Četla jsem nedávno článek o zamilovanosti a lásce.
Stručný obsah : Zamilovanost jako zjitřený duševní stav nemůže fungovat dlouho, protože to by člověk nemohl normálně fungovat(nespavost, myšlenky jenom na něho/ni a také nejistota apod.) Po nějaké době si člověk zvykne a pokud ve vztahu zůstane, odezní  bouře emocí, neustálá rozechvělost a vztah je klidnější, nastupuje  opravdová láska a spokojenost, která je hlubší než počáteční zamilovanost.
Jsou lidé, kteří jsou závislí na zamilovanosti a pořád hledají nové partnery, do kterých se zamilovávají.

no já vím, že ne , ale jestli byste v takovém vztahu zůstávali. pak hrozí to, co se děje milionům lidí . milenky, milenci, bokovky v manželství.. takže tenhle problém si myslím že je docela častý (s tou vášní) a jen u málokoho ta vášeň drží a nevyprchá úplně.

jasněže by bylo fajn poznat, s kým to vyprchá a s kým ne, ale to se asi poznat nedá..leda podle cizích zkušeností třeba..

nerada bych, aby se mi tohle stávalo třeba jen proto, že si neuvědomím, že tenhle partner není to pravé ořechové, že je to víc kamarád..ale jak to poznat, že

Řekla bych to asi takto: Očekávat a přát si, aby po třeba 30 letech manželství byla ve vztahu ta samá vášeň, jako první půlrok po seznámení, je opravdu velká utopie.
Avšak může se stát, že občas přijdou (i v tak dlouhém vztahu) chvíle hodně vášnivé, třeba paradoxně i po nějaké krizi, a nebo nějaké události. Ovšem to jsou spíš výjimky, nikoli pravidlo!!
Mám pocit, že ta spalující počáteční vášeň sice aspoň částečně zákonitě vymizí, avšak v dobrých vztazích je tak nějak nahrazena jinými kvalitami - vzájemností, dobrým poznáním toho druhého a detailní vědomostí, co mu udělá dobře, dlouholetou důvěrou...

A že "hrozí milenky, milenci, bokovky v manželství " - ano, to bohužel hrozí, co svět světem stojí.
V oboustranně spokojeném dlouholetém vztahu je však toto nebezpečí mnohem menší, než ve vztahu ryze nespokojeném, kde potřeby jednoho nebo obou jsou zásadním způsobem dlouhodobě nenaplněny.

Sirael napsal(a):

Mikeš napsal(a):

2. A jak bys to teda chtěla řešit? To by se měl člověk každejch 5 let rozvádět?

a to je normální každých 5 let podvést?

Podle mě není - a taky jsem snad nic takového neřekl...
Tebe to trápí, ne mě... Ty si odpověz, jak to chceš řešit...

Upravil(a) Mikeš (3. 5. 2010 22:24)

Blossom, ted si uvedomuji, ze jsem napsala, ze dva roky abstinence po narozeni ditete je moc, a vypada to jako reakce na to, co jsi predtim napsala Ty. Minila jsem pripady, kdy to zena nehodla nejak resit a proste to bere jako fakt se kterym se muz musi smirit chte nechte ( a trva to treba i dele nez ty dva roky). Bohuzel takove pripady znam, a ty zeny se pak hrozne divily, ze jim manzel zacal zanaset. Ne, ze bych ty muze chtela omlouvat, ale byt zenat a muset zit dele nez dva roky prakticky v celibatu (nebo o frekvenci 1x za 6 mesicu, a pokud vice nez to, tak pouze z duvodu snahy o poceti druheho ditete), tak to asi taky nevydrzim ...

