aprill napsal(a):

bloky napsal(a):

Děkuji za reakci, která mě potěšila, protože známí, co se s námi stýkají, to vidí podobně. Znají naši rodinu, nechápou, jak se takhle náš dáreček může chovat a že já se zničím úplně. Snažím se navenek zachovat klid kvůli dcery, opravdu ji teď věnuji víc pozornosti, protože jsem se starala jen o toho fakana a ona i díky tomu loni přerušila VŠ, protože trpí na migrény a ty se stupňovaly. Sáhla si psychicky na do a já jí už nedokázala být velkou oporou, jelikož jsem byla bez baterek. Předtím jsem se starala ještě 6 let o bezmohoucí maminku, která byla po mrtvici ležák, sice prostřednictvím pečovatelek, které jsem soukromě sháněla, ale i tak to byl záhul a o víkendech jsme se u ní střídali se sourozenci. Takže jsem úplně psychicky vyčerpaná. Dcera se rozhodla tu školu dokonči a dokonce za měsíc má státnice. Našla si hodného přítele, anemám s ní problém, akorát mě trápí ty její migrény, které snad skončí, když dokončí školu. I přesto jsem na ni díky mému syovi někdy náročná a ona je velmi citlivá, takže se trápí. To jsem přehodnotila a řekla jí to, že to vím, a snažím se s ní hezky vycházet, jsme jako kamarádky a mám ji moc ráda. Jenže syna mám taky ráda i přesto, co udělal. Jeden z příkladů je, že sebral dceři notebook, když nebyla doma a prodal jej do zastavárny. nakonec jsme ho vyzvedli ihned, ale ona byla na zhroucení, jelikož tam měla uložené vše do školy. Další příklad - odvezl nás ke známý a když měl pro nás přijet "našímů autem, tak ani obraz ani zvu. Nakonec jsme to byli nuceni hlásit na polici, jako že pohřešujemem syna a teprve po týdnu jej našli i s autem a jeho kamarády. Nikdo neví, jaký je to pocit, jít vlastního syna hlásit n a policii. A takový případů je hory. Jenže manžel to vyčítá vše mi, že jsem ho rozmazlila, takže se nemá cenu o tom sním bavit, a jsem na vše sama. Když vše hezky šlape, tak jsme doma v pohodě a najednou je problém se synem, a manželství je v troskách. Chlapi neumí nic řešit a ani nechtějí. Nevím, proč jsem se vdávala. Takže se trápím sama a jsem na dně. Nebít dcery, tak už to vše skončím, abych měla klid....

Je mi to  líto, ale chyba byla ve výchově a teď už jenom sklízíš úrodu . Já vím, že budeš oponovat, dceru jsem vychovala dobře, ale každé dítě je jiné a potřebuje "jinou " výchovu.
Nezbývá ti nic jiného, než to co tady už padlo, otevřít dveře a udělat kšá .

Aprill a ted me rekni ty sama by si vyhodila sve dite na ulici?Ono se to lehce rekne pokud se te to netyka.Kazda matka sve dite miluje.Ja mam taky problematickeho kluka i,kdyz ted se to o hodne zlepsilo,kdyz u nas bydli muj pritel,ale vzdycky sveho kluka budu mit rada a budu se mu snazit pomoci jako to celou dobu delam.

eremuruss napsal(a):

Aprill a ted me rekni ty sama by si vyhodila sve dite na ulici?Ono se to lehce rekne pokud se te to netyka.Kazda matka sve dite miluje.Ja mam taky problematickeho kluka i,kdyz ted se to o hodne zlepsilo,kdyz u nas bydli muj pritel,ale vzdycky sveho kluka budu mit rada a budu se mu snazit pomoci jako to celou dobu delam.

Erem, tady je každá rada drahá a jsem ráda, že nejsem na místě bloky . Je mi líto jak toho kluka, který mílovými kroky spěje k dráze bezdomovce a je mi líto bloky, která se trápí . Asi bych mu na nějaký čas zaplatila nějakou ubytovnu a nechala ho přemýšlet ............  .

Asi takhle, bloky - nemáš na něj. Ani fyzicky, ani nervově a za pár chvilek nebudeš mít ani finančně. On vás má všechny na háku, protože ví, že táta nic řešit nebude, ty se sice sesypeš, ale uděláš, zařídíš, dáš a ségra i se svojí školou mu může být ukradená úplně (viz noťas).
Šance, že se to srovná, moc velká není, takže pokud ho vystěhuješ doslova i ouředně, budeš mít minimálně tu jistotu, že vám zůstane střecha nad hlavou a zdravotní stav tvůj i dcera se rapidně zlepší. Existuje jiskřička naděje, že ho ono vykopnutí donutí, aby se začal spoléhat sám na sebe - no a když si zadělá na další prů.ser, ty budeš vědět, že jsi jednak udělala všechno, cos mohla, druhak by do něj spadnul stejně, pouze s tvojí laskavou péčí a podporou.
Omlouvám se - je to hodně natvrdo, ale věř mi, že skoro totožný případ znám téměř z přímého přenosu, akorát že v něm sloužím jako vyplakávací vrba.

