znám člověka, který se několikrát pokusil o sebevraždu.. vždy tak, že by to normálního člověka zabilo, ale jeho prostě ne.  Ale je pravda, že po posledním pokusu se mu něco negativního stalo s mozkem (otrava prášky), změnila se mu povaha, tak nějak celkově se pomátl :-( Před tím měl ještě šanci, charakterní a chytrý člověk, v několika ohledech hodný obdivu. Teď už žádnou šanci nevidím.

Byla jsem kdysi postavena do situace, že mě značně citově vydíral můj blízký příbuzný, dokonce kvákal, že by ten svůj podělaný život nejraději ukončil a podobně mě tlačil ke zdi. Nevím, co po mně chtěl, kam mě chtěl zatlačit, ale moc dlouho se takové tlaky vydržet nedají. Když už toho bylo se všemi jeho životními nezdary a tím jeho blbým žvaněním tak akorát, požádala jsem ho, že v případě, že se rozhodne  pro konečnou sebedestrukci, ať to udělá pořádně, protože může smýkat své tělo jako mrzák a kdo se o něho pak bude starat. Matka?
Na to nemám dost fyzických sil.....
Bylo to tvrdé, ale účinné. Čučel jako puk a věděl, že si nedělám srandu.
Nebylo to šťastné životní období, to mi věř. Viděno z druhé strany.

Tož ať to ten, o kom píšeš dobře zváží, víš , i moje dcera má   takový názor a zkušenost , že kdo to opravdu chce udělat, většinou o tom moc nemluví. Její kamarádka ráno odjela na kole , hezky se s rodinou rozloučila a pak si na kolejích počkala na vlak. Bylo to její rozhodnutí, rodina má velkou bolest, ale život jde dál, bolest se sice časem trochu obrousí, ale smutek a velké PROČ ? zůstává.
V případě citového vyděrače, který to nakonec zdárně udělá,  bych řekla , že dojde nejen k bolesti ze stráty, ale taky k uvolnění šíleného tlaku a vlastně  i k úlevě.
Aby se nakonec k tomu, o kom píšeš, neotočili lidé zády, nikdo nemá rád, když  někdo z nudy zneužívá dobrotu jejich srdcí.

Předpokládám, že když necítíš žádnou účast s nemocným kamarádem, nebude můj názor pro tebe příliš nesravitelný. Co pravíš, orlíku?

Heluško,
řekla bych, že Orlík tady píše o sobě... už asi od třetího příspěvku

Ametyst,... si měpředběhla taky si myslím, že tu má ještě být a něco se od života naučit. Ale! Aby to jednou nepřehnal a ten Vesmír mu to nesplnil.

Orlíku,
jak jsem tu někde četla... dokážeš prý dělat nádherné fotky... tudíš tu krásu a jedinečnost naší modré planetky dokážeš vnímat a zachytit a předat nám co takové oko nemáme.... no není už jen toto skvělá věc,... už jen proto tady být abys viděl to nadšení v očích těch druhých?

dik za vsechny vase prispevky, odjizdim ted do krkonos, takze na netu ted par dni nebudu.

Heluška napsal(a):

Tož ať to ten, o kom píšeš dobře zváží, víš , i moje dcera má   takový názor a zkušenost , že kdo to opravdu chce udělat, většinou o tom moc nemluví.

Předpokládám, že když necítíš žádnou účast s nemocným kamarádem, nebude můj názor pro tebe příliš nesravitelný. Co pravíš, orlíku?