tak po dítěti jsou v tom asi hormony,já myslela za předpokladu normálního stavu, ale po více letech..je to intimnější, přátelštější, důvěrnější..to jistě. ale asi by tam neměla úplně vymizet touha, nebo i to se stává? pak se nedivím, že je všude tolik nevěr...
fakt by mě zajímalo jestli ta vzájemná přitažlivost a jiskra u kvalitního vztahu po letech nevyprchá... my jsme se totiž už raději tulili, povídali si - než abychom se dívali hluboce do očí, vášnivě se milovali a po druhém toužili.. neříkám ve stejné intenzitě jako ze začátku, ale aby to vymizelo úplně? třeba já jsem se při milování soustředila na to, jak se mi to líbí a jestli se to líbí jemu, žádný "hlad po něm" jsem neměla.. asi je jasné, že to po letech už nejde, ale mě na tomhle krachnul vztah..tudíž to znamenáá že po letech je každýý vztah ohrožený nevěrou a krachem... nebo co ty dva spolu u sebe drží, aby se nezačali chovat už jen jako něžní přátelé?

Sirael napsal(a):

fakt by mě zajímalo jestli ta vzájemná přitažlivost a jiskra u kvalitního vztahu po letech nevyprchá... my jsme se totiž už raději tulili, povídali si - než abychom se dívali hluboce do očí, vášnivě se milovali a po druhém toužili.. neříkám ve stejné intenzitě jako ze začátku, ale aby to vymizelo úplně? třeba já jsem se při milování soustředila na to, jak se mi to líbí a jestli se to líbí jemu, žádný "hlad po něm" jsem neměla..

Sirael, já furt neumím pochopit, co Ti na tom (a obzvlášť na tom vytučněným) tak hrozně vadí? Je na tom snad něco špatnýho, soustředit se při milování na svoje pocity, soustředit se na partnera, aby se mu to s náma líbilo, apod??? Co na tom proboha vidíš špatnýho??? Že Tě před milováním jen obejme a políbí do vlasů, něco hezkýho Ti zašeptá, zatímco dřív se na Tebe vášnivě vrhnul hned za dveřma, že sis nestačila ani zout boty? A Ty, že už při pouhém pohledu na jeho mužnou postavu nevlhneš?

Blossom napsal(a):

Řekla bych to asi takto: Očekávat a přát si, aby po třeba 30 letech manželství byla ve vztahu ta samá vášeň, jako první půlrok po seznámení, je opravdu velká utopie.
Avšak může se stát, že občas přijdou (i v tak dlouhém vztahu) chvíle hodně vášnivé, třeba paradoxně i po nějaké krizi, a nebo nějaké události. Ovšem to jsou spíš výjimky, nikoli pravidlo!!
Mám pocit, že ta spalující počáteční vášeň sice aspoň částečně zákonitě vymizí, avšak v dobrých vztazích je tak nějak nahrazena jinými kvalitami - vzájemností, dobrým poznáním toho druhého a detailní vědomostí, co mu udělá dobře, dlouholetou důvěrou...

A že "hrozí milenky, milenci, bokovky v manželství " - ano, to bohužel hrozí, co svět světem stojí.
V oboustranně spokojeném dlouholetém vztahu je však toto nebezpečí mnohem menší, než ve vztahu ryze nespokojeném, kde potřeby jednoho nebo obou jsou zásadním způsobem dlouhodobě nenaplněny.

Blossom.....
A proč neé?O něčem to vypovídá,pravda,může se to zdát jako Utopie,ale......Znamenalo by to,že ten druhý partner tomu Utopistickému není cizí...No né?
Krásná utopie...Ale převézt to do reality..

Upravil(a) commex (4. 5. 2010 13:21)

Sirael napsal(a):

a v těch vztazích, co se rozpadli ta sexuální jiskra tedy třeba do tří let pohasla?
mě jde právě o ten pocit, že
Muž přijde domů, já se na něj těším, obejme mě a políbí a já dostanu chuť na sex, když se na něj podívám -i teda po deseti letech.
protože u mě to bylo tak, že jsem si myslela, že je normální tato situace:
Muž přijde domů, já se na něj těším, obejme mě a políbí a já já se k němu přitulím a zajímám se jak se měl celý den, když se na něj podívám - teda po deseti letech, tak ale nezačnu mít chuť na sex, ale napadne mě, že bych mu měla já nevím, vyprat košili, a že mu sluší novej účes, nic víc. a sex jsme měli, když jsme se dlouho neviděli a těšili se na sebe, to pak jo, ale to spíš z potřeby sexu. navzájem jsme se pohledem, dotykem, už nějak nešíleli a nejiskřili, a tak jsme se tolik mazlili, až nás sex vůbec nebavil, jak je tohle možné, dá se tomu nějak zabránit? 
No a já mám strach, že jestli to takhle je běžné po pár letech v každém vztahu, tak to jsem se nemusela s mým současným rozcházet  (bez ohledu na naší situaci, myslím to OBECNĚ!)

