je zvláštní kolik maminek se nechá svými syny oblbovat do zblbnutí a začíná to od mala. Holky mají být silnější..neřvi..slyším od maminek a chlaapečky houpají na klíně. Mám dvě kamarádky a ten rozdíl ve výchově je tak markantní že se to nedá přehlídnout. A pak se takto chovají.
Je načase aby jsi nechala jednat manžela protože ty jsi na to velmi slabá a ustupuješ a ustupuješ a už tě slyším jak říkáš" tak na něho tak nekřič, přece ho neyhodíme, nebij ho"

Hele to by měl totiž ted tatínek udělat

Tak  to je asi svatá pravda, že za jeho výchovu můžu z velké části já, jelikož jsem se ho často zastávala, manželovi neříkala spoustu věcí, ale to jen proto, aby na mě neřval, že za vše můžu já. A chtěla jsem mít normální rodinu, klid. Dnes se syn zčistajasna rozhodl, v práci s tím střelil, způsobil tím problémy jeho šéfové, která se ho tolikrát zastávala a spolu s ní jsme to vždy zachraňovali, manžel ani o tom neví, protože by jen řval a žádné řešení stejně nikdy nenašel. Syn nám vrazil kudlu do zad. Tvrdí, že si najde práci v místě bydliště do týdne, to chci vidět, a že to dělá kvůli své holce, které slíbil, že do léta bude pracovat blízko. On byl celý týden vždy mimo domov s ubytováním, takže to se mu nelíbilo. Doteďka není doma, manžel o ničem neví, ať si mu to řekne sám pěkně, manžel šel na noční a má toho taky v práci plné zuby, takže to by mu nepřidalo. Nevím, kde syn teď je,přes SMS mi celý den vyhrožoval, že už nepřijde, když ho doma nechceme a citově mě vydíral, přitom toho mám v práci taky dost a ještě nervy s ním. Řekla jsem mu totiž, že ho doma nechci vidět, když udělal takovou věc, aniž by měl nějakou jinou práci. My jsme ho živili už dost dlouho, když střídal jednu práci za druhou a vždy jsem mu ji sehnala já, ale teď je konec. Zase celou noc neusnu, do toho má dcera v pondělí státnice, je naštěstí v Brně s přítelem až do toho pondělka, takže aspoň nic neví a nestresuje se. Syn nám totiž už ukradl, co mohl, když nepracoval a měl "skvělé" kamarády. Takže ho máme plné zuby, i přesto jsme se opět k němu chovali normálně, když teď pracoval. ALe teď zase začne doma peklo. Manžel bude jen řvát, to nezvládnu. Nevím, co mám dělat. A doprošovat se syna, aby přišel domů, se mi nechce. Je dospělý, spoustu věcí si umí zařídit, tak ať se k tomu postaví čelem, už mu nebudu dělat zachránce, jsem unavená.

Jak mu můžu říct, ať jde bydlet na ubytovnu, když nemá peníze, já to vím, on si teď vzal výplatu hotově a už ji 100 % nemá, do týdne ji stačil rozfofrovat, protože i na vlak jsem mu musela dát, aby laskavě v pondělí odjel do práce, to jsem brala ohled na dceru, která potřebovala klid k učení na státnice. On neudrží korunu a na 2.stranu nechce, ať mám peníze jeho já a dávám mu je na příděl, to pak pořád řve, že je dospělý, ale on dospělý není a není asi normální.
On stejně domů zatím nepřišel, mobil mi vypíná, na SMS nereaguje. A manželovi ať si to řekne sám, on není doma, nic se nevyřeší a akorát manžel bude naštvaný řvát po mě a 100x mu volat na mobil, vždyť to znám. A až náhodou syn dojde domů a on se to dozví o jeho práci, tak mu zahesluje PC, vezme mu mobil a zakáže mu ve 21 letech chodit ven, když nemá prachy, aby nenadělal dluhy, to už tady taky bylo, že pak jeho kámoši si přišli pro peníze, které jim dlužil. Takže je to začarovaný kruh. A odhlásit jej z trvalého byliště - na vesnici, kde každý každého zná, to zase je proti mysli manželovi, to už jsem totiž taky chtěla udělat asi před půl rokem, byla jsem i u právníka. Máme strach, ať nenadělá dluhy a my půjdeme nakonec bydlet pod most.

bloky napsal(a):

