14. února : Váení uivatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to poruení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 14. února : Kyjevské smaené fazole. I bez masa se dá připravit skvělý oběd! 14. února : Menopauza mění vzhled eny. Na co vechno má vliv kolísající hladina hormonů |
|
|
Na psychologickém fóru na vlákně Amééétyst, kde jsi? se nakouslo téma "podle čeho se vybírají matky postiených dětí.
Tedy - podle čeho je (údajně Bůh) vybírá. Majkafa ve své pohádce říká, e Bůh je vybírá podle toho, které jsou silné a toto trápení dovedou zvládnout. e tak dělají boí práci.
Já si myslím, e to je nesmysl.
Koho to zajímá, prvních pár příspěvkůa pohledů na toto téma najdete tam.
na vlákně Amééétyst, kde jsi.
Ale protoe tam to podtéma nepatří a plevelí tamnějí vlákno, přesouvám tedy tuto otázku sem.
Chci tedy navázat a reagovat na poslední majkafin příspěvek:
Blossom, ve nelze materialisticky a člověčí logikou někam aplikovat.
Ví, jak říká Malý princ. Nejlépe vidíme srdcem. To skutečně důleité je očima neviditelné. A u se v tom tolik nevrtej. Stejně to ty ani já neovlivníme jinak, ne svým ivotem, jak a na co si nás Bůh "vybírá", co se jetě potřebujeme naučit reagovat
Mě kdy nějaká otázka zaujme, tak se ji snaím vidět ze vech úhlů a pochopit to. Tvými slovy se tedy "v tom vrtám". Ale já odmítám přijmout výe uvedené principy jako fakt, jen protoe to někdo takto někde napsal. Snaím se v tom nějakou logiku najít, a v tom, co píe, ji nenacházím.
Podle mě je celá tato mylenka - e Bůh si vybírá matky postiených dětí, aby ty matky dělaly jeho práci ( ) celá antihumánní a nesmyslná.
Upravil(a) Blossom (3. 5. 2010 22:41)
Mně se ta pohádka tedy nelíbila - přijde mi velmi tendenční. Vichni, kdo mají těký osud se v tom mohou najít a zjistit, e mají vlastně těstí... Tady jsem asi moc nohama na zemi.
Mám kamarádku která má postiené dítě a tam se tedy ten nahoře sekl. Nezvládá to, neumí se odprostit, dusí sebe i děti - vechny bez rozdílu, manel se pomalu pokládá... nemá nic z vlastností z té pohádky o čem mluvil Bůh.
Já u si několikrát říkala, proč ona... ale duchovně u ní fakt nevím. Kdybych to měla napsat, jak to na mě působí z duchovního hlediska, řekla bych, e někdo proklel celý rod... O jednom takovým prokazatelně prokletým vím.
Není tady
Věřím tomu, e bůh nám nepřipravuje zkouky ale poskytuje zkuenosti , v tom je zásadní rozdíl.
Představ si, e se narodí a ve jde "hladce", super rodiče, super finanční zázemí, vechno Ti vychází, dostala jsi do vínku tak akorát vysoké IQ, aby jsi mohla studovat, jsi oblíbený a má plno přátel. A dospěje, najde si lásku a ve je jak z růového snu.
Ptám se: Má v tuto chvíli jakýkoli důvod přemýlet o smyslu ivota nebo hledat boha? Pravděpodobně ne. Nejsi u zahleděný sám do sebe? Pravděpodobně ano. Ve chvíli, kdy se růový sen začne rozpadat, a něco začne nevycházet, trápit Tě, tak začne přemýlet o tom, PROČ ?! Někdo se začne zabývat tajemnem, někdo hledá boha, někdo jen nadává jak je ten ivot nespravedlivý, někdo se s tím bije a snaí se to zvládnout, překonat. Moná,e to jsou zrovna ty okamiky, kdy nám bůh dává tu monost ho najít.
Sama za sebe bych negeneralizovala, e postiené děti "dostanou" matky, které to zvládnou, ale prostě Ti, kteří tuto zkuenost potřebuji, ikdy ji vlastně nechtějí. Kdo z nás chce postiené dítě? NIKDO.
