hirondel napsal(a):

lupina montana napsal(a):

No, možná dostali příliš mocný dar příliš brzy Ono to není jen tak: slyšela jsem (blízká kamarádka) o člověku, který vždycky věděl, že spadne letadlo - a věděl i společnost, které se to stane - jenže v tom množství (asi) nevěděl kdy a které přesně. No a co měl dělat, volat na ty společnosti "heleďte, spadne vám letadlo, jen nevím kdy a na jaký trase"? K čemu by jim taková informace byla - i kdyby jí nakrásně uvěřili? Ten člověk z toho měl jen trauma, tak si to nakonec zatrh.

Jo uz Te chapu lupi.

Mam k tomu vlastni poznatek kterej bude svym zpusobem souhlasit s tim co pises. 
Clovek a to predevsim mlady clovek prave v obdobi puberty se se svoji schopnosti nedokaze dost casto vyporadat a citi se s ni ve spolecnosti dost sam.
Dostava traumata,deprese. Malo kdo mu  te spolecnosti v ktere zije veri (zdali vubec nekdo hlavne drive) ,neboli malo kdo ho chape.
A tak se v cloveku automaticky vytvori ono zachovani si zdraveho rozumu, strach ze mu z toho preskoci.
Chapu to take jako obranny mechanismus.

Ale jednoho krasneho dne kdy je clovek opet pripraveny na to se svoji schopnosti zit a bez bolesti ( traumat,depresi) ,pak se mu mnohdy jeho schopnosti i vraci.

Takze s Tvym pojetim ja opravdu souhlasim.

Ono nejde ani tak o to, jestli ti to někdo věří... spíš je děsný, že tomu nedokážeš zabránit. Něco tě napadne - že to auto jede rychle a pak bum... stejně se to stane a ty nemáš jak to ovlivnit (nebo zatím nevíš jak). Pak se bojíš i jen myslet, natož to vyslovit.

Upravil(a) javena (19. 6. 2010 21:16)

hirondel napsal(a):

javena napsal(a):

Ono nejde ani tak o to, jestli ti to někdo věří... spíš je děsný, že tomu nedokážeš zabránit. Něco tě napadne - že to auto jede rychle a pak bum... stejně se to stane a ty nemáš jak to ovlivnit (nebo zatím nevíš jak). Pak se bojíš i jen myslet, natož to vyslovit.

No Javeno ono kdyz napriklad auto ridi ten s tou schopnosti ,ten to muze ovlivnit.
Kdyz to auto ridi nekdo jiny a Ten s tou schopnosti v nem sedi taky a upozorni na neco,ten co ridi neveri a reaguje dal podle sebe. (jo to je to co rikas,ze ten s tou schopnosti tomu bum stejne nezabrani).
A kdyz ten s tou schopnosti vidi uplne neznamy auto o kterem vi ze udela bum (nekdy se jedna jen o par minut ,ci nekolik sekund),tak tam to tezko ovlivni. Nicmene i kdyby mohl to rict dopredu a vcas ,neuveri mu. Vypada to dost casto jako blaznovstvi.

Ty Javeno mas tu schopnost? A bojis se vyslovit to co vnimas?

Já nevím... nepřijde mi to jako schopnost, spíš jen velmi zvláštní shoda náhod, ale je fakt, že mě to vždycky vyleká. Takový blbosti, ale když to pak udělá bum... tak se dlouho snažím na nic nemyslet. Kromě nákupu a práce... teda tam taky moc ne - když dorazí kravaťáci a já předtím ráno řeknu - dlouho tu nebylo vedení... tak mi kolegyně týden nato strčí koblihu až do krku, abych něco zase nepronesla, protože je tam furt mít teda nemusime, kluky vyžehlený... Prej je přivolávám...
Já jen když jsem četla Lupinu, tak se mi vybyvil ten pocit (ne ten z práce),  proto jsem reagovala. Když beru cizí děti na výlet nebo na bazén... tak mám o ně strach. Hlídám je víc jak svoje děti, i když vím, že se nic nestane, jinak bych si je nebrala. Ale tohle je takový jiný... jede auto, po ulici jde chlap, kousek je přechod... a mě napadne - ten ho srazí. A ono jo. Přitom vůbec nebyl na tom přechodu, na ten není vidět z toho místa, co jsem byla. Chlap může jít rovně, ale to ne, on se rozhodne přejít a mě je pak všelijak.