Jak mu můžu říct, ať jde bydlet na ubytovnu, když nemá peníze, já to vím, on si teď vzal výplatu hotově a už ji 100 % nemá, do týdne ji stačil rozfofrovat

bloky, přidám svou trošku do mlýna, protože jsem znala zblízka rodinu, kde probíhalo totéž v bleděmodrém, a nemělo to dobrý konec.
Co si budeme povídat, chyba ve výchově syna to určitě je. Je totiž mnohem jednodušší řešit synkem způsobené problémy odmalička za něj (tedy pokud nezačnou přerůstat přes hlavu) a ještě si připadat jako dobrý rodič, který "se stará". Padají argumenty jako: je to naše dítě, kdo by mu měl jiný pomoci, než my, jeho rodiče, nemůžeme ho v tom přece nechat...a podobně, viz tvoje vytažená věta výše. Je to jednodušší než odmala ho vychovávat k odpovědnosti za to, co udělá, být důsledný, spravedlivě přísný....je to dennodenní fuška.
Víš jak se říká: když má někdo hlad, nedaruj mu rybu, ale nauč ho chytat ryby.
Přijde mi, že děláš stále stejnou chybu a nechceš to vidět, jenže už tě to zmáhá, přináší to stále větší problémy tobě i celé rodině s tím, jak synkovy nároky rostou. Možná je nejvyšší čas, ne-li pozdě, přimět syna nést vlastní odpovědnost za svá rozhodnutí, a neřešit to za něj, místo něho. Aby nebyl "dospělý" jen na braní výplaty a její použití, ale vždycky. Jistě si umíš představit vynaložení svých peněz lepším způsobem, než dokupováním věcí, co vám čmajzne, nebo dotováním jeho nezodpovědného života. Věř, že nechat ho vymáchat ve vlastním bahně je pro jeho dobro, a i tobě se tím uleví.

No, tak včera synáček nakonec přišel o půlnoci, protože vědě, že je manžel na noční. opět jsem ho pustila domů, klíče nemá, ty jsem mu dávno zabavila a nemohl si nechat udělat nové, protože jsou na kód (bezpečnostní). Okoupal se, neustále telefon s tou svoji ochechulí, kvůki které se vykašlal na práci mimo domov, protože jí slíbil, že bude pracovat blízko domova, aby se častěji vídali, atd.. Ta holka na něj dobrý vliv nemá a proto jsem mu řekla, ať táhne k ní spát a a´t se neukazuje doma. To doteďka splnil. A já mu taky nepíšu. Z práce, kde odešel, si nedovezl ani cestovní tašku s věcma, takže má jen pár věcí, co přivezl v batohu, přitom vím, že se na ubytovně byl sbali. On prý si tam zajede pro ty věci, což znamená cca 600,-- kč , no, to přece není pro něj problém... Možná to vypadá, že pořád mluvím jen o financích, ale ten parchant už mě stál tolik peněz a zbytečných. Kolik věcí jsme museli vytáhnout ze zastavárny, např. notebook od dcery, kde měla uloženou i baklalářskou práci, proto s ním dcera od té doby nemluví. Když měla narozky, tak se na ni vykašlal a té své ochechuli koupil, lépe řečeno já jsem koupila za své, kytku, dcera to obrečela. Manžel o ničem zatím neví, přišel po noční, padl do postele a hned zase šel na odpolední, má těžkou práci, nechtěla jsem mu zatím nic říkat, protože by ho trefil šlak. Nevím, zda mu to mám říct zítra před odpolední nebo až se syn ukáže, ať si mu řekne sám, že se na práci vykašlal, už po 150-té. Jsem zoufalá a vím, že jsem si to zavinila sama, rozmazlila jsem ho. Ani nevím, zda mám dnes syna pustit vůbec domů, když se objeví, jak se mám zachovat. Je na mě akorát sprostý, vyčítá mi, že jen vidíme dceru, což není pravda, ona zase tvrdí opak. Kolikrát já už jsem mu pomohla, to je síla. Taky mi vyčetl, že já mu nejsem schopná sehnat jinou práci, když předtím jsem mu ji vždy sehnala. Co na to říct ? Já už dál nemůžu, otevřela jsem si vínko, to mi pomáhá, jinak nic, v noci jsem nespala a další noc vidím podobně.

