29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Strach a neistota sú a budú, ale budú aj príjemnejšie veci... a časom budú prevažovať.
Držím päste.
Není tady
Zuzi777a napsal(a):
Většinou člověka nakopne nějaká banální , zdánlivě nesmyslná pobídka. U mě to bylo tehdy to, že jsem viděla v autě před sebou jet šťastnou rodinku, která měla vejce za zadním sklem- v takových těch proložkách. Dvě děti, které se mydlily plyšáky , pes slintal z okýnka.... A když jsem je předjížděla ti dva se ve předu smáli jak cvoci( táta s mámou)....
te´d si mi připoměla můj také dávnější nakopávací pocit - můj byl ten, když jsem jela třeba v zimě večer autem a viděla jsem ty rozsvícené okna v domech, za záslonama se míhaly postavy a normálně jsem z nich cítila teplo, teplo domova, jaké jsem si také přávala. A pak takový vnitřní blbý pocit, že se vracím tam, čemu nemůžu říkat domov a kde je chadno a zima. Začala jsem makat na tom, abych ten chlad vyměnila za hřejivé teplo. Na vytvoření něčeho úplně nového.
Není tady
werena30 napsal(a):
Už jsem odešla. . .mám trochu strach,co bude,ale jinak je mi dobře.
Pověstná poslední kapka (to vyjádření o problému s pocity, s kterými prý ten tvůj nemá co do činění?), kterým přetekl džbán?
Není tady
Jo jo znám,z minulého vztahu. Tam nehrála roli nevěra ale alkohol. K čáře přes kterou vlak nejede jsem šla téměř 3 roky. Dceru tenkrát porazilo auto,a ten muj dobrák místo aby mazal domu tak se šel tradičně opít a zajuchat na diskotéku. Pak mi najednou bylo vše jasný a nakonec jsem si nadávala že jsem to neudělala už dávno. Je to už 8 let a dodnes nelituji. Rozvedla bych se zas.
Wereno jak dlouho jste po vašem "karambolu"?
Není tady
Zklamaná napsal(a):
werena30 napsal(a):
Už jsem odešla. . .mám trochu strach,co bude,ale jinak je mi dobře.
Pověstná poslední kapka (to vyjádření o problému s pocity, s kterými prý ten tvůj nemá co do činění?), kterým přetekl džbán?
Ne. musela jsem si ublížit ještě daleko víc, než jsem pochopila,že takhle už žít nemůžu.
Není tady
sasasa napsal(a):
Wereno jak dlouho jste po vašem "karambolu"?
Rok a půl
Není tady
Ze všeho nejradši bych řvala....strašně nahlas...nevím co, ale vykřičet se. Asi jsem srab a tak aspoň mydlím klávesnici, která za nic nemůže. Přes slzy nevidím... Přes tři měsíce se doma snažím vytvářet harmonii, spolknu všechno, co mi dříve přišlo "nepřekročitelné". Máme za sebou takřka idylickou dovolenou. Přesto tam vzadu cítím, že to není ono...ani z jeho strany. Přesto jsem milionkrát denně sama sebe přesvědčovala, že ta druhá je pryč, že jsme k sobě zase začínali hledat cestu. AAAAAAAAAAAAAAAA. NE! Odjel s dětmi k tchyni, která bydlí ve stejném městě. Dnes zůstaly večer děti u tchyně a partner se vypařil NIKDO mne už nepřesvědčí, že není u ní, s ní...to je fuk. Bože, jako kdyby mi dal pěstí do žaludku. NECHCI, NEVĚŘÍM....už nikdy. Už nikdy se nechci takhle trápit...Asi 6x jsem přeplavala rybník....nabrečela se. Končím, holky moje, končím s ním....STRAŠLIVĚ to bolí... Nechci rozumově plánovat, já už tuhle nekomunikativní nejistotu neunesu!
Potřebuji vědět, že jsem pro někoho slunce, ne aby se schovával se svými myšlenkami, abych na ně nepřišla...
Kecy, kecy o chybějící harmonii a vřelosti. Vůbec nevím, co bych ještě mohla víc udělat... Bože, PROČ?? Proč po TOLIKA letech....
Není tady
Luc
Luc napsal(a):
Ze všeho nejradši bych řvala....strašně nahlas...nevím co, ale vykřičet se. Asi jsem srab a tak aspoň mydlím klávesnici, která za nic nemůže. Přes slzy nevidím... Přes tři měsíce se doma snažím vytvářet harmonii, spolknu všechno, co mi dříve přišlo "nepřekročitelné". Máme za sebou takřka idylickou dovolenou. Přesto tam vzadu cítím, že to není ono...ani z jeho strany. Přesto jsem milionkrát denně sama sebe přesvědčovala, že ta druhá je pryč, že jsme k sobě zase začínali hledat cestu. AAAAAAAAAAAAAAAA. NE! Odjel s dětmi k tchyni, která bydlí ve stejném městě. Dnes zůstaly večer děti u tchyně a partner se vypařil NIKDO mne už nepřesvědčí, že není u ní, s ní...to je fuk. Bože, jako kdyby mi dal pěstí do žaludku. NECHCI, NEVĚŘÍM....už nikdy. Už nikdy se nechci takhle trápit...Asi 6x jsem přeplavala rybník....nabrečela se. Končím, holky moje, končím s ním....STRAŠLIVĚ to bolí... Nechci rozumově plánovat, já už tuhle nekomunikativní nejistotu neunesu!
