Moje děti byly školka a první třída. Šla bych sama i kdyby byly menší - cisterna stála před barákem a batole si v postýlce na sebe nezvrhne nic a nikam nespadne.
Tatínek jim četl pohádku když měl volno a protože dělal krátkej/dlouhej, měl toho volna na pohádky a sdílení nemoci dost času. To, že ty dva dny bez vody vyšly na dny, kdy musel do práce, byl pech, ale rozhodně ne tak velkej, abych měla pocit, že jsem na všechno sama... protože to tak nebylo.
Každej má právo na svůj názor, já si myslím, že brát si ošetřovačku na dítě, se kterým je doma žena, je divný. Chápu, že to někdo vidí jinak. Nijak mě to nepobuřuje a nesnažím se (narozdíl od zdejší opozice ) vysvětlit těm, kteří nesouhlasí, že tak, jak jsem to dělala já, je to nejsprávnější. Jen mi ta poznámka erem nepřišla až tak mimo...
Za to, co jsi napsala, že jsi byla ráda, že tvá maminka nepronesla, bych jí někam zavřela taky... Moje mamka to říct nemůže, já chodila až do povinný předškolní - máma s námi byla doma, tak vím, že tohle by nevypustila. Naopak jí braly mrákoty, když jsem dala syna do školky ve čtyřech na dopoledne - měla pocit, že se ho chci zbavit a věř mi, dalo mi dost práce jí vysvětlit, že mi jde o jeho dobro.
Ošetřovačka versus nemocenská - nevím, nikdy jsem to nepočítala, tolik jsem jich zas neměla. Myslela jsem, že holky tady vědí, když píšou, že se nevyplatí na dva dny... Rozhodně je rozdíl, že ti na ošetřovačku nemůže přijít kontrola a vdaný mívaly placených míň dní, než samoživitelky. Kámošce zaplatili snad 21 dní a mě tenkrát maximálně 9 dní, ale fakt je to pravěk, tak si to nepamatuju. Navíc, jak měl manžel krátkej/dlouhej záleželo, jak to vyšlo, kolikrát jsem si vzala dva dny dovču a doma byl on z volna - to bylo finančně nejvýhodnější. Teď si beru dovču, když marodíme, nebo to řeším s prarodiči - už jsou v důchodu). A nebo jinak, ale to byste mě tu ukamenovaly... tak to nebudu psát. Já si taky neuměla hodně věcí představit, když jsem měla koťata ještě malý.

Sakura napsal(a):

Ja mam dite jen jedno, ale nebyt tchyne, ktera pohlida kdykoliv potrebuju, tak taky nevim, co bych nekdy delala. Staci, kdyz me boli hlava (trpim na to dost), a hned se nemuzu malemu plnohodnotne venovat, nebo spis vubec ne. Dneska malemu pichali ouska a nebyt tchyne, taky by to bylo slozite. Napr. protoze jsem tehotna, nemohla jsem ho drzet pri pichani na kline - drzela ho tchyne. Stejne tak jsem ho kvuli tehotenstvi nemohla doprovodit na rentgen plic. Ale taky myslim, ze Parmenka se ptala hlavne na to, "jak ziskat OCR", nez jak "na peci o nemocne deti". S tim ja bohuzel neporadim, ale na tohle tema jsem hlavne nakoukla pro to, ze Parmenka je moje stara znama z Maminek a deti, tak jsem ji jen prisla pozdravit a drzim moc palce, at se to nejak vyresi k dobremu.

Sakuro a jak to funguje v Japonsku?

Co já si pamatuju, tak fakt nejhorší zážitky když byli kluci malí (ted už jim bude 17 a 14) , To jsem měla 40cítky horečky, oba nemocný, taky horečky. Normálně jsem po nocích brečela,že to nezvládnu, že už nemůžu. Byl jim roka čtyři roky a i toho staršího jsem musela uspávat a chovat na ruce (bylo mu blbě a jedině tak jsem ho uklidnila)- oni totiž když byli nemocný, nespali jako jiný dítka. Tenkrát byl chlap pracovně pryč, mamka v práci a byla jsem naštvaná na tchyni, že mi trošku nepomůže. Potřebovala jsem se vyspat, vypotit, stačili by mi půl dne.
A ještě chci dodat. Ted když je holka nemocná (a to nebývá moc často - byla všeho všude 3x za ty tři roky)-. neudělala jsem doma nic, neuvařila, neuklidila, musela jsem jí furt chovat nebo s ní ležet. Vyžadovala to. Naštěstí mám kluky velký , postarali se o sobe sami, ale nedokážu si představit se starat o nemocnou 3letou holku a o zdravé batole. A nemít tu nikoho, manžela nebo mamku.
A to si myslím, že jsem samostatná a zvládnu všechno sama.

Upravil(a) dusička (24. 4. 2010 19:36)