Sisi psala: Tak já si oči pro jistotu už nemaluju,pláče mi to samo, kdy se tomu chce. Většinnou když se to nejmíň hodí. Už mě nebaví se ani česat,hodím vlasy do culíku a jdu. A to co mám na sobě to už vůbec neřeším. Nějak mám chuť vypadat strašně, nechce se mi strojit ani upravovat. Kámošky jsou z toho zděšené. Ale opravdu se mě nechce vypadat dobře,tak jak se cítím, tak i vypadám. No děs. Cítím se strašně, vypadám strašně a líp se cítit neumím. Třeba to přejde.

Milá Sisi, od začátku sleduji Vaše vlákno a je mi s Vámi smutno. Věřte ale, že odevzdat se beznaději Vás smutku a trápení nezbaví. Vy jste zapnula autopilota, aby chod domácnosti neustal, ale zároveň jste vypnula sebe sama. Svou hrdost, ženskost.... A to nesmíte. NIKDY!!! Mám více než dostatek zkušeností se situací, ve které jste teď Vy, a i já jsem se primárně soustředila na děti a práci. Zároveň jsem se ale pokoušela vstát, srovnat záda a zvednout hlavu. A začít tím, že se jako dříve pěkně upravíte, oblečete a dnem se vztyčenou hlavou proplujete je to nejsnazší, co můžete pro sebe udělat hned teď. To je pouhá mechanická rutina. Dosti bolí, ale spolu s povinnostmi pomůže ulehnout večer bez ztráty kytičky s pocitem, že jste žena, žádoucí, svébytná, nepokořená a jen a jen svá. Vnitřní rány se hojí pomalu (ty mé se nezhojily nikdy) a jejich léčení chce čas. A máte kolem sebe lidi, kteří Vás rádi podpoří. Opřete se o ně.
Buďte ráda, že od Vás manžel odešel. Dal Vám tak darem velikou šanci zavřít knihu, která vůbec nebyla dobrá a otevřít knihu novou, nepopsanou, kde budete řádky vyplňovat Vy. Sama byste sílu odejít od něj nikdy nesebrala a také by to bylo daleko složitější, takže byste se trápila do nekonečna.
Přeji Vám do dalších nezbytných kroků hodně síly a moudrosti. K

Upravil(a) Karlotina (7. 4. 2010 0:38)

rejka napsal(a):

sisina napsal(a):

Tak já si oči pro jistotu už nemaluju,pláče mi to samo, kdy se tomu chce. Většinnou když se to nejmíň hodí. Už mě nebaví se ani česat,hodím vlasy do culíku a jdu. A to co mám na sobě to už vůbec neřeším. Nějak mám chuť vypadat strašně, nechce se mi strojit ani upravovat. Kámošky jsou z toho zděšené. Ale opravdu se mě nechce vypadat dobře,tak jak se cítím, tak i vypadám. No děs. Cítím se strašně, vypadám strašně a líp se cítit neumím. Třeba to přejde.

Jasně,že to přejde,ale chce to čas. Tak jak se cítíš a vlastně i chováš,tak já to měla podobné,ale v jiné situaci.Když mi zemřel před 3 lety taťka,člověk,kterého jsem milovala pro jeho úžasnou lidskost(krom jiného).Co mě dělalo v mé bolesti dobře byla voda.Stála jsem( často i seděla) pod sprchou klidně 3/4 hodiny a s vodou do odpadu odtékala i má bolest.Jenom za svitu čajových svíček,kterých bylo v koupelně snad 20 a při hudbě ze 70-80 let.....četla jsem oblíbené dětské knížky a nosila si k tomu do postele dobrůtky,i když to normálně nedělám,vadí mi,že bych případně spala na drobkách.Dělej to co ti je příjemné a zakaž si myšlenky na něho.To prostě musíš.Odpoutávej pozornost čímkoliv.Snažit se musíš,samo to nepůjde,ale ono se to poddá...