No jo, jenže se pořád bojím toho, že když ho vyhodím teď, tak nadělá dluhy, a my budeme nakonec bez střechy nad hlavou... Nevím vůbec, kde teď je, jestli u té své nebo u "dobrých" kámošů, ale je mi to jedno, bez něj mám opravdu klid a taky s manželem si bez něj žijeme spokojeně, ovšem jakmile se objeví problém s naším synem, tak je oheň na střeše a u nás peklo. Manžel i dcera jsou na něj už alergičtí a já jsem mu vždy pomáhala, aby neskončil na dně, ale on na mě evidentně kašle. Přítele své dcery mám ráda jako vlastního syna, je opravdu hodný, inteligentní (což se  našem vypatlanci říct nedá, k inteligenci má daleko), nevím, čím to je, možná špatnými kamarády, možná výchovou, i když výchova byla u obou dětí stejná, dcera studuje 2 vysoké školy, je inteligentní, společenská, ale náš syn je pravý opak, a to mě trápí.

bloky napsal(a):

No jo, jenže se pořád bojím toho, že když ho vyhodím teď, tak nadělá dluhy, a my budeme nakonec bez střechy nad hlavou...

bloky, neomílej pořád dokola nějaké stupidní důvody, proč to nejde a jednej!!! Když ho vyhodíte a ihned odhlásíte z trvalého bydliště, nic za něj nebudete muset platit!!! Naopak, když si ho necháte doma a budete čekat, jestli se náhodou nestane nějaký zázrak, tím spíš na vás ten exekutor jednou vletí a tím spíš přijdete o poslední košili.
Musíš se podívat pravdě do očí, vnímat situaci tak, jak opravdu je a ne si vymýšlet nějaké výmluvy a omluvy, že bys ho jako hrozně ráda vyhodila, ale bohužel to nejde pro to a pro tamhleto a pro onohleto. Ty to v podstatě ani udělat nechceš, je ti to silně proti srsti, tak se bráníš všemi možnými způsoby, ale bloky, tím si pod sebou akorát tak řežeš větev. Já ti nechci ublížit, já před sebou vidím nešťastnou a utrápenou mámu, která už skutečně neví, kudy kam ... ale právě proto, že se mnou v léčbě bylo hodně takových ženských, kterým nikdo na svobodě neporadil a "poradily" si teda samy tak nešťastně, že skončily díky pití v blázinci nechci, abys dopadla jednou jako já nebo jako ony

bloky napsal(a):

Ta holka na něj dobrý vliv nemá a proto jsem mu řekla, ať táhne k ní spát a a´t se neukazuje doma.

Promiň, ale věta - rozmazlila jsem ho - je téměř eufemismus a minulý čas také nejspíš není namístě.
Já být na místě rodičů té slečny (co jí říkáš ochechule, i když ji zřejmě neznáš), přiznám, taky bych neskákala nadšením z jejího výběru.
Proč se nespojíš s vlastním manželem a tátou toho kluka a věci neřešíte společně? Mně spíš připadá, jako bys stála proti manželovi, nebo mezi ním a synem. Proč? Že by křičel? No a co, nekřičel by věčně, a k nějakému řešení byste určitě došli, jen by bylo potřeba s manželem držet basu a ne se za jeho zády se synem spolčovat. Co třeba zkusit uznat, že ti to přerůstá přes hlavu a nechat jednat manžela po svém, a stát za ním, ať řekne nebo udělá, co chce. Máš s tím problém? Jestli jo, proč?
Ta terapie je opravdu dobrý nápad, řešit rodinné problémy za pomoci dobrého odborníka. Souhlasím s Kiarou.

Upravil(a) Daphné (12. 6. 2010 15:26)

bloky napsal(a):