A to platí s jakýmkoli trápením. Větinou nás ve co je negativní (aspoň to tak cítíme) posune někam dál. Před 2 lety jsem dostala "dobrou" zkuenost. Bolela mě a stále bolí, teď u míň. I přesto, e jsem to nechtěla a nechci , tak za tu zkuenost dovedu poděkovat, protoe vím, proč přila a co mi dala. Taky vím, e kdyby mi ve vycházelo, tak jak jsem si představovala, tak nejsem tam, kde jsem a vím, e by se můj ivot neposunul,tam kam jsem původně vdy chtěla.
Docházím k osobnímu závěru, e to jsou vlastně výzvy "Člověče probuď se a dělej něco".
Doufám, e jsem nebyla úplně mimo mísu, jen jsem cítila potřebu to napsat.
Není tady
Mně přijde nesmírně zajímavé, co píe Annemarie.
Obzvlá tato pasá:
Sama za sebe bych negeneralizovala, e postiené děti "dostanou" matky, které to zvládnou, ale prostě Ti, kteří tuto zkuenost potřebuji,
A vlastně ve, co jsem z toho příspěvku pochopila, je o tom, e ivotní břemena slouí k růstu.
Ono je ve skutečnosti pravda, e kdyby el ivot jen tak hladce, nebyl by tam ten hnací motor k činnosti, k růstu.
Jestli to bude moc nebo málo, to se pozná a se to vyzkouí.
A obecně, nejen co se týká dětí.
Upravil(a) Ametyst (4. 5. 2010 6:17)
Není tady
Nezlobte se, ale mě právě tento princip Sama za sebe bych negeneralizovala, e postiené děti "dostanou" matky, které to zvládnou, ale prostě [b]Ti, kteří tuto zkuenost potřebuji,[/b] přijde absolutně nehumánní.
Zkuste si to představit v praxi: Třeba Vaí kamarádce, sestře, dceři (dosaďte si na to místo koho chcete) se narodí postiené dítě. Pochopitelně ji to zdrtí a napadne ji otázka PROČ???
A vy byste jí dokázali říct: "Asi prostě tuhle zkuenost potřebuje. Doteď ti lo vechno hladce, tak tohle ti osud (Bůh) nachystal, abys měla příleitost růst...."
Já nevím, jak to cítíte vy. Ale já být v situaci té mámy s postieným dítětem, a někdo mi nabízet takováto moudra,tak bych mu asi s chutí dala pěstí....
Upravil(a) Blossom (4. 5. 2010 7:15)
Blossom napsal(a):
Zkuste si to představit v praxi: Třeba Vaí kamarádce, sestře, dceři (dosaďte si na to místo koho chcete) se narodí postiené dítě. Pochopitelně ji to zdrtí a napadne ji otázka PROČ???
A vy byste jí dokázali říct: "Asi prostě tuhle zkuenost potřebuje. Doteď ti lo vechno hladce, tak tohle ti osud (Bůh) nachystal, abys měla příleitost růst...."
Já nevím, jak to cítíte vy. Ale já být v situaci té mámy s postieným dítětem, a někdo mi nabízet takováto moudra,tak bych mu asi s chutí dala pěstí....
Nevidím důvod, proč by někdo něco takového mámě postieného dítěte říkal. To by bylo stejné, jako kdy řekne
"Dobře Ti tak, zaslouí to."
Tak to ale přece vůbec není myleno.
Nechci zacházet do příli duchovních podrobností, protoe vím, e tohle vnímá kadá jinak. Ale v zásadě jde o to, e si kadý "přitáhne" takový druh zkuenosti v ivotě, který jako due potřebuje proít. Nic víc bych v tom nehledala.
Takto to chápu já, a měla jsem dojem,e o tomto annemarie píe.
