Vilemíno, z tvého příspěvku mě mrazí....

Jestli máš neschopnost zamilovat se do člověka, který uškrtil svou dívku, tak za takovouto "neschopnost" děkuj bohu!!
Radím - pryč od jakýchkoli problémových týpků, a horší volbu si už ani nedovedu představit.

Ohedně svých psychických potíží vyhledej urychleně psychologa a nastup na nějakou psychoterapii. To ti může pomoci. Ty takovouto pomoc potřebuješ jako sůl. Držím ti palce.

... svého činu lituje, má z toho deprese, momentálně má mu končí soudem nařízená léčba v psychiatrické léčebně, trvala více jak rok
I když to vypadá jako zcela pragmaticky se zeptám - má odtamtud kam jít?

Vilemíno, existují diagnózy, kdy dotyčnému psychoterapie nepomůže, jenom hodně uškodí. Přitom ti lidé můžou mít problémy podobné jako Ty. Moje dcera má něco podobného jako Ty - pesimista, introvert, nedokáže si ani vytvořit vztahy s kamarádkami, na lásku je ještě malá, ale hodně z toho co popisuješ na ni sedí. Má určenou jinou diagnózu než Ty - psycholožka specialistka mne přímo varovala, že ona v budoucnu na psychoterapii nikdy nesmí jít, že by jí to nepomohlo, naopak došlo k velkému zhoršení.

V tom vztahu - jak se cítíš, to si přitáhneš. Když jsi na tom mizerně, tak přitáhneš někoho podobného. To není vztah pro budoucnost. Můžeš brát toho přítele jako kamaráda, ale nic víc bych teď nečekala. On asi taky cítí že není v situaci, kdy by mohl prožívat lásku.

Napíšu Ti soukromou zprávu a v ní možnou další diagnózu, vyhledej si to na netu, jestli se to na Tebe nehodí a pokud ano, tak vyhledej specialistu který se zabývá přímo tímto.
Jinak ta Tvoje "nemožnost" jak píšeš, může být vrozená a běžné rady tu nepomůžou.

Zkus se mít ráda i taková jaká jsi.

helena napsal(a):

... svého činu lituje, má z toho deprese, momentálně má mu končí soudem nařízená léčba v psychiatrické léčebně, trvala více jak rok
I když to vypadá jako http://fora.babinet.cz/img/smilies/offtopic.gif zcela pragmaticky se zeptám - má odtamtud kam jít?

Ano, má kam jít. Má velké zastání v rodině. Až mu skončí léčba, tak půjde pracovat do rodinné firmy.

Vilemíno,začni navštěvovat psychologa.Možná,že tvoje rodina z tebe vychovala toho kým jsi dnes.Přijde mi,že máš málo sebevědomí a cítíš se,že bys pro nikoho nebyla dobrá.
Podívej se spíš po nějakém normálním klukovi.Vím sice,že když je člověk mladý dělá blbiny,ale zabít jiného člověka je neomluvitelné.Víš proč ji uškrtil?Já bych se ho teda bála.

Vilemíno, nejsem psycholog, ale zrovna nedávno jsem v psychologické literatuře narazila na neschopnost emoce prožívat. V zásadě se tam psalo, že emoce máme všichni, jen ne všichni je umíme prožívat na vědomé rovině. Má to spoustu vedlejších efektů, protože člověk se často chová v souladu s emoci, které on sám na vědomé úrovni, jak jsem psala, nepociťuje, nicméně to neznamená, že by jej neovlivňovaly, resp. jeho chování.
Je to zajímavé téma. Pokud z nějakého důvodu psychologa navštívit nechceš, zkus si o tom něco počíst sama. Zajímavé jsou knihy Karen Horneyové (neuróza a lidský růst, neurotická osobnost dneška). Byť jsou to knihy staré více jak padesát let a v lecčems "prošlé", mohlo by to pro tebe být zajímavé čtení.
Tím ovšem neříkám, že by ti přečtení několika knížek mohlo nahradit terapii, nicméně by tě to třeba mohlo inspirovat.
Jinak nevím, nakolik je to u nás běžné a vůbec možné, ale asi bych ti doporučila kontaktovat psychiatra, který pracoval s tvým známým. myslím, že pokud by tvůj známý s tím souhlasil, psychiatr by ti mohl poskytnout nějaké informace o jeho duševním stavu.
Osobně bych asi dokázala nějak pochopit, když někdo v afektu někoho třeba zastřelí, ale někoho vlasníma rukama uškrtit, cítit, jak z něj uniká život a přitom nepovolit sevření.. to je fakt silné kafe. Nechci hanět člověka, o kterém nic nevím a nevím nic ani o tom, co, jak a proč se stalo, nicméně se domnívám, že určitá opatrnost je zde na místě... ovšem na to ses ve svém příspěvku neptala ;o)

