majkafa napsal(a):

Když se jednou rozhodnu, neohlížím se zpět a neřeším coby kdyby ale jdu vpřed a přesně dodržuju své rozhodnutí.

Ha - a zrovna Ty o mně budeš říkat, že já jsem computer a robot

Mikeši a dík. Čekala jsem, že se někdo zeptá na city. Nikdo. Jen ty. Byť jako computer.

Ale věřím, že ti co ví, o co go, vědí, jak to funguje, NEŽ se člověk rozhodne.

Upravil(a) majkafa (21. 5. 2010 21:55)

Berusko, necetla jsem uplne vsechny prispevky,ale zazila jsem hodne podobnou situaci. Byla jsem take uplne mimo,kupodivu vdana jen rok,on byl zenaty 9 let,bezdetny, take se mnou chtel dite, rikal mi,jak me miluje,stale jsme si psali a jak se zenou nespi.......Je pravdou,ze jsme se uz v te doby znali hoodne let a potkavali se a zase se vzdalovali,to posledni setkani na cca pul roku bylo ale jine a neskutecne intenzivni, take se chtel rozvest a prestehovat se za mnou. A jak to dopadlo? Jeho zena otehotnela prvni a bylo rozhodnuto. Ten ocistec trval skoro dalsiho pul roku, trapila jsem se, plakala,cekala,ze se vrati,netusila jsem totiz,ze ceka rodinu,to jsem zjistila az o hodne pozdeji, tvrdil,ze si vyridi doma veci a pak se ozve a dnes? Mam ho stale rada, bavime se spolu pres ICQ a opet resi situaci,ze je zamotany v jinem vztahu a to ma uz 2 male deti a ja jsem neskutecne stastna,ze jsem zustala s muzem a nedoslo k rozvodu a nejsem s tim druhym. Co tim chci rict? Ze ruzove bryle jsou hrozna vec a ze nic nemusi byt takove jako se zda. Take jsme meli s muzem krizi a jeste jich bude,ale utikat kvuli tomu nekam dal? Neuteces a kdyz tak jen na chvili,jak tu psaly jine prede mnou. Ano, je tezke si priznat pravdu a je bolestive to vydrzet,ale da se to a pak to opravdu stoji za to. Ja dnes vim,ze bych vedle sebe hlavne nechtela muze,ktery opusti vlastni deti kvuli tomu,ze ......a duvod uz muze byt jakykoliv. Take jsem na novem zacatku u sveho muze pochybovala,zda s nim mit rodinu a dnes jsem opravdu stastna a nemenila bych,protoze az budes mit dite,tak pochopis a zmenis nejen rebricek hodnot,ale i pohled na spoustu veci,ale to casem urcite pochopis,az to zazijes. Drzim Ti pesti,at se rozhodnes spravne,protoze nekdy uz rozhodnuti,ktere udelame nejde vzit zpet a myslet si,ze dopredu vis,ze je to to prave a spravne je hodne naivni.

Daniela M napsal(a):

Jestli je přítomná láska...

"A nyní se přesvědčíme, zda je přítomen hliník..."
"Hliník se odstěhoval do Humpolce!"

