majkafa napsal(a):

Neumím to vyjádřit svými slovy, ale Pan to kdysi napsala za mě nádherně a já si dovolím ji citovat a opět jí za pochopení toho, co hledám, děkuji. (Ovšem to neznamená, že když to nenajdu, budu nešťastná. Budu mít jen prostě jiné věci, co mě naplní )

Cituji Pan z 12.11.2008 - to jsem si opsala do svého sešítku mouder:
U Majky to cítím trochu jinak. Tam je spíš touha po výjimečném, trvalém a pevném svazku, posvátném a posvěceném...
Majka prostě chce svou pohádku, která je sice totožná  s výše uvedeným, jen na jakési dobrovolné až posvétné bázi...
Kdo ví?
Zázraky se dějí.

Konec citace.

A to je přesně to ono, o čem sním.

Nevím proč, ale mám pocit, že jsi na to hrdá. či pyšná, na ten sen ..bez jakýchkoliv invektiv myšleno a psáno..
Zázraky se dějí, to jo, ale nemá smysl na ně čekat doma a být mezitím zahořklý. Což bych řekla, že je společným jmenovatelem všech tvých příspěvků..
Pokud zrovna zázrak není po ruce, jdu ven, třeba ho potkám. Když ne, zařídím se jinak.. možná to souvisí s pýchou - to jsem si vzpomněla na sebe - protože ta mě držela v pozici být něco jiného, chtít být něco jiného, než ostatní. Pokud se tím, co dělám a tím, jaká jsem dostanu do situace a stavu, že jsem skutečně vyjímečná - je to v pořádku. Ale jít prvotně za tím,být odlišná, vyjímečná - to dobře, podle mě, není.
Třeba uvědomit si - to - proč bych zrovna já měla být vyjímečná? mi trvalo snad 30let

Což takhle nepohrdat ostatním, ostatními a vesele se připojit, bez předsudků a očekávání...

Wiki, k výjimečnosti se nebudu vyjadřovat. Na nic si nehraju, jsem jaká jsem.
Pyšná? Nač  probůh? Jen jsem to přijala jako fakt, že já to tak mám.

Šmarjá, já a čekat doma? Chodím domů, hlavně od jara do podzimu, jen přespávat, když se zadaří.

To je jen tvá domněnka, že někým pohrdám a že se "vesele nepřipojuji" . Mám skvělý život, dá se říct, že už dlouho nabitý k prasknutí, dokonce i s muži jako společníky u všeho možného. Akorát to sem od jisté doby už nepíšu.

Jak praví Toltékové: nedělejte si domněnky.

majkafa napsal(a):

.............Jak praví Toltékové: nedělejte si domněnky.

Majko smím .................?

4 dohody Toltéků:
nehřešte slovem; neberte si nic osobně; nevytvářejte si žádné domněnky; dělejte vše, jak nejlépe dovedete


První dohoda.: Nehřešte slovem - neboli: Hovořte jako osobnost. Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívání slova proti sobě nebo k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu pravdy a lásky.

Druhá dohoda. Neberte si nic osobně - neboli: Nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní situace a snů. Když budete imunní proti názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.

Třetí dohoda. Nevytvářejte si žádné domněnky - neboli: Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, abyste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život.

Čtvrtá dohoda. Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete - neboli: Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku; bude vypadat jinak, když jste nemocní, než když jste zdraví. Dělejte však za všech okolností vše, jak nejlépe dovedete, a vyhnete se zbytečným soudům a lítosti.

Čtyři dohody jsou esencí moudrosti Toltéků, známých po celém jižním Mexiku jako ženy a muži poznání.
(Kniha moudrosti starých Toltéků; Ruiz, Don Miquel]  K.

Upravil(a) Karlotina (29. 4. 2010 13:23)

Pořád říkám, že rozhovory a setkání face to face jsou mnohdy překvapivé
Písmenka matou, zvlášť toho, kdo klamat chce, stejně jako toho, kdo chce být klmán.
Někdy to bývá jeden a týž....