Ja som aj po 9 rokoch dostávala chuť na sex, keď som sa ráno zobudila vedľa toho svojho... bola to úplne rpvá myšlienka, vlastne ani nie myšlienka, prvý impulz, cit... telo samo si to vyžiadalo... keď vycítilo jeho telo vedľa. Pri vedomých chvíľkach to bývalo trebárs zriedkavejšie alebo menej intenzívne, ale spávali sme spolu, pod jedným paplónom, a tam sa to nejako tak SAMO...

Sirael napsal(a):

"hlad po něm" jsem neměla ... tudíž to znamenáá že po letech je každýý vztah ohrožený nevěrou a krachem...

Nejsi ty nějaká divná? - Nějak rychle a snadno děláš závěry, nezdá se ti???
Není divu, že jsou unáhlené...

Sirael napsal(a):

já to asi napsala špatně..nezáleží na kvantitě ale na kvalitě..ta otázka asi neměla být Jak často v dlouhodobém vztahu? ale: Jaká vášeň a přitažlivost v dlouhodobém vztahu? ......
Jak to vypadá s tou touhou, vášní a přitažlivostí v dlouhodobém vzthu? mám se smířit s tím, že se to přesune do té jiné intimnější roviny, nebo mám primárně hledat jiskření, protože tam je větší pravděpodobnost, že si v sexu budeme přitažliví stále? .....

Sirael,
   já žiji s manželem téměř 40 let (a pravda on se mnou). Zdaleka ne vše v našem manželství bylo/je následování hodné, ale možná právě proto můj hlas může mít vypovídací hodnotu v otázkách, na které se ptáš. Pokud jsem pochopila správně, zajímá tě, jestli v dlouhodobém vztahu musí zmizet vzrušení (jiskra), vášeň, přitažlivost.

   Já osobně si myslím, že zcela podstatná je přitažlivost. Ona chemie, kdy na sebe 2 lidé reagují, jako na objekty člověčí touhy. Touhy jako takové, ne jen sexuální. Pokud ta existuje, nezmizí. My, ať již já nebo můj partner, ji můžeme svým chováním pouze oslabit. Jistě, lze ji i něčím do nebe volajícím zcela znechutit (ale to je jiné téma). Jak já, tak manžel jsme tuto přitažlivost cítili již od prvního pohledu na sebe, kdy jsme se anonymně míjeli kdesi na chodbě. A ona touha nás svedla dohromady, a vedla nás dál, ke vzájemnému zkoumání a poznávání toho druhého. Časem toto objevování zeslabí, protože se ti 2 lidé už slušně znají. Ale ta chemie zůstává (ve zdravém vztahu). A při pohledu na toho druhého mi sice už motýlek v útrobách nemává křídly, ale chutný se mi zdá stále.

   Co se jiskry týká, i po 40 letech umí vyletět jen tak sama od sebe. Není to ale pravidlo. A není to 2x denně. Je třeba ty kaménky o sebe sem tam křísnout. A není rozhodující, kdo tu jiskru chce právě vykřesat. Rozhodující je, že ten druhý to zaznamená a spolupracuje. Pak se dostaví i vzrušení, a jsou-li partneři vůči svým protějškům nesobečtí a štědří (vzájemně), dostaví se i vášeň. O mnoho kvalitnější a hlubší prožitek, než ta vášeň "jalových" 20 let, kdy šlo nejvíce o uspokojení potřeby těla a něha uspokojovala potřeby duše. Po letech soužití se (z mé vlastní zkušenosti) tyto 2 potřeby sloučily, přestože něha a sex by měly jít ruku v ruce vždy. V letitém vztahu je potřeba něhy veliká a i když sexuální vybití na svém významu neztrácí, řekla bych, že ze zdolávání osmitisícovek se milostný život stane velmi příjemnou a uspokojující procházkou Českomoravskou vrchovinou.

