Pandorraa napsal(a):

DaiTerr napsal(a):

Blossom, spíš jestli to není tak, že "nevíme", abychom se "vyvíjeli" a posléze už "věděli" to, že otevíráme novou úroveň, takže "víme", že vlastně v té nové úrovni vnímání "nic nevíme"

Takže jinými slovy: co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi, viď Daí

Přesně tak. Akorát si k tomu člověk musí postupně dojít

Může mi někdo z vás věřících říct, na základě čeho soudíte, že právě ta vaše teorie je pravdivá?

Když to tak čtu, vaše pojetí Boha má pramálo společného s tím, jak si ho lidé po celá staletí a řekla bych ještě i dnes představovali a představují. Sotva by se v neštěstích, pohromách a různých tragédiích uchylovali a hledali útěchu u jakési univerzální hmoty či energie, která podle vašeho pojetí notabene ani vlastně neví, že nějaký človíček se svými starostmi a problémy vůbec existuje a vpodstatě je jí to i jedno (jak jsem vyrozumněla i z vedlejšího vlákna)
Tyhle novodobé teorie mi připadají spíš jako směsice všelijakých poznatků z přírodních věd, z lékařství, psychologie a všeho možného a hlavně notně okořeněné sci-fi tématikou.

Ale s vírou v Boha jako takovou, jak je obecně chápána, to má pramálo společného.

Jinak samozřejmě přidávám čárku na stranu "tupých" materialistů ("tupých" ve smyslu Pandořina pojetí - tedy neschopných dospět k "poznání", aby se někdo neurazil ).

Mio, je to dáno vnitřním pocitem. Stejně, jako když máš hlad a víš, že je potřeba jíst, tak i tady je to podobný pocit - prostě "víš"..

"Teorie" - to je právě to - spousta názorů po staletí = spousta variant, která jsou vzájemně mnohdy v interakci. To, že po staletí lidé něco uznávali, to je sice fajn, ale vzhledem k mnohem dávnější minulosti to lze brát jako jednu z etap duchovního vývoje. Jedna z cest, po které jdeme. To, že si každá "skupina" ortodoxně dělá nároky na "svou pravdu", je dáno právě stupněm vývoje, ve kterém tito lidé ve skupině jsou.

Směsice - všechno je vzájemně propojeno se vším, takže pro někoho pocit, že "ví" a pro jiného "směsice", ovšem obojí má svůj právoplatný úhel pohledu.

Pravdivost teorie - protože je pravda jen iluze závislá na vývoji v čase, pak lze odpovědět jen další "iluzí".. Takže je lepší spíš vnímat pocitově.

Co podle tebe znamená význam - "věřící"?

Andromeda napsal(a):

Blossom napsal(a):

Avšak sama určitě cítíš rozdíl v tom, kdyby někdo řekl - slunce ti do cesty postavilo takovouto překážku, protože usoudilo, že ty ji díky své síle uneseš a že ji koneckonců máš jakoby za odměnu, kvůli svému intenzivnějšímu duchovnímu růstu.

Bloss, vnímám Boha spíše jako druh inteligence, která je zároveň vším a která sama sebe nejak "řídí" (ve smyslu dává řád) - tzn. existují nějaká "pravidla", podle kterých to celé nějakým způsobem funguje. Záměrně píšu uvozovky, abych byla schopna to nějak připodobnit ke známým věcem, protože je to věc poměrně těžce uchopitelná. Byla bych ráda, aby se ten můj text taky tak bral, metafory, připodobnění, personifikace.

Takže: teď si představ ten celý svět, samé "kuličky" - atomy, částice, energie, vlnění. Z obyčejné fyziky je známé, že se celý tenhle systém pohybuje nějak podle pravidel, které jsme nazvali fyzikální zákony. A tyhle částice se pohybují a reagují na základě okolních částic, koncentrací, prostě celkové harmonie (fyzikální, chemické, atd.) svého okolí.

