|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Toto mne napadlo, když jsem četla příspěvky k těm postiženým dětem.
Myslím, že páry, které se se marně snaží mít dítě to mají v něčem podobné s těmi, kteří mají postižené dítě.
Myslím, že těch, co se dlouhodobě marně snaží o dítě je tu víc.
Jak se na tuto problematiku díváte z duchovního hlediska? Zajímal by mne názor těch, kteří to nezažili i těch, kteří mají za sebou třeba 10 let marných snah o porození dítětě, včetně všech těch neúspěšných pokusů s umělým oplodněním. Zajímalo by mne, jak se názory těchto 2 skupin liší a v čem jsou podobné. Nebo i jiné duchovní názory na toto téma.
Není tady
Amely,
jak jistě víš, těhotenství není věc, kde si stačí říct: tak, teď chci dítě a je to. Čím víc se o to budeš snažit, budeš to víc chtít, tím máš menší šanci, že se to podaří.
Velké části babinetek a i mně se podařilo otěhotnět v době, kdy jsem na to nemyslela. Většinou to jsou období, kdy vysadíš léky pro podporu otěhotnění nebo kdy už to vzdáš a myslíš si, že už se to nepodaří. A nebo kdy začneš mít jiný smysl života, najdeš si třeba novou práci, která tě baví a ve které nechceš otěhotnět a najednou šup a jsi těhule 
Z duchovního hlediska už o tom diskuze na babi byla. Je to o tom, že když nemůžeš otěhotnět, měla bys být pokorná a čekat, protože pravděpodobně ještě není správný čas. Něco není v pořádku. Buď tvůj život nebo pochopení něčeho nebo máš teď kolem sebe nějaké špatné energie.
A snažit se o umělé otěhotnění, pokud k tomu nemáš žádný závažný důvod (neprůchodné vaječníky, nepohyblivé spermie, ...) je podobné, jako kdybys chtěla začít stavět dům bez peněz a bez hypotéky 
Já čekala na otěhotnění asi rok, byla jsem po antikoncepční injekci, jejíž účinek na zamezení těhotenství je 6 měsíců až 2 roky či dokonce více. A podařilo se mi otěhotnět cca. 1 rok od poslední injekce a to přesně v době, kdy jsem přestala brát prášky na růst folikulů a přestala docházet na injekce pro ovulaci. A otěhotněla jsem dokonce 2x za sebou , poprvé to nevyšlo.
Není tady
Amely, já mám kamarádku, která nemohla otěhotnět. Pak otěhotněla - rizikové těhu, narodilo se miminko. Pak chtěli druhé, zas problémy, jeden ošklivý potrat (vysoký st. těhu), pak zamlklé těhu, nějaký záněty a teď konečně druhé dítě. Nikdy nechtěla děti. Neměla je ráda, vadili jí, měla blbý dětství, tak možná proto - nevěřila, že jim dokáže dát to, co jí chybělo. Možná se nestačila srovnat s podvědomím, že už je chce a měla pořád ten strach... nebo měla prostě smůlu, vždycky s julčou dost marodila... Když jsme jí říkaly - máš už jedno, tak to je přece super, když ti to nevychází, zdraví máš jen jedno (bylo jí ke čtyřiceti) a máš dítě, který tě bude potřebovat... Nechápala, jak jí to můžeme říkat. Přeci máme dvě... Ale když počtvrtý otěhotněla, tak prohlásila, že jestli to nevyjde, tak končí a vyhází všechno, co má po tom prvním doma a adoptuje dítě na dálku... A těhotenství bylo naprosto pohodové. Sice jí hlídali, ale jen kvůli těm předešlým. Tam bych sázela na psychiku.
Jiná - potřetí potratila, pokaždý se v těhu dostala dál, než v tom předchozím, takže si oddychla a bum, potratila. Ona děti moc chce, sama je z početné rodiny. A staršně tím trpí, že jí to nevychází. Možná ale víc trpí její maminka, která měla spoustu potratů... Je to "trest"? Kdopak ví. 
Je to super holka, hodná, manžel bezva...
Každopádně mám ještě jednu a ta se nažila spoustu let, víc, jak deset. Ani uměle jim to nevycházelo. Pak si jeden pokus (poslední-zbylo zamr. embryo) zaplatili ze svého a teď mají "Sněhurku". Vymodlený dítě.