Pandorraa napsal(a):

Vilemíno,
myslím si, že tvůj psychiatr ti radí dobře, pokud tě posílá na terapii.
V tomhle případě od ní ale nemůžeš očekávat zázraky a už vůbec ne na počkání. Je třeba vybrat vhodnou terapii a hlavně asi bude problém, abys měla v terapeuta důvěru. Ta se v těchto případech může budovat i roky.... Je ale opravdu jen na tobě, jestli to chceš, věnuješ tomu svůj čas a svou důvěru někomu dáš nebo ne. Bez toho ti nikdo nepomůže.

Vůbec se netrap tím, že se nemůžeš zamilovat. Citová a emoční nejistota je přece základním znakem této poruchy, za kterou ty přece vůbec nemůžeš. To sis nevybrala, to se ti prostě stalo...
Dalším typickým rysem je také nerealistický pohled na sebe a na druhé - možná proto máš pocit, že jsi zamilovaná do toho muže. Tak moc chceš něco cítit, někoho milovat, ale přitom si to možná podvědomě nechceš dovolit cítit, tak to alespoň cítíš k někomu, kdo se dopustil tak fatální životní chyby a sám z toho má psychické problémy... Může, ale i nemusí to tak být.

Najdi si citlivého terapeuta, dnes je mnoho různých škol a podle mého názoru neexistuje diagnoza, kde by psychoterapie nemohla pomoci natož uškodit. Psychologie se vyvýjí a nepracuje už jen s psychoanalýzou jako kdysi Freud. Ta opravdu není vhodná pro každého.
Je prostě jen třeba najít ten správný způsob, který ti bude vyhovovat.

Ještě počítej s tím, že pokud začneš se sebou takhle pracovat, bude ti nejspíš nejdřív hůř a budeš mít chuť se na to vykašlat. Ale i to je normální.
Je to stejné jako například v chirurgii. Když mi bylo pětadvacet, trpěla jsem žlučníkovými kolikami jako zvíře, ale pod kudlu se mi nechtělo. Pak už šlo o život a když jsem se probrala po operaci, bylo mi pořád na umření - špatně z narkozy a z té obrovské rány na břiše. Nemohla jsem několik dní vůbec nic. Ale pak se to začalo pomalu zlepšovat, dnes už si po těch letech ani nevzpomenu.
Navíc dnes už bych to ani nenechala dojít tak daleko a věřím, že ani na operaci bych nemusela, protože bych si věděla rady, co se sebou - jak se přestat "žlučit", vztekat a ubližovat si

Opravdu se netrap a zkus to alespoň trochu změnit. Věř mi, že to jde. Pomalu, pomaličku, ale jde

Diagnózy při kterých psychoterapie škodí existují, znám konkrétně jednu,při které mají lidé právě neschopnost navazovat a prožívat vztahy, to o té psychoterapii mi sdělila krajská specialistka a jsou to poznatky tak moderní, že se ještě k běžným psychiatrům a psychologům nemusely dostat. Znám i lidi, kterým psychoterapie nic nedala.
Ale nemusí to být případ Vilemíny.

Amely,
ještě mne napadlo, že dost dobře můžeme mít obě pravdu, záleží na tom, co chápeš pod pojmem psychoterapie.
Pokud neustálé "hrabání se" v minulosti, hledání příčin daného stavu, snahu o vyřešení všech problémů a podobně, pak s tebou souhlasím.
Takhle samozřejmě třeba schizofrenikovi nikdo nepomůže.

Myslím si ale, že psychoterapie je především sdílení, soucítění a pro pacienta nejen možnost se někomu vypovídat, ale taky možnost s někým jen tak mlčet. Vědomí, že ho někdo nesoudí a neposuzuje, ale přijímá takového, jaký je. Nemá tendenci mu pořád radit a poučovat ho, ale jen ho prostě vyslechne a příjme jeho vlastní řešení. Nenásilně a citlivě mu pomáhá najít takovou cestu, aby ta jeho řešení pro něj byla ta nejlepší a nejméně bolestivá, aby se svou (momentálně třeba neléčitelnou) chorobou naučil žít.
Tohle je pochopitelně "mravenčí práce" a záleží na důvěře mezi terapeutem a pacientem a ta musí být oboustranná. Přesto se výsledky často dostavují velmi pomalu.