Karlotino, teď čtu Ruizovu a Millsovu knížku Pátá dohoda.

wereno30, prožívám jedno z nejkrásnějších období mého života. Skvělý věk, je mi dopřáno zdraví, dobrá práce, báječní lidé kolem (i muži ), děti, vnouček, ...
A že má pohádka o "Věrném princi na bílém koni" je zatím sen? Nu, to neva. I snění je nádherné.
Leckdy je těšení a snění o něčem mnohem úžasnější, než když se sen vyplní.

Nu Caro, já nevím, jak jsi mne pochopila. To je právě ten nedostatek písmenkování, že chybí další komunikační prostředky jako je třeba řeč těla, očí...ap.

Číst mezi řádky je hodně ošidné a málokdo to dobře umí, já osobně musím říci, že i když vycházím z empirie a zároveň se snažím "napojit", leckdy se stejně "seknu", takže dokud se s dotyčným nesetkám osobně, nedělám žádné konečné závěry a pak taky ne, protože i ti největší zabedněnci a zadubenci se jednoho dne pohnou dál, překročí spoustu svých NIKDY a promění se v jiné lidi

Jak znám majku, věřím tomu, že její život je nyní určitě mnohem pestřejší a spokojenější.
Věřím tomu, že ona věří tomu, co píše. Ostatně jako my všichni zde, že?
Co nám přinese budoucnost, to někteří něvědí vůbec, jiní alespoň tuší, protože se už poučili

Pandorraa napsal(a):

Nu Caro, já nevím, jak jsi mne pochopila. To je právě ten nedostatek písmenkování, že chybí další komunikační prostředky jako je třeba řeč těla, očí...ap.... Číst mezi řádky je ošidné a málokdo to dobře umí, ....takže dokud se s dotyčným nesetkám osobně, nedělám žádné konečné závěry a pak taky ne, protože ...Jak znám majku, věřím tomu, že její život je nyní určitě mnohem pestřejší a spokojenější. Věřím tomu, že ona věří tomu, co píše. Ostatně jako my všichni zde, že?...

Pan,
   s těmi písmenky to má každý jinak. Já se písemně na téma nevěra v naší rodině vyjadřuji přesněji než, kdybych měla totéž vypustit z úst. Neznamená to, že obecné téma, případně nevěra někoho jiného, ústně neumím zpracovat, srozumitelně předložit, udržet nadhled a souvislou nit. Zde hovořím (píšu) na téma, které bych určitě ústně vůbec neřešila. A pokud bych už musela (z jakéhokoli důvodu a s kýmkoli jiným než vlastním manželem) hledala bych co nejširší vyjádření, aby se téma nepozorovaně z hovoru vytratilo, případně převedlo do obecné roviny.

   Je jasné, že face to face si člověk udělá obrázek rychleji. Volba slov, kadence řeči, spontánnost, promlky, gestikulace, mimika, pohled očí, postavení zad a ramen, překládání nohou, atd..... A také je jasné, že v hovoru si snáze toho druhého odhadneme. Mnohdy stačí jeden pohled a stisk ruky. Neznamená to, že lidi soudím. Pouze odhaduji. A už vůbec nečiním žádné závěry. Ani z rozhovoru, ani např. z psaní tady na Babi. (Závěry činím pouze tehdy, když už je má zkušenost uzavřena a já musím k něčemu zaujmout postoj. A i tak si ponechávám velikou rezervu.)

   Jen jsou tu pro mne někteří čitelnější, jiní méně. A z Majky cítím, že musela dostat pořádnou ránu. A že ta rána se ještě zcela nezhojila. Možná už je zacelená, ale řekla bych, že jí vadí, svědí a před deštěm pobolívá. Byla by raději, kdyby ji neměla (inu, kdo by nebyl), a tak ji trochu rozčiluje. Vůbec to neznamená, že její život není nyní klidnější, spokojenější, pestřejší! A vůbec to neznamená, že ona sama není nyní klidnější a spokojenější. A také to neznamená, že to, co tu píše je klišé, které nám předkládá. Já ale cítím, že někde hluboko uvnitř má nevyschlý zbytek loužičky vzdoru, zlosti a spravedlivého vzteku. Jak vůči svému BM a jeho nynější paní, tak vůči sobě samé. A že jí ta loužička ubírá na pohodlí, i když to ona sama nemusí vnímat jako já. Určitě je to milá, srdečná a chytrá ženská a mně je líto, že to není z jejích příspěvků moc vidět a jen sem tam z nich vykoukne "nemajkafové" snivé stvoření. Já Majku neznám, narozdíl od tebe. Rovněž mám nejspíš maličko jiné vidění světa než ty. A to, co jsem napsala je jen můj pocit, jakým na mne působí její příspěvky. Takže se přirozeně mohu mýlit. K.