No, tak včera synáček nakonec přišel o půlnoci, protože vědě, že je manžel na noční. opět jsem ho pustila domů, klíče nemá, ty jsem mu dávno zabavila a nemohl si nechat udělat nové, protože jsou na kód (bezpečnostní). Okoupal se, neustále telefon s tou svoji ochechulí, kvůki které se vykašlal na práci mimo domov, protože jí slíbil, že bude pracovat blízko domova, aby se častěji vídali, atd.. Ta holka na něj dobrý vliv nemá a proto jsem mu řekla, ať táhne k ní spát a a´t se neukazuje doma. To doteďka splnil. A já mu taky nepíšu. Z práce, kde odešel, si nedovezl ani cestovní tašku s věcma, takže má jen pár věcí, co přivezl v batohu, přitom vím, že se na ubytovně byl sbali. On prý si tam zajede pro ty věci, což znamená cca 600,-- kč , no, to přece není pro něj problém... Možná to vypadá, že pořád mluvím jen o financích, ale ten parchant už mě stál tolik peněz a zbytečných. Kolik věcí jsme museli vytáhnout ze zastavárny, např. notebook od dcery, kde měla uloženou i baklalářskou práci, proto s ním dcera od té doby nemluví. Když měla narozky, tak se na ni vykašlal a té své ochechuli koupil, lépe řečeno já jsem koupila za své, kytku, dcera to obrečela. Manžel o ničem zatím neví, přišel po noční, padl do postele a hned zase šel na odpolední, má těžkou práci, nechtěla jsem mu zatím nic říkat, protože by ho trefil šlak. Nevím, zda mu to mám říct zítra před odpolední nebo až se syn ukáže, ať si mu řekne sám, že se na práci vykašlal, už po 150-té. Jsem zoufalá a vím, že jsem si to zavinila sama, rozmazlila jsem ho. Ani nevím, zda mám dnes syna pustit vůbec domů, když se objeví, jak se mám zachovat. Je na mě akorát sprostý, vyčítá mi, že jen vidíme dceru, což není pravda, ona zase tvrdí opak. Kolikrát já už jsem mu pomohla, to je síla. Taky mi vyčetl, že já mu nejsem schopná sehnat jinou práci, když předtím jsem mu ji vždy sehnala. Co na to říct ? Já už dál nemůžu, otevřela jsem si vínko, to mi pomáhá, jinak nic, v noci jsem nespala a další noc vidím podobně.

v tom má D. pravdu, proč tu slečnu urážíš? že se kvůli ní vykašlal na práci? vždyt to udělal i dřív, takže to možná nebude ten správný důvod proč to udělal.
a ty tu slečnu znáš?

Někdy mám pocit, že udělat to i ono i tohle, nějak někdy nestačí. V jedné životní etapě jsem měla sousedy s malýma dětma. Měli jsme se celkem rádi.. až tak nějak postupně se z jejich milýho vtipnýho chlapce .. začalo to ve škole, ale  rodiče nevěděli, kde je pravda, jestli si učitelé nezasedli, ....takový ty projevy LMD, kdo zažil ví. A najednou, přes prázdnidny,  se z jejich jinak milýho vtipnýho chlapce stal totální ignorat i doma. Nemohli opustit přes noc byt, jinak si jeho mejdany užíval celej panelák, kumpanie jeden lepší týpek než druhej. Ale druhej den  bezostyšně lhal, že doma nikoho neměl. Povídám mu " chlapče, vždyť jsem vás viděla, když jste šli do bytu a slyšel to celej dům" a on se naprosto vážně podíval a s nonšalantním přehledem lhal dál. Mně, co jsme jinak tak hezky laškovali na chodbě a svejm naprosto se pomalu hroutícím rodičům, jinak normálním pracovitejm slušnejm lidem.  Bylo mu 16. Pak přestal chodit do školy, v noci vycházel do ulic, přes den válel sudy na kanapi.
A já když čtu /možná na jinejch vláknech/ co a jak dělat, tak si říkám, kdepak Mareček.ten byl nepotrestatelnej.
Rodiče dali jasnej pokyn, do půlnoci doma jinak zamykáme byt s klíčem v zámku /chodili do práce a měli potřebu se vyspat/. Nad ránem se vracející Mareček kopal tak vehementně do dveří bytu, že aby mohly ostatní  partaje dospat, byl vpuštěn domů.
Aby nemohl odejít na noc do víru, tak rodiče zamkli zevnitř sebe i jeho. A on zavolal policajty za omezování osobní svobody. Dostal pár facek a odjel si na ošetření do Motola. Matka řekla. když nechceš studovat a následně ani pracovat a ani se podílet na chodu domácnosti, tak tahle domácnost není pro tebe a nebudu ti prát a žehlit a a zvát tě ke společnýmu stolu. Vyluxoval lednici sám, celej den hučela pračka, když si pral zvlášť svoji mikinu a zvlášť svoje ponožky a zvlášť svůj pocit vítězství. Povlečení nepral, to by si ho musel svlíct a tak takhle alespoň smrdělo ostatním pod nos. To bylo od 16ti do 20ti. Nepotrestatelnej, taková lidská hnida se stala z našeho malýho Marečka. A nemyslím si, že by na tom jeho rodiče měli nějaký podíl a že nebyly špatný rodiče ukazovala i jejich o rok starší dcera, slušná to holka. Ve 20ti chlapec vypadl a dal se na  podnikání, protože už byla potřeba, aby svět viděl co v něm dříme. Velkej rozlet a pozvolnej pád. Ale "pochopitelně" vinou někoho jinýho. Už zase uběhlo pár roků a když se chci pobavit, dám si ho do vyhledávače a bavím se jeho myšlenkama co na mě vypadnou odtud i tamhle.
Někdy to může být i o tom, že si psychopatickou osobnost porodíme, možná protože spíme na špatným boku, možná špatně kojíme a možná máme při pohledu do kočárku špatný myšlenky. Je to tak a všechno se výchovou nedá dohnat a vyřešit.
A tyhle dlouhý věty jsem napsala proto, že s bloky soucítím, protože kohout s kyslíkem už nemá další závit a ona neví jestli má zastřelit sebe, jeho, manžela a nebo jeho a sama se jít utopit. Protože co musela tak špatnýho udělat udělat, aby normálního člověka zkazila já tedy nevím a proto slova...rozmazlila jsem ho /jste ho, si ho/ jsou velkou ráží. A nějak si nedovedu představit, že oni mu postaví kufry před dveře a on přijde, kufry si vezme a odejde z jejich života. Tak jednoduchý to není. A to, že realitu neřekla manželovi já nevidím možná ani ve zbabělosti, ale už nějak nemá sílu. Na nic a na nikoho.
Ale i já přiznávám, že zkusit se to musí. A držím palce