Opravdu si neumím představit, jak by takováhle terapie mohla někomu ublížit, pokud máš jiné info, chceš-li ozvi se mi do SZ.

Wiki napsal(a):

Tvůj vztah nechci nijak hodnotit, jen snad, abys byla obezřetná

Hodně obezřetná !!!

hirondel napsal(a):

Vilemína napsal(a):

Můj problém je, že nedokážu navázat vztah, špatně se zamilovávám. Je to měsíc, co jsem se poprvé zamilovala do muže, kterému je 30, seznámili jsme se na internetu, píšeme si, třikrát jsme se viděli, je mi velmi sympatický.....

Vilemino,chapu to tedy tak ze ted mas problem(trapi Te) ze nevis jak s nim navazat vztah,ze nevis jak na to?
A dokazal by jsi odpovedet na otazku: proc jsi se do toho muze vlastne zamilovala? Nebo jinak: co sis na nem zamilovala?   Cim si Te jak se rika -ziskal,ze jses do nej zamilovala?

Ano, nevím, jak navázat vztah s tímto mužem. Jestli to nějak popohnat, napsat mu email, že k němu cítím víc než jen kamarádství, nebo to nedělat. V tomto jsem strašně na vážkách. Nechci to nějak pokazit. Na druhou stranu si nechci vyčítat, že jsem měla být iniciativnější. Co bys mi radila ty?
Čím mě okouzlil? Tím, že je jiný, netuctový. Teď nemám na mysli, že byl ve vězení, ale má odlišné zájmy, pohled na svět, jeho názory mi jsou povědšinou sympatické. Velmi se mi taky líbí jeho vztah ke zvířatům. Miluje koně, každý týden chodí ke koním (má propustky z léčebny). Taky se mi líbí jeho vzhled, není to žádný šampón, prostě vzhledem obyčejný chlap. Chlap jako hora, měří lehce přes 190 cm, váhou je akorát, žádné tintítko, ale otesánek taky ne. Bude to asi znít divně, ale já se v jeho přítomnosti cítím v bezpečí, mám pocit ochrany. Taky se mi na něm líbí, že je velice galantní, hodný a upřímný. Stejně jako já nechce děti.

majkafa napsal(a):

Když by se se mnou miloval, vytanulo by mi na mysli, že dá své ruce na můj krk a ......
Navíc, ještě taková korba.
Jak už tu někdo psal. Třeba někoho zastřelit, z dálky, ... ale škrtit vlasníma rukama, mladou holčinu, vidět očima tu hrůzu a pokračovat a ...
Je mi z toho špatně.
Je mi špatně, že někteří lidé dávají šanci po takové hrůze. Že se sami ženou do záhuby. Vilemíno

Božemůj. Jsi ve věku mé dcery. Představa, že by má dcera přišla o život tak strašlivým a hrůzným způsobem, takovou zrůdou. Je mi z toho velmi zle.

Majkafo, Tvé vlastní zrcadlo. Takto se díváš TY.

Odpuštění a nabídnutí nové šance je něco co očišťuje staré rány a chyby, je to něco co má obrovskou sílu transformace. Všichni chybujeme, a proto je třeba odpouštět.
Vilemína se podle mě dívá jiným očima než Ty, ona nevidí to co Ty. Podle mě vidí duši toho muže, nedívá se do minulosti. Já osobně smekám před každým kdo dokáže odpustit co se stalo v minulosti a vnímat přítomnost v které není třeba opakovat chyby z minula.

Podle mě ten muž není žádná zrůda, jen trpící člověk, Majkafo. A těch je plný svět. Je třeba pochopit a odpustit. A milovat

Naprosto souhlasím s Majkafou, napsala to přesně, jak to vidím, cítím, vnímám i já.  Nezbývá, než se pod to podepsat.

Mariposo, ano každý dělá chyby, ale je chyba a chyba. On zabil nevinného člověka, vlastníma rukama. Pochopit? Odpustit? Proboha....mě z celého tohoto vlákna mrazí On že není zrůda, ale trpící člověk??? Neee, trpící byla ta, kterou zabil, trpící byli rodiče té dívky....