Rejko,tak dát si do koupelny svíčky a poslouchat hudbu, tak to bych se asi smutkem rozpustila. Radši nezapínám ani rádio, nechci aby mi ani písničky připomínaly chvíle strávené s M. Mám zaplou televizi a v každém pokoji, abych měla pocit, že nejsem doma sama.Synáček se najednou začal chovat jako miminko, chce se chovat, kvůli každé hlouposti pláče, musím ho mít na klíně když s i sednu, spí se mnou v posteli.Stále se ujišťuje když jde do školky, kdo pro něho přijde a v kolik hodin.Konečně může do školky. Ještě ho čeká operace, ale tu naplánujem až budu mít změněnou práci.Trucuje,nechce se ode mě hnout. Má v sobě zmatek chuďátko. A to si klidně M na Velikonoce pro něho přijel i s tou jeho a pak je ona zase přivezla domů.Neviděla jsem je, parkovali za rohem, ale říkal mě to malý. ten chlap prostě není normální.Ze dne na den vymění ženy a ještě se za to nestydí ani před synem. A nepřemýšlí, že to dítě je z toho úplně mimo.

Právě mi řekla tchýně, že M už u nich nebydlí, takže je to tak jak mi říkal když odcházel, že od 1.4. má jiné bydlení. Už bydlí se slečnou a bude si tam tahat i malého. Tohle museli mít už dávno naplánované. Že jsem žila v domńění, že je doma vše v pořádku a on žil dva životy. Ani nevím jak se mám cítit, jen mě z toho pálí celé tělo, už ani necítím smutek, jen rezignaci, cítím se pošpiněná, naivní, že jsem mu věřila, že jsme stvořeni jeden pro druhého.  On si užívá romantiku a já se z toho budu dostávat ještě dlouhou dobu. A stále ještě se se mnou nijak neskontaktoval, že by mě dal nějaké peníze, nějak mu nedochází, že jsem jeho manželka. Nemá zájem ani co je s malým, kromě těch Velikonoc co mě oznámil sms, že si pro něj přijde a za 3 h ho přivezl zpět. A ještě ho přivezla prej teta, jak malý říkal. Je mi z toho smutno.

Sisina napsal(a):

Rejko,tak dát si do koupelny svíčky a poslouchat hudbu, tak to bych se asi smutkem rozpustila. Radši nezapínám ani rádio, nechci aby mi ani písničky připomínaly chvíle strávené s M. Mám zaplou televizi a v každém pokoji, abych měla pocit, že nejsem doma sama.Synáček se najednou začal chovat jako miminko, chce se chovat, kvůli každé hlouposti pláče, musím ho mít na klíně když s i sednu, spí se mnou v posteli.Stále se ujišťuje když jde do školky, kdo pro něho přijde a v kolik hodin.Konečně může do školky. Ještě ho čeká operace, ale tu naplánujem až budu mít změněnou práci.Trucuje,nechce se ode mě hnout. Má v sobě zmatek chuďátko. A to si klidně M na Velikonoce pro něho přijel i s tou jeho a pak je ona zase přivezla domů.Neviděla jsem je, parkovali za rohem, ale říkal mě to malý. ten chlap prostě není normální.Ze dne na den vymění ženy a ještě se za to nestydí ani před synem. A nepřemýšlí, že to dítě je z toho úplně mimo.

Tak každému dělá dobře něco jiného...dala jsem to jako příklad.Na odreagování použij cokoliv,co zabere: ruční práce,jízda na kole,procházka,knížka.Nepřemýšlej nad tím,jestli ti to náhodou nepřipomíná minulost,vnímej jen jestli ti to je příjemné.Chování malého je úplně normální.Poznal,že se něco stalo,není mimino a zaznamenal tátovu absenci,přimyká se k někomu,kdo je pro něj jistota- k tobě! Když jsem se rozvedla s otcem mých synů,ten mladší byl to samé.Stále mě musel mít na očích,v noci,když se vzbudil na čůrání šel pak rovnou do mé postele( ale usínal ve své se svými hračkami,taková byla domluva),také se stále ujišťoval,že pro něj přijdu do školky a vlastně mu to v menší míře zůstalo dodnes- 8 let po rozvodu,kdy už jsme zase rodina,vdala jsem se po druhé a s manželem si rozumí moc dobře. Tvůj syn má strach,aby nepřišel i o tebe,neumí pochopit,že je to obava zbytečná. Objímej ho,říkej mu,že ho máš ráda a je pro tebe ten nejdůležitější spolu s jeho sourozenci,že jsi šťastná,že je máš a jaké je to bohatství pro vás pro všechny.Časem mu dojde,že se není čeho bát,protože ty jsi JISTOTA. Přesto ale buď přísná a důsledná,nelituj ho, neodpouštěj, nepřehlížej a neomlouvej jeho chyby a nevhodné chování.Buď laskavá,vše mu úměrně k věku vysvětli,ale zbytečně ho nezatěžuj.Jenom ho nenech zneužívat situace.I tak malé dítě umí být vyčůrané....teda to je rad,co? Neber to jako poučování,uděláš si to podle svého,jen ti píšu svoje zkušenosti.Chování jeho otce je nevhodné.Zažila jsem něco podobného v naší rodině,kdy býv.švagrová ze dne na den odešla od mého bráchy a nastěhovala se k milenci i s jejich synem (mým synovcem).Klukovi bylo 11 a byl to pro něj takovej šok!! Nesnášel jejího nového partnera(později manžela) a  neměl (nemá )rád jejich dítě-jeho sestru.Jeden čas bydlel i u svého táty(mého bratra)ale díky jeho častým služebkám to nemohlo být nastálo.V 18 letech odešel z domova.Studuje,žije si svůj život,ale mámě nemůže odpustit,že mu rozbila rodinu a připravila ho o tátu.....Tvůj prcek je ale zatím moc malý na to,aby pochopil spoustu věcí,vysvětlí si to po svém a maglajz v tom svém srdíčku má určitě.

