Lilli to mě moc mrzí a věřím že se na Tebe brzičko usměje štěstí a ten tvůj se dá dohromady a uvědomí si to co v to bě má anebo je sobec a v tom případě bych odešla i když by to bylo těžké. Budu na Tebe moc myslet a určitě sem tam napiš.

Lilli ani nevím, co napsat Moc mě to mrzí holka, ale po tom co píšeš mám jediný názor-ten chlap nestojí už ani za jediné slovo! Opravdu je mi to líto a přeju Ti do budoucna hodně sil, lepšího chlapa a spoustu štěstí!!!!!! Drž se kočko!

Jeje Lilli teda vůbec nechápu, ale co víc, hroooozně mě mrzí, že máš takovéhle starosti a trápení...Jako kdyby takhle už toho nebylo dost a navíc život není žádný med... Tak ti přeji z celého srdce ať najdeš tu správnou cestu a řešení všech těhle komplikací...
Ale opravdu mě hlava nebere jak klidně mohl odejít do práce...
Tak se drž hodně sil a co nejdřív nějaké to pořádné štěstí

Lilli, na tohle nejsou žádná slova...
bohužel karal má pravdu, v hodně krizových situacích se leckterý chlap ukáže jako malé děcko
přála bych ti, aby ten tvůj pochopil.... ale podle toho, že píšeš, že si ještě za tvými zády šel dělat "oko" u tvých rodičů, jak moc mu na tobě záleží, to asi nevypadá

moc mě to mrzí a ať už se nakonec rozhodneš jakkoli, přeju ti, aby po tvém boku stál chlap s velkým Ch, o kterého se můžeš opřít v jakémkoli srabu...

každopádně, určitě jsi vítaná, i coby nesnažilka

Díky, díky, díky. Kočky, to víte jen střípek těch problémů. Je toho daleko, daleko víc, ale bohužel to není vina ani moje ani jeho, ale lidské sobeckosti a závisti. Naštěstí naši i ségra to berou tak, že je to naše věc a rozhodnutí je hlavně na mě. Taky byli šokováni, a ví, že takhle se žít nedá. Dnes jedu ke kamarádce má narozky, a hodně podobný problém, ta vyhodila přítele po 3 letech taky před Velikonocema, takže mám spřízněnou dušičku. Manža píše sms z výletu, jakoby se nic nestalo, vůbec nereaguji, jen v noci mě bylo šíleně zle, že jsem si říkala, že snad zavolám sanitku, ikdyž neberu žádné léky, včera jsem si je na bolest vzala. A naštěstí zabrali a já usnula. Dnes už to jde. potřebovala bych práci jako sůl, ale nemůžu nic sehnat, neberou tu ani k výrobní lince. Takže o nějaké asistence se mi jen zdá, za 5 měsíců co rozesílám životopisy mě pozvali na jeden pohovor a neprošla jsem do dalšího kola. Nějak se mi lepí smůla na paty. Nabídky by jiné byly, ale vesměs pojišťováci nebo obchoďáci, a to se mi vůbec nechce. Díky za vaší podporu, mám vás ráda.

danano napsal(a):

lillii je mi to strašně mooooc líto... pořád čtu tvoje příspěvky a nemohu tomu uvěřit.... drž se holka....
jinak k oltáři ho nikdo snad za nohu nepřitáhl a je dospělý a svéprávný  ...a 40 let není snad žádný problém pokud chcete oba....ale tady asi bude jiný problém ...a asi to nebude strach o tvoje zdraví ale o své pohodlíčko...a to že šel řešit vše k tvým rodičům to by mne hodně naštvalo a že utek jak malej kluk to také.... Budu ti moc držet palce aby jsi tuto svízelnou situaci nějak vyřešila....

Danuško, byla spousta trápení, ale tohle, že uteče jak malý kluk jsem nečekala. Máš pravdu, taky to na mě dělá dojem, že už nechce se starat, a mít závazek. V rozčilení mi to i řekl, že se staral o rodinu od svých dvaceti let. Ale to není přece můj problém, a nemůže mě s nikým srovnávat, každý jsme jiný a i já mám své chyby a klady. S tou svatbou to bylo tak, že on mě lákal, on chtěl abych si ho vzala, protože tu byly problémy s jeho dětmi a on chtěl, abych tu byla svou paní a měla i trvalé bydliště a vše co k tomu patří. Když už jsem trochu vychladla, napadá mě, dát mu podmínky a čas půl roku, aby je splnil. A pokud ne, odejdu. Nevím, zda je to dobré, ale až do téhle chvíle nám to docela klapalo, až na nějaké mráčky, ale to je asi všude. Jsem bezradná, a hlavně mě mrzí, že už v životě nebudu asi mámou a už vůbec ne babičkou. Já, která měla sen učit v mateřské školce, a ani to bohužel nevyšlo. Napadlo mě, třeba zkusit jít dělat do dětského domova, abych alespoň tak pomohla dětem, když nemůžu tu lásku dát svým. Je mi ouvej. Teď hlavně sháním práci a je to bída. Díky za řádky