Potřebuji vědět, že jsem pro někoho slunce, ne aby se schovával se svými myšlenkami, abych na ně nepřišla...
Kecy, kecy o chybějící harmonii a vřelosti. Vůbec nevím, co bych ještě mohla víc udělat... Bože, PROČ?? Proč po TOLIKA letech....
Luc, klídek....
Pokud jak píšeš : Přes tři měsíce se doma snažím vytvářet harmonii, spolknu všechno, co mi dříve přišlo "nepřekročitelné"
Je tam chyba. OBROVSKÁ . Tu harmonii by měli tvořit oba. Sama to zvládnout nemůžeš.
Pokud ti partner dává opakovaně pocítit samotu je na čase si promluvit. Pokud je na mluvení pozdě, nebo jen jeden- je asi čas to pomalu sbalit.. Každopádně- to že je pryč ještě opravdu nemusí znamenat , že je S NÍ. Může být opravdu někde sám, s kamarádem.... Proč jsi si tak moc jistá, že to nemůže být nevinné pláchnutí do samoty?
Není tady
Dva dny, co je pryč jsme spolu telefonovali, posílali zprávy...ještě v poledne. Ani zmínka, že se někam chystá. Nevěřím, že by mi kamarády zatajil, za ta léta je znám, ví, že bych slova neřekla. Zejména po tom všem. JSEM si jistá, tak strašně...Zvracela bych bezmocí a zoufalstvím. NECHCI žít vedle někoho, kdo má to své "Slunce" jinde a trne, abych na něj nepřišla. Nidky jsem nežárlila, ale pokud žárlím teď, tak je to strašlivý pocit.
Celé odpoledne se neozval, nevím, nakolik ještě seberu sílu mu něco říci. Snažila jsem po tom, co se u nás před několika měsící stalo moc a moc mluvit. Když se podívám zpátky, tak nikdy neřekl - JE TO PRYČ. Chodili jsme kolem ní jako kolem horké kaše.
Není tady
Moc děkuji. Potřebovala jsem své pocity aspoň napsat, jinak se tu sama zblázním. Vrátí se ve čtvrtek... Nejradši bych srabácky utekla. Prostě se sbalila a zmizela. Máme dva kluky (10 a 15), ponesou to hrozně, vím to. Máme toho strašně společného, všechno to zahodil.
Moc mi pomáhalo sem za vámi chodit, sledovat osudy. Aspoň vím, že pocity jsou stejné a nejsem na vše sama... Teď si ale ve tmavém domě připadám tak strašně opuštěná... Bože, jak já bych chtěla zdrhnout....
Není tady
Luc, neutíkej. Postav se čelem. Před sebou stejně nikam neutečeš.
Ty pocity jsme měly přibližně stejné každá, kdo jsme si tím prošly.
Přejde to. Byť je to v tuto chvíli slabá útěcha, já vím.
Já se tenkrát cítila jako ten nejopuštěnější člověk na celém světě.
Přejde to. Čas je laskavý. Opravdu je, to není jen fráze.
Luc, jen tak mě napadá: Co by se stalo ,kdybys mu teď zavolala. Myslíš, že by se ti ozval?
Jen tak přemýšlím, jestli bys měla sílu mu říct , že víš, že něco není v pořádku. Že ti tvé nedůstojné postavení , do kterého tě vhání , nedovolí ve vztahu pokračovat. .... Nevím. Čekání na návrat a "řešení" .... Je to děs.
Není tady
Nezavolám, nedokážu to. Snad někde vzadu doufám, věřím, že najednou "píp" zpráva, že ....já nevím, co "ŽE"....ve 3/4 na 11 v noci. Pokud už je u tchyně, nestojím mu za sdělení, kde byl... Nebo mi to nehodlá sdělit.Přeci jen 170 km je 170 km.
Nechci jít spát, silou vůle jsem nakrmila psa...Čekám...Asi jsem nikdy nevyrostla z pohádek, když jsem šla od rybníka, tak mne napadlo, že třeba se rozjel za mnou... a bude stát auto před vraty.
Celé mé já se brání uvěřit tomu, že po 20 letech je konec...
Není tady
Nejsem stihačka, nikdy jsem ho nevyslýchala, nechtěla žádné sliby. Věřila jsem, že mrazení z každého pípnutí jeho mobilu časem přejde. Stejně se vztah slíbit nedá ...