Díky Vandě a Heleně za příspěvek. Asi jsem nenapsala, že syn je teď mimo domov, sehnala jsem mu práci i s ubytováním na Jižní Moravě s tím, že domů jezdí buď co 14 dní nebo každý týden. Vždy mu během víkendu vyperu, navařím, nabalím ho na další týden. Takže máme celý týden klid... Jenže to je relativní, mi pořád bliká kontrolka v hlavě, jestli zase něco nepodělá. Dávám mu peníze na jídlo, ale jeho spotřeba peněnz je enormní. V práci opět začíná lajdačit a jeho šéfová, se kterou máme kontakt, mi volá, když něco udělá (třeba místo do práce delé pondělí prospí na ubytovně). Teď tam na víkend zůstal, jelikož asi vidí, že už toho mám s ním opět plné kecky. Dva víkendy po sobě, co byl doma, se k celé rodině choval hrozně, dceři zkazil narozeniny, apod. Našel si u nás holku, a teď mě vydírá přes SMS, že už nikdy domů nepřijde, jelikož kvůli práci mimo domov přijde i o tu holku. Jsou to srdceryvné SMS, já pak opět nemůžu spát, protože mi ho je na jednu stranu líto, ale z 2. strany - doma ho napořád nechci. Museli bychom zase vše, vč.auta, neustále zamykat, protože i když říká, že už vše pochopil a že se změnil, nikdo mu nevěří po tom, co všechno nám provedl. Já vlastně ani nežiju svůj život, ale jeho život. V práci ho možná co nevidět vyhodí, takže jsem mu napsala, že v tom případě ho vyhodíme i z domu, což už se před půl rokem stalo, ale vydrželo nám to týden, pak se nám ho zželelo, když jsme ho našli v zubožeém stavu. Takže to je pořád dokola... Dcera je v pohodě, je šikovná a my se snažíme, aby byla v klidu a mohla se zabývat jen učením. Během týdne taky není doma, dodělává VŠ v Brně.

Bloky, ty tady nejsi jenom pro to jedno dítě - ty tady jsi i pro to druhé dítě, uvědom si to!!! Jak k tomuhletomu ke všemu přijde tvoje dcera? Chová se slušně, žije slušně, ale v popředí zájmu její maminky je pořád brácha-syčák, který nedělá, do kterého se peníze cpou horem-dolem, který se nechává maminkou opečovávat a za odměnu doma krade jako straka. Zkus si představit, jak se ta chudák holčina asi musí doma cítit, co všechno prožívá a jak se to na ní podepisuje. Z čeho si asi tak myslíš, že pramení její migrény?!? Co je to pro ni za domov, když přijede domů a neví, jestli tam nebude okradena, jestli po ní někdo sprostě nevystartuje a když už je doma výjimečně klid, všechno se točí okolo bratříčka a dcera se plným právem musí doma cítit nespravedlivě odstrčená.
Bloky, ty buďto nevidíš, nebo nechceš vidět, jak svojí dceři nesmírně ubližuješ tím, že dovolíš a podporuješ svého syna v tom, aby v rodině takhle řádil. Misto aby ses snažila dávat svoji lásku a péči tomu z dětí, u kterého je předpoklad, že ti vše jednou na stáří oplatí, házíš doslova a do písmene perly sviním. Co myslíš, že by se asi tak stalo, kdyby tě za patnáct let skolila mozková příhoda, které z dětí by se o tebe postaralo?!? Poctivě si odpověz na tuhle otázku a buď upřímná sama k sobě... a možná, že na leccos přijdeš.
A závěrem - tady už nemluvíme o dítěti, vyhození vlastního dítěte a podobně. Tvůj syn byl kdysi dítětem, teď už je to dospělý člověk, který žádné vlastnosti milujícího dítěte nemá!!!

