Jak to SKUTEČNĚ je a jaký vztah má doopravdy kdokoli s kýkmoli (nejen Muller se svými dětmi), nemůže nikdo zvenčí s jistotou poznat.

Ale kdyby nic jiného - ta myšlenka, kterou Muller vyslovil, je myslím moc krásná a nosná. Budu se ji snažit vnímat i já ke svým dětem.

A zvlášť  teď, když s odstupem let a s touto myšlenkou v duši vidím, jak mě mrzely třeba synovy trojky na základce a čtyřky na střední škole (čistě z jeho lemplovství, ne z neschopnosti), a když se na syna podívám dnes, tak vidím, jak jsem se tehdy trápila úplnými blbostmi.

Mám spolužačku ze základky, kterou občas potkám a popovídáme. Měla dost těžký život: Když byly třetímu dítěti asi 2 nebo3 roky, spáchal její muž sebevraždu (podrobnosti ani důvody nevím). Vychovala tři děti sama. Ty děti jsou už dospělé a rozlétly se do světa.
Před rokem jsemtuto spolužačku potkala, tlačila kočárek. Ptala jsem se jí jestli to vozí vnouče a nebo si ještě pořídila vlastní (obojí by přicházelo v úvahu). Řekla mi, že svým způsobem "vlastní" - tedy že si to dítě vzala z dětského domova. Chvíli jsme si povídaly, když to shrnu a velmi zestručním - říkala, že toto ji přišlo jako nejsmysluplnější a pro ni nejvítanější náplň druhé půlky života.
Včera jsem ji po dlouhé době potkala znovu. Opět tlačila kočárek, a jeden mrňousek šel za ruku vedle. Pohovořily jsme - vzala si ještě druhé dítě. Obě děti jsou na první pohled částečně romského původu.

Obdivuji ji a skláním se před její odvahou a láskou až k zemi


Naplnila to, o čem já jsem kdysi trochu uvažovala. Teď už o sobě dobře vím, že já bych na to neměla.
Po vychování vlastních dětí, vědomí toho, jak je těžké být na děti sama, jak s mnohými vlastnostmi dětí rodič při sebevětší snaze  výchovou nehne a taky vím, jak někdy i drobné problémy dětí rodiče strašně trápí. A navíc jsem četla knížku Terezy Boučkové "Rok kohouta" a i z reálného života vím, že vzít si dítě z dětského domova je tak 50 na 50, zda se povede vychovat z něj dobrého člověka.

O to víc si vážím takových lidí, jako je ta má spolužačka, zdálky se o ni trochu bojím, a strašně moc jí držím palce.

No, ja som opatrnejšia - ale ak sa obklopí rozumnými ľuďmi a dokáže sapresadiť medzi samými mužmi - tak snáď áno...

majkafa napsal(a):

Blossom napsal(a):

V magazínu Ona Dnes jsem čela moc hezký rozhovor se slovenskou premiérkou Ivetou Radičovou. Už delší čas ji po očku zpovzdálí sleduju a je mi sympatická, a tento rozhovor mě mé pocity  potvrdil. Samozřejmě - netvrdím, že z jediného rozhovoru poznáte člověka do hloubky, ale aspoň leccos rozpoznat lze.
Moc se mi líbilo pár jejích myšlenek, např: To, že má někdo moc, ještě neznamená, že má pravdu.

Bratia Slováci, myslím, že máte v čele státu konečně fajn člověka a navíc šmrncovní babu.

Hm. Jestlipak se zmínila taky o tom problému, když kandidovala na prezidenta. Jak podváděla při hlasování.  To si politik na tak vysokém postu NESMÍ dovolit.

Tak to mi právě na ní (kromě jiného) je sympatické: Uznala, že to bylo faux-pas, že se to nemělo stát, a sama se tehdy z politiky stáhla. V tomhle jí věřím, že to nebyl úmysl podvádět, ale jen zkratkovité jednání.

Ale co hlavní:  Uznala svou chybu a vyvodila z ní důsledky. Ne zatloukat-zatloukat-zatloukat, jak je u nás v politice běžné.

majkafa napsal(a):

Ve vyspělých demokracích se za tohle odstupuje. A odchází z politiky. Howgh.
To je jak v kostele, vyzpovídám se, pomodlím 3 otčenáše a 3 zdravas a jedu dál. heh

Já to nepamatuju úplně přesně, detaily bych musela dohledat pracně na netu. Ale ona tehdy pokud vím, tak uznala veřejně chybu, sama o své vůli se odtamtud stáhla hned po tom incidentu, nekopala kolem sebe jako obvykle politici kopou, a nedržela se toho zuby nehty, jako se politici funkce i po skandálu držívají.

...ale já tady nechtěla z tohoto vlákna dělat další vákno politické.
Jen jsem chtěla říct, že mě rozhovor s ní přivedl k zamyšlení (jak je v názvu vlákna), připadal mi nějak vnitřně moudrý a přitom příjemně normální (nebo jak ten pocit popsat)  a že mě jeho přečtení něčím pozitivně  oslovilo.

Kdo chcete, přečtěte si ho, podle mě prostě stojí za to. Kdo Radičovou  nemusíte, tak to samozřejmě nečtěte.
To nebyl příkaz, to byl jen tip  

majkafa napsal(a):

Ve vyspělých demokracích se za tohle odstupuje. A odchází z politiky. Howgh.
To je jak v kostele, vyzpovídám se, pomodlím 3 otčenáše a 3 zdravas a jedu dál. heh

Ty si sa pri tých svojich číslach nikdy nepomýlila? Fakt nie? A ak náhodou áno (ale tipujem, že nie... ) - dala si výpoveď z funkcie?

