Vyjodiť, nechať padnúť na dno... Vy už nemôžete robiť nič, len držať hubu  a krok - alebo sa zaťať, nenechať okrádať a klamať a vyšmariť ho na ulicu, nech sa stará. Niekedy pomôže až toto, niekedy nepomôže nič.

bloky, mám zkušenost z blízkého okolí - jediná možnost je vystěhovat bez možnosti přístupu (nejlíp vyměnit zámky), nepřispívat finančně s výjimkou třeba narozenin, nežehlit jakékoli průšvihy, neplatit dluhy a v souvislosti s tím co nejdřív odhlásit trvalé bydliště.
Bude vás to stát spoustu nervů, pláče, bezesných nocí a výčitek, ale bohužel nic víc dělat nelze. To, jak skončí, je už teď jen a jen jeho věc. Protože když se budete neustále nějakým způsobem starat, nezničí život jen sobě, ale zcela spolehlivě celé rodině.

Zdravím,

znám podobný příběh. Kamarádka mojí mámy, věkem babička, svého vnuka prakticky vychovávala, protože její dcera a jeho matka je hluchoněmá. Protože chlapec se narodil sylšící, potřeboval mít kolem sebe lidi, kteří na něj budou mluvit..
Když jsem toho kluka poznala, bylo mu kolem 16, vzorňas, který se věnoval posilování, chodil na učňák.. ale ten už nedochodil. Chytil se podivných kamarádů, začal fetovat. Doma ukradl co mohl, jeho babička pak obcházela zastavárny a vykupovala majetek, bay její manžel nevěděl, že vnuk zase kradl. Nakonec ho vyhodili na ulici. bydlel v kanále, nosil nátělník, trenky a gumáky i v největších mrazech.. Nakonec se s kamarády pokusil vyloupit nějaký obchod, přijela policie, kamarádi se rozutekli a on tam zůstal sám. Přestože se mu nakonec nepovedlo nic ukrást, způsobil velkou škodu tím, že zboží z obchodu ze střechy házel na policajty.. skončil ve vězení. za svlj život nadělal neskutečné dluhy, které jeho babička, která poctivě šetřila na stáří, všechny splatila.. nakonec si začala půjčovat kamarádek, přesvědčovat je, ať si na sebe vezmou půjčku, kterou ona bude splácet. Vzhldedem k jejímu věku jí totiž peníze banka nepůjčí.. Nakonec prodali co mohli, všichni se sestěhovali do jednoho pidi bytu. A teď vrchol. Milý mladý muž nikdy nepracoval, do pořádné práce ho se záznamem v rejstříku nevezmou a kopat kanály on nemůže, bolí ho záda či co ;o) Jeho babi chodí do práce i v sedmdesáti, bay pokryla jeho náklady. No a milý mladík to dopracoval tak daleko, že se oženil a pořídil si dítě, které ta jeho babička taky v podstatě vychovává, protože se nemlže koukat na to, jak holčičce nestříhají nehty a podobné věci.
Celý svět jí prosil, aby kluka vykopla a nikdy ho domů nepustila. Všichni přesvědčovali, vysvětlovali, vyhrožovli, nadávali, k ničemu to nevedlo. nakonec se jí pokoušeli přesvědčit tím, že mu více škodí než pomáhá, když ho nenechá natlouct si hubu, když za něj vše vyřeší. Její odpověď je - ano, já vím, že mu víc škodím, ale já se na to prostě nemůžu koukat. Ale už se těším, až umřu, až budu mít klid. Že se potom asi všichni půjdou pást a bydlet pod most je mně jedno, to už to neuvidím..

Já bych doporučila mladíka vyhodit a vyměnit zámky. Možná ani to nepomůže, ale nechat ho vás okrádat mu charakter jistě také nenarovná.

Selima napsal(a):

Vyjodiť, nechať padnúť na dno... Vy už nemôžete robiť nič, len držať hubu  a krok - alebo sa zaťať, nenechať okrádať a klamať a vyšmariť ho na ulicu, nech sa stará. Niekedy pomôže až toto, niekedy nepomôže nič.