Není tady
Nemyslím nějaké stihačkování. To by stejně k ničemu nebylo. Spíš jen přemýšlím, jestĺi by měl vůbec šanci ti něco říct. Podle mého většině mužů musíš vysvětlit polopaticky, co od nich chceš. Oni to chtějí sami vědět maximálně v období prvotní zamilovanosti. Pak už vycházejí ze zažitého- nic po mě nechce-tudíž NIC nechce....
No nic, to jsou jen mé myšlenky. Přála bych ti aby to období nejistoty a tápání brzy odešlo. Ale domnívám se, že se o to stejně budeš muset postarat sama. Pokud Tvůj muž žije v domnění že po idylické dovolence "je vše povoleno", nesepne mu, že ty to cítíš a vnímáš jinak....
Není tady
Moc jsem ho prosila, že pokud by k tomu jeho "odbočení" mimo rodinu mělo dojít znovu, aby mi to řekl. Že mi tím ublíží míň. Myslím, že jsem ho nikdy víc neprosila. Podruhé to nerozdýchám. Celé odpoledne na mne řve bezmoc, zklamání, zoufalství...Nechápu.
Nevím, jak a kolikrát bych vše lepila. Nemám sílu, chybí mi zázemí, strašně. Strašně bych chtěla, aby mně někdo upřímně objal... Ne sex, ale jistota. Tu nemám, STRAŠNĚ mi chybí pocit zázemí.
Jsem za těch několik měsíců strašně vyčerpaná, ne fyzicky, ale psychicky. K tomu všemu strach před HIV. A strach před tím, k čemu ještě dojde, až se vrátí...
Není tady
Jistotu nebudeš mít NIKDY. Je třeba přijmout tento fakt a naučit se s ním žít. Jde to. Jistotu a zázemí si můžeme dát jen my sami.
Pandorraa napsal(a):
wereno, moc ti držím palce, aby se vše v dobré - tvou spokojenost sama se sebou - obrátilo
To u mě bude hrozná dřina. Od malička mi bylo vštěpováno,že mohu i za záplavy v Číně. Zvykla jsem si všechno zkazit.
Vlastně závidím(v dobrém) manželovi,že má skvělé zázemí,že si teď nachází nové koníčky a vůbec mu ten rozchod v některých ohledech prospěl. Je takový sebejistější.
Není tady
Já vím..tyhle porogramy se hodně těžko "vypínají" a "přeprogramovávají"...
Ale podívej se na to: máš za sebeou první dobrý skutek - manža je sebejistější. Přitom bez tebe, bez tvého rozhodnutí a bez tvého konání by prostě nebyl. Nerozseknul by to.
Každý člověk může - zodpovídá jen sám z sebe, nikoliv za záplavy kdekoliv
Vyjimku tvoří jen zlý úmysl,kdy ubližuješ záměrně a prvoplánově. Jenže to se ve skutečnosti stává málokdy. Většinou si lidé ubližují z hlouposti, nevědomosti, ze strachu...
Prostě se drž a basta, však to časem zvládneš
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Já vím..tyhle porogramy se hodně těžko "vypínají" a "přeprogramovávají"...
Ale podívej se na to: máš za sebeou první dobrý skutek - manža je sebejistější. Přitom bez tebe, bez tvého rozhodnutí a bez tvého konání by prostě nebyl. Nerozseknul by to.
Mám strach,že ty programy hrozně přenáším na svou dceru.V tomhle ohledu musím nejvíc napravovat.
. . .Ale za poslední dva týdny jsem zvládla najít bydlení,přestěhovat se,zřídit si vlastní účet, vlastní telefon (dřív jsem měla smlouvu na manžela),podat si přihlášku do autoškoly,sepsat životopis a dnes první pohovor a mám z toho vážně dobrý pocit.
Tak mi držte palce,ať mi ta práce vyjde!
Není tady
Holky,hodím to do tohodle vlákna,protože sem jsem psala naposled.
Píšu po měsíci,co jsem z domu.
Řekla bych,že se mi daří dobře.Žiju teď hodně aktivně,scházím se s přáteli,už jsem sehnala i nějakou brigádu k MD,kam bych měla nastoupit v září.Manžel mi zatím platí nadstandartní alimenty.
V říjnu bych se měla vrátit zpátky do školy. Toliko věci pozitivní.
Druhá stránka věci je,že má rodina mi nijak nepomáhá (což beru- není to jejich povinnost) naopak dělají vše pro to,abych se k manželovi vrátila. Manžel mě přemlouvá,abych bydlela zpátky u něj a mě je jasné,že za půl roku mi dojde mateřská a s financemi jsem . . . no, však víte kde. Nehledě na to,že stačí,aby se manžel zasekl na tom,že nebude platit a jsem též v háji. Takže asi budu muset nechat školy a to ponesu těžce a moji rodiče to nejspíš nepřežijí .
Taky musím udat naše zvířata,protože tam,kde bydlím si je vzít nemůžu.Tohle chování jsem vždycky odsuzovala.Nějak se s tím špatně srovnávám .
Prostě mám pocit,že ze všech stan je na mě vyvíjený nějaký nátlak a já už celou situaci přestávám vidět s odstupem.
Není tady