Člověk jako takový je v podstatě taky jen shluk různých částic a energií na různých úrovních, některé jsou vidět, některé slyšet, spousta toho není ani vidět ani slyšet a tomuhle celému jsme dali název "člověk". Prostě vlnění, enegie, vazbami to celé drží dohromady a dokonce si to uvědomuje samo sebe. Takže asi i to vědomí na určité hladině bude jakousi energií, něčím. A stejně jako ty částice se tenhle shluk snaží dostat do stavu harmonie s okolím a třeba na hmotné úrovni reaguje a koná. Třeba shodí vázu ze stolu, váza se rozbije člověk má reakci. Třeba na emoční úrovni, úlek. Stane se to, že fyzicky zareaguje, že uskočí, emocionálně dojde k tomu, že se z mozku uvolní hormony nebo jiné látky (fakt na tohle nejsem expert, takže konkrétní jména snad doplní někdo s medicínským vzděláním ), ty dají podnět tělu, buňkám a zase se něco děje. Ještě jsem zapomněla podotknout, že tělo funguje i na elektrické bázi, takže tělem probíhají i elektrické vzruchy, takže se tvoří mj. třeba elektrické nebo elmg. pole kolem těla. Troufám si tvrdit, i že na úrovních, které nejsou až tak vědecky popsané, se něco děje.

A jsme zase u těch kuliček, které si hledají ten rovnovážný stav. Pole kolem těla, pole kolem okolních těl a předmětů, obrovská míchanice energií... třeba na některé té neviditelné úrovni to pak způsobí, že si třeba někteří lidé "přitáhnou" do svého okolí lidi s "odpovídajícím" nebo "doplňujícím" vyzařováním, polem, je jedno jak to nazveme (např. proč jsou některé děti opakovaně šikanovány, i když změní školu, atd). Takže takhle nějak, asi hodně zjednodušeně, ale prostě nevím jak jinak, bych popsala to, co dává základ a možná i nadhled na to naše lidské mravenčení po celé planetě. Pak se třeba na rčení "že má někdo něco za odměnu" nebo že "slunce něco někam postavilo" dá podívat i prostě jinak

A ty teď chceš po těch kuličkách a tom řádu, dle kterého se pohybují, aby teda zasáhly v případě nějakého bezpráví. Ale ony jedou dle svých pravidel, jak je možné tohle po nich vůbec chtít?!?

To vytučněné je právě kardinální omyl. Já po těch "kuličkách" (když tedy použiju tvoji terminologii) vůbec nic nechci.
Mě jen nějak nesedí a někdy přímo až vadí, že mnozí tvrdí, že tyto kuličky jsou vlastně takovou šedou eminencí všeho dění, že jaksi zpovzdálí řídí naše kroky, nebo že dokonce někomu někoho vybírají (připomínám- toto vlákno vlastně volně navázalo na sousední vlákno o "vybírání matek pro postižené děti".)

Já se s tou fyzikálně - energetickou filozofií  jakési vesmírné energie a podstaty všeho, tak jak to tady bylo několika lidmi vysloveno, v podstatě ztotožňuji. Jakési energetické "Něco" připouštím.

Ale jak upozorňuje správně mia - toto pojetí je diametrálně odlišné od klasické víry v Boha. Tedy třeba té většinové -  křesťanské - že k Bohu se modlíme, Bůh nás trestá a nebo eventuelně nám odpouští, Bůh prostřednictvím církví jasně nařizuje co se smí a nesmí (včetně takových absurdit, jako že třeba sebevrah se nesmí pohřbít na hřbitově apod.)., jsme dokonce prý POVINNI věřit je nám to přikázáno - v jediného Boha věřiti budeš., atd., atd.
Toto je  klasické, staletími uznávané pojetí Boha, že Bůh je  nadpozemská  BYTOST a to BYTOST VŠEVĚDOUCÍ A VŠEMOHOUCÍ, a svým způsobem veškeré dění ŘÍDÍCÍ.
A s tímto klasickým pojetím se já právě neztotožňuji.