Seli, fakt myslis , ze to jako rodic udelas ? Hlavne, kdyz mas podezreni na drogy a divne kamarady ? Vezmes si na svedomi, ze ho tim poisunes na tu spatnou stranu ?

helena napsal(a):

bloky, mám zkušenost z blízkého okolí - jediná možnost je vystěhovat bez možnosti přístupu (nejlíp vyměnit zámky), nepřispívat finančně s výjimkou třeba narozenin, nežehlit jakékoli průšvihy, neplatit dluhy a v souvislosti s tím co nejdřív odhlásit trvalé bydliště.
Bude vás to stát spoustu nervů, pláče, bezesných nocí a výčitek, ale bohužel nic víc dělat nelze. To, jak skončí, je už teď jen a jen jeho věc. Protože když se budete neustále nějakým způsobem starat, nezničí život jen sobě, ale zcela spolehlivě celé rodině.

u takového grázlíka není co slavit,nemyslíš Heleno?

Neviem, ťažko odpovedať, "čo by bolo keby", ale nevlastný syn si kariéru a vlastne asi život pos... skomplikoval sám, keď to zázemie ešte relatívne mal... a vlastne celý jeho život ho ľudia ospravedlňujú, súcítia s ním, pomáhajú mu a robia mu ústupky. Ja som si jedného dňa povedala: "Dosť!" a bolo to. Máme relatívne dobrý vzťah, ale momentálne už si s jeho nezodpovednosťou a nestálou povahou láme hlavu niekto iný, konkrétne nová frajerka - a ja som len rada, priznávam. Grainne, dospelý syn je samostatná jednotka a tvoje správanie ho už ovplyvňuje len okrajovo... ak vôbec. Ale ak máš pocit, že TOTO je správne, tak to rob ďalej, len - počítaj s tým, že ani tak nemusíš ničomu zabrániť a buď pripravená na to, že tá najhoršia varianta môže aj tak nastať.

Děkuji všem za to, že se pokusili vžít do mé situace a snažili se mi poradit. Nejvíce se mi líbí příspěvky od Heleny, která to cítí stejně jako já. Pere se to ve mně a nevím, zda je lepší jej vyhodit či nikoliv. Týden už byl vyhozený asi před půl roke, kdy taky přestal pracovat, ale není to tak jednoduché. Bojíme se exekutorů, protože když bude na ulici, tak co asi bude dělat dál ? Krást, půjčovat si (to už dělá i tak, ale od kamarádů, kterým to já platit nemusím, jeich chyba, je dospělý, ať si to s nimi vyřeší sám). Zatím pracuje mimo bydliště vždy na celý týden, nechci jej doma každý den, abych jej musela budit do práce, kde pak zjistím, že stejně ani nebyl. A pořád dokola... My s manželem oba pracujeme, máme slušné zaměstnání a taky si nemyslím, že bychom upřednostňovali dceru, ba naopak, někdy jsem na ni přísná jen díky tomu, že mě vytočil ten spratek (můj drahý syn). Vždy jsme mu pomáhali, když potřeboval, ale právě si myslím, že jsem mu cestičku zametala až moc. Všechny průšvihy, ať už bylyl ve škole nebo v práci, jsem vždy za něj vyřešila a on počítá určitě s tím, že to tak bude pořád, do konce života. Ale to se asi do té doby zblázním. Už teď nespím. A taky mi pak manžel vyčítá, že jsem ho rozmazlila a proto je takový grázlík. Ale pokud se ujistím, že bere drogy, tak nevím, co udělám. Mám někdy chuť sníst prášky, protože už nemám sílu, ale musím tu být ještě pro dceru, která je naopak velmi citlivá a zlomilo by ji to totálně, proto se taky snažím to pořád nějak řešit v klidu, jelikožona teď končí studium na VŠ a potřebuje klid.

Môj otec raz napísal, že "prvou pivnnosťou rodiča je byť nepríjemný" - a hoci nemám úplne takýto radikálny názor , myslím si, že na tom niečo je. A ešte som v jednej anglickej učebnici čítala (preložené) že niekedy musí byť človek krutý, aby bol vlastne láskavý. C´est la vie.

bloky napsal(a):