Behem tech trech pokusu jsem nikomu nic nerekl, snazil jsem se vypadat normalne. A proc o tom ted mluvim? Kdyz jsem odjel na ten ostrov a premyslel jsem co jsem delal a co chci delat tak jsem si uvedomil jednu vec a to tu ze pred temi tremi pokusy jsem se smrti bal, ale nemel jsem ze smrti respekt. A po tech trech pokusech jsem se smrti prestal bat ale zacal jsem respekt ze smrti mit. Prislo mi ze nekdo nebo neco mi nechce dovolit ten muj zivot ukoncit. Nechapal jsem jaktoze to zas nevyslo. A to je ted asi duvod proc travim na chalupe tolik casu. Premyslim jestli ten zivot opravdu chci ukooncit, pak zas premyslim proc to porad tak protahuju, proc nad tim vubec premyslim a nezacnu zas radsi nejak jednat. Pak premyslim nad tim jestli si nahodou sam sobe nenalhavam ze se tesim na to co prijde po smrti a ne ze se nezsnazim jen od neceho utect...
Obcas mi prijde ze se mi rozdvojuje osobnost
Kdyz jsem nekde s nekym tak vypadam uplne naprosto v pohode, usmevavej, plnej zivota, ... ale jen co jsem sam, tak jsem najednou uplne jiny a prijde mi ze tohle jsem ted skutecne ja. 

no nic, odjizdim na tu chalupu, a nejsem si jistej jestli tam nekde najdu nejakou Wi-Finu, tak zatim cau

Arquebus a co tvůj pééf??
Krásná psice, která je na tobě závislá?!

Seš mladej krásnej kluk, kterej moc přemýšlí, je citlivej a potřeboval by pořádnou práci a třeba někoho vedle sebe , třeba jen pro povzbuzení.

Četla jsem tě na "pejscích" - přímo hltala tvoje zážitky a říkala si, jak seš dobrej, že bych to nezvládla, pos....  bych se strachy..

Je to takovej splín, kterej míváme ,(měli jsme) snad ..všichni..ne? To přejde. Statečnější a chlapštější je, se tomu všemu postavit čelem a ono tě to pak začne moc bavit, jak to všechno ovládáš a řídíš...celej svůj svět.

Shodou okolností jsem byla včera na pohřbu bývalého kolegy, 24 letého kluka - chytrej, pěknej, hodnej, sympaťák, dobrej kamarád.
Spáchal sebevraždu, oběsil se doma na zahradě. Našla ho jeho matka..... Prý lítal v nějakých průserech.... i chytří, pěkní, hodní a sympatický lidi je maj......

Ale za to jakou bolest způsobil rodině.... no nemám slova, nevím jak to napsat. Každý problém má řešení i když ne zrovna snadný.... Vyřešil problémy svoje, ale co ti co tu zůstali?

Sebevražda je sobecká a bezohledná!!!!

...vím........nebo závislý na drogách.......ten je vlastně taky nemocný......

....zakladatele tohoto vlákna neznám..... píšu jen jak to vidím já, podle mě nemoc není pro sebevraždu omluva....

Upravil(a) KatjaCat (16. 5. 2010 17:47)

Já ti to nějak nevyvracím,v podstatě totiž s tebou souhlasím.Snažím se jen pochopit toho,kdo si na život sáhne.Co člověka zlomí tak,že to udělá? Můj taťka 6 let bojoval s rakovinou.Jednou mi řekl,že než být bezmocným,odkázaný jen na péči druhého,tak než by ta chvíle nadešla,tak si raději prožene kulku hlavou.Pár týdnů před svou smrtí zmizel na 3 dny.Telefon vypnutý,nikdo o něm nic nevěděl.Legálně držená pistole zmizela z trezoru.Jela jsem na místo,kde jsem si byla 100% jistá,že tam je.Najednou mi to došlo,kde ho hledat.Byl tam.Živý.Řekla jsem mu své obavy.Odpověděl mi,že by to nikdy neudělal,protože by nedovolil,aby ho někdo z rodiny našel a ten zážitek si nesl celý život. Řekl mi,že bude bojovat do konce svých sil. Víš na jednu stranu by jeho chování někdo pochopil,naději na uzdravení neměl.Ale rozum ho neopustil,možná,kdyby byl labilnější dopadlo by to jinak.