Blossom napsal(a):

Toto je  klasické, staletími uznávané pojetí Boha, že Bůh je  nadpozemská  BYTOST a to BYTOST VŠEVĚDOUCÍ A VŠEMOHOUCÍ, a svým způsobem veškeré dění ŘÍDÍCÍ.
A s tímto klasickým pojetím se já právě neztotožňuji.

S timhle pojetim se zde podle meho vnimani neztotoznuje nikdo.  Panejo to by byl ale mazec.

Blossom napsal(a):

Já mám pocit, že naopak s tímto vnímáním se ztotožňují mnozí. Viz třeba výroky "Náhody neexistují, to jen Bůh chtěl zůstat inkognito", "Bůh vybírá těmto lidem  rodinné příslušníky, a jiným zas osudové rány, které ovšem tito lidé vždy jsou schopni unést  -Bůh nenakládá nikomu víc, než dovede unést" apod.

Bloss,
za temito vetami kazdy vidi to co vidi.
Slova dokazi velice mast.   Jejich interpretace ma nekonesnou skalu barev.   (muj osobni nazor)

mia napsal(a):

M

Jinak samozřejmě přidávám čárku na stranu "tupých" materialistů ("tupých" ve smyslu Pandořina pojetí - tedy neschopných dospět k "poznání", aby se někdo neurazil ).

Mio, opravdu NESCHOPNÝCH?
Takhle jsi to pochopila?
Nu s tím ale nic nenadělám.

Já si taky moc ráda čtu vaše názory a líbí se mi, jak jsou pestré. Ještě bych moc ráda četlaněco od nějakého křesťana, protože jejich pojetí boha je pro mě tak jako pro Miu a Blossom zcela nepřijatelné. Al ať si každý věří, čemu chce. Já nikomu svůj názor nevnucuji a očekávám, že nikdo nebude ten svůj vnucovat mně. Já bych docela ráda byla věřící, ale nejsem, nemám to v sobě. Možná jsem věřící ve tom smyslu, že věřím ve vědecké poznání. Vím, že toho víme zatím pidiprocento, ale věřím tomu, že to jednou všechno poznáme. Až já už tady dávno nebudu.
Jinak tomu, že všechno je energie - dobře, tak je. Ale jaký to má vliv na to, jestli existuje bůh? Že by bůh byl taky energie? No, tak dobře, ale tu jednu energii vidíme tím supermikroskopem, ale tu boží jaksi ne, že?

Blossom,
abych ti odpověděla ohledně toho vlákna. Já nenapsala aby se Ivana nesměla vyjádřit k tomuto tématu, ale už jen to, že na něj klikla... tzn jeho název, tak jí to nejspíš zajímá a zájem = přemýšlet o dané věci. Nevím ale já kdybych zahlédla téma třeba o převodovce, tak tam ani nelezu, páč mě to nezajímá. Takže asi tak. Takže, ikdyž třeba nevěřím tomu, že duše prý váží 12g, tak tam vlezu a jdu do debaty, protože mě to zajímá. A ono už i ten samotný zájem jsou , si myslím v hloubi duše dobře maskované pochyby.

Dai Terr - "věřící" v tomto kontextu bylo myšleno samozřejmě jako věřící v Boha, jak je obsaženo v názvu vlákna. Ať už si ho někdo představuje jako onoho vousatého dobrosrdečného dědečka , nebo jako nějakou vesmírnou energii, která má být podstatou všeho bytí. Každý nechť si dosadí, co jeho jest.

Pan - neschopných, neochotných...prostě odmítajících tuto teorii, vždyť přece víš, jak je to myšleno, nechytej se slovíček...

