druhou stranu, kdo z nich u Vilemíny ví, co má Vilemína za potíže a jak těžce s tím bojuje.

Na prvním místě by měl žít člověk pro sebe. Co můžeš nabídnout svému okolí, když to ani neumíš dát sobě? Nic moc to nebude.

Jo a Ros, to slovo "jen" sis tam vložila sama. Není to "žít jen pro sebe". Je to žít pro sebe, v souladu se sebou a s ostatními. Ty i ti druzí. Když ale vyděluješ sebe, skřípe to

Presne tak, já tam žádné JEN pro sebe nemám. Možná je výstižnejší, co píše mariposa. Na prvním míste pro sebe. Ale to určite neznamená JEN pro sebe.
Ros, a ty už  s tím taky konečně něco udelej a prestań být srab a furt omlouvat svou nerozhodnost, nechci-li použít tvrdší slovo, Munďákem. Že ti to už není trapný.

Já si nic, Majko, neomlouvám, já prostě zcela lidsky nevím. To se někdy stává, je toho na mě moc a tak nemám ani čas se zastavit a promyslet si to, běhám jak křeček v kolečku, abychom přežili.
Jinak ano, to JEN jsem tam vložila, protože věta: Žiješ pro sebe a ne pro jiné, mi tak vyzněla. Pokud je to myšleno tak, jak napsala Mariposa, tak proti tomunic nenamítám, s tím souhlasím.

Vilemína napsal(a):

Ta učitelka byla pěkná 3,14ca. To chození do rytmu bylo v 8. třídě. Prostě jsem tehdy byla blbá, měla jsem se vzepřít.
Další mé velké trápení byla fonetika a fonologie němčiny. Jsem přesvědčena, že mi to nešlo proto, že nemám hudební sluch, každopádně jsem díky tomu byla hodně znevýhodněna.
Jinak pro sebe si nezpívám. Jak říká moje kamarádka, která taky nemá hudební sluch, zpívám jen v sebeobraně.

Jo, měla ses vzepřít. Ale tenkrát jsi to nevědlěla.

Já jsem přesvědčená o tom, že komu jdou jazyky, hudební sluch má. Jinak by nedokázal rozlišovat jemné nuance, které cizí jazyk má a které člověk nemá od narození naposlouchané. Neslyšel by ten jazyk a tím pádem by mu nerozumněl.

Vilemíno, až půjdeš příště zase k psychologovi, tak se ho zeptej, jestli nemůžeš mít i jinou diagnózu tzv. PAS - poruchu autistického spektra. Ta problematika je strašně široká a většina psychologů u nás ji nezná, nebo má zkreslené informace. Nech se poslat ke specialistovi, ať tuto možnost vyloučí - nebo potvrdí.
Tato skupina problémů je velmi široká, ale touto poruchou trpí třeba i vysokoškoláci, vědci, chytří lidé - kteří jsou tak trochu nepoužitelní pro život. Tito lidé mají problémy právě v oblasti mezilidských vztahů, navazování kontaktů s druhými lidmi a taky problém se nějak uspokojivě zabavit ve volném čase - což vidím jako Tvůj velký problém. V době, kdy je škola, máš určitý režim, který Ti může pomáhat, ale o prázdninách si nevíš rady, nevíš co dělat.

něco mi nesedí na té depresi, není pravda, že nic neděláš, Ty se dokážeš rozhoupat a něco udělat - třeba jdeš do města, projdeš v knihkupectví ty německé knihy, koupíš si puzzle, učíš se španělsky - to jsou hezké aktivity, ale neřeší problém -seznámit se s někým, ať už byste byli kamarádi, nebo i něco víc. nemůže být ta deprese až důsledek jiného postižení? Z toho, co jsi tu psala, spousty věcí sedí na tuto diagnózu. Ti lidé mají prostě mozek stavěný trochu jinak a nedokážou se seznamovat a zapadnout mezi lidi.

Máš třeba profil na Facebooku? Oslovíš třeba spolužáky a spolužačky ze školy, aby sis je dala mezi přátele?
Dáš si seznamovací inzerát? Ptáš se někde na brigádu - třeba doplňovat zboží?

Jsou toto aktivity, se kterými máš problém? Jaký, proč? Dokážeš to definovat?

Víš, ono spousty inteligentních lidí žije bez partnera, singl a snaží se, aby žili šťastně. Ale musí si najít něco užitečného a smysluplného, čím zaplní volný čas. A problém vidím, že ty neumíš tak efektivně zaplnit čas.

Hledáš parťáka třeba na plavání. Doma máš bratra. Copak ten bratr je tak špatný, že bys ho nemohla vzít s sebou? V Brně je nový akvapark. Byla jsi tam? Dělalo by Ti problém říct  bráchovi a zajít tam na hodinku plavat?
Teda pokud brácha není někde v léčebně. Je taky doma?

Nebo, dělalo by Ti problém si tam zajít zaplavat sama?
Psala jsi, že se Ti líbilo v tom sdružení Práh. Oni dělají různé akce, mají i kavárnu? Zajímáš se o to, co pořádají?

Zkusíš si postupně odpovědět na otázky, co jsem Ti napsala?

amely napsal(a):

Máš třeba profil na Facebooku? Oslovíš třeba spolužáky a spolužačky ze školy, aby sis je dala mezi přátele?
Dáš si seznamovací inzerát? Ptáš se někde na brigádu - třeba doplňovat zboží?