Rejka napsala_  Přesto ale buď přísná a důsledná,nelituj ho, neodpouštěj, nepřehlížej a neomlouvej jeho chyby a nevhodné chování.Buď laskavá,vše mu úměrně k věku vysvětli,ale zbytečně ho nezatěžuj.Jenom ho nenech zneužívat situace.I tak malé dítě umí být vyčůrané...

Víš Rejko, já si děti od malička rozmazluju ale myslím si že v únosné míře. Říkám si, že když jsem byla malá, tak jsem měla dětství na nic, bez pohlazení a obětí, nějak se snažím od mala ten cit a něžnosti v nich pěstovat. Všud ejsem s něma chodila, na všechny dětské akce, vodila je na kroužky, na hřiště, spoustu kámošek takhle dětem čas nevěnovaly, spíš se mě divily že mě to baví. I když je mezi dětma velký věkový rozdíl, od nejstaršího k nejmladšímu spíše už generační, tak se mají moc moc rádi. Někdy i toho 17ti letého pohladím a řeknu mu že ho mám moc ráda( on na to vždycky, já vím mami.), a že bych chtěla aby si z toho co se doma děje vzal poučení pro sebe do života, jak je jednoduché ublížit a nechat za sebou nešťastnou celou rodinu. Bohužel je syn dost citlivý po mě, dost se mi svěřuje, nerad vidí, jak se trápím, snaží se mi pomáhat. A to jsem ho rozmazlovala od mala, ty dva mladší také rozmazluju. Říkám si, až vyrostou, už je třeba nikdo rozmazlovat nebude, tak ať si to užijí. Ale zásadně děti nelituju a někdy si všechny myslí, že jsem přísná až moc. Protože se o ně dost bojím, takže netoleruji žádné toulání do večera po venku atd.

sisina napsal(a):

Právě mi řekla tchýně, že M už u nich nebydlí, takže je to tak jak mi říkal když odcházel, že od 1.4. má jiné bydlení. Už bydlí se slečnou a bude si tam tahat i malého. Tohle museli mít už dávno naplánované. Že jsem žila v domńění, že je doma vše v pořádku a on žil dva životy. Ani nevím jak se mám cítit, jen mě z toho pálí celé tělo, už ani necítím smutek, jen rezignaci, cítím se pošpiněná, naivní, že jsem mu věřila, že jsme stvořeni jeden pro druhého.  On si užívá romantiku a já se z toho budu dostávat ještě dlouhou dobu. A stále ještě se se mnou nijak neskontaktoval, že by mě dal nějaké peníze, nějak mu nedochází, že jsem jeho manželka. Nemá zájem ani co je s malým, kromě těch Velikonoc co mě oznámil sms, že si pro něj přijde a za 3 h ho přivezl zpět. A ještě ho přivezla prej teta, jak malý říkal. Je mi z toho smutno.

Nerieš už muža a jeho frajerku, Sisi... snaž sa riešiť to, čo môžeš zmeniť, ovplyvniť... A určite nemôže ovplyvniť minulosť, ani to, ako sa zachová tvoj muž.