A ještě jedna - (málem jsem na ní zapomněla), snažili se snad osm let, co rok, to pomalu potrat. Doma dítě z prvního manželství, ale spolu jim to nešlo. A zase zajímavá rodinná anabáze. Těsně před svatbou změnila jako těhule plán a odešla se svědkem nastávajícího manžela. 
Já to nebudu komentovat, ale vypadá to, že jim to štěstí někdo nepřál... Každopádně změna nastala, když změnila gyn. ordinaci.
A tak nevím, jak to vlastně je. Duchovní rozměr, nebo příroda... možná je to od obojího trochu.
Každopádně bych se na to asi dívala jinak jako snažitelka, která ne a ne počít vymodlený miminko. To je jasný.
Takhle jsem jen pozorovatel a musím říct, že jsem tomu ráda. A všem, co se snaží, držím palce, ať to vyjde.
Není tady
Abych upřesnila, já děti mám a o další se nesnažím.
Tato otázka mne napadla jenom v souvislosti s tím- někomu dá Bůh postižené dítě, někomu nedá žádné dítě.
Javeno, píšeš, že Ty jsi ráda, že jsi jen pozorovatel. K těm postiženým dětem právě ti pozorovatelé psali, jak to postižené dítě dává příležitost k duchovnímu růstu a taky to, že je důležité, jak se k situaci rodič postaví.
Zajímala by mne konkrétní zkušenost těch, kteří to dítě mít nemohou, přesto, že se dlouho snaží. Jak to vnímají. Co jim to přineslo. Jaká negativa, jaká pozitiva, jaké pocity - právě v té duchovní oblasti.
Jinak Javeno, taky znám manžele, kteří se snažili o miminko - paní 5x potratila, ale pozdě, až tak v 5. měsíci. Pak se rozešli a paní nečekaně otěhotněla s nějakým psychpatem. Žila pak v dost otřesných podmínkách a ve stresu a přesto porodila zdravé dítě. Taky se ptala, proč v těch ideálních podmínkách dítě mít nemohla a pak tak nějak náhodou omylem dítě měla? Co ji ten osud chtěl naučit?
Není tady
Děti prý způsobují jenom trápení.Někdo se trápí,že je mít nemůže,jiná matka je nešťastná,že je zase každoročně těhotná........toto je krátký úryvek z rozhovoru dvou maminek,který jsem slyšela asi před 15-ti lety.Když se nad tím zamyslím "po svém", tak bych řekla,že na tom něco je,i když já jsem takhle nikdy neuvažovala.
Mám ve svém okolí dost kamarádek a známých s různými příběhy.
1. "Monika" se v 25 dozvěděla,že mít děti na 90% nikdy nebude.Hormonální nestabilita,srůsty...Rozešel se s ní kluk.Zhroutila se.Všechny další vztahy končily,protože nemohla mít děti.Ve 36letech zjištěna rakovina děl.čípku,operace,ale děloha i vaječníky neodebrali.V té době se seznámila s chlapíkem,on dítě měl,takže mu nevadilo,že ona je mít nemůže,chtěl jí.Po prvním sexu ( 4 měsíce po operaci) otěhotněla a dnes se raduje už z 5-ti leté holčičky.
2."Jana"- 10 let vdaná,nemohla otěhotnět,hormonální léčba,umělé oplodnění( asi 3x )- nic. Manžel jí podporoval,ona se měnila,stávala se zapšklou. Pukusili se ještě jednou,naposledy a POVEDLO SE. Narodili se 2 chlapečci v 7m a manžel jim všem udělal pá pá a odkráčel za jinou.
3." Ilona "- Několik samovolných potratů 8-12 týdnů ( cca 4 ) jedno přerušení těhu ve 20tt, pro těžké poškození plodu.Vdaná byla od svých 20 let a ve 39 letech,když už nedoufala otěhotněla a narodil se chlapec.
Každý si v životě asi musí něčím projít. Já jsem nikdy s otěhotněním problémy neměla,bylo to vždy v tom měsící co jsme se snažili,ale zase jsem pro své děti neudržela rodinu pohromadě.Člověk asi nemůže mít v životě všechno,protože pak by se o nic nesnažil a ničeho si nevážil.