Selima napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ve vyspělých demokracích se za tohle odstupuje. A odchází z politiky. Howgh.
To je jak v kostele, vyzpovídám se, pomodlím 3 otčenáše a 3 zdravas a jedu dál. heh

Ty si sa pri tých svojich číslach nikdy nepomýlila? Fakt nie? A ak náhodou áno (ale tipujem, že nie... ) - dala si výpoveď z funkcie?

Ja nie som politik vo vysokej funkcii. A nepodvádzam tým, že by som hlasovala za neprítomnú kolegyňu. To nie je pomýlenie, to je podvod. Nazývajme veci pravými menami.

majkafa napsal(a):

Selima napsal(a):

majkafa napsal(a):

Ve vyspělých demokracích se za tohle odstupuje. A odchází z politiky. Howgh.
To je jak v kostele, vyzpovídám se, pomodlím 3 otčenáše a 3 zdravas a jedu dál. heh

Ty si sa pri tých svojich číslach nikdy nepomýlila? Fakt nie? A ak náhodou áno (ale tipujem, že nie... ) - dala si výpoveď z funkcie?

Ja nie som politik vo vysokej funkcii. A nepodvádzam tým, že by som hlasovala za neprítomnú kolegyňu. To nie je pomýlenie, to je podvod. Nazývajme veci pravými menami.

No tak robíš kúzla s účtovnými číslami - fakt v tom vidíš taký veľký rozdiel? Ahá, už rozumiem - ty nie si politik vo vysokej funkcii = ty môžeš podvádzať (aby sme nazvali prispôsobovanie a hľadanie cestičiek, ako znížiť dane, pravými menami...). Ja nežijem v ideálnom svete, ale v reálnom, a v ňom sú aj vysokí politici ľudia ako všetci ostatní, robia chyby a mali by ich priznať a vyvodiť dôsledky. Nežiadam ale od nich hlavy, zhabanie majetku alebo vyvezenie na Andamanské ostrovy...

Tý jofkáááá, čo mám urobiť, aby si ma na Andamany deportovala? Supééééér To je náádhera.

Dneska mě inspirovala Helena, resp. pan Soraja z vlákna na nevěře. Nastíním situaci - on se zamiloval, chce milenku, ale protože ta ještě neví, jestli ho vlastně chce a manželka už asi ví, že ona ho nechce, má frčku a vypadá to, že půjde bydlet  k rodičům.
A já se fakt zamyslela, jak bych asi reagovala jako matka na svoje dítě, vracející se do rodného hnízda po 10-ti, 20-ti letech.
Já se přiznám, že nevím.
Dceru, kterou vyrazil manžel s dětmi, bych asi vzala zpět, dceru, co se tahá manželovi s chlapama asi ne... A syn, který po ohlášení, že má milenku, není schopen se k věci postavit čelem... tak možná kvůli snaše, kdyby neměl kam jít, aby na něj nemusela čumět... ale hnízdečko by to teda nebylo. Na druhou stranu si může něco pronajmout, ne, nač mě otravovat se svými problémy - u dcery je to jiné, i když předpokládám malé děti a syčáka, co nechce platit výživné - kdyby měla děti velké a utáhla to sama, není důvod se mačkat, že jo...
A tak se zamýšlím, jaká jsem vlastně matka... A doufám, že natolik dobrá, abych tohle nemusela řešit - že si to vyřeší "mladí" a mě to jen oznámí s tím, kdy budu vídat vnoučata...

Lekár mi predpísal rehabilitáciu a masáže. Keď som včera išla prvýkrát na masáž, pán masér bol veľmi odmeraný, strohý, vydal povely a zatiahol záves. Nebolo to príjemné, ale z toho človeka zjavne zrakovo postihnutého vyžarovalo niečo veľmi pozitívne. Možno keby som bola nejak zle naladená, alebo by ma niekto v práci naštval, asi by som mu povedala tiež niečo "milé", ale na moje vlastné prekvapenie som s ním začala komunikovať s úsmevom a tak trochu som skúšala zistiť, či je naozaj taký mrzúň ako pôsobí, alebo sa za tým skrýva dobré srdce a zlaté ruky a o pár minút jeho hlas znel príjemne a úctivo. Dnes už sa i usmieval. Tak mi napadla myšlienka, ako málo stačí na to, aby vznikla medzi ľuďmi nevraživosť, alebo naopak príjemná atmosféra.

Blossom, mně v prvé řadě napadlo po přečtení krkolomné zprávy z Reflexu, že to paní Paroubková vůbec neřekla. Představ si sama sebe........povídala by si novinářům něco tak ubohého????? Tohle je výmysl nějakého tupce od novin, který musí splnit například 2O článků za týden. S tím požadavkem jsem se osobně setkala, to není psaní, ale
kydání hnoje do řádků.

Upravil(a) Vladena (22. 7. 2010 20:54)

Vladena napsal(a):

Blossom, mně v prvé řadě napadlo po přečtení krkolomné zprávy z Reflexu, že to paní Paroubková vůbec neřekla. Představ si sama sebe........povídala by si novinářům něco tak ubohého????? Tohle je výmysl nějakého tupce od novin, který musí splnit například 2O článků za týden. S tím požadavkem jsem se osobně setkala, to není psaní, ale
kydání hnoje do řádků.

Ano, vím, že ne všemu, co píší novináři, se dá věřit. Výrok (pokud nebyl nahráván ) se dá interpretovat různě, a dá se i záměrně dezinterpretovat.
Ale SMSka je přeci jen dokazatelná....ale vyčkejme dnů příštích, ono se podle dalších reakcí ukáže, jak to  bylo....
Osobně se však obávám, že to novinářská kachna nebude....