Já to spíš vidím jako otázku priorit. Pro každého je důležité neco jiného ... vzpomínáte na ... tuším ...toru .. ta byla v tomhle směru téměř profík. Stanovila si, co je pro ni důležité a co ne. A  byla  - nebo snad stále je - šťastná. A na tom to všechno stojí.....

Našla jsem si, co tora psala. 23.3.2009.
______________________________________________________
ahojky

žiju žiju smile, jinak vše při starém, táta lítá z hnízda do hnízda .... momentálně se spíše vleče ... bolí ho ledviny .... jinak se snaží a snaží .... a já musím přiznat, že jsem takhle počátkem roku měla období pravdy .... a tak jsem mu to všechno hezky řekla .... až mne samotnou překvapilo co všechno jsem mu řekla .... no bylo to velký .... ten koukal .... no a následně to prodýchal, já taktéž a jedeme dál .... asi to tak má být smile .... vlastně jedna změna ... oznámil synovi pravdu (neb jsem mu řekla, že se z něj jednou ty děti asi pozvracej) ... no a skoro 16ctiletej synek na něho kouknul a naprosto klidný a vyrovnaný mu říká .... "no to není žádná novinka, to snad vím, ještě něco?" .... tak táta odvětil že nic .... smile .... když to beru ze všech stran, tak si prostě musím přiznat, že mne zkrátka jinej nebaví a dle toho co vypadávalo z něj při výměně názorů , tak on to asi vidí podobně smile))) .... asi budeme chyceni v nějaké začarované smyčce smile ... a jestli je to dobře nebo špatně neřeším, neb jak jsem psala o kousek výš .... nakonec chcu stejně toho vzpupňáka drzýho smile))) a ostatní mají právo se mnou nesouhlasit, ale já mám zase právo žít podle svého smile

... možná si to táhnem už spoustu životů smile .... a možná si to potáhnem ještě dlouho smile))))

__________________________

Ano, jede zřejmě pořád stejně dál. A potáhne si to spoustu životů. .......... Dokud NĚCO neudělá jinak.

Tora taky napsala v jednom příspěvku ... ... a věštkyně mi řekla, že mi pak bude 42 a pak už budu jenom šťastná.
__________________________

Z té věty je mi najednou tak velmi smutno. Možná kvůli mně samotné. Dnes jsme si v práci u oběda povídali. O mužích. Byl tam i kolega. Který měl tříletého syna s milenkou a asi osmiletý vztah s ní. Když to konečně řekl manželce.
Ano. Zamilovat se může každý. To se stává. Ale lhát?
Vždy jsem si myslela, že všichni muži jsou mizerové, ale ten můj, ten je jiný.
Teď si myslím - všichni muži jsou mizerové. TEČKA

Já potřebuju ke svému životu věrného muže. Takového na světě není. A tak už budu jen sama. A pak už budu jenom šťastná.

Protože mám pokoj v duši. A nikdo mě netrápí. Ani já sama, protože nepřemýšlím, co jsem udělala špatně a co jsem měla udělat jinak, aby nebyl nevěrný.

Jak řekla dnes kolegyně, která má děti necelých 3 a 4,5 roku a které manžel má roční dítě s naší jinou kolegyní. Přinc na bílém koni neexistuje.


Já mám děti. To je to, na čem záleží. To je věčnost, na které záleží. Bože, prosím pro ně o zdraví ve všech smyslech tohoto slova.

Upravil(a) majkafa (28. 4. 2010 23:03)

Nu, Pan, já hlavně chápu její - že se z něj jednou ty děti asi pozvracej.

Jen jsme dnes slavili 40-tiny jedné kolegyně, které první manžel před 20 lety, když přišla domů těhotná z práce dříve, protože jí bylo zle, a našla ho doma v posteli s milenkou, řekl - nemáš chodit domů dřív. Kdybys přišla normálně, už by byla pryč. Tenkrát ještě nebyly pevné linky na počkání, čekalo se na ně spousty let, takže fakty ani domů zavolat nemohla. A které druhý manžel ...
A tak ti to na mě nějak víc dolehlo, neboť opravdu jsme nenašly/i včetně shodujících se přítomných chlapů žádného věrného, kterého bychom osobně znali.

BB napsal(a):

Já to spíš vidím jako otázku priorit. Pro každého je důležité neco jiného ... vzpomínáte na ... tuším ...toru .. ta byla v tomhle směru téměř profík. Stanovila si, co je pro ni důležité a co ne. A  byla  - nebo snad stále je - šťastná. A na tom to všechno stojí.....

