|
9.dubna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 9.dubna : Vaření na chatě či chalupě bez stresu: Tipy na vaření z jedné pánve nebo hrnce. 1.dubna : Jak vznikla záhada ďáblova trojúhelníku: Odhalil ji už Kolumbus? |
|
|
Fakt Sisi, neblbni..... chce tě jen udělat zodpovědnou za jeho selhání. No tak to nevyšlo, no. Svět se nezboří! Ale ty jsi si vědomá toho, žes všechno dělala jak nejlíp jsi uměla, tak proč si sypat popel na hlavu. Copak si nepřeješ mít chlapa takového, který tě bude mít rád i pro tvoje chyby? Protože i s těma chybama to budeš jen ty a nikdo jiný. Protože takový originál jsi opravdu jenom ty. Tak se seber a měj se ráda , netrap se tím co ti nepřísluší.
Není tady
Tak včera večer se synem jsem M sbalila všechny věci do pytlů,poprosila tchána, jestli by mu to neodvezl. Odvezl mu to, tchýně byla z toho špatná, moc ji to mrzí, jak to u nás dopadlo. Ale když mě včera kamarád řekl, že mého M potkal s tou jeho milenkou na nákupu a že se k sobě hodně měli, tak jsem se už naštvala a nečekala až si milostpán pro věci přijde. A prej jak mu to dovezli, tak byl naštvaný a řekl, že kdybych mu nepokazila /naše/ auto, tak by si to vzal už sám. A pak mě od něho přišla sms, ve které mě ještě upozorňoval, na nějaké maličkosti, které by chtěl taky. Neodepsala jsem mu nic.
Vůbec ho nepoznávám, chová se jak smyslů zbavený. Je jak očarovaný.
Upravil(a) sisina (1. 4. 2010 14:22)
Není tady
helena napsal(a):
Kdybych dělala to a ono jinak, nebo řekla jinak, nebo přistoupila víc na jeho požadavky,třeba by to nedopadlo takhle.... Jen mě vrtá hlavou, proč mě řekl, že jsi představoval, že se budu k němu chovat jinak, líp?
Kdybys dělal to a ono jinak, zas by to bylo špatně. Všimni si, že on ti konkrétně neřekne, co se mu nelíbí - pod "jinak a líp" může myslet cokoliv.
a zatím se choval jako kdybych mohla za to, že měl jinou
No jistě - byla jsi svědkem jeho selhání - to se nodpouští.
Na tom asi něco bude
Není tady
sisina napsal(a):
helena napsal(a):
Kdybych dělala to a ono jinak, nebo řekla jinak, nebo přistoupila víc na jeho požadavky,třeba by to nedopadlo takhle.... Jen mě vrtá hlavou, proč mě řekl, že jsi představoval, že se budu k němu chovat jinak, líp?
Kdybys dělal to a ono jinak, zas by to bylo špatně. Všimni si, že on ti konkrétně neřekne, co se mu nelíbí - pod "jinak a líp" může myslet cokoliv.
a zatím se choval jako kdybych mohla za to, že měl jinou
No jistě - byla jsi svědkem jeho selhání - to se nodpouští.Na tom asi něco bude
Dělalas (jako my všichni) to, cos uměla v té situaci nejlépe. Nemohlas dělat tedy nic jiného. Děláme i chyby a třeba zase v dobré víře, protože jinak v tu chvíli neumíme. Nesmysl něčeho litovat.
Viník slaboch (obecně) potřebuju vinu někomu předat, na někoho (kdo si to nechá) ji svalit, nechce ji nést sám. Stačí tento míč nevybírat a ponechat mu "jeho"
Není tady
sisina napsal(a):
Tak včera večer se synem jsem M sbalila všechny věci do pytlů,poprosila tchána, jestli by mu to neodvezl. Odvezl mu to, tchýně byla z toho špatná, moc ji to mrzí, jak to u nás dopadlo. Ale když mě včera kamarád řekl, že mého M potkal s tou jeho milenkou na nákupu a že se k sobě hodně měli, tak jsem se už naštvala a nečekala až si milostpán pro věci přijde. A prej jak mu to dovezli, tak byl naštvaný a řekl, že kdybych mu nepokazila /naše/ auto, tak by si to vzal už sám. A pak mě od něho přišla sms, ve které mě ještě upozorňoval, na nějaké maličkosti, které by chtěl taky. Neodepsala jsem mu nic.
