Hausmann - autor známé knihy Základy mužského šovinismu
Nenašla jsem se v jeho knihách

přinutil mě k zamyšlení film Ženy v pokušení.

Blossom napsal(a):

Nejdřív jsem tenhle příspěvek chtěla poslat do vlákna "Co vás dnes pobavilo", ale ono víc než pobavilo, mě to inspirovalo k zamyšlení:
V dnešním Magazín MF dnes je rozhovor Ester Kočičkové s nějakým - píšou - mužským šovinistou -Josefem Hausmannem, nazvané "Jsou vůbec ženy k něčemu"?

Vzhledem k záměrně kontroverznímu titulku jsem očekávala, že ten Hausmann bude jednoznačný machistický blb.
Ten rozhovor mě však velmi zaujal. Má oblíbená Ester Kočičková byla skvělá, jako ostatně vždy.
A ten Hausmann je k mému překvapení kontroverzní, ale velmi zajímavý člověk. Vyslovuje tam hodně věcí osvětlujících mužský pohled na svět.. Jsou tam natvrdo napsány věci, které se většinou nahlas neříkají, ale které jsou (bohužel) pravdivé.
Čímž neříkám, že s jeho názory ve všem souhlasím. S mnoha nesouhlasím vůbec. Ovšem i ty mě opravdu inspirovaly k zamyšlení.
Doporučuju vám si to přečíst. A přeji všem hezký den.

ráno jsem to zaslechla v rádiu a článek by mě samotnou také zajímal.Zkusím se podívat, jestli ještě seženu MF

PavlaH napsal(a):

laminanote - článek by mohl být zítra, nebo později večer k nahlídnutí na vebových stránkách idnes.

díky, napadlo mě to.

Tak teda mě samotnou momentálně rozhovor s panem Hausmannem k zamyšlení nedovedl.
K zamyšlení jsem se dovedla já sama. Že vlastně nevím, co chci. Partnera, s ním společný domov, společný život. Když se tahle možnost nabízí, nevím, jestli jsem schopná vzdát se své svobody. Partnera mám ráda, chtěla jsem s ním žít, ale najednou dostávám strach, že přijdu o svoji svobodu a samostatnost. Myslím tím, že si jdu kdy chci kam chci, s kým chci, dělám jen to, co chci a kdy chci. Nemusím se nikomu přizpůsobovat. No, copak by mi asi na tohle řekl pan Hausmann?
Zamýšlím se nad tím, co má pro mě větší cenu, jestli moje svoboda nebo společný život s člověkem, kterého mám ráda. Zjišťuju, že jsem až příliš velký sólista. A to je asi špatně. asi určitě.

Film Ženy v pokušení mám v plánu vidět. Půjdu do kina, letos už podruhé.

Modroočko, pokud je ti takhle dobře a jsi spokojená, není to špatně. Není třeba koukat na okolí. Jen vědět, jak to chci.

Mám to stejně jako ty. Ale já vím jistě, že momentálně s přítelem společnou domácnost sdílet nechci. Možná časem. Možná v důchodu. Teď ne. A je to dobře, protože je mi takhle dobře.

K zamyšlení mě inspirovalo, co napsala včera na jednom vlákně Suzie, co napsala ReňaS, blížící se porod mé dcerky, blížící se narozeniny, nostalgie, smutek, že jsme měli, že jsem o tom snila, očekávat narození našeho prvního vnoučka spolu, s tatínkem naší dcerky, co je v životě důležité, ...

wereno, to je v pohodě. Jen taková nostalgická chvilka před narozeninami, jako každý rok. Takové zastavení.
Děti jsou nejdůležitější. Jsou naší věčností.