Sisi,
všechny mé předřečnice mají pravdu. Soustřeď te se na děti a na to, co Vám z rodiny zůstalo - je to nepoměrně cennější než to, co z ní odpochodovalo. Snažte se dělat radost nejen dětem, ale i sobě. Čímkoli. Třeba i tabulkou čokolády, když to zabere. S tou změnou v zaměstnání jste udělala dobře. Poznáte nové lidi, prostředí a budete mít jiný rytmus. Ta trocha těžkostí s tím spojených Vám jen pomůže překlenout toto pitomé období prázdnoty a vykořenění.
Manžela a jeho mravní profil už nerozebírejte. Je to zbytečná ztráta energie a tu Vy teď budete dost potřebovat. Co dořešit ale budete muset je právní stránka celé věci. Nemůžete viset ve vzduchoprázdnu i se společným synem. Asi by Vám pomohlo, kdybyste dokázala o něm uvažovat jako o bývalém manželovi. Budu tu asi jedinná, kdo chápe, že o něm nemůžete a nechcete mluvit špatně (sama jsem toho zářným příkladem). Přeci jen nebylo mezi Vámi jen to špatné a je otcem Vašeho syna, který na svého otce bude mít vždy právo. A mluvit o něm nehezky s jeho synem by se Vám mohlo vrátit zpět. Pro něj to bude vždy jeho táta. Hm, a tu tetu by asi bylo dobré mu nějak srozumitelně vysvětlit, což by mu i mohlo pomoci pochopit, že Vy jste ta konstanta, co nikam nezmizí.
Jsem ráda, že jste si to s tou plastikou v tuto chvíli rozmyslela. Přeci jen je to invazívní zákrok do organismu a ve Vašem psychickém stavu byste se nemusela dobře hojit. Peníze si schovejte a až Vám bude dobře na duchu, udělějte si radost a nechte si vylepšit i tělo, pokud po tom i poté budete toužit. Třeba ale potkáte někoho, kdo Vás bude mít rád takovou, jakou Vás stvořila příroda a už Vám to nebude připadat tolik důležité. Nebo budete mít sama sebe raději než je tomu nyní. Kdo ví?
Jen se přimlouvám za to, abyste byla pevná a důsledná a již se od Vašeho nynějšího muže nikdy nenechala přesvědčit, že byste to tedy mohli zkusit ještě jednou. S tímto mužem už nikdy, prosím!!! Nedopusťte, aby Vás i děti deptal dál až opět zjistí, že tráva je všeude stejně zelená. Představovaly jsme si jinak, že? K

Upravil(a) Karlotina (7. 4. 2010 17:29)

sisina napsal(a):

Synáček se najednou začal chovat jako miminko, chce se chovat, kvůli každé hlouposti pláče, musím ho mít na klíně když s i sednu, spí se mnou v posteli.Stále se ujišťuje když jde do školky, kdo pro něho přijde a v kolik hodin.Konečně může do školky. Ještě ho čeká operace, ale tu naplánujem až budu mít změněnou práci.Trucuje,nechce se ode mě hnout. Má v sobě zmatek chuďátko.

Sisi, to cos napsala si přečti ještě jednou. Možná teď budu tvrdá, tak promiň, ale napsat ti to musím.

Víš čí je to chyba? ... ne jen tvého M, ale i tvá. Tvůj syn hodně vnímá vše, co se s tebou děje, jak funguješ a jak se trápíš. Takže se prosím alespoň kvůli němu seber a začni nějak "normálně" fungovat než bude průser. Než se ten malý prcek jednoho dne složí a skončí třeba na AD už takhle malinký.

Je to těžké, já vím, chce to moc moc síly. Ale ty se musíš přestat litovat, ty zbytky síly sebrat a jít.

Sisino, možná se ti bude zdát, že moje jednoduchá praktická rada ti nepomůže, ale když jsem se trápila kvůli svému manželovi, tak mi kamarádka řekla: "Zvedni bradu". Ne psychicky, ale fyzicky. Protože jsem se tehdy ploužila se sklopenou hlavou a sluníčko svítilo a mně bylo strašně zle a nemohla jsem se na nic soustředit. Tak jsem to zkusila a když jsem šla po ulici, tak jsem tu bradu zvedla a za pár dní mi bylo fakt líp. Zkus to.