Vůbec ho nepoznávám, chová se jak smyslů zbavený. Je jak očarovaný.
Ale vždyť ano, příroda to zařídila přesně tak - zamilovanost - hluchota, slepota, vždyť to známe všichni...
Až odezní, pak člověk zase začne reálně přemýšlet a možná se i divit. 
A taky si myslím, že není potřeba na všechny jeho akce (slova, sms, potřeby..) reagovat. Zdvořile jsi mu věci poslala, nepolilas mu je benzinem (jako jedna paní, kterou znám 
),ani nerozstříhala na proužky..tak ok, ne?
Není tady
Wiki napsal(a):
sisina napsal(a):
Tak včera večer se synem jsem M sbalila všechny věci do pytlů,poprosila tchána, jestli by mu to neodvezl. Odvezl mu to, tchýně byla z toho špatná, moc ji to mrzí, jak to u nás dopadlo. Ale když mě včera kamarád řekl, že mého M potkal s tou jeho milenkou na nákupu a že se k sobě hodně měli, tak jsem se už naštvala a nečekala až si milostpán pro věci přijde. A prej jak mu to dovezli, tak byl naštvaný a řekl, že kdybych mu nepokazila /naše/ auto, tak by si to vzal už sám. A pak mě od něho přišla sms, ve které mě ještě upozorňoval, na nějaké maličkosti, které by chtěl taky. Neodepsala jsem mu nic.
Vůbec ho nepoznávám, chová se jak smyslů zbavený. Je jak očarovaný.Ale vždyť ano, příroda to zařídila přesně tak - zamilovanost - hluchota, slepota, vždyť to známe všichni...
Až odezní, pak člověk zase začne reálně přemýšlet a možná se i divit.
A taky si myslím, že není potřeba na všechny jeho akce (slova, sms, potřeby..) reagovat. Zdvořile jsi mu věci poslala, nepolilas mu je benzinem (jako jedna paní, kterou znám
Tak to bych teda nedokázala to zničit.Téměř všechno jsem mu kupovala já, když v tom bude chodit a ty věci používat,určitě si vzpomene, kdo mu tohle koupil.A kdyby to věděla ta jeho, tak by mu myslím i zakázala v tom chodit.
Není tady
Sisino
ono je vždy jednodušší ukazovat prstem a říkat : to Ty. Ty jsi se měla změnit ...... . Ale věřím, že někde hluboko v sobě, ví moc dobře, jak to je. Ber ho tak, že je teď jako "nemocný". Neslyší, nevidí. Čím více jsi otvírala náruč a říkala, že to nějak zvládnete a byla jsi chápající, tím více on říkal ne. Alespoň to je můj názor. S tím autem, že je "jeho" se vůbec nezabývej. Když jsem byla v podobné situaci, tak můj manžel mi zrušil podpisová práva ve firmě, kterou jsme spolu založili, ale napsaná byla na něj. Byt, který jsme koupili těsně po svatbě, rovněž vydával jen za "svůj". Byla jsem jako Alenka v říši divů. Když se vše uklidnilo, tahal mne obnovit podpisové práva a přiznávám, že jsem se dost bránila, docela mi ta moje určitá "bezmoc" v práci vyhovovala, ale jemu ne. Uvedený byt je v pronájmu. A momentálně jej dává po posledním podnájemníkovi do pořádku. Chtěl jestli bych tam nešla mu pomoci uklidit. S úsměvem jsem mu vysvětlila, že přeci nebudu uklízet v bytě, který mi nepatří a více se o tom nemluvím.
Nemáš chuť na nic a nikoho. Tohle znám moc dobře. Nenuť se do ničeho. . Věř, že i tohle to, co máš nyní pocit, že je konec světa, přežiješ a asi Tě to změní. Najdeš v sobě jistotu. Jistotu v sebe sama.