Jinak já tedy jsem v podstatě taky "věřící" , protože věřím v evoluční teorii, která, přestože má spoustu hluchých míst a nezodpovězených otázek,přesto podává vcelku ucelený pohled a hlavně doložený mnoha konkrétními fakty a důkazy. Narozdíl od teorií duchovních, které jsou jen o pocitech a domněnkách, které jsou navíc, jak vidno, velmi subjektivní.
Podle mě je zásadní vztah každého z nás ke svému okolí, tedy staré dobré rčení "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá" (neboli dle některých "co vysíláme, to se nám vrací") a dodržování určitého etického kodexu. Pokud se k tomu někdo dobere skrze víru v Boha či cosi jiného, nebo z vlastního přesvědčení, každého věc a svaté právo. I kdyby na to šel přes onoho vousatého dědečka.

Mám pocit, že každý jsme svého štěstí strojvůdcem ... a to v nejhlubším smyslu bytí. A v tomto smyslu chápu i Boha( Zdroj, Vesmírnou energii ... asi nemáme  odpovídající název)- jako  milujícího rodiče, který nechává své děti  dělat své chyby, i když se popálí a odřou si kolena .... ale jaksi odosobněně. Už ta otázka je taková personifikační. Žijeme ve společenství, kde pořád jaksi převládá  potřeba " mít nějakého šéfa" a zbavit se tím zodpovědnosti sami za svoje činy a reakce.
Věřící ( myslím tím v Boha věřící a do kostela chodící, otčenáše se modlící) .. mají život  snadnější - něco provedou, vyzpovídají se, dají pár Zdrávasů a Otčenášů a mají  klid na duši.  Takhle alespoň spílala moje nevěřící  babička dědečkovi, když se pelášil do kostela  vyzpovídat ze spáchaných "hříchů"
Já jsem teď ve fázi, že vím, že nic nevím ... čím víc o věci čtu, tím toho vím nějak míň. Ale tuhle mě uklidnil citát pana Wericha : " Člověk nemůže nikdy dělat víc, než je mu dovoleno člověčenstvím."  a tak už  netlačím na pilu a doufám, že  tou mlhou někdy prokouknu .....   ale toho "Boha" cítím jaksi všude kolem mě a ve mě .... asi tak jako miminko v děloze svoji matku ... ví, že JE , ale neumí a ani nemůže umět si ji představit ...   

To je Mio dost intimní a nechce se mi to dávat na veřejnost - to o tom odepření.
no jak navazuju...tak nějak normálně slušně pozdravím, poprosím a ták Jestli se povedlo, poznám podle velmi jemného pocitu - to se dost těžko vysvětluje. Možná jsem to koneckonců já, kdo si odpovídá - ale co na tom záleží. Důležité je, co funguje
Jo ale jednou jsem zažila, jak mě něco - patrně můj anděl strážný, nebo co - málem utlouklo ve snaze, vrátit mě do života Skutečně, aniž bych na to sebemíň myslela (v tu chvíli jsem absolutně neměla myšlenky na nějaké navazování, koukala jsem jen, jak nezabít spolujezdkyni, až to se mnou praští) najednou jsem měla velmi intenzivní pocit, že mě cosi málo hmotného sedí za krkem a dělá něco, co bych popsala, jako "mlátí mě křídly", kdyby ovšem to něco mělo křídla. Nebo spíš jako by tě to mlátilo prostěradlem, takovým...málo hmotným Bylo jasný, že se mě to snaží přimět k něčemu, co jsem netušila, co má být (ale pak jsem to instinktivně udělala) a v tu chvíli mě to značně obtěžovalo, abych pravdu řekla No, pak jsem se tomu omluvila - kapka zdvořilosti nikoho nezabije, žejo

No týýbrďo....tak to abych se vystavila do vitríny - pud sebezáchovy, kterej mě mlátí prostěradlem
Ale houbeles - pud sebezáchovy znám, dvakrát jsem se regulérně topila a dvakrát dusila.
Ten je jaksi zevnitř - tohle nebylo. Pamatuju si to jen proto, že mě to naopak rušilo v mém zoufalém uvažování, jak z té situace ven.

Upravil(a) lupina montana (11. 5. 2010 23:01)