Teru99 napsal(a):

Ahoj děvčata,

zdravím vás po dlouhé době duchovního půstu. Ráda bych nahodila debatu na téma svoboda - vnitřní svoboda..
Tohle téma na mně teď křičí z každé strany a je tedy jasné, že se mně nějak hluboce dotýká, pravděpodobně proto, že mnoho vnitřní svobody nepociťuji ;o)
Nejprve mne tohle slovní spojení zaujalo ve spojení se smrtí kardinála Špidlíka, v souvislosti s ním se o oné vnitřní svobodě hodně mluvilo. Mé dumání na toto téma rozšířila poslední mnou čtená psych kniha Karen horneyové, která je celá věnována neurotikům, jejích vnitřní nesvobodě, která se projevuje diktáty "bychů" a "musů"... no a nakonec to celé moje meditování nad tímto témetem dneska skoro rozkousla věta jednoho mladého  muže v rámci debaty o matrixu (ano, toho filmu), že skutečná vnitřní svoboda je jen tam, kde nemířím k cíli, doslova cituji "Osobne zastavam nazor, ze osvobozovat mysl je mozne jen tehdy, kdyz nas nezatezuje konkretni predstava o cili"

jaké jsou vaše reflexe k tomuto tématu? přijdete si svobodní?

krásný víkend přeje terez

Terez,

děkuji. Ta citace je úžasná. Donutila mě se nad sebou zamyslet. Těším se na příspěvky ostatních.

Vnitřní svoboda? Bychy a musy - hodně dlouho mi trvalo, než jsem pochopila o co jde. Myslím že velmi souvisí se zpracováním Ega. Svobodní jsme právě ve chvíli, kdy si děláme co chceme a přitom nešlapeme sousedovi na palec. Takže vnitřní svoboda pro mě znamená uspokojení, stav mysli, že ted a tady dělám vše, jak nejlíp umím. A to je bezva.

Osviceny=svobodny.

Agatha napsal(a):

Pokud připouštíme známé heslo, že "cesta je cíl", tak vlastně vnitřně svobodní být zatím nedokážeme a ani nesmíme, pokud se chceme někam posunovat,...

Kam se chceme posunovat? A proc se tam chceme posunovat? CO nas "nuti" (chceme = chtic) se posunovat k cili (ktery ani nezname)?

Upravil(a) mariposa (8. 5. 2010 11:30)

Agatha napsal(a):

Pokud připouštíme známé heslo, že "cesta je cíl", tak vlastně vnitřně svobodní být zatím nedokážeme a ani nesmíme, pokud se chceme někam posunovat,...

Také bych ráda reagovala na tu poslední větu. Já jsem to začala vnímat jinak. Připusťme, že každý máme v životě nějaké ty cíle, kterých bychom chtěli dosáhnout. Já tu vnitřní svobodu vidím v tom, že na těch cílech nelpíš, tzn. jsi ochotna akceptovat i to, že cestou k tomu cíli dojdeš někam úplně jinam, než sis původně představovala. Jasně, že je těžké vyvážit nelpění a nihilismus - nebudu dělat nic a uvidím, kam mně to přivede ;o)

Je to jako bys chtěla já nevím, třeba jet na výlet do Prahy ;o), chceš to tak moc, že nevnímáš krajinu kolem sebe, před očima máš jen tu Prahu, kterou chceš navštívit. Nakonec kousek od Prahy budeš mít v buse nehodu a nedojedeš nikam. V případě toho "nelpění" sis mohla užít tu cestu, třeba se i zastavit v nějakém zajímavém městě po cestě a něco tam vidět. VC tom případě by tě ta nehoda na závěr tolik neotrávila, protože bys cíle svým způsobem dosáhla - prohlédla si něco zuajímavého /i když ne Prahu/, užila sis výlet.. jenže jsi z toho měla prd, protože ses zabejčila a chtěla jen tu Prahu ;o)
A votm je myslím ta vnitřní svoboda, schopnost akceptovat křižovatky na cestě a vidět, že nejenom navštívit Prahu ti může obohatit život ;o)
Jé, to zase plkám