Není tady
Sofi1 napsal(a):
Sisino
ono je vždy jednodušší ukazovat prstem a říkat : to Ty. Ty jsi se měla změnit ...... . Ale věřím, že někde hluboko v sobě, ví moc dobře, jak to je. Ber ho tak, že je teď jako "nemocný". Neslyší, nevidí. Čím více jsi otvírala náruč a říkala, že to nějak zvládnete a byla jsi chápající, tím více on říkal ne. Alespoň to je můj názor. S tím autem, že je "jeho" se vůbec nezabývej. Když jsem byla v podobné situaci, tak můj manžel mi zrušil podpisová práva ve firmě, kterou jsme spolu založili, ale napsaná byla na něj. Byt, který jsme koupili těsně po svatbě, rovněž vydával jen za "svůj". Byla jsem jako Alenka v říši divů. Když se vše uklidnilo, tahal mne obnovit podpisové práva a přiznávám, že jsem se dost bránila, docela mi ta moje určitá "bezmoc" v práci vyhovovala, ale jemu ne. Uvedený byt je v pronájmu. A momentálně jej dává po posledním podnájemníkovi do pořádku. Chtěl jestli bych tam nešla mu pomoci uklidit. S úsměvem jsem mu vysvětlila, že přeci nebudu uklízet v bytě, který mi nepatří a více se o tom nemluvím.
Nemáš chuť na nic a nikoho. Tohle znám moc dobře. Nenuť se do ničeho. . Věř, že i tohle to, co máš nyní pocit, že je konec světa, přežiješ a asi Tě to změní. Najdeš v sobě jistotu. Jistotu v sebe sama.
Byla bych ráda, kdyby mě to i změnilo,jsem od přírody důvěřivá a nikdy mě nenapadne, že by mi někdo měl lhát, když já to nedělám.Jen mě dost vadí, že je na mě vůastně naštvaný a já mu nic nedělám, on odešel, všechno odstřihl.Já ho neobtěžuji, nevolám, nepíšu,nevyhledávám ho.A stále mu něco vadí. Myslím, že je to našeptávání do jeho ouška od jeho slečínky.Asi ona nemůže pochopit, že nedělám scény a nemstím se. Jako to dělala ona mě před rokem.
Není tady
pomněnka napsal(a):
Fakt Sisi, neblbni..... chce tě jen udělat zodpovědnou za jeho selhání. No tak to nevyšlo, no. Svět se nezboří! Ale ty jsi si vědomá toho, žes všechno dělala jak nejlíp jsi uměla, tak proč si sypat popel na hlavu. Copak si nepřeješ mít chlapa takového, který tě bude mít rád i pro tvoje chyby? Protože i s těma chybama to budeš jen ty a nikdo jiný. Protože takový originál jsi opravdu jenom ty. Tak se seber a měj se ráda , netrap se tím co ti nepřísluší.
Chtěla bych takového muže.Já toho svého milovala i s těma jeho chybama, prostě jsem věděla. že potřebuje volnost, koníčky, ale nemyslela jsem si, že nebude spokojený, když ho neomezuji. Ale to už stejně nevyřeším.
Není tady
A stále mu něco vadí.
A víš co? Právě tvůj klid vůči němu a jeho chování. To je totéž, jako když ti tvrdí, že ses měla "chovat jinak a líp". Vždyť je tak sladké svalit "vinu" na druhého a z vlastního prů.eru vyjít čistý jako lilie a s možností říkat (někdy i sám sobě), že s tou ženskou nešlo vydržet.
Není tady
helena napsal(a):
A stále mu něco vadí.
A víš co? Právě tvůj klid vůči němu a jeho chování. To je totéž, jako když ti tvrdí, že ses měla "chovat jinak a líp". Vždyť je tak sladké svalit "vinu" na druhého a z vlastního prů.eru vyjít čistý jako lilie a s možností říkat (někdy i sám sobě), že s tou ženskou nešlo vydržet.