  Nevím, Sirael, kolik ti je. Ale z toho, co píšeš bych řekla, že na tebe ten pravý ještě někde čeká. Nemusí se ti stát to, co mně. Nemusíš potkat muže, o němž budeš vědět, že se ti na něm budou líbit i vrásky kolem očí a stařecké skvrny na hřbetu rukou. A i když ho potkáš, nemusíte si tělesně vyhovovat. Pokud ale nejsi extrém v "ne" a on nebude extrém v "ano", myslím, že se vždy najsou cesty, jak toho druhého uspokojit (a to nejen tělesně). A pravdou je, že neznám muže, který by dokázal trpělivě snášet půlroční půst - běžný muž má téměř vždy urgentnější potřebu než běžná žena (zejména krátce po porodu). A je jen na ženě aby, když se jí do fyzické lásky nechce, a její vyvolený se své potřeby snaží do zblbnutí vypotit ve fitku, s tím něco udělala. Zálety a nevěry jsou jiná kapitola, ale když se budeš snažit svému partnerovi přizpůsobit (a přirozeně on tobě), je naděje, že se jich vyvarujete a povedete oboustranně spokojený život. Přirozeně pokud váš vztah bude založen na základě méně křehkém, než je samotný sex. K.

Upravil(a) Karlotina (4. 5. 2010 20:21)

Mikeš napsal(a):

Sirael napsal(a):

fakt by mě zajímalo jestli ta vzájemná přitažlivost a jiskra u kvalitního vztahu po letech nevyprchá... my jsme se totiž už raději tulili, povídali si - než abychom se dívali hluboce do očí, vášnivě se milovali a po druhém toužili.. neříkám ve stejné intenzitě jako ze začátku, ale aby to vymizelo úplně? třeba já jsem se při milování soustředila na to, jak se mi to líbí a jestli se to líbí jemu, žádný "hlad po něm" jsem neměla..

Sirael, já furt neumím pochopit, co Ti na tom (a obzvlášť na tom vytučněným) tak hrozně vadí? Je na tom snad něco špatnýho, soustředit se při milování na svoje pocity, soustředit se na partnera, aby se mu to s náma líbilo, apod??? Co na tom proboha vidíš špatnýho??? Že Tě před milováním jen obejme a políbí do vlasů, něco hezkýho Ti zašeptá, zatímco dřív se na Tebe vášnivě vrhnul hned za dveřma, že sis nestačila ani zout boty? A Ty, že už při pouhém pohledu na jeho mužnou postavu nevlhneš?

mě vadí na tom to, že mi to zničilo vztah. mě to bylo příjemný (sex) ale zase daleko příjemnější mi bylo mazlení. sex jsem brala jako "zbytečnou dřinu", když stejně hezké pocity můžu mít, když mě obejme. na sex jsem neměla chuť tři měsíce a nechybělo mi to, tulili jsme se, byli jsme k sobě hodní. to podle mě ale normální není. oba jsme říkali, že nás to nebaví, že jsme hrozně líní. i on si to myslel. párkrát jsme sex měli a pak jsme si říkali vždyt je to fajn, proč to vlastně neděláme častěji...
poslední dva měsíce jsem chtěla náš sex. život oživit a získat zpětto, co tam chybí a co vy mi tu říkáte, že není potřeba. ale už si našel jinou. takže tohle na tom nechápu...

Sirael, podľa mojich ksúseností hrá zakaždým úlohu X faktorov, od vrodeného (t.j. nemenného) temperamentu cez vonkajšie okolnosti (keď som mala depku, sex. túžba neungovala) až po váš vzťah a jeho vývin. S iným partnerom je to vždý iné... ale zistiť čo je tebou a čo ním, to sa asi dá až pri ďalšom vzťahu.

Upravil(a) Selima (5. 5. 2010 11:49)