díky všem, co se zúčastnili diskuze nad tímto mým "problémem"...díky tomu, že jsem si konečeně!!! o tom s někým mohla povídat, resp. popovídat a přečíst si, co si o tom kdo myslí a co kdy prožíval sám...jsem nad tím celý den přemýšlela...osobně si nemyslím, jak tu někdo poznamenal, že jsem fiškus , jen jsem tak nějak v tom celém zamotaná...
Majko, s mým mužem jsme poměrně dost dlouho, jak jsem psala, něco jsme už spolu prožili(nechci ho tu rozebírat,myslím, že na to právo nemám), já ho mám ráda, myslím, že máme mezi sebou silný vztah(opravdu jsme překonali hodně věcí, spolu), vím(tedy teď si to myslím), že bych ho kvůli jinému muži nebyla schopná opustit(tedy nikdo mi nezkřížil cestu v mém životě, že by mého muže prostě nějak překonal- možná jsem to napsala ne zrovna chytře), jenže, jak už jsem psala(já vím, že to souvisí se mnou, s tím co já sama v sobě prožívám, jak se sama sebe prožívám), poslední dobou jsem měla sama v sobě(nevím jak to lépe napsat)velkou krizi(asi prostě člověk v určitém věku dojde k něčemu, že neví vlastně kdo je a tak...to se sem nehodí..)
no a před několika měsíci jsem měla v sobě hrozný pocit, že mi nikdo nerozumí, že jsem prostě sama...možná taky, jak už jsem psala, potřebovala jsem si dokázat, že umím ještě zaujmout nějakého muže(je mi jedno , jestli mi někdo bude psát, jak jsem mohla...já to tak prostě cítíla), začala jsem si s někým psát(s tím, že si budem jen psát), najednou jsem s někým hovořila o tom, o čem třeba nikdy s nikým jiným( někdo mě začal prostě poslouchat a reagovat na témata, o kterých jsem dlouho sama přemýšlela, nevím, třeba o tom, jestli je Bůh(téma na jiné diskuzi , vím...a tak o tom všem, o čem jsem už přemýšlela delší dobu)...no, psali jsme si dlouhé maily, hezké maily....to jsem pořádsi myslela), že je všechno v pohodě, nevidíme se, nikdo nic neví ( )...říkala jsem si, že nechci ani věsět jak vypadá, že mě to nezajímá...jenže, týdny plynuly(on to taky nejdřív nechtěl)...a najednou byl podán návrh...setkání...nějakou dobu jsem přemýšlela, ale nakonec souhlasila(jsem zářný příklad klasiky, prostě ..chm)...no, viděli jsme se párkrát, chvíli...je to příjemný a pohledný, chytrý...atd...muž...jo, řekli jsme si, že zůstane u psaní...a zase.., ale....najednou se naše komunikace začala stáčet i do hodně osobní roviny...já jsem se tomu opravdu vnitřně bránila(i teď se tomu bráním)...včera jsi tu někomu psala Majko, o citech...sakra, já je v tom mám taky, ale zakázala jsem si je(je to hrozný, mele se to ve mně, šíleně)....to co mi k tomu říká on, to sem psát nebudu, jelikož by to bylo zas zprostředkované mnou...trápím se tím dlouho, hlavně tím, jak jsem byla schopná tohle dopustit, když prostě mám doma svého muže, kterého mám fakt ráda (a neříkejte mi, že kdybych ho měla opravdu ráda, neudělala bych to...), no,min.týden se situace ještě více "zkomplikovala" právě těmi úvahami(sny, předstvy..návrhy) o té erotice....jsem ze sebe zmatená a zklamaná, kamarádce to vůbec neříkám(nemůžu a nechci), jenže jsem to potřebovala už ze sebe dostat...tak jsem zvolila tuto formu, včera, jsem už byla trochu nalomená, že to udělám(že prostě budu potvora a užiju si erotiku s jiným mužem...viz Kuty jenže, já bych byla potvora-herečka- což o to, hrát umí a celkem dobře..., ale ve skuetčnosti taková nejsem....ano, chtěla jsem si tu přijít pro aliby, v tom smyslu..když to udělám a na nic nikdo nepřijde, nic se vlastně nestane...prostě to zkusím..jaký je on, jaké by to bylo...to je to, coby, kdyby....jo, jenže nejsem taková....když jsem včera mluvila se svým mužem(když si lehal ke mně do postele a chytil mě za ruku...vím, že to neudělám....nedovedu to....nejsem žádná potvora, možná bud chvíli přemýšlet, že jsem to mohla zkusit....jenže nejhorší je, že mám tím druhým úplně pomotanou hlavu, myslím na něj...přemýšlím o něm.....a tak to tedy je
jsem dokonalý prototyp vdané ženy, která se v tom taky tak nějak ztratila...a teď musí najít cestu ven....tak asi tak nějak(jsem to pojala trochu z jiné stránky, než asi ženy a dívky, které si erotiku s jiným asi umí užít bez výčitek...  tak až nic tak dlouhýho psát nebudu...dík

Padající dešti, při čtení tvého příspěvku jsem si vzpomněla na tuto "pohádku":