Není tady
Víte, tohle téma se mě docela osobně dotýká, protoe jak jsem ji někde psala, v naí rozvětvené irí rodině se hned 2 postiení lidé (dnes u dospělí) narodili. Znám podrobně jejich osud a osud jejich blízkých, a tak se prostě na tu mylenku "potřebnosti takové zkuenosti" dívám tak, jak se dívám -negativně.
Úplně nejhorí zkuenost s přemýlením na toto téma vám se popíu:
Před pár lety jsem se seznámila s jedním muem. Zaujal mě mimo jiné tím, e proklamoval svůj dchovní, nematerialistický přístup k ivotu a příklon k vyím hodnotám. Dali jsme si rande. A na tom rande jsem natvrdo viděla, čemu on říká duchovní přístup a vyí hodnoty:
Hned zkraje setkání tvrdě najel na opravdu maximálně dogmatickou linii předurčenosti povah díky měsíčnímu znamení. Mimochodem - bylo to spí absurdní a k smíchu, kdy jen co mě uviděl, hned říkal, e přesně věděl, e taková budu (i vizuelně-rozebíral dokonce konkrétně jednotlivosti mého vzhledu), protoe jsem znamením Rak. Svým způsobem mi tak skládal komplimenty, ale bylo to celé naprosto prdlé a postavené nahlavu.
Pak jsme se přes ta znamení v hovoru nějak posunuli právě na téma postiených dětí. A on bez skurpulí řekněco v tomto smyslul: Netřeba se na ně dívat shovívavě. Oni tuhle zkuenost prostě potřebují. Oni si ji navíc toti zaslouí. Je dokázáno, e lidi postiení byli ve svých minulých ivotech pěkní hajzlíci, a e tedy nyní musejí svou vinu odčinit, a musí si to zlé tedy pořádně a do dna proít, aby se mohli posunout dál.
V tu chvíli jsem si vzpomněla na osud těch 2 postiených lidí v naí rodině a na osudy jejich nejbliích, a viděla jsem rudě. Rande jsem okamitě ukončila.
A dodnes, kdy si na dotyčného vzpomenu, otřesu se odporem. Přiel mi z podobného těsta jako doktor Mengele.
Bohuel, jím proklamované názory v měkčí a nebo tvrdí formě vídávám právě tady na duchovním. A kdy se tady tohle téma naskytlo, cítila jsem potřebu vypsat některé své zkuenosti s tím a napsat na toto svůj názor.
V této větě je asi podstata tohoto přístupu: Ale v zásadě jde o to, e si kadý "přitáhne" takový druh zkuenosti v ivotě, který jako due potřebuje proít".
K tomu můu říct jenom toto: Ani s odstupem let nemám pocit, e bych třeba já trápení s alkoholismem mého manela a pak jeho smrt "potřebovala proít", ani má due. Nemám pocit, e toto "potřebovaly proít" due mých dětí.
A pojďme dále - např. tuto zimu zemřel tragicky můj vzdálený příbuzný pod lavinou. Jeho ena u toho byla a vyhrabala ho, bohuel ji mrtvého. Pořád nemám pocit, e jeho due toto potřebovala proít, a e jeho ena takovou nepředstavitelnou hrůzu potřebovala proít.
A pojďme dál -obecně - a třeba do historie: V koncentrácích proletěly komínem miliony nevinných lidí - máte někdo pocit, e jejich due to "potřebovaly proít"? e třeba utopení vlnou tsunami to potřebovali proít?? e cca 5000 lidí zabitých 11.září 2001 vinou nějakých debilních fanatických atentátníků si to mělo proít? (Atd., atd.)
Já tedy ne. A mě toto vnímání tohoto problému připadá zcestné, nefungující a vysoce antihumánní. A mimo jiné proto jsem zaloila toto vlákno, aby se kadý nad tím zamyslel i z těchto úhlů.
Upravil(a) Blossom (4. 5. 2010 7:54)
Jen abych uvedla na pravou míru, není to "má pohádka", je to z kníky Ermy Bombeckové - Povolání ena. Povídka - fejeton se jmenuje Zvlátní druh matky.
Ta kníka stojí za přečtení, stejně jako vechny kníky paní Bombeckové. Podobně píe pan Robert Fulghum. Zábavnou formou se dívají na svět kolem nás, na nae malosti i velikosti.
