Zklamaná napsal(a):

majkafa napsal(a):

Krémičky, šperčíčky, hadříčky - Tercilo, muselas někdy počítat každou korunu?
Seznamka - slyšelas někdy slovo láska?
Vyjít si s přáteli, při třech dětech, o které se stará sisina sama, z toho jedno velmi malé, a v jejím duševním rozpoložení, nu, tady nemáš zase smysl pro realitu ty. Žiješ v jiném světě, šperčíčku.

Nepochopila jsi, jak to Terci myslela - ostatně, pak to dál vysvětlila pro ty, kdo to prostě nechápou - je zajímavě, že mě také krémy, šperky, hadry nic neříkají a určitě jsem neviděla v Tercilině psaní nic, co by mě donutilo napsat to, co ty. Seznamka - kdyby si dobře četla, Tercila nenapsala nic o lásce přes seznamku - ale o najití si kamarádů (kamarádek). Naopak, řekla bych, že Tercila má smysl vidět realitu v tom nejsyrovějším stavu (Víly, čarodějky, bohyně, všeobjímající láska, nereálno, a pak pád na hu*bu) Jo, na hu*bu může padnout každý, jenže ti, co vidí trealitu syrově se dokáží rychleji sebrat. Nikdo nežije v jiném světě - všichni jsme tady, na tomto světě - jenže někdo ho umí brát tak, jak přichází a někdo prostě potřebuje berličky jakéhokoliv druhu - a přesně podle toho, co nám vyhovuje lépe, podle toho vypadají naše činy, smýšlení, skutky a odměny - a někdy i v negativním smyslu.

Sisino - mě osobně v tomto rozpoložení (a taky malé dítě) pomohla paradoxně práce a koníček. Nemyslím nějaké ty keramické kurzy, pletení košíčků, tanečky .... ale práce (domácnost ani náhodou), přemýšlení, vydělávání peněz (mmch. přemýšlení je nejlépe placená práce)

Koníček jsme měli společný, nemůžu tam chodit cvičit, je tam každý den a i kdybych ho tam nepotkala tak mě to připomíná jen to místo naše společné chvíle. Z práce chodím každý den v 18h večer, víc už bych ani pracovat myslím nemohla. Ale vím, že to časem přejde, tak se snažím vydržet.

Ahoj Sisino,už včera jsem si přečetla tvůj "příběh". Chtěla jsem zareagovat hned,ale bylo mi z toho docela smutno a nevěděla jsem jak začít a jak pak pokračovat.Dostala jsi tu spoustu dobře myšlených rad i povzbuzení,ale nakonec si tím vším stejně musíš projít sama.Držet nad vodou tě budou tvé děti a třeba i vědomí,že tohle ( více méně stejné) si prožila většina tady z nás. Jestli jsem dobře pochopila,tak ty si zažíváš třetí rozpad partnerství. Co měli ti muži společného? Nad tím se zamysli při dalším výběru partnera. Teď se ale soustřeď na sebe.Vyřvi se,vybreč,vynadávej ze svých pocitů,ze svého zklamání,ale nedovol zabřednout do depresí.Každý jsme jinak silný a jinak reagujeme na zátěžové situace.Nevidím nic špatného na tom,když ke zvládnutí svého stavu si vezmeš na pomoc antidepresiva předepsané psychiatrem. Když mi zemřel taťka,také jsem se s tím neuměla sama vyrovnat.Bojovala jsem sama se sebou,se svými pocity tak dlouho až se mi rozjely šílené úzkosti. Nakonec jsem to konzultovala s psychologem a ten mi doporučil psychiatra. Styděla jsem se za svou slabost,ale poslechla jsem.Bylo to rozumné řešení a správné,během půl roku jsem se dostala opět tam,kde jsem byla.Když si s tím neumíš poprat sama,tak si řekni o pomoc. Nestraň se lidí,neuzavírej se do sebe,nenech se tou bolestí sžírat. Dělej to co je ti příjemné a co ti pomáhá.Nebuď masochistická,nevyvolávej si vzpomínky objímáním jeho triček,všechny jeho věci z bytu odstraň. Dívej se do budoucnosti,nevracej se zpět.....moc ti držím palce.