POHÁDKA O LÁSCE

Bylo, nebylo...
Před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka:
dobrá nálada, smutek, vědění... a kromě ostatních různých pocitů i láska.
Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova.
Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc.
Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se:
"Bohatství, můžeš mě vzít s sebou?"
"Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo."
Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi:
"Pýcho, můžeš mě vzít s sebou?"
"Já Tě, lásko, nemůžu vzít..." Odpověděla pýcha, "tady je všechno perfektní. Mohla by si poškodit mou loď!"
Láska se tedy zeptala smutku, který jel kolem:
"Smutku, prosím, vezmi mě s sebou"
"Ach lásko, "řekl smutek, "já jsem tak smutný, že musím zůstat sám."
Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni láska volá.
Najednou řekl nějaký hlas:
"Pojď lásko, já Tě vezmu."
Byl to nějaký stařec, kdo promluvil.
Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel.
Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se vědění:
"Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl?"
"To byl čas," odpovědělo vědění.
"Čas?" zeptala se láska, "proč mi pomohl čas?"
Vědění odpovědělo:
"Protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě."

Rainfall, možná stačí, když si dáš Čas a budeš poslouchat své srdce.

Upravil(a) majkafa (22. 5. 2010 10:04)

Ale Rainfall sa neobzerá dozadu, ona sa rozhoduje TERAZ. Ide o to, čo človeka viac mrzí - a na to si každý musí odpovedať sám. Majkafine riešenia sú Rainfall rovnako naprd ako Selimine.

U mňa sa občas Chtíč tváril ako Duša alebo Intuícia ... a bolo ťažké rozoznať to. Inak súhlasím. Nesúhlasím s tým, že by to bolo ľahké rozhodovanie a ja osobne mávam cukania a pokušenia ešte aj PO TOM, čo sa rozhodnem. Ale zasa nie nejaké smrteľné, zatiaľ som vždy prežila a až na tento jeden prípad ani neľutujem. Asi nebolo čo.

Upravil(a) Selima (22. 5. 2010 10:38)

helena napsal(a):

Když se jednou rozhodnu, neohlížím se zpět a neřeším coby kdyby ale jdu vpřed a přesně dodržuju své rozhodnutí.
Tím chceš říct, že opravdu nikdy nepomyslíš na to, "co by, kdyby"??? Že si skutečně dovedeš zakázat na to, co bylo, ani střípkem nepomyslet??? To mi teda prozraď, jak tohle děláš.

já si to myslím obdobně. můžu se rozhodnout, JAK SE BUDU CHOVAT, ale dost těžko se rozhodnu, že se už neohlídnu, a neřeším coby..kdyby. ono totiž podvědomí je pěkná s...a a může mi to "vrátit" třeba ve formě představ (ano, i ty lze někdy si zapomenout) či třeba ve formě snů ......např.

Teru99 napsal(a):

Rainfall, já osobně si nevěru bez výčitek umím představit. Je tady ovšem vždycky riziko provalení a i toho, že city ze změní a to, že nechceš bourat dnes, neznamená, že nebudeš chtít bourat za rok.
Na druhou stranu, žádný vztah není nikdy jistota, stát se může lecados. Asi bych do toho šla ;o)

ty si umíš představit nevěru bez výčitek ? já možná taky, ale ne v případě R. asi bych neměla výčitky, kdybych měla doma despotu, nebo nějákýho blba, se kterým bych byla nešťastná a neměla dejme tomu kam odejít, nebo tak něco. ale pokud by to byl vztah, kde normálně fungujeme, tak bych ty výčitky teda měla.
tuhle dobu fakt nechápu, zašu.kat si jednou tam, pak tam a o nic vlastně nejde

Nějaká nová kapitola v románu Síla lásky od Berušky?

PPavlaa napsal(a):

ty si umíš představit nevěru bez výčitek ? já možná taky, ale ne v případě R.

To je věc názoru, Ppavlo - já si naopak myslím, že z oněch dvou žen, které tady řeší své dilema, by to lépe ustála Rainfall. Aniž bych se v tom nějak hluboce pitval, tak Rain si podle mě chce pouze "užít", zatímco Beruška do toho chce jít "s plnou parádou" (rozvod, dítě, atd.).

Upravil(a) Mikeš (22. 5. 2010 12:37)