Jsou toto aktivity, se kterými máš problém? Jaký, proč? Dokážeš to definovat?

Víš, ono spousty inteligentních lidí žije bez partnera, singl a snaží se, aby žili šťastně. Ale musí si najít něco užitečného a smysluplného, čím zaplní volný čas. A problém vidím, že ty neumíš tak efektivně zaplnit čas.

Hledáš parťáka třeba na plavání. Doma máš bratra. Copak ten bratr je tak špatný, že bys ho nemohla vzít s sebou? V Brně je nový akvapark. Byla jsi tam? Dělalo by Ti problém říct  bráchovi a zajít tam na hodinku plavat?
Teda pokud brácha není někde v léčebně. Je taky doma?

Nebo, dělalo by Ti problém si tam zajít zaplavat sama?
Psala jsi, že se Ti líbilo v tom sdružení Práh. Oni dělají různé akce, mají i kavárnu? Zajímáš se o to, co pořádají?

Zkusíš si postupně odpovědět na otázky, co jsem Ti napsala?

Profil na facebooku nemám a ani po něm netoužím. Obecně většinou nebývám v oslovování ta první.
Na brigádu jsem se ptala akorát v Práhu, pro ně jsem bohužel lehký případ. Sociálně terapeutické dílny pro mě nejsou a do šicí dílny nemůžu jít, protože neumím šít na stroji. Pracovat v kavárně nemám zájem, jelikož jsem velký nešika, ještě bych tam něco zničila nebo rozlila. Jinak jsem si zadala inzerát, že doučím němčinu, zatím se mi nikdo neozval.
Bohužel pořád u mě přetrvávají problémy s komunikací. Je to díky sociální fóbii, se kterou jsem se narodila. Byla jsem strašně stydlivé dítě, je vůbec zázrak, že dneska jsem, jaká jsem.
S bratrem nikam nechodím, on má své aktivity.
V novém akvaparku v Kohoutovicích jsem nebyla a ani mě to tam neláká, je tam moc drahé vstupné, skoro stejně velké jako v Maďarsku v termálních lázních. Navíc je prý kohoutovický akvapark malý. Bohužel zase někdo chce zbohatnout do rána.
Sama nikam moc nechodím, dělá mi to trochu problém. Mám pocit, že pokud jsem někde sama, lidé mě více sledují, než když jsem tam s někým.

Daniela M napsal(a):

Vilemíno, dej všemu čas a nepospíchej, vše je tak, jak má být.  I čas má za úkol Tě něčemu naučit.

Mám pocit, že čekám už miliony let. Někdy se musím obdivovat, jak to čekání celkem trpělivě snáším, i když to tak nevypadá.

Vilemíno - tohle nejde, tamto neumíš, tohle se ti nelíbí...
Hele - možná lehce šílenej nápad, ale co kdyby sis pořídila psa? To bys koukala, jak tě "donutí" chodit ven a komunikovat s okolím

Vilemíno, já se též přikláním k autismu. Pod touto nemocí si nemusíš představovat hned nejtěžší formy: demence, automatické pohyby, mlácení o podlahu apod. Jsou i lehké formy, které navenek nikdo nepozná. Já pořád pátrám v tvých příspěvcích o tvůj zápas se svojí samotou. Bohužel, stále nic nevidím. Ve sdružení Práh Tě neodmítli, pouze zde nemůžeš uzavírat pracovní smlouvu a vydělávat peníze. Střediska jsou většinou dotována a klienti si svůj pobyt částečně hradí nebo odpracují. Náklady jsou mnohem větší na provoz, než by klienti zaplatili. Ale zaujala mi jedna zásadní věc: Ty jsi tam nešla za lidma, ty jsi tam hledala pro sebe zabavení a výdělek. Celkem jasně si si spočítala, že za doučování němčiny máš mnooohem více než za slepování nějakých krabiček. A jsme u jádra...potřebuješ lidi k životu? Vadí Ti samota? Dovedeš ze sebe dostat zájem o druhou osobu-nemyslím partnera,ale všeobecně ? Umíš na sobě pracovat a poručit si? Například koupíš lístky do kina a pozveš bráchu, co Ty na to? Vrátíš se do střediska Práh a strávíš mezi nima třeba tři dny, poznáš jiné příběhy, jiná trápení. Pozveš mámu do divadla....musíš začít sama od sebe,ale to už jsme zde psali stokrát. Pokud nemáš zájem o lidi, tak nebudeš první ani poslední,ale potom se neboj samoty a najdi si toho pejska či jiný zájem. Je krásné se věnovat třeba fotografování přírody, cestování....

helena napsal(a):

Psa by mi nedovolili rodiče, zejména otec.
Tak tohle je vyjádření odpovídající žákyni třetí... no, spíš druhý... třídy ZŠ.
A neboj, že by ses s nikým nebavila - leda bys venčila v temné noci na hřbitově. Jinak by ti pejsánek už příležitost zajistil - spolehlivě http://fora.babinet.cz/img/smilies/big_smile.png

Me to nepripada divne,ze by ji psa nedovolili.Jsou lide ktery zvirata moc nemusi a jeste k tomu doma.Rodice meho pritele by taky nesnesli,kdybych si psa privedla k nim do bytu nebo se vezl v jejich aute.U me je to nepochopitelne u nich jsem zase nepochopitelna ja co mam psa v byte.