Blossom, "neer" to tolik.
Chtělo by to i troku nadhledu a připustit, e jsou věci mezi nebem a zemí.
Bůh se nám do ničeho nemíchá. Jedem si tu svou "lajnu" dle svého uváení tak, jak si myslíme, e je pro nás samotné nejlepí. Máme svou vůli si rozhodovat a jsme svými malými "bohy" na "svém písečku".. Pokud se toto někomu bude zdát jako rouhání, či přitaené za vlasy, pak se zkuste zpětně podívat na svůj "lajf", jak jste ho proívali a jak jej proíváte.
Jen pár příkladů, co se tu mihlo - třebas alkoholici v rodině. To je jedna z z velmi oehavých kapitol. Kadý partner/ka, pokud toto u svého protějku vidí (závislost na chlastu a jakoukoliv jinou závislost), má v podstatě dvě monosti. Buď se na takového člověka tvrdě vykalě a nechá jej osudu, čím si zajistí pro sebe a pro své případné potomstvo klid do budoucna a nebo s ním bude i za cenu toho, e e se bude "uírat" větinu ivota. Ale obojí je nae volba. Toto nám nelinkuje Bůh, ale my sami.
Jasně, e to není tak jednoduché. Vybrat si mezi tím, zda "budu ít s ochlastou, ale budu zabezpečená", je pro enu v dnení době o něco rozumnějí, jak se s ním rozejít a bydlet někde v "azyláku" a bez prostředků.. Jene právě ta druhá monost zase skýtá do budoucna i jiná pozitiva a později snad i ty "soc-jistoty", pokud se zadaří. Ovem upřímně - kdo z nás má tu odvahu volit tu druhou variantu i přes to, e víme, co nás u první varianty čeká?
Postiené děti - je to troku podobné. Některé matky vědí předem, e dítě bude postiené. Můou se jej vzdát a navenek si to i včetně svého okolí jistě dokáou zdůvodnit s tím, e to byla ta "správná volba.." Tak proč se do toho tak "enou"? Do takového "netěstí" a "problémů"? Spousta zdravých dětí končí v domově a hle - tyto matky si své postiené děti ponechávají, co vypadá navenek straně divně a v rámci přírody, kde "přeije jen silný a zdravý" i nepochopitelně.. Asi jsou ty matky divné, ne?
Ne, nejsou.. A není to Bůh, co jim něco "přikázal".. A není to náhoda, e se tyto děti chtějí narodit právě jim.. Moná se ti, Blossom, zdá, e to tyto matky nezvládají, jene opak je pravdou.. I přes to, e to můe leckdy vypadat velijak, tak ony to zvládají a chtějí to zvládat. Stejně tak, jako si jiné eny volí ít s alkoholikem. Je to snad nějaká SM úchylka? Ne.. Je to jen volba pro "lepí přítí" a také vzájemná dohoda mězi těmito dvěmi bytostmi. To, e si zde a nyní nic z toho nepamatujeme, jetě neznamená, e nemáme své "závazky" vůči svým nejbliím, které jsme si "dohodli" předem. TOTO je právě ta část vývoje, která nás exponenciálně vede kupředu.
Nevěřím na náhody. Náhoda prostě neexistuje. A také dávno cítím, e ve má svůj předem stanovený smysl. ivot je jízda na tobogánu, kdy lítáme od jednoho "pangejtu" ke druhému a ty "pangejty" jako jediné nám trochu vymezují nai "cestu", ovem jak vyuijeme tu ířku "cesty mezi dvěma pangejty" a zda pojedeme jak blázni a nebo v klidu, jestli se zastavíme na oběd a nebo "povalíme nonstop" - tak to u je jen na nás. My jsme ti, co si říkáme, s kým budeme ít a zda potomky takové, nebo makové, budeme vychovávat, nebo nebudeme.. Jsme si dobře vědomi problémů a přes to do toho jdeme po hlavě. Není to jen o lásce k té dané bytosti, a je jakákoliv, ale je za tím cosi mnohem víc. A to právě kadý, kdo se takto rozhoduje, cítí ve svém srdci.