Já jsem se rok a půl nedívala na žádné fotky. Žádné oblečení jsem doma naštěstí neměla, odstěhoval si ho. Snažila jsem se vyhýbat všemu v souvislosti s BM, co by mi ubližovalo. Fotky, předměty, které byly vzpomínkami, ... Pomohl mi až prodej domu a přestěhování se do bytu, kde můj BM nikdy nebyl. Ale takovou možnost nemá každý.

sisino, zakaž si týrat se víc, než je nezbytně nutné. Snaž se moc nepřemýšlet, co bylo špatně a co mělo být jinak. Stejně nic nevymyslíš.

rejka napsal(a):

Ahoj Sisino,už včera jsem si přečetla tvůj "příběh". Chtěla jsem zareagovat hned,ale bylo mi z toho docela smutno a nevěděla jsem jak začít a jak pak pokračovat.Dostala jsi tu spoustu dobře myšlených rad i povzbuzení,ale nakonec si tím vším stejně musíš projít sama.Držet nad vodou tě budou tvé děti a třeba i vědomí,že tohle ( více méně stejné) si prožila většina tady z nás. Jestli jsem dobře pochopila,tak ty si zažíváš třetí rozpad partnerství. Co měli ti muži společného? Nad tím se zamysli při dalším výběru partnera. Teď se ale soustřeď na sebe.Vyřvi se,vybreč,vynadávej ze svých pocitů,ze svého zklamání,ale nedovol zabřednout do depresí.Každý jsme jinak silný a jinak reagujeme na zátěžové situace.Nevidím nic špatného na tom,když ke zvládnutí svého stavu si vezmeš na pomoc antidepresiva předepsané psychiatrem. Když mi zemřel taťka,také jsem se s tím neuměla sama vyrovnat.Bojovala jsem sama se sebou,se svými pocity tak dlouho až se mi rozjely šílené úzkosti. Nakonec jsem to konzultovala s psychologem a ten mi doporučil psychiatra. Styděla jsem se za svou slabost,ale poslechla jsem.Bylo to rozumné řešení a správné,během půl roku jsem se dostala opět tam,kde jsem byla.Když si s tím neumíš poprat sama,tak si řekni o pomoc. Nestraň se lidí,neuzavírej se do sebe,nenech se tou bolestí sžírat. Dělej to co je ti příjemné a co ti pomáhá.Nebuď masochistická,nevyvolávej si vzpomínky objímáním jeho triček,všechny jeho věci z bytu odstraň. Dívej se do budoucnosti,nevracej se zpět.....moc ti držím palce.

Abych pravdu řekla, tak jsem si ani jednoho partnera nevybrala já sama. Ten první často flámoval, často se opíjel, odstěhoval se semnou daleko od města k jeho rodičům,nechtěně jsem otěhotněla. Nemohla jsem si tam zvyknout, stále jsem byla sama a jen čekala kdy přijde.Když se opil, byl hrubý, žárlil.Bylo mě 19.Toho druhého jsem velmi milovala i po našem rozchodu.Pracovitý,milý, trochu chladný,rodina byla pro něho dost důležitá, ale zase jsme bydleli v domě jeho rodičů.Byl tam i větší majetek, jeho matka vládla pevnou rukou.Poslouchal ji na slovo, neměla mě vůbec ráda.Nemohla jsem tam už vydržet,šikanovala mě a on se na to jen díval.Nikdy nebyl na mé straně.Já jsem mlčela, nemělo cenu se jí vzpouzet, pak jsem jen v klidu odešla a čekala jsem, jestli mu to dojde a odstěhuje se od mámy. Je tam s ní dodnes. A tohodle M jsem nechtěla, zdál se mi frajírek, moc divoký a mladý. Ale půl roku za mnou chodil a dvořil se až mě udolal.Trvalo mě tak rok, než jsem zjistila,že ho miluji.Mezi tím mě prokládal milenkama, prej nechápe, proč nemůže mít kamarádky a já to nechtěla vědět, když jsem něco zjistila a to vždy náhodou, tak mě uměl přesvědčit a ukecat. Prostě mě úplně ovládal. a já mu ráda věřila, že mě miluje, protože jsem ho taky milovala a ještě miluju.