Haiel, to bude asi tím, že teoreticky to mám zmáknuté, ale jinak zabejčeně chci vidět jen tu "Prahu" ;p Až si budu umět užít i tu krajinu kolem D1, tak nebudu dodávat, že plkám ;o))

Teru, přirovnání s autobusem se mi líbí a dokonce i to o tom plkání... Mám ráda lidi, jež se nestaví na úroveň "já vím vše a je to tak a tak", a nechybí jim krapet sebereflexe

Jen mám tu svobodu jinak: myslím, že vnitřní svoboda je právě o té naprosté neexistenci cílů a hlavně očekávání, zkrátka emočně oproštěném bytí... Návštěva Prahy, pouze ta cesta tam, prostě cokoliv chtít, cokoliv podnikat je o tom, že nasloucháme svým pocitům a reagujeme na ně.
Myslím, že na naší hutné fyzické úrovni a v materiálním světě je to prozatím věc naprosto nedosažitelná.
A že jakýkoliv pocit, že jsem svobodná, je jen iluze. Protože my opravdu nevíme, co to je nic nechtít, nemuset, nebýt povinni.
I ten jogín v ašrámu v Indii musí pít a z ustavičného sezení na zemi ho bude bolet zadek .
Leda bychom se do toho stavu zvládli dostat na chvíli meditací, to pak zase jó...
Jenže nás to pak zase vyhodí zpět do fyzického těla,...
No, a nejhezčí na tom je, jak to pojetí svobody vnímá každý rozmanitě...

Haiel, všchno nejlepší ke dni maminek, i když nejsi moje maminka a je to zpětně ;o)
Já rozumím, co myslíš a souhlasím s tebou, ale moje připomínka platí ;o) Až to bude nejen teorie, ale podloženo životem, pak to nebude plkání ;o)

Mně tohle přijde hodně podobné takovému tomu "bezemočnímu" stavu vyrovnání či osvícení, co si alespoń já tak nějak spojuju s buddhismem. Pořád mi nebylo jasné, jak je možné žít takový bezemoční život, přišel mi plochý a v podstatě nelidský. Až mi to JS Dalajláma v nějaké své knize osvětlil - své emoce připodobnil k hlubokému oceánu, kde i když to bouří na hladině, tak hlouběji pod hladinou je hluboce klidný a nehybný.

Já jsem dál ve vnitřním osvobozování (teoreticky) zatím nedokázala dojít dál něž k té "cestě do Prahy". Stav bez cíle a bez cesty mi zatím připadá jako pro člověka nedosažitelný a popravdě ani nemám pocit, že já osobně bych ho chtěla dosáhnout. Ale třeba tady změním názor, až empiricky doženu teorii ;o))

Vnitřní svoboda - snad stav, kdy se zastavíš a vše vidíš v dokonalé harmonii se vším. Jeden z našich cílů zde na Zemi.

Teru99 napsal(a):

Já jsem dál ve vnitřním osvobozování (teoreticky) zatím nedokázala dojít dál něž k té "cestě do Prahy". Stav bez cíle a bez cesty mi zatím připadá jako pro člověka nedosažitelný a popravdě ani nemám pocit, že já osobně bych ho chtěla dosáhnout. Ale třeba tady změním názor, až empiricky doženu teorii ;o))

Teru, dle mého názoru něco jako směřování by být mělo, ale spíš bych to nazvala slovem vize. Možná není až tak důležité vědět kam jdeme, ale kudy bychom chtěli projít

Andromeda napsal(a):

pomněnka napsal(a):

Z minulosti se dá ještě poučit, ale proč přemítat nad budoucností, která se každým okamžikem může změnit právě tím co teď udělám?

Tak nějak si nedokážu představit stav pouze a jenom v přítomnosti. Přece jenom činnost je výsledkem myšlenky, to jak z nápadu vytvořit konečný "produkt" je svým způsobem projekce do budoucna. Prostě tak jako tak k tomu přítomnému okamžiku potřebuju ještě přidat ten vědomý směr... Možná než čekat co donese budoucnout a přemítat o tom je lepší do určité míry řídit to co přijde...

A obe rikate vlastne totez. 

Vsechno tvorime prave ted v pritomnosti.