Kdy bys, Blossom, dala řeč s kteroukoliv matkou takového dítěte, pak ti potvrdí, e její dítě, přes to, e je postiené, je stejně pro ni to nejkrásnějí a nejmilejí na světě a za ádnou cenu by jej nevyměnila i přes ty starosti. Některé matky to tak naplno neřeknou, ale vnitřeně, to by ses divila, jak vnitřně to krásně cítí i kdy kolikrát by se raději neviděly kvůli starostem.. To, co by mohla příroda povaovat za "slabost", to z nás "zvířat" dělá "lidi", kteří se tímto duchovně vyvíjejí. Ten, kdo toto nepotřebuje k ivotu, volí podle toho. ten, kdo potřebuje tuto volbu, pak si tuto variantu zvolí. Je to na kadé lidské bytosti samotné.
Upravil(a) DaiTerr (4. 5. 2010 8:47)
Není tady
DaiTerr napsal(a):
Bůh se nám do ničeho nemíchá. Jedem si tu svou "lajnu" dle svého uváení tak, jak si myslíme, e je pro nás samotné nejlepí. Máme svou vůli si rozhodovat a jsme svými malými "bohy" na "svém písečku"..
Souhlas
Není tady
Bloosom, ja bych s tim panem z toho rande souhlasila (az na ty "hajzliky" protoze bych spis rekla, ze clovek postizeny ma obrovskou sanci rust a ma to spis za odmenu, nez za trest.
To bych spis rekla ja, ze jsem mela zatrest me horove tehu a stesti, ze Kolombo je v poradku ale.... chces konkretni zkusenost? Kdyz mi bylo zhruba 5 let, hodila jsem kocku do reky a nenechala jsem ji vylezt. Utopila se, sebrala ji voda. Dodneska nechapu, proc jsem to vlastne udelala, byla to hra. Myslim, ze rozhodovat se, jestli pujdu na potrat v 6 tem mesici tehu, byla ta nejlepsi zkusenost. Neberu to jako trest za utopenou kocku, ale jako moznost naucit se rozhodovat o zivote a smrti a pocitit, jake to je, mit tuto "zbran" opravdu v ruce.
A ze je Kolombo zdravy? Kocku jsem utopila, zkusenost dostala a tim to vlastne pro me konci. Tim chci rict, ze kazdy je vedeny k tomu, co ma znat. A proc to pisu? Protoze treba postizenemu cloveku nejaka takova zkusenost nestacila, tak se na nej musi jaksi vice "pritlacit" (at uz je to matka nebo dite, nebo oba)
Mimochodem, jednou jsem se docetla, ze postizeni lide jsou mlade duse, ktere se vteluji poprve. Pry se nedokazi jeste szit naplno s fyzickym telem. Ale kdovi jestli je to pravda
Není tady
.... a Bloosom, jen me zajima, jak se treba divas na postizene matky, ktere maji zdrave a "normalni" deti?
Ten nazor by me zajimal i od Majky
Není tady
majkafa napsal(a):
Blossom, "neer" to tolik.
Chtělo by to i troku nadhledu a připustit, e jsou věci mezi nebem a zemí.
e jsou některé věci mezi nebem a zemí, připoutím. například proutkaření - nevím JAK, ale někomu prokazatelně funguje.
Ale tvé radě "neer to tolik" naprosto nerozumím: Kdy se nad tím problémem tady písemně zamýlím, a docházím k jinému názoru ne ty, mám to tedy raděj nechat být - tvými slovy "nerat to tolik" a jít od toho? Proč?
Mě tento problém zaujal a chci se k němu vyjádřit a třeba si i přečíst názor ostatních.
hirondel napsal(a):
DaiTerr napsal(a):
Bůh se nám do ničeho nemíchá. Jedem si tu svou "lajnu" dle svého uváení tak, jak si myslíme, e je pro nás samotné nejlepí. Máme svou vůli si rozhodovat a jsme svými malými "bohy" na "svém písečku"..