Modroočka napsal(a):

Tak teda mě samotnou momentálně rozhovor s panem Hausmannem k zamyšlení nedovedl.
K zamyšlení jsem se dovedla já sama. Že vlastně nevím, co chci. Partnera, s ním společný domov, společný život. Když se tahle možnost nabízí, nevím, jestli jsem schopná vzdát se své svobody. Partnera mám ráda, chtěla jsem s ním žít, ale najednou dostávám strach, že přijdu o svoji svobodu a samostatnost. Myslím tím, že si jdu kdy chci kam chci, s kým chci, dělám jen to, co chci a kdy chci. Nemusím se nikomu přizpůsobovat. No, copak by mi asi na tohle řekl pan Hausmann?
Zamýšlím se nad tím, co má pro mě větší cenu, jestli moje svoboda nebo společný život s člověkem, kterého mám ráda. Zjišťuju, že jsem až příliš velký sólista. A to je asi špatně. asi určitě.

Film Ženy v pokušení mám v plánu vidět. Půjdu do kina, letos už podruhé.

A když se nad tím vším tak zamyšliš-jak často chodíš kdy chceš a kam chceš?Myslíš,že by s tebou tam mohl občas i partner nebo kdyby nešel že by se mu nelíbilo,že bys mu neseděla za zadkem?Nebylo by zábavnější než jít sama někam tam jít s partnerem,pokud by chtěl?
Pokud si téměř pořád někde z domu až do pozdních hodin,asi by se to druhému nemuselo líbit,ale mnohdy to s námi není tak horké,jak si sami myslíme,co?

Já taky nechci být jako moje máma,byť to nerozhlašuju veřejně,už jako starší dítě jsem se neztotožňovala s jejím konáním jaksi.Dnes je 2xrozvedená,mezitím tam bylo i několik známostí,byť dlouhodobějšího charakteru.

Já jsem vždy chtěla rodinu,kde by byla máma,táta a alespoň 2 děti,tak jako to dřív bylo dost běžné a tak jsem pyšná na to,že se mi tohle předsevzetí podařilo uvést v praxi a mít normální rodinu,normálního muže a s ním moc prima zdravé a chytré děti.

Ráno začínám tím, že si ještě do postele donesu kafe, snídani a noviny - MFDnes.
Dnas ráno tam byl článek o tom, jak Havel pohlíží na naši současnou situaci. Říkal, že kdyby byl mladší, založil by stranu. A ta strana by ve svém programu neměla takové ty technokratické věci (?) jako řešení nezaměstnanosti, státní dluh, ekonomika apod., ale spíš morálku apod.

A dále říká cosi jako: je třeba radikálně skoncovat s rozcapenými velkosklady a paláci konzumu... (???). To mě tedy inspirovalo k zamyšlení: Jak toto chce jako realizovat? Jako že kdyby on vyhrál volby, pošle po celé zemi buldozery, aby srovnaly se zemí velkosklady a supermarkety??

Nedovedu citovat jeho věty přesně, nemám to tady s sebou, kdyžtak si to sami přečtěte.

Mám z toho velmi rozporuplný pocit: I já (jako snad všichni) jsem ze současné politiky znechucená. Avšak "řešit" to takovýmto způsobem??
Havla jsem ve své době velmi obdivovala, uznávala, vážila si ho, i teď si velmi vážím toho, co pro tuhle zemi udělal.
Ale bohužel mám pocit, že je stále více mimo realitu. Že už je vlastně  úplně mimo...  
A co hůř, jeho rétorika mi začíná připomínat rétoriku komunistů z padesátých let....(je třeba radikálně skoncovat s paláci konzumu...)
To je tedy krutá ironie osudu, že právě můj kdysi milovaný Havel, bojovník za demokracii asvobodu,  vykročil tímto směrem...je mi z toho trochu smutno...  , takže dnes to byla inspirace k smutnému zamyšlení...

Také jsem dnes četla článek MFDnes. Narazila jsem na článek V. Havla, přečetla pár řádku a otočila na jinou stranu. Zatím co jsem od něho četla (dokonce jednu knihu ve výprodeji za pouhých 2 Kč) a viděla v TV ,tak to nestálo za nic!

No ale práveže si nie som istá, nakoľko je to od neho - v ére Ivy Bittovej s nimi nemal ŽIADEN kontakt, ani s postihnutým synom - úprimné. Pár fráz pre noviny dokáže povedať aj každý, ale jemu nejako neverím... Je inteligentný, ale labilný a ktovie, aký mal ON vzťah k deťom...