Myslím,že by ho více těšilo, kdybych dělala scény, vypisovala mu, volala, fňukala nebo nadávala. Ale já se snažím zapomenout, tak nepíšu,nevolám,vyhýbám se mu. Jinak to ani neumím. Potkala jsem známou a ta zná tu jeho milenku. Říkala mě, že je v šoku, že se to před pár dny dověděla, že ode mě odešel. Je to její spolužačka. Prej mu pořád volala, tahala ho k sobě, brečela, dokonce si vymyslela i že je těhotná a můj M jí prý celou dobu říkal, že mě neopustí. A tak dlouho otravovala, až to udělal. Radši mě to neměla ani říkat. Je mě z toho na nic.
Není tady
sisina napsal(a):
helena napsal(a):
A stále mu něco vadí.
A víš co? Právě tvůj klid vůči němu a jeho chování. To je totéž, jako když ti tvrdí, že ses měla "chovat jinak a líp". Vždyť je tak sladké svalit "vinu" na druhého a z vlastního prů.eru vyjít čistý jako lilie a s možností říkat (někdy i sám sobě), že s tou ženskou nešlo vydržet.Myslím,že by ho více těšilo, kdybych dělala scény, vypisovala mu, volala, fňukala nebo nadávala. Ale já se snažím zapomenout, tak nepíšu,nevolám,vyhýbám se mu. Jinak to ani neumím. Potkala jsem známou a ta zná tu jeho milenku. Říkala mě, že je v šoku, že se to před pár dny dověděla, že ode mě odešel. Je to její spolužačka. Prej mu pořád volala, tahala ho k sobě, brečela, dokonce si vymyslela i že je těhotná a můj M jí prý celou dobu říkal, že mě neopustí. A tak dlouho otravovala, až to udělal. Radši mě to neměla ani říkat. Je mě z toho na nic.
Vykašli se na to, nic není nikdy tak, jak vypadá, stejně úplně přesně , jak co kde a kdy bylo se nedozvíš a hlavně je to jedno. Čím méně budeš vědět, tím lépe.
Byl-li "uhnán" (což bych vyrozuměla ze zprávy známé) nebo nebyl, nic to nemění. Je zodpovědný tak jako tak. Už ho neřeš. Svoje myšlenky věnuj něčemu pěknému a příjemnému...
Není tady
Ráda bych, ale stále se mi myšlenky k němu vrací. Moc se snažím na něho nemyslet, ale myslím na něj i když spím. Už aby to přešlo. Kdyby mi aspoň každý o něm nepovídal, kdo mě potká. Včera ho viděl i můj nejstarší syn, hned mě to hlásil a už mě bylo zase špatně. Malý se na něho ptá, zase připomínka. Nejde se tomu vyhnout.Skouším si ho nějak sprotivit, abych se třeba na něj zlobila a bylo to lepší.Ani to mi nejde. Jen mě je to všechno líto, jak to dopadlo.Takové bolavé prázdno.
Byla dnes za mnou v praci tchyne,je z toho pořád špatná,možná stejně jako já. Že kdybych potřebovala s něčím pomoct třeba i zajet na velký nákup, tak mám zavolat. A že prej jednou bude synáček litovat, co mě a dětem provedl. Ale bohužel pro nás už to bude pozdě, pokud se to někdy stane.
Upravil(a) sisina (2. 4. 2010 16:20)
Není tady
Sisi, to je dobře, že Tě chce tchýně podporovat.
Není tady
sisina napsal(a):
Byla bych ráda, kdyby mě to i změnilo,jsem od přírody důvěřivá a nikdy mě nenapadne, že by mi někdo měl lhát, když já to nedělám.Jen mě dost vadí, že je na mě vůastně naštvaný a já mu nic nedělám, on odešel, všechno odstřihl.Já ho neobtěžuji, nevolám, nepíšu,nevyhledávám ho.A stále mu něco vadí. Myslím, že je to našeptávání do jeho ouška od jeho slečínky.Asi ona nemůže pochopit, že nedělám scény a nemstím se. Jako to dělala ona mě před rokem.
Mylsím, že s týmto slečna nemusí mať nič spoločné... Je to jeho blbý pocit sám zo seba, ktorý si takto kompenzuje.