Souhlas
Ano, taky souhlas.
Ale pak z toho logicky vyplývá, e Bůh ani nikomu nikoho nevybírá a e celá ta teorie "vybírání matek postieným dětem" je blbost.
Blossom napsal(a):
hirondel napsal(a):
DaiTerr napsal(a):
Bůh se nám do ničeho nemíchá. Jedem si tu svou "lajnu" dle svého uváení tak, jak si myslíme, e je pro nás samotné nejlepí. Máme svou vůli si rozhodovat a jsme svými malými "bohy" na "svém písečku"..
Souhlas
Ano, taky souhlas.
Ale pak z toho logicky vyplývá, e Bůh ani nikomu nikoho nevybírá a e celá ta teorie "vybírání matek postieným dětem" je blbost.
Zkus to otočit - matky si nevybírají děti, ale tyto děti si "vybírají své matky na základě dohody.." Ty děti moc dobře ví, do čeho jdou a jak to pro ně bude těké, ovem ty matky to tuí taky. A přesto do toho jdou.
Pokud bych měl věřit například na kineziologii, tak tady jisté indicie např. ohledně sebe mám. Upřímně - ani omylem se mi tady nechtělo na tenhle svět. ani za zlaté prase.. A vidí - já "vůl" do toho el.. A kdy se po létech ohlédnu, tak i kdy to nebylo zrovna jednoduché tady, musím uznat, e to za to stálo (zatím)..
Upravil(a) DaiTerr (4. 5. 2010 9:07)
Není tady
Dita.L napsal(a):
Bloosom, ja bych s tim panem z toho rande souhlasila (az na ty "hajzliky" protoze bych spis rekla, ze clovek postizeny ma obrovskou sanci rust a ma to spis za odmenu, nez za trest.
To bych spis rekla ja, ze jsem mela zatrest me horove tehu a stesti, ze Kolombo je v poradku ale.... chces konkretni zkusenost? Kdyz mi bylo zhruba 5 let, hodila jsem kocku do reky a nenechala jsem ji vylezt. Utopila se, sebrala ji voda. Dodneska nechapu, proc jsem to vlastne udelala, byla to hra. Myslim, ze rozhodovat se, jestli pujdu na potrat v 6 tem mesici tehu, byla ta nejlepsi zkusenost. Neberu to jako trest za utopenou kocku, ale jako moznost naucit se rozhodovat o zivote a smrti a pocitit, jake to je, mit tuto "zbran" opravdu v ruce.
A ze je Kolombo zdravy? Kocku jsem utopila, zkusenost dostala a tim to vlastne pro me konci. Tim chci rict, ze kazdy je vedeny k tomu, co ma znat. A proc to pisu? Protoze treba postizenemu cloveku nejaka takova zkusenost nestacila, tak se na nej musi jaksi vice "pritlacit" (at uz je to matka nebo dite, nebo oba)
Mimochodem, jednou jsem se docetla, ze postizeni lide jsou mlade duse, ktere se vteluji poprve. Pry se nedokazi jeste szit naplno s fyzickym telem. Ale kdovi jestli je to pravda
Probůh, tak právě z vytučněného vidím rudě a zvedá se mi nad takovýmto způsobu uvaování aludek.
Dita.L - Mimochodem, jednou jsem se docetla, ze postizeni lide jsou mlade duse, ktere se vteluji poprve. Pry se nedokazi jeste szit naplno s fyzickym telem. Ale kdovi jestli je to pravda
Spí se takto narodí tí, co si potřebují pořeit "resty" a toto je jedna z těch velmi rychlých cest, jak "prozřít".. Ale můe to být i tak, e toto někdo dobrovolně podstoupí proto, aby okolí, kde se takto narodí, získalo zkuenosti. Důvodů můe být mnoho.
Mladé a nezkuené "due" se spí rodí pro zábavu a uívání si bez skrupulí a pocitu zodpovědnosti, protoe jetě nepoznaly tu druhou stranu "mince"..