Není tady
No, já vím, že jsi chtěla i ty postřehy lidí, co tím procházejí, nebo si už prošli, a proto jsem psala, že mám jen odpozorováno, vlastní zkušenost naštěstí nemám.
Já děti vždycky chtěla a nějak jsem věděla, že je budu mít. I když jsem měla období, kdy to právě okolo mě lidem nevycházelo a já si říkala, co když i já? Ale pak jsem tu myšlenku vypustila. A duchovní rozměr, tak jak se o něm psalo na vlákně o postižených dětech - já s tím mám prostě problém. Mám děti moc ráda, ne jen ty svoje a dost na ně "trpím", takže třeba ve svým rozvodu, kamarádky problémech nebo tak - tam já vidím, co mě/ jí to má dát, co bylo asi důvodem... ale u těch dětí, nevím. Jsou to křehká stvoření a jakékoli mají rodiče (a cokoli mají z duchovního hlediska pochopit), dětí by se to týkat nemělo.
Není tady
ahoj holky,
mám jednu prožívající zkušenost.
Před 2 lety mi nevyšlo moje druhé těhotenství (jedno už dítě mám).
Dlouho jsem se z toho hrabala a přemýšlela PROČ.
Prošla jsem si obdobím, hledáním vnitřního klidu, kineziologie, reiki, shambaly....
Dostat se do stadia "nemyslet na to" je dlouhý proces, který si musíme každý prožít po svém. Já si myslím, že důležité je dostat se do vnitřní pohody, tu velkou touhu od sebe pustit. Stále tím to procesem jdu... od velkého chtění, po zoufání, nemožnost chodit na oslavy narození dětí, po vnitřní smutek, hledání viníka, schazování viny na sebe samou, že nemám to co ostatní a docházím ke smíření, odpuštění. Hledám vnitřní klid, hledám boha. Vím 100% jedno, vím proč se to všechno děje! Vím, kde jsem a proč tam jsem. Vím, že kdyby to těhotenství dopadlo, tak bych stejně nebyla spokojená. Vím, že bych nenašla to, co jsem celý život hledala a stále ještě hledám. Vím, že bych nepracovala tam, kde pracuji, nejela na jednu prima dovolenou, která odehrála v mém životě důležitou roli. A přesto, že se nám v početí druhého dítěte nedaří a jsou dny, kdy mě to bolí, tak vím, že to má svůj smysl. Už třeba jen ten, že už vím, která "bije", vím, jak to může člověka bolet. A přineslo mi to, stmelení mého vztahu s manželem, vždycky to bylo dobrý, ale teďka to je ještě lepší. Takže když to shrnu, tak mi to víc přineslo než vzalo.
Pro mě je to zkušenost, která má svůj vyšší smysl.
Vždy záleží na tom, jak se na to díváš. Mám kamarádku, která se snaží snad 5 let, a vyšší smysl by v tom opravdu nehledala. Je jinak naladěná a boha by zatím nehledala ani omylem. Přijde ji to nespravedlivý a zbytečný.
Není tady
Myslím si, že tyto páry mají ve vyučovacím plánu jinou lekci života.
Je tolik dětí, které zase nemají rodiče.
Nebo třeba - pokud tuto lekci nezvládnou, nemají být tyto páry spolu a mají jít dál? Kdoví.
Znáte jistě ve svém okolí páry,které spolu děti mít nemohly a s jinými partnery je oba měli.
Prostě jiná lekce učení. Myslím, že velmi, velmi těžká.
majkafa napsal(a):
Myslím si, že tyto páry mají ve vyučovacím plánu jinou lekci života.
Je tolik dětí, které zase nemají rodiče.
Nebo třeba - pokud tuto lekci nezvládnou, nemají být tyto páry spolu a mají jít dál? Kdoví.
Znáte jistě ve svém okolí páry,které spolu děti mít nemohly a s jinými partnery je oba měli.
Prostě jiná lekce učení. Myslím, že velmi, velmi těžká.
Zcela souhlasím, vše je tak, jak má být a vše má svůj důvod. 