Taky jsem o svém BM přestala doma mluvit. Prostě bylo ticho a nic...jako by neexistoval. Ale právě kvůli toho se syn začal chovat podobně jako tvůj. Zdály se mu v noci ošklivé sny, vyžadoval aby jsem s ním spala v postýlce a byl strašně roztěkaný a nervózní. Pamatuji si jak to bylo těžké. Ale musela jsem tu sílu prostě sebrat a začít něco dělat.

Když od nás BM odešel podruhé .... taky se na pár měsíců vrátil .... vzpomněla jsem si, jak jsem poprvé vůbec nemohla existovat. Jak jsem si nepamatovala z té doby nic. Měla jsem prostě více jak měsíc prázda. A tehdá jsem se vzpamatovala až když jsem padla na úplné dno. Tak jsem si řekla, že tohle už podruhé nedovolím.

Taky to nedovol. Nemůže tě jeden hloupý chlap přece takhle zničit

Kuřátko napsal(a):

Taky jsem o svém BM přestala doma mluvit. Prostě bylo ticho a nic...jako by neexistoval. Ale právě kvůli toho se syn začal chovat podobně jako tvůj. Zdály se mu v noci ošklivé sny, vyžadoval aby jsem s ním spala v postýlce a byl strašně roztěkaný a nervózní. Pamatuji si jak to bylo těžké. Ale musela jsem tu sílu prostě sebrat a začít něco dělat.

Když od nás BM odešel podruhé .... taky se na pár měsíců vrátil .... vzpomněla jsem si, jak jsem poprvé vůbec nemohla existovat. Jak jsem si nepamatovala z té doby nic. Měla jsem prostě více jak měsíc prázda. A tehdá jsem se vzpamatovala až když jsem padla na úplné dno. Tak jsem si řekla, že tohle už podruhé nedovolím.

Taky to nedovol. Nemůže tě jeden hloupý chlap přece takhle zničit

Proč se ti chlapi teda vraceli, když to nemysleli vážně? Nepochopím.A když se před rokem snažil abych mu to odpustila, tak vyváděl takové věci, jezdil a hledal 1.5. strom, který kvete, aby mě pod ním políbil a chodil s kytkama, plánoval, sliboval,byl jako vyměněný. Tak 3 měsíce se snažil a pak to pomaličku začal obracet proti mě, jak to nemá cenu, na druhý den, zase, že mě miluje. A já se snažila jako koza a on si se mnou hrál jako s loutkou.Vždycky se donutím myslet na to, jak mě bylo minulý rok zle, na každou lež, co mi kdy řekl,a jde to líp.Ale na takové dno jako minule mě už nedostane. Zvládám to líp, ale i tak je to těžké.
Včera mě řekl kamarád:Prosím tě udělej si něco s těma vlasama, tak pěkná ženská a chodíš jak šmudla.Si to obarvi aspoň, máš každý vlas jiný. A od včerejška nad tím přemýšlím, že asi už bych měla na sebe začít dbát, když už mě to řekne takhle chlap:|

Upravil(a) sisina (8. 4. 2010 10:47)

sisina napsal(a):

Fanny5 napsal(a):

Tak tohle mi taky mozek nebere. Mám kamarádku (30) a kamaráda (31). On se s ní rozešel s tím, že to nefunguje, že chce volnost, že se necítí na vážný vztah nebo co to plkal za moudra. Pár dní před tím jí psal, že ona je to nejlepší, co ho v životě potkalo a mně v té samé době povídal, že by se mu líbil ten volný byt u nás v domě, aby ona měla zahradu, až budou mít dítě.
Pár dní na to si začal hledat vlastní byt (aniž by to ona věděla) a pak se s ní rozešel.

Tohle mi do hlavy neleze ani malinko. Jak kdyby to zjištění, že to nefunguje na něj spadlo z nebe, či co. Nebo si hraje na vztah a jednoho dne si řekne, už mě to nebaví. Některé lidi nepochopím.

Tak to bylo i u nás, ze dne na den byl pryč a nový život s jinou ženskou. Tohle každý nedokáže.

Tak to je nás asi víc. Taky mi tohle před měsícem udělal přítel. Stála jsem pomalu s otevřenou pusou a nevěřila. Nějak nechápu jak se takhle někdo může chovat, ale vidím že takových chlapů je víc.
Hold jsou asi hloupí a nevyzrálí, jinak nevím