Vždy mu během víkendu vyperu, navařím, nabalím ho na další týden. Takže máme celý týden klid... Dávám mu peníze na jídlo, ale jeho spotřeba peněnz je enormní.
Takže ty si ten klid v podstatě vykupuješ neutuchající péčí o synkovo blaho... Proboha, děvče, uvědom si, že vaše svátky, narozeniny, Vánoce... jakpak se synáček praští přes kapsu, aby vám udělal radost?
teď mě vydírá přes SMS, že už nikdy domů nepřijde, jelikož kvůli práci mimo domov přij
de i o tu holku
Slečna bude zřejmě taky zletilá - tak může být přes víkend u ní, nebo si z vydělaných peněz zaplatit hotel. Ale ona by mu zřejmě nevyprala, nenavařila a finančně ho nedotovala. Navíc je to skvělý klacek, kterým se dá z maminky vytřískat alespoň ten víkend (k němuž je dobrovolně přihozen žvanec, čistý trenky a nějaká ta kačka, aby chudák neumřel hlady v dalekým zlým světě).
Dcera je v pohodě... a my se snažíme, aby byla v klidu a mohla se zabývat jen učením. Během týdne taky není doma, dodělává VŠ v Brně.
Myslíš??? 
A jsi si jistá, že k jejímu klidu pomáhá, když se s bráchou potkává o víkendech doma, kam by se spíš měla těšit? Já bych si tipla, že jí je možná na koleji líp... Ostatně - staráš se o ní ve všech směrech úplně stejně jako o jejího bráchu?

Bloky, tak to je správné, že má synek příděly na týden, když neudrží korunu a že ho nedotuješ.

Upravil(a) eva4444 (15. 5. 2010 20:51)

bloky, ty tu pupeční šňůru ne a nepřekoušeš, viď? Sice synka tituluješ ne příliš slušnými slovy, leč pořád v něm vidíš toho chlapečka, který potřebuje maminku k tomu, aby se postarala, jeho průšvihy řešila nebo nad ním aspoň držela ochrannou ruku zpovzdálí (viz vaše kontakty s jeho šéfovou). Jestliže žije "na příděl", tak se nediv, že mu prachy nestačí - ví totiž, že u mámy je vždycky něco, i kdyby utratil poslední kačku.
Proč ho nenecháš žít samostatně? I za cenu, že by si (nebo by mu někdo) párkrát natloukl čenich, hrábnul by si na dno (aby věděl, kde ho má) a musel si svoje průšvihy řešit jako dospělej ... no, chlap ještě ne, ale dospělej mužskej.
Proč mu v tom tak zoufale bráníš???

bloky napsal(a):

Kdybych nad ním nedržela tuto ochrannou ruku, tak už je dávno bůhvíkde pod mostem. Kdo nemá vlastní děti, tak to asi nepochopí. A celou mzdu mám u sebe proto, že vím, jak by to dopadlo, kdyby ji měl u sebe on. Za víkend by ji prohýřil a já bych mu stejně prachy dát musela na cestu a jídlo do práce, jinak by byl bez práce a pořád dokolečka dokola. Takže vím, co dělám. A kdo tohle nezažil, tak asi nepochopí. Hold někteří dospějí zřejmě až později. Nebo někdy vůbec. A aby skončil někde pod mostem, to určitě nechce žádná máma.

Bloky ja te chapu mem neco podobneho doma.Taky jsem mela synovo vyplatu u sebe a davala jsem mu  1000 kc na tyden,aby si alespon neco usetril.Pak,ale,uz chtel penize o 3 dny driv,ze uz nema.Proste jsme se pohadali a penize jsem mu dala vsechny.Kartu ma,ale u me,aby ji nahodou neztratil.Za cely rok si syn nekoupil nic na sebe chodi jako trhnan.Jeho vydelek je 12 tisic a 3 tisice dava me 1500 dava na benzin memu brachovi na dopravu do prace. Ostatni utrati.

Nepíšte jej to, baby jedny hnusné , lebo vás Bloky tiež požiada, aby ste jej už nepísali... Ona chce počuť len isté súhlasné veci... alebo možno vôbec nič, len sa posťažovať a ísť ďalej zarábať na synove prúsery...

Upravil(a) Selima (16. 5. 2010 18:28)

Bloky,můžu ti říct z osobní zkušenosti,jak to dopadne..můj bývalý manžel má bratra..od svých 18 let si půjčoval,hrál automaty,nepracoval a jeho maminka stále platila-jídlo,cesty do práce-proboha ta byla šťastná,když mu tu cestu mohla zaplatit,že vůbec do práce dorazil..dluhy,které nakonec šly do tisíců..takhle to dělala až do jeho 36 let..platila,aby nebyl na ulici,aby nebyla ostuda,PROSTĚ POŘÁD A POŘÁD..můj manžel to chápal a chápal,třebaže ho maminka odsunula kvůli bráchovi na druhou kolej-peníze od ní nepotřeboval,umí si je vydělat,takže se staral sám o sebe,také od 18-ale zájem nebyl,protože se pořád řešil brácha...bratrovi to nijak nepomohlo,jen s manželem se maminka tak nějak postupem času odcizila a teď se vídají ,jen když mu ona zavolá ..nakonec to dopadlo tak,že jí byla nařízena exekuce na plat  a majetek,syn zmizel a jí nezbylo,než dluhy splácet,syna odhlásit z trvalého bydliště a teď se snaží s pomocí antidepresiv najít zase ztracenou duševní rovnováhu...dluhy platí stále a on je stále vytváří,je celostátně hledaný a maminka by teď moc chtěla ty rodinné vztahy vylepšit-jde to ztěžka..pořád ho omlouvala,vodila ho za ruku,žehlila průšvihy a teď ani neví,kde je a platí jeho dluhy a on nemá ani tolik slušnosti,aby se jí ozval..takže tak...a to co ti tady ženy píšou s tím maximálně souhlasím..byla by škody ztratit manžela a dceru,kvůli člověku,který je tvým synem,ale neváží si tě a ani nebude..věř tomu..dokud se tomu nepostavíš,bude to jen horší...podívej se kolem sebe po lidech,kteří tě mají opravdu rádi a kteří si tě váží a zkus se od syna odpoutat..přestaň ho vodit za ruku,zkus to alespoň na čas,vždyť rodinu neztratí,ta tu bude pořád,jen nemusí být stále k dispozici,že?