Není tady
Daniela M napsal(a):
majkafa napsal(a):
Myslím si, že tyto páry mají ve vyučovacím plánu jinou lekci života.
Je tolik dětí, které zase nemají rodiče.
Nebo třeba - pokud tuto lekci nezvládnou, nemají být tyto páry spolu a mají jít dál? Kdoví.
Znáte jistě ve svém okolí páry,které spolu děti mít nemohly a s jinými partnery je oba měli.
Prostě jiná lekce učení. Myslím, že velmi, velmi těžká.Zcela souhlasím, vše je tak, jak má být a vše má svůj důvod.
Bohužel ne vždy ten důvod zjistíme,dodala bych......a pak máme problém s otázkou:proč?
Není tady
Není třeba nevyhnutelně na všechna naše proč znát odpovědi. Takže ani není nutné pátrat proč.
Na jednom školení pro manažery před 14 lety nám moudrá paní školitelka řekla - skutečně dospělý člověk se neptá, proč. Na spousty proč nejsou odpovědi, vyjádřitelné slovy.
Když jsem ležela při prvním těhotenství v porodnici, byla tam se mnou mamina, třikrát rodila mrtvé dítě v pátým měsíci - a teď ležela na rizikovce počtvrtý, pro jistotu, těhotenství začalo vykazovat stejné symptomy, jako ta předešlá. Poplakala si, ale byla strašně statečná a věřila tomu, že tentokrát to bude O.K... Nevím ani, jak dopadla, ale hodněkrát jsem si na ni vzpomněla.
Z pohledu některých zde to byla nedospělá žena, co neměla po ničem pátrat... no, já jí popřála hodně štěstí, když jsem odcházela. Nějak jsem ze sebe nemohla dostat nic v tom smyslu, že to nějak dopadne a tak jako tak to má nějakej smysl.
Jinak obdivuju Danielu M, jak se s tím dokázala vyrovnat.
Já, co mám v okolí holčiny s problémy s otěhotněním, tak to takhle nevzala žádná. Prostě je to trápí a neřekla bych, že to berou tak lehce - všechno je jak má být... protože není. Mělo by to být tak, že otěhotní.
Není tady
majkafa napsal(a):
Není třeba nevyhnutelně na všechna naše proč znát odpovědi. Takže ani není nutné pátrat proč.
Na jednom školení pro manažery před 14 lety nám moudrá paní školitelka řekla - skutečně dospělý člověk se neptá, proč. Na spousty proč nejsou odpovědi, vyjádřitelné slovy.
CO tedy dela skutecne dospely clovek?
Není tady
Na spousty proč nejsou odpovědi, to však neznamená, že nebudu dál sledovat cestu a souvislosti, jen otázku proč odožím a budu se soustředit na život tady a ted. Než bezcílně bloumat, tak raděj žít... což je a bývá nesmírně těžké.
Není tady
javena napsal(a):
Když jsem ležela při prvním těhotenství v porodnici, byla tam se mnou mamina, třikrát rodila mrtvé dítě v pátým měsíci - a teď ležela na rizikovce počtvrtý, pro jistotu, těhotenství začalo vykazovat stejné symptomy, jako ta předešlá. Poplakala si, ale byla strašně statečná a věřila tomu, že tentokrát to bude O.K... Nevím ani, jak dopadla, ale hodněkrát jsem si na ni vzpomněla.
Z pohledu některých zde to byla nedospělá žena, co neměla po ničem pátrat... no, já jí popřála hodně štěstí, když jsem odcházela. Nějak jsem ze sebe nemohla dostat nic v tom smyslu, že to nějak dopadne a tak jako tak to má nějakej smysl.
Jinak obdivuju Danielu M, jak se s tím dokázala vyrovnat.
Já, co mám v okolí holčiny s problémy s otěhotněním, tak to takhle nevzala žádná. Prostě je to trápí a neřekla bych, že to berou tak lehce - všechno je jak má být... protože není. Mělo by to být tak, že otěhotní
Jak tohle myslis, Jav? Jako z biologickyho hlediska? Jako, kdyz je vse v rovnovaze a harmonii, nic nikde neskripe, tak ze by to melo fungovat? Napada me taky tohle: lidi by se nemeli navzajem zabijet. Ale copak to tak je, plati to?