P.S.  Majko, prosím, omluv mne, že o tobě hovořím s Pan, místo toho, abych takové věci řekla tobě přímo. O nás bez nás nemám ve zvyku, ale už to tak z diskuse vyplynulo. Ráda to proberu ještě s tebou, budeš-li to považovat za žádoucí. K.

Upravil(a) Karlotina (30. 4. 2010 0:48)

Karlotino, v pohodě. Dík za tvé psaní. Je pro mě zajímavé, jak mě vidí jiní lidé.

Nharte ti to napsala hezky a pravdivě. Nejtvrdší vězení si děláme sami svým uvězněním v tom, co si myslíme, že se má, že nějak musí být. Pokud v tom svém nastavení nejsme spokojeni, ale cítíme se v něm vězněni, myslím, že v tu chvíli je čas změnit své myšlení.

Můžeme se trápit (ale jen malinko) maximálně tím, čím jsme (si) ublížili sami. Vzít si z toho ponaučení, jestli to vnímáme jako ublížující. Ale ty, Karlotino, jsi k sobě zlá, nelaskavá až zničující a probůh, za co? Za to, že (ti) byl nevěrný někdo jiný - tvůj muž. Copak jsi byla nevěrná ty? (Jestli se tohle neslučuje s tvým nitrem a trápilo by tě to)
Tak proč se trápit něčím, co jsi nezpůsobila ty ale jiný člověk? Můžeš snad jiného člověka řidit?

Upravil(a) majkafa (30. 4. 2010 20:13)

Nharte

Chytrost, vzdělání, přirozená inteligence, bla bla bla... to nehraje vůbec roli v tom, že někdo má (máme ji v určitých životních situacích  naprosto všichni) potřebu hrát hry, tančit tanečky a tvářit se jako někdo jiný, ničit sami sebe i své okolí, dokonce i ty, které milujeme ze všeho nejvíc na světě.

Jediný rozdíl já osobně vidím v celé škále možností, jak to dělat.
Od naprosto primitivního způsobu výhrůžování přes to jít a někomu rozbít hubu či mu dát nůž na krk, až po způsob vysoce sofistikovaný, téměř nevinný až obdiv vzbuzující - tedy na první pohled velice ušlechtilý...
Jenže zdání klame

Pořád je to stejné pokrytectví, přetvářka a hra na "policajty" a "lupiče", či "indiány" a "bandity", či nazvěte si to jak chcete.
Prostě na nevinného a vinného.

Takže jak říká majka: je čas změnit své myšlení
Protože pokud jde o Karo, Nharte má nejspíš pravdu, cítím to jako ona - Nejen že by Karo uměla lítat a líbilo by se jí to, ale ona by při tom nejspíš uměla i stát oběma nohama pevně na zemi. A to jen tak někdo neumí.

Upravil(a) Pandorraa (2. 5. 2010 17:46)

agewa: jen mi přijde, že ten důvod je pro ní dnes málo. ve smyslu , že ten důvod jí nakonec (TED) nepřinesl kýženou a doufanou odměnu.

No jo, agewo, ale to právě může posoudit zase jenom ona sama. Navíc, ať se rozhodneme jakkoliv, nikdy nevíme, co nám toto rozhodnutí přinese třeba za 10 let...
Prostě si to Karlotina utřídí a pak se uvidí.
Jak se říká: i cesta může být cíl.

Díky všem za příspěvky a inspiraci

,

Upravil(a) Fool-pick (19. 8. 2010 18:08)

Když už jste to oživili.... tak jsrm si přečetla odkazy Axiho.  Dobré článečky. Moc se mi líbily.