Já ti nevím, Hir...
Každopádně jsem měla vždycky jen ty bleskový a když ne - ten stan nepostavíme pod stromy, kdyby popadaly... a ono třetí noc jo... tak ty mi prostě přijdou logický. A až pak se ukáže, že to byl dobrej tah. Nebo se taky neukáže nic.
Ale tak, jak to popisovala Lupina s dcerou, mi to strašně připomněla... auto odbočí... a u mě - ta cisterna je kolos a vjela zrovna před nás... a pak bum...
Myslím si, že kdyby to mělo někomu pomoci, tak by to člověk nezapomněl. A přesně, jak psala - když jsem se snažila něco odhadnout, předvídat, abych se přesvědčila, že to "umím" (to víš, že mě to napadlo), tak nic.
Takže souhra náhod. A jestli má ta souhra náhod někomu pomoci, tak doufám, že to pochopím dostatečně dopředu... nejsem zrovna blesk.

Ano, měla jsem na mysli to, co psala Lupina - že to postupně zapomenou.
Ono je to asi vážně složitější, u mě puberta nehrála až tak roli - ten chlapík pod autem je dva roky stará záležitost a to už jsem měla pubertu dávno za sebou - jsem už taky starší záležitost... Vlastně jsem si to uvědomila až po pubertě, předtím se mi nic takovýho nestávalo (možná si to nepamatuju) a občas se to prostě vynoří, resp. občas si to uvědomím... Ale právě z toho nemám zrovna dobrý pocit - mám pocit, že jsem to přivolala. Kdyby mě to nenapadlo, šel by rovně, jel by pomaleji... blbej pocit, no.
Teď vybavuju věci z dětství (nahoře píšu, že si to nepamatuju, ale nechce se mi to mazat... je to tím, že se snažím si vzpomenout, tak to asi nabíhá...), kdy jsem někam tvrdošíjně nechtěla jít a máma to nechápala a šla tam s bráchou sama a já stála na cestě a měli mě za sraba... a pak byli rádi, že jsem doběhla pro tetu... a já jim říkala, že jsem věděla, že se to stane... Šli krmit tetina mírumilovná zvířátka a já prostě věděla, že se to tam semele.
Hmm, možná mi ještě něco naskočí... A ještě ty vánoce, co jsme hořeli... porád říkali, že to NEMŮŽE chytit, že ať už jsem ticho... a to byl pak fofr... Tak spíš to fakt člověk zapomene, potlačí...

hirondel napsal(a):

javena napsal(a):

Ale právě z toho nemám zrovna dobrý pocit - mám pocit, že jsem to přivolala. Kdyby mě to nenapadlo, šel by rovně, jel by pomaleji... blbej pocit, no.

Tak spíš to fakt člověk zapomene, potlačí...

Jav,
takze Ty myslis ze svym nahlym napadem nekomu menis myslenku? Napriklad tomu chodci?
Kdyz se na to zeptame takhle,pak by to znamenalo ze napriklad ten chodec byl nahle Tebou naprogramovan(jako robot napriklad ) a sam nevedel co v tu chvili dela. Ze sam se neridil vlastni vuli ,ci svym rozhodnutim.

Jak se Ti to ted jevi?  Je to mozne,neni to mozne? 

U Tebe z tech par radku co ctu bych zatim rekla ,ze i vzhledem k tomu jak to vnimas (ze to privolavas) ,tak bych se nedivila ci chapala ze to nejspis radeji potlacujes. 
Neco mozna o tom jak jsem psala-mozna s tou schopnosti (jak to nazyvam ja) nejsi pripravena zit. 