Není tady
PavlaH napsal(a):
Na spousty proč nejsou odpovědi, to však neznamená, že nebudu dál sledovat cestu a souvislosti, jen otázku proč odožím a budu se soustředit na život tady a ted. Než bezcílně bloumat, tak raděj žít... což je a bývá nesmírně těžké.
Ano, než dětsky lpět na odpovědích, je jistě dospělejší prostě žít 
Není tady
Zit tak uprimne a cele jako dite
Není tady
Ještě mě napadlo, co je asi důvodem pro to, že holka porodí dítě, aby ji neopustil zazobanej manžel, kterej dítě chce. Aby o něj nepřišla? Dítě putuje po babičkách, protože taťka ho má na hraní a matka o něj nestála a nestojí. Tahle otěhotní a jiná, která dítě chce - má jinej program. Fakt zběsilý a není zbytí, než říct, že nemá cenu pátrat - jen se s tím vyrovnat. A popřát dítěti hodně štěstí do života s dovětkem, že má asi něco pochopit, když mělo tak prima dětství. 
Pod duchovní roušku lze zahrnout cokoli, co člověka napadne, to mě na tom baví. BI
Není tady
Pandorraa napsal(a):
javena napsal(a):
Mělo by to být tak, že otěhotní.
Jak to víš?
Proč to vytrháváš?
Já, co mám v okolí holčiny s problémy s otěhotněním, tak to takhle nevzala žádná. Prostě je to trápí a neřekla bych, že to berou tak lehce - všechno je jak má být... protože není. Mělo by to být tak, že otěhotní
Pořád si myslíš, že si to já myslím? Kde to píšu.
Není tady
mariposa napsal(a):
javena napsal(a):
Když jsem ležela při prvním těhotenství v porodnici, byla tam se mnou mamina, třikrát rodila mrtvé dítě v pátým měsíci - a teď ležela na rizikovce počtvrtý, pro jistotu, těhotenství začalo vykazovat stejné symptomy, jako ta předešlá. Poplakala si, ale byla strašně statečná a věřila tomu, že tentokrát to bude O.K... Nevím ani, jak dopadla, ale hodněkrát jsem si na ni vzpomněla.
Z pohledu některých zde to byla nedospělá žena, co neměla po ničem pátrat... no, já jí popřála hodně štěstí, když jsem odcházela. Nějak jsem ze sebe nemohla dostat nic v tom smyslu, že to nějak dopadne a tak jako tak to má nějakej smysl.
Jinak obdivuju Danielu M, jak se s tím dokázala vyrovnat.
Já, co mám v okolí holčiny s problémy s otěhotněním, tak to takhle nevzala žádná. Prostě je to trápí a neřekla bych, že to berou tak lehce - všechno je jak má být... protože není. Mělo by to být tak, že otěhotníJak tohle myslis, Jav? Jako z biologickyho hlediska? Jako, kdyz je vse v rovnovaze a harmonii, nic nikde neskripe, tak ze by to melo fungovat? Napada me taky tohle: lidi by se nemeli navzajem zabijet. Ale copak to tak je, plati to?
To samé, co jsem psala Pandoře... 
Jste nějaký chytlavý - nic proti, jen zajímavá shoda na jedné větě vytržené z textu... 
A ano, myslím, že když je všechno v rovnováze, je to tak jak to má být... a mělo by to fungovat.
Není tady
javena napsal(a):
mariposa napsal(a):
javena napsal(a):
Když jsem ležela při prvním těhotenství v porodnici, byla tam se mnou mamina, třikrát rodila mrtvé dítě v pátým měsíci - a teď ležela na rizikovce počtvrtý, pro jistotu, těhotenství začalo vykazovat stejné symptomy, jako ta předešlá. Poplakala si, ale byla strašně statečná a věřila tomu, že tentokrát to bude O.K... Nevím ani, jak dopadla, ale hodněkrát jsem si na ni vzpomněla.
Z pohledu některých zde to byla nedospělá žena, co neměla po ničem pátrat... no, já jí popřála hodně štěstí, když jsem odcházela. Nějak jsem ze sebe nemohla dostat nic v tom smyslu, že to nějak dopadne a tak jako tak to má nějakej smysl.