Není tady
DaiTerr napsal(a):
Blossom napsal(a):
hirondel napsal(a):
SouhlasAno, taky souhlas.
Ale pak z toho logicky vyplývá, e Bůh ani nikomu nikoho nevybírá a e celá ta teorie "vybírání matek postieným dětem" je blbost.Zkus to otočit - matky si nevybírají děti, ale tyto děti si "vybírají své matky na základě dohody.." Ty děti moc dobře ví, do čeho jdou a jak to pro ně bude těké, ovem ty matky to tuí taky. A přesto do toho jdou.
Pokud bych měl věřit například na kineziologii, tak tady jisté indicie např. ohledně sebe mám. Upřímně - ani omylem se mi tady nechtělo na tenhle svět. ani za zlaté prase.. A vidí - já "vůl" do toho el.. A kdy se po létech ohlédnu, tak i kdy to nebylo zrovna jednoduché tady, musím uznat, e to za to stálo (zatím)..
Dia Terr, nemá pravdu. Ta postiená ena z mé irí rodiny měla tak neuvěřitelnou smůlu, e se jí mělo narodit hodně postiené dítě - úplně jiný, nečekaný typ postiení, ne měla ona.
A tak la asi v 6tém měsíci na lékaři doporučený potrat (vlastně spí předčasný porod - kadopádně prostě ukončení tohoto těhotenství).
Jeliko lékařská věda to tady ohdalila "včas", jetě ne se těce postiené dítě narodilo, tak ona se mohla skutečně rozhodnout. A podle své ivotní zkuenosti (na vlastní kůi nejlíp ví, jak těký je ivot s postiením) se raděj rozhodla tak, aby se to těce postiené dítě nenarodilo.
Take-jakmile tuila, co by mohlo nastat, tak do toho nela. A já se jí vůbec nedivím a s jejím rozhodnutím souhlasím.
Blossom, ale to je v pořádku, e se rozhodla, jak se rozhodla. Byla to její volba a a u byla jakákoliv, byla pro ni právě nyní a teď správná. Pokud nepotřebovala zaít dalí podobné zkuenosti, pak je jasné, e se podle toho rozhodla. Chtěl jsem tím jen napsat, e se kadý rozhoduje za sebe a to dítě, které se nenarodilo, to stejně vědělo a počítalo s tím.. Ale já vím - jsou to jen spekulace. Ovem to, co větinou píu, stejně tak i vnitřně cítím.
A samozřejmě dle vývoje vlastní osoby to také nemusí znamenat, e je to ta "jediná pravda", take stejně si toto kadý musí zdůvodnit a pochopit podle svých vlastních zkueností. Někdo v tom uvidí "nepřízeň Boha", jiný zase "patnou karmu", dalí prostě "přírodu a její rozmanitost", jiný zase "prokletí" - kadý podle svého vývoje.
Upravil(a) DaiTerr (4. 5. 2010 9:28)
Není tady
Blossom, myslela jsem tím, abys tak "nerala" literaturu, konkrétně ten fejeton, který jsem od paní Bombeckové uvedla.
Co tě na tom tolik irituje, e tak "kope"? Zřejmě v sobě něco nevyřeeného. Nebo e by nepokora?
Jo, taky mě to jetě někdy chytne.
DaiTerr napsal(a):
Zkus to otočit - matky si nevybírají děti, ale tyto děti si "vybírají své matky na základě dohody.." Ty děti moc dobře ví, do čeho jdou a jak to pro ně bude těké, ovem ty matky to tuí taky. A přesto do toho jdou.
Pokud bych měl věřit například na kineziologii, tak tady jisté indicie např. ohledně sebe mám. Upřímně - ani omylem se mi tady nechtělo na tenhle svět. ani za zlaté prase.. A vidí - já "vůl" do toho el.. A kdy se po létech ohlédnu, tak i kdy to nebylo zrovna jednoduché tady, musím uznat, e to za to stálo (zatím)..
To vytucnene me krasne pobavilo
Dite a matka-vzajemne jakoby stejne vibrujici energie ktera je spoji dohromady.