Upravil(a) sisina (29. 3. 2010 11:03)

Sisi...drž se. Máš kolem sebe spoustu lidí, kteří tě mají rádi a pro které jsi důležitá. Na M se z vysoka vybodni....jako by nebyl. Nepřemýšlej nad tím co bude říkat, co ti bude vyčítat, jak se bude tvářit. To je jeho problém a ne tvůj

Posílám spoustu síly, pohlazení a jeden usměv v dnešním sluníčkovém dnu.

Sisina: A tak s tím nechci prostě přijít první, abych to zase od něj neslyšela

A proč Ti na tom záleží, co "takový" řekne? Jemu na Tobě záleží?

Fanny5 napsal(a):

sisina napsal(a):

Ale mám prej začít jednat a konečně počítat, abych nevyšla z manželství bez koruny.Nechce se mi do toho, protože to je jedna z věcí, kterou mě stále M vyčítal, že jen myslím na peníze. A tak s tím nechci prostě přijít první, abych to zase od něj neslyšela.

Takhle se mu pěkně daří v tobě vyvolat pocit, že jsi špatná, když myslíš na peníze. Pěkně si tě uzemní, abys po něm nic nechtěla. A má tě tam, kde tě (ohledně majetku a peněz) chtěl mít. A ty mu to baštíš. Kašli na to, co ti navykládal o tobě samé. Vždyť ty sama dobře víš, jaká jsi.

Asi máš pravdu,pořád na něj beru nějaké ohledy. Dnes jsem nějaká unavená,chce se mi spát, ale v noci se moc nevyspím, stále se budím. Už mám napsané AD, tak to snad bude lepší.Kdyby aspoň nebyly ty Velikonoce,nevím ani co mám o těch svátcích dělat.Pan doktor psychiatr mě dnes řekl, že by bylo dobré, aby se M něco podobného v životě taky stalo,aby zažil na vlastní kůži, jaká je to bolest, když někdo tak s druhým zachází. Byla jsem dost překvapená, tohle slyšet od profíka.

Upravil(a) sisina (30. 3. 2010 10:19)

Sisi, a nemáš možnost vypadnout s dětmi z bytu a jet někam na výlet a domů se vracet jen přespat? Nebo ke kamarádce na chatu? Změnit prostředí, užít si přírodu a tak. Doma na tebe zřejmě všechno padá....

sisina napsal(a):

werena30 napsal(a):

Zuzi, ženská vydrží .víc než člověk,jak říká má kamarádka .
Sisi,takový věci,že už ho jako nikdy nevezmeš zpátky neříkej . . .obzvlášť pokud tě to bolí.
Spíš si řekni, jsem tak skvělá ženská,že už nejspíš nebudu mít zapotřebí, vzít ho zpátky.
Jestli ti vadí se s ním vídat,tak se domluv,že jeden den hlídá děti on a druhý ty a každý druhý den někam vyraž.

Včera přivedl malého,nedokázala jsem se s ním potkat. Předal ho dceři mezi dveřma. Viděla jsem ho jen přez okno a celou noc a celé ráno je mi zle .Bohužel dnes musím být v práci. Dala jsem si prášek na uklidnění, protože mě pálí celé tělo,mám sevřený žaludek a stále mě tečou slzy ale nějak mě ten prášek nezabírá. Vyraziot nikam ani nechci ani se mi nechce,nemám na to sílu,myšlenky,nejradši bych usnula a spala a spala a vzbudila se v lepším životě. Jenže to nejde.Dnes se mě malý ptal, kde je tatínek,řekla jsem mu že nevím a už se neptal. Je to stejné jako ten minulý rok.Ale o to horší, že už jeho odchod je definitivní, je rozhodnutý, to už poznám, vůbec spolu ani nekomunikujem. Už když řekl, že chce žít s ní, jsem věděla, že jsem prohrála. Dcerka mě ještě včera večer říkala, maminko, proč mu nevezmeš klíče od bytu? Ty dvě starší děti ho už doma vůbec nechtějí. Nemají ho rádi, nevím proč, asi za to, jak se kvůli němu trápím.

prohrála?!