(Ja osobne to nevnimam jako privolavani )

Neřekla bych, že měním myšlenky... to bych začala u svých dětí, aby se sami chtěly líp učit...
Spíš mám prostě blbej pocit, když se takhle něco stane a napadaj mě i tyhle blb.iny... Proto mi to Lupina připomněla s tím chlápkem s těmi padajícími letadly... a s dcerou.
Nejde o to, jestli mi někdo věří, jde o to, že ve mě to vyvolává blbý pocity, že s tím nemůžu nic udělat a tak se snažím na nic radši nemyslet... proto si myslím, že to člověk zapomíná (ty schopnosti), nenaučí se to ovládat ani s tím žít, tak co s tím. Takhle zapomeneme víc věcí... od písemnýho odčítání po říkanky... než máme malý děti a školáky na prvním stupni... to pak zase naskočí. Tak třeba je to tak i s tímhle. Občas se to vynoří, já si řeknu, jejda, zase... a pak dlouho nic a mám klid i když auta bouraj a stromy padaj dál... jenže mě to dopředu nenapadne, tak pohoda...
A jak se mi to jeví - je to divný... i to, že mám pocit, že by to bylo jinak, kdyby mě to nenapadlo,
i to, že mě to vůbec napadne (nebo vím, že jsem nějakou situaci už zažila... ne to není ono, nezažila, ale věděla jsem, že to tak bude... nevím, jak to napsat. Stála jsem třeba kdysi v práci u espressovaru a jak jsem se otočila, tak jsem si uvědomila, že jsem věděla, že tam budu pracovat... taková blbina. Už jsem tam jakoby byla... )...
I to, že se mi plní předpověď kartářky z doby před skoro dvaceti lety, je přeci divný...
Ale zase - nějak moc to neprožívám. Já se snažím stát nohama na zemi - i proto jsem na duchním málo. Sice mě to svým způsobem oslovuje, ale zase to není středobod mýho světa a moc se v tom nerochním...
Jen mi to Lupina prostě nějak připomněla.

lupina montana napsal(a):

Díky, Pavli.Tak to se mi párkrát stalo, že jsem věděla, že spím a zdá se mi to - a dokonce jsem asi dvakrát zažila sen ve snu-ve snu - jakože jsem věděla, že se mi to zdá a ještě se mi to zdálo v tom snu. Ale že bych to nějak mohla ovlivňovat, to ne.
Wiki, moje dcera předpovídala poměrně běžně: třeba řekla "nepředjížděj ho, on zabočí do Horoušan" a taky že jo. Takový blbosti každodenní to byly - synka mé kamarádky jsem při tom přistihla taky dvakrát, a když jsem  se nad tím uchvacovala, tak na mě koukali co blbnu, žeprej "to tak má kdekdo" někdo prý na kratší čas dopředu a větší frekvenci, někdo obráceně. Dcera asi po roce říkala, že už se jí to vymyká v tom smyslu, že když moc předpokládá, že "bude vědět", tak jí to nevyšlo...no rovnováha se v tomhle hledá asi zvláště obtížně, tak vlastně tímto o tu vlastnost přišla. Zvláštní je to, že když jsem jí to po letech připomněla (a taky tomu kamarádčino synkovi) tak si to fakt nepamatovali - což mi přijde líto. Ale kdoví, třeba je to zdravej obrannej mechanismus.

Tak tohle nemám.
Ale připomněla jsi mi - s tím odbočením...
že , pokud si přeju jet rychle, "požádám", tak ta cesta se mi vymete. To auto přede mnou, které předjížděli už dva ale krkolomným způsobem, mi odbočí. Prostě řeší se to samo.
Ale to není to, o čem píšeme.
Mně to tak běžné nepřijde.

Věřím, že energie je propojena, je všude , že v každém atomu i v menších elementárních částicích  proudí energie, i barvy jsou energie a myšlenky také. Z toho je tedy vyvoditelné, že energie se dá řídit.
Ale souvisí to, cos popsala - jakési to předvídání- s tímto jevem?