Není tady
Včera jsem tedy byla s kamarádkama na večírku.Vůbec jsem se tam necítila dobře,neodreagovala jsem se.Spíš bych řekla, že mě bylo hůř. Vadilo mě,jak se snažily mě stále udělat náladu :"usmívej se, pojď tančit, nemysli na něho," Bylo to horší jako kdyby si mě nevšímaly. Šla jsem brzy domů. Dnes je mě zle po psychické stránce.Je to tím, že jsem od 13h doma z práce a tady to na mě doma padá. Velké děti jsou u táty, malý je doma. Už jsem domluvila na večer kamarádku, aby přišla, nebo cítím, že večer bude ještě horší, když tu budu sama. Vůbec nejsem schopná nic uvařit, uklidit na Velikonoce, někde bych nejradši zalezla a vzbudila se za rok.Tak mě přepadá pocit, že můj život nemá ani žádný smysl. Takové dětství, co jsem mým dětem zařídila. Je to neštěstí. Nezaslouží si to, aby měly tátu pryč a mámu ,která není schopná fungovat, jen brečí a nezvládá ani domácnost. Budou mě za to nenávidět. Proč nejsem silnější, jsem z toho nešťastná, jak se hroutím, neumím se vzchopit. Je to tak těžké a vůbec mě neutíká čas. Každá minuta se strašně vleče. Chodím od ničeho k ničemu, jediné cozvládám chodit do práce, to se prostě musí. Ale nejraděj bych se rozpustila, vypařila, abych už nic necítila. Kdy to přebolí? Neumím žít tento skažený život.
Čtu si od vás různé rady a povzbuzení, jak to mám zvládnout a udělat. Nejde mi to, neumím to, je toho na mě víc než jsem schopna zvládnout. Každý den zjišťuji že je to těžší a těžší jen vstát, pojíst, mluvit, chodit. Pálí mě celé tělo. Nepomůže ani kyž si stále opakuju, že mám děti, že mě potřebují. A to je strašně těžké, fungovat jako máma, když už nemůžu fungovat ani jako já sama. Mám nějaké AD, ale asi ještě nezabraly, jinak tomu už nerozumím, proč se mi to tak zhoršuje, místo toho, abych si zvykala. Škoda, že není lék na bolavé srdce , dala bych za něj cokoliv.
Možná se moc lituju, ale píšu jak se právě teť vtuto vhvíli cítím a i když vím, že musím být silná a td., nevím kde tu sílu vzít, slábnu, strácím se ve smutku a už se mi ani nechce dál být.
Vím, že jednou je člověk dole, jednou nahoře, ale já padám stále dolů a už to za chvíli bude tak dole, že budu pod zemí.
Upravil(a) sisina (3. 4. 2010 18:22)
Není tady
Sisi: Vůbec nejsem schopná nic uvařit, uklidit na Velikonoce
Sisi, podívej, spousta z nás (momentálně) manžela má a taky neuklízí.
Proč si z toho děláš hlavu? Nechce se Ti uklízet? Tak neuklízej. Nechce se Ti vařit? Probůh, tak nevař.
Do ničeho se nenuť, jestli se Ti chce ležet na posteli a brečet, tak se prostě vybreč. Nebo nedělej vůbec nic. Máš na to právo.
Nesouhlasím s Tebou, že je to neštěstí. Aby ses nedivila. Možná že kdyby s Tebou zůstal, za 5 let bys plakala do polštáře, že se nechce hnout z domu, pacholek. A možná tohle je naopak Tvoje cesta nahoru, děvče.
Denně vidím rodinu s postiženým dítětem. TO je záhul; ne to, že jeden nicotný chlap se odstěhuje.
A lék na bolavé srdce jsi Ty sama - Tvoje myšlení, jestli to nevíš. Žádná chemikálie 
Škoda že nebydlíš blízko, mám navařeno do zásoby, poskytla bych Ti svoji širokánskou postel v ložnici k odpočinku a krabici kapesníků. A pak bychom spolu stáhly flašku a pomlouvaly chlapy až do rána .
Tak se drž, holka. Bude líp.
Není tady
Tercila napsal(a):
Sisi: Vůbec nejsem schopná nic uvařit, uklidit na Velikonoce
Sisi, podívej, spousta z nás (momentálně) manžela má a taky neuklízí.