Tercila napsal(a):

Majkafo, při podnikání jsem zažila i milionové problémy, taky jsem hodně nocí nespala starostmi. A šlo to bez prášků. Zdaleka si nežiju kontinuálně jen ve vatě.
A jsou různé levné věci, které udělají ženské radost, to mi nepovídej - taky nekupuji jen značkové zboží. Chtěla jsem Sisinu navést na jinou hladinu než tu slzičkovou. Když se chce, dá se udělat všecko možné. Rozhodně něco lepšího, než do sebe cpát prášky kvůli chlapovi, který ji neumí a nechce ocenit. Zrovna kvůli takovému bych si zdraví tedy nekazila. Lásku do toho nepleť, ta jednostranná je zrovna Sisině k ničemu.
A realitu, jak jistě víš, si tvoříme jedině my sami.

Ja som proti ZBYTOČNÉMU pchaniu sa práškami, ale v živote sú situácie, keď to inak už asi veľmi nejde - a  predpokladám, že na zapálený slepák by si tiež neordinovala krémy a šperčíčky...? Keď má niekto regulérnu depresiu, tak má proste diagnózu a mal by ju liečiť. Nie nutne až doživotne, ale môže to byť beh na dlhú trať.

Selima napsal(a):

sisina napsal(a):

Kuřátko napsal(a):

Sisi...drž se. Máš kolem sebe spoustu lidí, kteří tě mají rádi a pro které jsi důležitá. Na M se z vysoka vybodni....jako by nebyl. Nepřemýšlej nad tím co bude říkat, co ti bude vyčítat, jak se bude tvářit. To je jeho problém a ne tvůj

Posílám spoustu síly, pohlazení a jeden usměv v dnešním sluníčkovém dnu.

Moc děkuji. Snažím se vůbec na něj nemyslet, docela mě to jde. Je to o hodně lepší než minulý rok. Ale každý se mě na něj ptá, žijem na malém městě a všichni nás znají. To je dost těžké se pak udržet. I proto se radši lidem trochu vyhýbám. Oni to ještě neví, vědí to jen ti nejbližší.

Ľudia si zvyknú... Ja som teda zmenila dosť koníčky a aj známych po rozchode s bývalým(boli sme z jednej partie a mali sme veľa spoločných známych), ale bola to zároveň šanca vyskúšať nové veci a zoznámiť sa s novými ľuďmi - proste začať nový život. Neviem, či lepší alebo horší ako ten predtým, ale skrátka INÝ.

Taky jsem přestala chodit tam,kde jsme chodili spolu cvičit,on tam chodí dál.Včera mě kluci z fitka řekli, že M viděli s tou jeho jak si nakupovali v hypermarketu,jako by byli manželé několik let.Už s ní chodí tak veřejně i na nákupy,a chová se jako bych já a děti vůbec nebyli.
Nechce se mi chodit cvičit jinde,nechce se mi chodit nikde,nebaví mě momentálně nic, jen funguju jak stroj.Ráno vstát, obstarat děti, do práce, potom domů,před tím něco nakoupit,jezdím autobusem sem a tam.Jediné co se mě ozval za tu dobu, je že mě napsal sms, že jsem mu pokazila auto. Přitom je to i moje auto.A od jeho odchodu jsem  ho ani neviděla. Jen žasnu, jak se po jejím boku mění. Je to 10dnů, co jsme byli spolu a normálně se bavili a žili v jednom bytě a ze dne na den se chová jako by mě nenáviděl. Je mi z toho smutno.Chtěla bych to pochopit.

Upravil(a) sisina (1. 4. 2010 10:52)

Kdybych dělala to a ono jinak, nebo řekla jinak, nebo přistoupila víc na jeho požadavky,třeba by to nedopadlo takhle.... Jen mě vrtá hlavou, proč mě řekl, že jsi představoval, že se budu k němu chovat jinak, líp?
Kdybys dělal to a ono jinak, zas by to bylo špatně. Všimni si, že on ti konkrétně neřekne, co se mu nelíbí - pod "jinak a líp" může myslet cokoliv.
a zatím se choval jako kdybych mohla za to, že měl jinou
No jistě - byla jsi svědkem jeho selhání - to se nodpouští.