Děkuji všem za to, že se pokusili vžít do mé situace a snažili se mi poradit. Nejvíce se mi líbí příspěvky od Heleny, která to cítí stejně jako já. Pere se to ve mně a nevím, zda je lepší jej vyhodit či nikoliv. Týden už byl vyhozený asi před půl roke, kdy taky přestal pracovat, ale není to tak jednoduché. Bojíme se exekutorů, protože když bude na ulici, tak co asi bude dělat dál ? Krást, půjčovat si (to už dělá i tak, ale od kamarádů, kterým to já platit nemusím, jeich chyba, je dospělý, ať si to s nimi vyřeší sám). Zatím pracuje mimo bydliště vždy na celý týden, nechci jej doma každý den, abych jej musela budit do práce, kde pak zjistím, že stejně ani nebyl. A pořád dokola... My s manželem oba pracujeme, máme slušné zaměstnání a taky si nemyslím, že bychom upřednostňovali dceru, ba naopak, někdy jsem na ni přísná jen díky tomu, že mě vytočil ten spratek (můj drahý syn). Vždy jsme mu pomáhali, když potřeboval, ale právě si myslím, že jsem mu cestičku zametala až moc. Všechny průšvihy, ať už bylyl ve škole nebo v práci, jsem vždy za něj vyřešila a on počítá určitě s tím, že to tak bude pořád, do konce života. Ale to se asi do té doby zblázním. Už teď nespím. A taky mi pak manžel vyčítá, že jsem ho rozmazlila a proto je takový grázlík. Ale pokud se ujistím, že bere drogy, tak nevím, co udělám. Mám někdy chuť sníst prášky, protože už nemám sílu, ale musím tu být ještě pro dceru, která je naopak velmi citlivá a zlomilo by ji to totálně, proto se taky snažím to pořád nějak řešit v klidu, jelikožona teď končí studium na VŠ a potřebuje klid.

Bloky, Helena radí dobře a k tomu, že by mohl mít chudák pocit méněcenosti, že byste mu předhazovali sestřičiny úspěchy, k tomu jen tolik: většinou je to bohužel tak, že to problémové dítě má pozornosti přehršle - od základky po zaměstnání (žehlí se průsery, domlouvá zaměstnání...) a to druhé, protože mu to jde samo a nejsou s ním problémy, trpí tím, že kdyby třeba začalo brát ty drogy, bylo by taky vidět a někdo by se jím zabýval... Netvrdím, že dceru zanedbáváš., ale věnuj se teď víc jí, pro syna jsi udělala maximum. Nemusí padnout na dno, naopak. Já taky jednoho vystěhovanýho znám - pomohlo mu to.

Upravil(a) javena (14. 5. 2010 14:16)

bloky napsal(a):

Jenže syna mám taky ráda i přesto, co udělal. Jeden z příkladů je, že sebral dceři notebook, když nebyla doma a prodal jej do zastavárny. nakonec jsme ho vyzvedli ihned, ale ona byla na zhroucení, jelikož tam měla uložené vše do školy. Další příklad - odvezl nás ke známý a když měl pro nás přijet "našímů autem, tak ani obraz ani zvu. Nakonec jsme to byli nuceni hlásit na polici, jako že pohřešujemem syna a teprve po týdnu jej našli i s autem a jeho kamarády. Nikdo neví, jaký je to pocit, jít vlastního syna hlásit n a policii. .

Ježiši, no to je teda dáreček... A vy váhate, či ho vyhodiť a prestať zaňho žehliť prúsery...? Len aby sa na vás nevykašľala aj dcéra, keď pre ňu vlastne nie ste oporou a neochránite ju pred tým hajzlom(sorry, je to tvoj syn, ale pre mňa ako nezaujatú je to proste hajzlík hajzlíkovatý, toto urobiť vlastnej sestre je svinstvo na n-tú - lenže chlapček vie, že to VY zaňho vyriešite... ). Ja byť tvojou dcérou, tak si nájdem niekoho s bytom, odsťahujem sa a rodina, dúfala by som, že o vás a o tých prúseroch už v živote nepočujem... Tá si teda musela užívať peknú mladosť...

Nepřeji si,aby Selima na mé příspěvy odepisovala, jelikož zřejmě ví o životě h...o, stejně jako aprill. Asi reaguje na všechny příspěvky v babinetu, jak jsem si všimla, takže si myslí, že je chytrá jak rádio...

Bloky, prosím tě zvládni to a vyhod ho a nech ho žít jeho život. Jinak časem  zapláčeš, žes přišla kvůli sobě i o dceru. VIdí to, vnímá to. Kluk vás využívá a vydírá. DOvol mu postavit se k věcem jako dospělý a přestan se starat. Jinak ti řeknu že se všichni pohádáte a kvůli jeho rozkladnému chování i rozejdete.