Proč si z toho děláš hlavu? Nechce se Ti uklízet? Tak neuklízej. Nechce se Ti vařit? Probůh, tak nevař.
Do ničeho se nenuť, jestli se Ti chce ležet na posteli a brečet, tak se prostě vybreč. Nebo nedělej vůbec nic. Máš na to právo.
Nesouhlasím s Tebou, že je to neštěstí. Aby ses nedivila. Možná že kdyby s Tebou zůstal, za 5 let bys plakala do polštáře, že se nechce hnout z domu, pacholek.
Denně vidím rodinu s postiženým dítětem. TO je záhul; ne to, že jeden nicotný chlap se odstěhuje.
A lék na bolavé srdce jsi Ty sama - Tvoje myšlení, jestli to nevíš. Žádná chemikálie
Škoda že nebydlíš blízko, mám navařeno do zásoby, poskytla bych Ti svoji širokánskou postel v ložnici k odpočinku a krabici kapesníků. A pak bychom spolu stáhly flašku a pomlouvaly chlapy až do rána
Tak se drž, holka. Bude líp.
Já vím že brečím jak malé děcko, a že jsou horší věci na světě.Třeba jak mi umíral mladší bratr na rakovinu a já se o něho doma celý rok starala.Ale prostě to nemůžu ovlivnit, možná mě chybí někdo blízký, plný energie, kdo by mě nakopl, sama to nějak nezvládám. To vaření, to jen kvůli dětem, zanedbávám je zbytečně. T anávštěva u tebe by se mi líbila, jen ten alkohol nepiju, tak by byl čaj.
Upravil(a) sisina (3. 4. 2010 19:01)
Není tady
Sisino,musíš si projít všemi fázemi rozchodu-šok,zloba,lítost,úleva a vyrovnání se s tím. U každého je to v jiné intenzitě a některé fáze jsou třeba přeskočeny.Záleží na povaze každého. Ty patříš nejspíš mezi velmi citlivé lidi,intenzivně prožíváš štěstí i zklamání. Myslím si,že potlačovat svojí přirozenost je hloupost.Jestli se potřebuješ vybrečet a politovat,tak to klidně udělej.Ale nic se nemá přehánět a ty si nesmíš v tomhle libovat a udržovat dlouhou dobu.Nenuť se do ničeho,ale neuzavírej se před světem,před lidmi.Neobviňuj se ze své neschopnosti,všechno je to jen dočasné.Teď je toho na tebe zkrátka strašně moc,ale nebude to trvat věčně. Řeči známých neposlouchej,zaraž je hned v počátku. Že se budeš postupně dovídat různé věci,tomu asi nezabráníš....Ale čím později,tím líp.....Zvládneš to,zvládli to jiní a máš 3 děti,které ti jsou ohromnou oporou. Když se mi rozpadalo první manželsví,byly to mé děti,které mě držely nad vodou,díky jim jsem nepropadala beznaději a zoufalství.A přitom byly malé, 9 let a 1 rok.Ale oni stály přece za to,abych se s tím vyrovnala a fungovala normálně dál.
Není tady
rejka napsal(a):
Sisino,musíš si projít všemi fázemi rozchodu-šok,zloba,lítost,úleva a vyrovnání se s tím. U každého je to v jiné intenzitě a některé fáze jsou třeba přeskočeny.Záleží na povaze každého. Ty patříš nejspíš mezi velmi citlivé lidi,intenzivně prožíváš štěstí i zklamání. Myslím si,že potlačovat svojí přirozenost je hloupost.Jestli se potřebuješ vybrečet a politovat,tak to klidně udělej.Ale nic se nemá přehánět a ty si nesmíš v tomhle libovat a udržovat dlouhou dobu.Nenuť se do ničeho,ale neuzavírej se před světem,před lidmi.Neobviňuj se ze své neschopnosti,všechno je to jen dočasné.Teď je toho na tebe zkrátka strašně moc,ale nebude to trvat věčně. Řeči známých neposlouchej,zaraž je hned v počátku. Že se budeš postupně dovídat různé věci,tomu asi nezabráníš....Ale čím později,tím líp.....Zvládneš to,zvládli to jiní a máš 3 děti,které ti jsou ohromnou oporou. Když se mi rozpadalo první manželsví,byly to mé děti,které mě držely nad vodou,díky jim jsem nepropadala beznaději a zoufalství.A přitom byly malé, 9 let a 1 rok.Ale oni stály přece za to,abych se s tím vyrovnala a fungovala normálně dál.