Upravil(a) Hnevka (12. 6. 2010 19:36)

Děkuji Hnevce za příspěvek, moc mě to povzbudilo, já už opravdu nemám sílu na nic, ani to říct manželovi, který jde z práce do práce, má toho plné zuby v práci, a vím, že by nic nevyřešil, jen by se rozčílil, asi na mně, a to je vše, synáček je vždy, když je manžel doma, někde zašitý, nereaguje na mé SMS, jen mi odepíše, aťo ho už neotravuju a nepíšu mu, že ho doma nechceme, tak je u své holky, což nevěřím. Je ze stejné vesnice jako my a pochybuju, že by ho tam v neděli měli nasáčkovaného celý den a navíc, odešel v teplácích. Takže mám takové nervy a nevím, co dělat, že nespím, rve mě žaludek a bolí mě už vše, do toho ještě zítra dcera má státnice v Brně, kde naštěstí je celý víkend s přítelem, takže o našem pokladu nic neví a je aspoň v klidu. Když už já nejsem.

bloky napsal(a):

Děkuji Hnevce za příspěvek, moc mě to povzbudilo, já už opravdu nemám sílu na nic, ani to říct manželovi, který jde z práce do práce, má toho plné zuby v práci, a vím, že by nic nevyřešil, jen by se rozčílil, asi na mně, a to je vše, synáček je vždy, když je manžel doma, někde zašitý, nereaguje na mé SMS, jen mi odepíše, aťo ho už neotravuju a nepíšu mu, že ho doma nechceme, tak je u své holky, což nevěřím. Je ze stejné vesnice jako my a pochybuju, že by ho tam v neděli měli nasáčkovaného celý den a navíc, odešel v teplácích. Takže mám takové nervy a nevím, co dělat, že nespím, rve mě žaludek a bolí mě už vše, do toho ještě zítra dcera má státnice v Brně, kde naštěstí je celý víkend s přítelem, takže o našem pokladu nic neví a je aspoň v klidu. Když už já nejsem.

Tak se na něj vypípni, když dělá uraženého nechce, abys ho otravovala, tak mu jeho přání splň.
Stejně je to jeho "urážení" jedna z jeho osvědčených metod, jak na tebe, tak s ním přestaň hrát ty prapodivné hry, přestaň okolo něj lítat jako poplašená kvočna, které se ztratilo bezbranné kuřátko a hleď, aby ses dala do kupy. Máš ty děti dvě, tak se věnuj tomu z nich, které ti za tvoji péči a lásku stojí