Jinak obdivuju Danielu M, jak se s tím dokázala vyrovnat.
Já, co mám v okolí holčiny s problémy s otěhotněním, tak to takhle nevzala žádná. Prostě je to trápí a neřekla bych, že to berou tak lehce - všechno je jak má být... protože není. Mělo by to být tak, že otěhotníJak tohle myslis, Jav? Jako z biologickyho hlediska? Jako, kdyz je vse v rovnovaze a harmonii, nic nikde neskripe, tak ze by to melo fungovat? Napada me taky tohle: lidi by se nemeli navzajem zabijet. Ale copak to tak je, plati to?
To samé, co jsem psala Pandoře...
A ano, myslím, že když je všechno v rovnováze, je to tak jak to má být... a mělo by to fungovat.
Takze by se dalo rict, ze kdyz to v rovnovaze neni, tak to nefunguje jak by to za jinych okolnosti fungovat melo No a nekdo chce prijit na to proc to neni v rovnovaze a a co je tou pricinou nerovnovahy. No a nekdo nechce, to je cele. Ten kdo chce ten se pta, ten kdo nechce ten dela zase jine veci
Není tady
javena napsal(a):
Prostě je to trápí a neřekla bych, že to berou tak lehce - všechno je jak má být... protože není. Mělo by to být tak, že otěhotní.
Javeno, holky podle mě komentovaly tohle - jak víš, že by měly otěhotnět? Ony to říkají - fajn. Je těžké dneska říkat něco jiného, žejo? Párkrát jsem o tom vedla rozhovory. Paní Mojžíšová (dej jí pámbu věčnou slávu) pomohla spoustě holek k těhotenství - ale nebylo málo takových, kterým rovnou ode dveří řekla "ty sem ani nechoď, ty ve skutečnosti dítě nechceš" - a marně se s ní dohadovaly. Jednou jsem o tom četla docela dlouhý článek a pár statečných tam bylo z těchto odmítnutých, které si nakonec přiznaly, že měla pravdu.
Chce se tím říct, že přiznat barvu je někdy těžké i sama před sebou.
Není tady
lupina montana napsal(a):
"ty sem ani nechoď, ty ve skutečnosti dítě nechceš" - a marně se s ní dohadovaly. Jednou jsem o tom četla docela dlouhý článek a pár statečných tam bylo z těchto odmítnutých, které si nakonec přiznaly, že měla pravdu.
Chce se tím říct, že přiznat barvu je někdy těžké i sama před sebou.
Ja sama se priklanim k tomuhle vysvetleni.
Chtit v nejhlubsi uprimnosti dite a nebo ho chtit pro ze se to jako ma (stary vzorce) v tom je naprosto podstatny rozdil.
Dokazat sam sobe priznat barvu (jak pise Lupis) je nekdy opravdu tezky . Je to az prilis slozity.
Není tady
Lupino, mariposa se ptala, jestli to myslím z biologického hlediska a Pandorraa se mě ptala, jak to vím...
To, jestli člověk říká něco jinýho, než si myslí, asi záleží na každým. Není to až tak lehký, ale těžký... proč. Jen si pak člověk musí stát za tím, co řekl a neměnit to podle reakcí okolí.
A ano, naprosto souhlasím s tím, že přiznat barvu sama sobě, je dřina.
Už jsem tu psala o kámošce, co děti nechtěla, neměla je ráda a nikdy se tím netajila. Měla k tomu důvod. A já se jí nedivím, že tak reagovala. Pak s partnerem dítě chtěla - za dost let - a prošli fakt trnitou cestu, aby děti měli. Ale u něj jsem cítila, že to není jeho sen. Stál při ní, ale... a toho to teda nenaučilo nic, to je sobeček ukázkovej. Jí to ještě vyškolí, bych řekla. Celá ta situace. 
Přitom je to tak hodná holka. Nebo právě proto... 
A jsem tak "hnusná", že na stížnosti - on mi nepomáhá a pod. - reaguju - to už tu bylo, proč jsi čekala, že to bude tentokrát jiný?...
Jo, jo, zalovit v sobě - ale neřekla bych, že všechny holky, co otěhotněly bez problémů byly v rovnováze. Tam právě cítím tu nerovnováhu.
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