Jen to zvládnout a vyrovnat se s tím, momentálně mi to nejde.
Není tady
sisina napsal(a):
rejka napsal(a):
Sisino,musíš si projít všemi fázemi rozchodu-šok,zloba,lítost,úleva a vyrovnání se s tím. U každého je to v jiné intenzitě a některé fáze jsou třeba přeskočeny.Záleží na povaze každého. Ty patříš nejspíš mezi velmi citlivé lidi,intenzivně prožíváš štěstí i zklamání. Myslím si,že potlačovat svojí přirozenost je hloupost.Jestli se potřebuješ vybrečet a politovat,tak to klidně udělej.Ale nic se nemá přehánět a ty si nesmíš v tomhle libovat a udržovat dlouhou dobu.Nenuť se do ničeho,ale neuzavírej se před světem,před lidmi.Neobviňuj se ze své neschopnosti,všechno je to jen dočasné.Teď je toho na tebe zkrátka strašně moc,ale nebude to trvat věčně. Řeči známých neposlouchej,zaraž je hned v počátku. Že se budeš postupně dovídat různé věci,tomu asi nezabráníš....Ale čím později,tím líp.....Zvládneš to,zvládli to jiní a máš 3 děti,které ti jsou ohromnou oporou. Když se mi rozpadalo první manželsví,byly to mé děti,které mě držely nad vodou,díky jim jsem nepropadala beznaději a zoufalství.A přitom byly malé, 9 let a 1 rok.Ale oni stály přece za to,abych se s tím vyrovnala a fungovala normálně dál.
Jen to zvládnout a vyrovnat se s tím, momentálně mi to nejde.
Sisino,ty už to ale zvládáš!!!! Snažíš se vyrovnat se se svou situací,chodíš do práce,jsi s přáteli.....to je to zvládání. A,že se necítíš dobře? No na to je ještě brzy. I na to vyrovnání se. Zatím situace stále probíhá,takže na sebe nepospíchej.Postupně řešíš to co přichází,ještě jsi ohromena tím co se stalo,je to pro tebe chaos,je jasný,že se cítíš tak jak se cítíš...
Není tady
sisina napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
sisino,
řekla bych, že ty jsi moc "hodná holka".
Přebíráš na sebe automaticky maximum povinností, i ty, které patří muži, a tak mu pak zbude fůra času, aby své chlapáctví realizoval jinde....
Přemýšlej nad tím, proč to vlastně děláš? Proč chceš být ta hodná holka, která všechno sama zvládne? Tam je ta chyba, kterou děláš... Ubližuješ tak především sama sobě a to hodně.protože kdybych to nedělala já, tak to nedělá nikdo.Byl by nepořádek v účtech,nebylo by nakoupeno, malý by nebyl vyzvednutý ze školky. Nějak ho tyto věci nezajímaly a když jsem někdy chtěla aby mě pomohl tak neměl čas. Nebo se mu nechtělo.
Sisi, jak je???
Doufám, že to zvládneš. je to prostě hajzlík a jím i zůstane. Přečetla jsem to vše skoro co jsi tu napsala a vlastně jsi se o vše starala sama. Do domácnosti prakticky neprispíval a 5 tis taky není žádná sláva na 5-tičlneou rodinu. A ty jsi platila nájem takže to je defacto 1:1 a hůře na tom jsi ty. Vlastně jste ani jako rodina nežili.
Viz ted odstavec jak cituji.... " se mu nechtělo" .... a je ještě línej. Tak co s ním....? Nic z něho nemáš a vysportovanej chlapíků a ještě s mozkem Ti jsou. Věř mi..
Není tady
Kerrin napsal(a):
sisina napsal(a):
Pandorraa napsal(a):
sisino,
řekla bych, že ty jsi moc "hodná holka".
Přebíráš na sebe automaticky maximum povinností, i ty, které patří muži, a tak mu pak zbude fůra času, aby své chlapáctví realizoval jinde....