Není tady
Blossom napsal(a):
Ta postiená ena z mé irí rodiny měla tak neuvěřitelnou smůlu, e se jí mělo narodit hodně postiené dítě - úplně jiný, nečekaný typ postiení, ne měla ona.
A tak la asi v 6tém měsíci na lékaři doporučený potrat (vlastně spí předčasný porod - kadopádně prostě ukončení tohoto těhotenství).
Jeliko lékařská věda to tady ohdalila "včas", jetě ne se těce postiené dítě narodilo, tak ona se mohla skutečně rozhodnout. A podle své ivotní zkuenosti (na vlastní kůi nejlíp ví, jak těký je ivot s postiením) se raděj rozhodla tak, aby se to těce postiené dítě nenarodilo.
Take-jakmile tuila, co by mohlo nastat, tak do toho nela. A já se jí vůbec nedivím a s jejím rozhodnutím souhlasím.
Ta postizena zena udelala rozhodnuti jake udelala. Jsou ale zase jine zeny ktere delaji jina rozhodnuti Bloss a to je cely "vtip". O to tu bezi=rozhodnuti jednat tak ci onak,proste jakkoli ,variant je mnoho.
Není tady
Původně jsem na toto téma nechtěla psát. Vychovávám postiené dítě u 13 let. Nic na něm není vidět, vidí, slyí, chodí, chodí do základní koly, je hezké, ale co se děje uvnitř jeho due a u nás doma, vysilující. Lidé v organizaci co pomáhá těmto dětem, tvrdí e rodiče dětí s touto diagnózou zaívají největí zátě ve srovnání s ostatními druhy postiení. Nehroutím se, zvládám v rámci moností nadprůměrně, ale naprosto souhlasím s Blossom, moná bych byla jetě tvrdí. Z takových názorů, e Bůh si matky postiených dětí vybírá, se mi chce zvracet. Podobných článků jsem četla řadu. Speciálně křesanské matky, které na potrat nejdou, protoe se to neslučuje s jejich vírou pak píou jak je ta péče o postiené dítě obohacuje. Stačí se podívat třeba na www. Dobromysl.cz. Ale tyto matky jsou alespoň zabezpečené - obvykle mají milující a pečující otce, kteří rodinu neopustí.
Bohuel, často se stává, e otcové takovou zátě nevydrí a rodinu opoutějí. A být matkou samoivitelkou s postieným dítětem, to je teda něco.
Třeba já si kladu otázku, kdy u otec moje děti opustil a nestará se o ně, proč mi dal jetě omezení, které mi brání intenzivně pracovat abych mohla rodinu zabezpečit já. Proč mi dal nadprůměrnou inteligenci a pracovitost a současně překáku, která mi brání to vyuít. Proč je u nás jetě to starí nadprůměrně inteligentní dítě, které trpělo i nedostatkem finančních prostředků i nedostatkem času na ně i nemoností rozvíjet své talenty právě k vůli tomu, e jsem musela skákat kolem toho nemocného děcka.
Mohla bych dělat práci která mne víc těí a je lépe hodnocená, ale nemůu. Musela jsem práci přizpůsobit tomu děcku. Nemůu dělat ani ve volném čase to, co bych mohla. U ani nehledám nového partnera. Byl tam rozpor, jiného partnera by vyadovala rodinná situace, jiného bych si představovala já. Nestěuji si, iju jak nejlépe to jde, ale nevidím v tom postiení vůbec ádné pozitivum. Vím e jsem dost dokázala, nastudovala jsem co se dalo abych dceři pomohla, dokonce odborníci mi tvrdli, e jsem udělala naprosto mimořádný kus práce a dostala jsem dceru na tak vysokou úroveň, na jakou se nikdy neměla dostat. Dcera zvládá to, co nikdy neměla zvládat, ale ani z tohoto nemám ádnou radost a nevnímám to jako přínos.
Dokonce jsem jednou narazila na přednáku - Čím hůře, tím lépe. Řadě maminek to pomohlo, povzbudilo je to. Mně to nic nedalo.
Není tady