Děkuji piggi za příspěvek, který je víc než pravdivý. Musím se naučit s tím žít, že ať dělám co dělám, vždy udělá syn nějaký průser. Teď se do konce týden rozhodne, zda jej nechají v práci nebo vyhodí, jak se bude snažit, končí mu zkušební doba. S dcerou máme úžasný vztah, takže tam nevidím problém, hodně spolu mluvíme, takže vím, že jí se taky věnuji a pomáhám, jak se dá, ale je jiná, samostatná, šikovná, snaživá a v životě by si nedovoli to, co její bratr, ani 1% z toho, co on. Často si myslím, že můj syn to třeba nemá opravdu v hlavě v pořádku, chtěla jsem s ním zajít i k psychologovi nebo mu nabízela, ať si zajde sám. Dělá blbosti, ale přesto všechno si myslím, že není v jádru špatný člověk.Myslím si dokonce, že je dost citlivý, ale někdy je zase pravý opak, je jako rozdvojená osobnost, což říkali už ve škole, teď i u něj v práci. Nevím, co si mám o něm myslet, trápím se, kudy chodím, ničí mě to a ani ohužel nemám u manžela pochopení, jelikož on tvrdí, že sklízím jen to, co jsem zasela, že jsem mu nikdy nedovolila, aby s ním něco řešil. Ale to není pravda, jenže manžel vše s ním řeší křikem, zákazy jako malému dítěti, atd.., s čímž nesouhlasím já. Takže to je začarovaný kruh. Bojím se, co bude...

Děkuji Selimě za příspěvek a omlouvám se, že jsem posledně tak reagovala a psala, že už její příspěvky nechci. Byla jsem opět psychicky na dně. Syn momentálně pracuje 3.měsíc mimo domov, má práci i s ubytováním, takže jezdí co 14 dnů domů, já mu vyperu, nakrmím, atd.. Jeho mzdu mám celou u sebe, protože už půl roku žádnou neměl a já nejsem charita. A znám ho, když má prachy v ruce, tak to je katastrofa... Dávám mu na jídlo, cestu a když mu to vyjde, tak i něco na oblečení, zábavu. Jinak to prostě nejde, už jsem zkoušela všechno. A co by pak zbytek měsíce dělal, kdyby během víkendu vše rozkutálel ? Stejně bych mu musela dát na cestu do práce, na jídlo. A zase ze svého, takže tak vlastně chráním sebe, abych jej jen nedotovala ze svých peněz. A taky jsem mu našla schválně práci mimo domov, abychom měli doma klid a hlavně dcera, která končí vysokou školu cca za měsíc. Hlavně kvůli ní to dělám. Ale to nepochopí asi nikdo, kdo to nezažil, jaké jsou to  nervy s takovým synáčkem. Na jednu stranu je na mě citově dosti závislý, ale na 2. stranu vím, že se mnou psychicky manipuluje. I teď, kdy mu hrozí vyhazov z práce, se snaží se mnou manipulovat a hrát mi na city, ale já už se snažím být neoblomná, nevolám mu často, nepíšu, protože ředtím jsem mu volala snad denně, aby se tam "chdáček" necítil opuštěný a sám. Vyčítá mi, že jej doma nechceme, že je nám bez něj lépe (což má pravdu), že se odstěhuje a tak...Já mám pak zase nervy, vyčítám si, že se opravdu k němu chováme asi zle, ale za to, co vše nám během 1 roku udělal, se není čemu divit. A pořád se snažím mu věřit, ale nejde to, prostě nás hodně zklamal. Musíme vše zamykat, když je doma, schovávat peníze, klíče od auta, atd.. Prostě pořád být ve střehu... Nevím, co dál... Než se zblázním ze všeho.. Třeba jsme mu fakt někdy ublížili, i když si myslím, že ne...