Lenže ona sa netrápila, nebola sklamaná/zklamaná... Nemala pochybnosti a nežila neobvyklosťou ich zoskupenia. JEJ by som verila, že nikto nič netuší, všetci sú spokojní a veria tú spokojnosť aj jej. 

Seli, len na doplnenie - ja nehovorím o fyzickej vernosti. Horovím o vernosti. Pre mňa je v tom rozdiel.

Tak mi napadlo, že možná sním o stejném vztahu s mužem, jako karlotina.
Ale já na rozdíl od ní už nezůstávám ve vztahu, který není takový, o jakém sním. A netrápím se tím, že jsem ten vztah ukončila.
Jsem v období mého života, kdy nemám zapotřebí dělat v tomhle kompromisy. Možná zase jednou, kdoví. Teď ne. Pokoj v duši je pro mě nade vše. Jen s ním můžu dobře fungovat pro sebe i pro své děti. Ve svazku s mužem, kde nejsem prostě, lidsky, klidně spokojená, s mužem, který by porušil exkluzivitu naší intimity tělesné i duševní a necítím se v něm bezpečně, pokoj v duši nemám.

Upravil(a) majkafa (28. 4. 2010 23:46)

Seli, dík, ale vážne netreba držať palce.
Mám najcennejšie poklady sveta - svoje deti a teraz už aj prvé vnúčatko. Tie sú nad všetky ostatné vzťahy, nad všetky poklady.
Ak  sa s takým mužom už v tomto živote vzájomne nestretneme, nestane sa vobec nič.

Za sto rokov, ba čo vravím, za 50, už vobec nebude doležité, čo sa so mnou, drobným zrniečkom vo vesmíre,  v tomto živote stalo. Už ani nebude doležité, že som v mojom manželstve z mojho pohľadu zlyhala, lebo lepšie som to proste nedokázala.

Upravil(a) majkafa (28. 4. 2010 23:48)

majkafa napsal(a):

Seli, len na doplnenie - ja nehovorím o fyzickej vernosti. Horovím o vernosti. Pre mňa je v tom rozdiel.

To je něco jako že když "špásuju" v posteli se svým milencem, tak "věrně" myslím na svého manžela?

Heleno.......jo.....hezky jsi to popsala.....souhlasím

Majka, ja si myslím, že jej písanie na Babi sa postupne vyvíjalo. A keď som sa s ňou ja stretla, vyrovnaná a spokojná mi fakt pripadala, ako málokto. Schválne som si k nej sadla a prekecala s ňou dosť času, lebo som bola zvedavá a skeptická. A mala som dojem, že je proste autenticky šťastná a berie veci tak, ako prichádzajú... Ale uznávam, že toho bolo pred vyše tromi rokmi a odvtedy môže byť všeličo inak.

Viktorko, jsi dalším zářným příkladem pokrytectví v řadách SJ.
Navrch huj a vespod FUJ.
Tvoje morálka i závislost na BB jsou skutečně k zamyšlení.

Upravil(a) Johana50 (29. 4. 2010 8:35)

majkafa napsal(a):

Neumím to vyjádřit svými slovy, ale Pan to kdysi napsala za mě nádherně a já si dovolím ji citovat a opět jí za pochopení toho, co hledám, děkuji. (Ovšem to neznamená, že když to nenajdu, budu nešťastná. Budu mít jen prostě jiné věci, co mě naplní )

Cituji Pan z 12.11.2008 - to jsem si opsala do svého sešítku mouder:
U Majky to cítím trochu jinak. Tam je spíš touha po výjimečném, trvalém a pevném svazku, posvátném a posvěceném...
Majka prostě chce svou pohádku, která je sice totožná  s výše uvedeným, jen na jakési dobrovolné až posvétné bázi...
Kdo ví?
Zázraky se dějí.

Konec citace.

A to je přesně to ono, o čem sním.

Majko, a není život o tom, že vyrovnáváním se s různými nastraženými skutečnostmi rosteme a sílíme a v zásadě prožíváme emoce, které  - možná - jinde nezažijeme? A, když se nad tím zamyslím ..... asi bych ani nechtěla, aby bylo všechno od začátku do konce dokonalé, růžové a skvělé. Možná bych to nedokázala ocenit. Nevím. Neláká mě představa takového "růžového života"  - ano, v momentech, kdy je člověk nosem nedaleko bahna na zemi  je tahle představa balzámem .  A všimni se, že všechny pohádky KONČÍ tou svatbou. Už to nikdy nepokračuje a nikde se nepíše, jak třeba princi na bílém koni  narostlo břicho a   večery si krátil dováděním se služebnými.... V tomhle jsou pohádky zrádné ...