Přemýšlej nad tím, proč to vlastně děláš? Proč chceš být ta hodná holka, která všechno sama zvládne? Tam je ta chyba, kterou děláš... Ubližuješ tak především sama sobě a to hodně.protože kdybych to nedělala já, tak to nedělá nikdo.Byl by nepořádek v účtech,nebylo by nakoupeno, malý by nebyl vyzvednutý ze školky. Nějak ho tyto věci nezajímaly a když jsem někdy chtěla aby mě pomohl tak neměl čas. Nebo se mu nechtělo.
Sisi, jak je???
Doufám, že to zvládneš. je to prostě hajzlík a jím i zůstane. Přečetla jsem to vše skoro co jsi tu napsala a vlastně jsi se o vše starala sama. Do domácnosti prakticky neprispíval a 5 tis taky není žádná sláva na 5-tičlneou rodinu. A ty jsi platila nájem takže to je defacto 1:1 a hůře na tom jsi ty. Vlastně jste ani jako rodina nežili.
Viz ted odstavec jak cituji.... " se mu nechtělo" .... a je ještě línej. Tak co s ním....? Nic z něho nemáš a vysportovanej chlapíků a ještě s mozkem Ti jsou. Věř mi..
No dnes mě bylo docela zle.po 14 ti dnech mlčení mi M napsal sms, že si přijde pro malého a večer ho vrátí.Bylo mě úplně špatně ,když mě od něj ta sms pípla. Ještě že přišel švagr a malého mu předal a tak jsem ho nemusela vidět. Asi bych se před nim rozbrečela a to nechci. Pak jsem se švagrem jela k nim domů a počkala tam až se vrátí starši děti.Vadí mi, když jsem sama doma. Takže jsme se s M nepotkali. Bojím se toho jak se s nim uvidim nejradši bych ho uz v životě nepotkala. Strašně se toho setkání bojím, hrozně mi chybí i když to asi málo kdo chápe, ale opravdu ho mám moc ráda, ale musím se naučit bez jeho přítomnosti žít a to mi zatím moc nejde.Bojím se, že když ho uvidím, tak mi bude ještě větší smutno a začnu na něho víc myslet.
Není tady
Ale no tááák,....
Přesně jak to někdo psal, asi je potřeba si projít všemi fázemi, málokdo to umí jinak. I ten smutek tam asi patří.
Ale Sisi , uvědom si, že je to jen tvé rozhodnutí, jak se budeš cítit. Určitě jde myšlenky zvládnout. Postupně, pomalu, ale jde..Já jsem si kdysi řekla (když jsem měla tyto smutky..), že nebudu brečet ráno, protože si hned rozmažu oči, a tak jsem si řekla, že budu bulit JEN od 19ti do 20ti hod denně. ..No a vidíš, přišla 19tá večer a mně se nechtělo , no a pak už byly zprávy v TV...a tak uběhnul jeden den....atakdál...
Není tady
Wiki napsal(a):
Ale no tááák,....
Přesně jak to někdo psal, asi je potřeba si projít všemi fázemi, málokdo to umí jinak. I ten smutek tam asi patří.
Ale Sisi , uvědom si, že je to jen tvé rozhodnutí, jak se budeš cítit. Určitě jde myšlenky zvládnout. Postupně, pomalu, ale jde..Já jsem si kdysi řekla (když jsem měla tyto smutky..), že nebudu brečet ráno, protože si hned rozmažu oči,
Tak já si oči pro jistotu už nemaluju,pláče mi to samo, kdy se tomu chce. Většinnou když se to nejmíň hodí. Už mě nebaví se ani česat,hodím vlasy do culíku a jdu. A to co mám na sobě to už vůbec neřeším. Nějak mám chuť vypadat strašně, nechce se mi strojit ani upravovat. Kámošky jsou z toho zděšené. Ale opravdu se mě nechce vypadat dobře,tak jak se cítím, tak i vypadám. No děs. Cítím se strašně, vypadám strašně a líp se cítit neumím. Třeba to přejde.
Upravil(a) sisina (6. 4. 2010 17:19)
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.