No, ja osobne si myslím, že okrem nevyliečiteľnej hcoroby alebo strašnej bolesti - duševnej alebo fyzickej - môže byť dôvodom aj "neriešiteľná" udalosť ako smrť dieťaťa, niekoho veľmi blízkeho - a strata "životného cieľa"., t.j. dôvodu prečo žiť. Hoci tu, priznám sa, takýto jasný dôvod nevidím, ale je možné, že Arquebus ho na chvíľu(dúfam) stratil. Ale verím, že ho znovu objaví, alebo sa ten dôvod žiť sám prihlási. Aj keby to mala byť starostlivosť o psa, nové štúdium, nová cesta, nová dobrá práca...

Wiki napsal(a):

Arquebus a co tvůj pééf??
Krásná psice, která je na tobě závislá?!

Četla jsem tě na "pejscích" - přímo hltala tvoje zážitky a říkala si, jak seš dobrej, že bych to nezvládla, pos....  bych se strachy..

Jo pes je takova svetla "vec" v mym zivote. Ale ona nema jen me. Ma i byvalku a pokud by se semnou neco stalo tak by se nemela o nic hur kdyby byla s ni.

KatjaCat napsal(a):

Ale za to jakou bolest způsobil rodině.... no nemám slova, nevím jak to napsat. Každý problém má řešení i když ne zrovna snadný.... Vyřešil problémy svoje, ale co ti co tu zůstali?

Sebevražda je sobecká a bezohledná!!!!

Jo souhlasim ze je sebevrazda sobecka. A prave proto jsem ty pokusy porad tak odkladal protoze jsem nebyl srovnanej s tim co to udela druhym.

rejka napsal(a):

Jela jsem na místo,kde jsem si byla 100% jistá,že tam je.Najednou mi to došlo,kde ho hledat.Byl tam.

Ze zacatku jsem take byl presne na tech mistech kde by me lidi co me znaji hledali a prave proto kdyz jsem se poprve dozvedel o tom ze jsem nahlasen jako pohresovana osoba, odjel na ostrov kde jsem nikdy predtim nebyl pro pripad ze by nekdo zacal objizdet mista kde bych mohl byt.

A jak tady rozebirate to jestli svuj zivot nekomu dluzime, tak myslim ze nedluzime, akorat pokud si clovek na svuj zivot sahne tak by si jeste predtim mel uvedomit co to treba udela s tim kdo mu ten zivot daroval...

Mmch Pandora mi behem toho skotskeho vyletu psala abych daval pozor na znameni. ze jsou vsude okolo me. Jednou jsem si stopnul, jednoho chlapka se zensku, kteri za autem tahli karavan. Stopnul jsem si je hned vedle nejvyssi skotske hory a chvilku po tom co jsem nastoupil tak mi ta zenska rekla ze pred 5ti lety na tehle hore umrel v zime jejich syn. A ze pro vsechny rodice je ztrata ditete velikanskou tragedii, ale ze veri ze mu je ted lip, ze mel predtim pry mnoho problemu. Nevedel jsem co ji na to mam rict, kor kdyz mi tohle rekla par dni po mych pokusech, tak jsem ji rekl ze mi to je lito a sedel jsem mlcky v aute dokud jsme nedojeli az k Loch Nessu kde me vysadili.

hirondel napsal(a):

arquebus napsal(a):

takze to taky berete tak, ze se takovy clovek snazi na sebe jen nejakym zpusobem akorat upozornit?

A Ty to vidis (beres ) jak?   

Ja si nemyslim ze bych na sebe tim chtel nejak upozornovat. Prijde mi to jako hodne blbej zpusob jak na sebe upozornovat.

Aque, - šel jsi s tím na veřejný web. Co k tomu dodat? Hledáš pozornost, to každopádně, pak určité odpovědi na otázky, které ovšem nepokládáš. Nic neřešíš, necháváš to plynout a divíš se , že nějak nepluješ s proudem. Některé věci prostě nevyhnijí ani se nevyřeší samy.  Z tvého příběhu JÁ vidím, jak moc bys chyběl svým blízkým. SMířili by se s tvým činem, jisto jistě by pro tebe hledali omluvy a vyrovnali by se s tím. Ale chyběl bys jim. Jenže tento můj pohled není důležitý, důležité je, co v tom vidíš TY.