Kaštanka napsal(a):

Pověz,  Šumle    všechny tyto otázky o Prapodstatě vedou k tomu jedinému...dovést člověka k hledání a k  poznání, pochopení Všehomíra... a nejsou- li odpovědi na ně  podmíněny tím poznáním?? A člověk jako já proto nemůže pochopit, a nemůže najít  odpověd bez tohoto prozření. 

Hledání i nacházení jdou ruku v ruce Kaštanko. A otázka někdy bývá náznakem odpovědi. Ono to hledení je převážně o dotazování, a že ty "nejlepší otázky" pokládá každý uvnitř sám sobě, to je jasná věc. Ty nejlepší odpovědi přicházejí také zevnitř. Tady se holt diskutje (v lepším případě), lidé se ptají, odpovídají, konstatují, produkují své názory, testují se... A když je dobrá vůle mohou si ti, kteří se shledají na stejné vlně, povyměňovat zkušenosti, aby se pak třeba dařilo těm správným vnitřním otázkám - odpovědím, které jediné mají moc v člověku něco řešit, proměnit správným směrem. To je podle mě smysl diskuzního fóra a defakto i všech těch spolků a nauk o prapodstatě.

To že to u tušení velkého zázraku a touhy poznat jej začíná, a přes všechna ta kvanta informací a mouder to u Zázraku končí, o tom je holt ta životní cesta. Ani to semínko hned nevyroste, vše má svůj čas, však víš.

Upravil(a) Šumle (22. 3. 2010 10:03)

V jednom z příspěvků jsi Kaštanko mluvila o prozření, a že bez něj je těžké porozumět... Dle mě je takovým základním prozřením právě jakési tušení, že je tu něco většího než, co běžně vnímáme. Bývá to provázeno velikou čistou touhou dotknout se toho, poznat to (semínko právě začíná klíčit)... Ten okamžik by si měl člověk uchovat v živé paměti a opatrovat ho jako oko v hlavě. Vždy dokáže osvěžit, i když už si jeden myslí, kolik toho ví, nebo naopak, když si neví rady a bloudí, tak tohle je jako ta živá voda, odplavící z člověka prach jako nic... Někdy pod svým zaujetím studiem či praktikováním nějaké metody zapomeneme a než se rozpomeneme, je to jako ve snu. A pak se nás z ničeho nic dotkne ta živá vzpomínka a ten čistý okamžik se v nás znovu probudí (květina roste a vše je jak má být).

Andromeda napsal(a):

"Mám tělo, takže nejsem tělo. Takže co tedy vlastně já jsem?"

Ahoj Andromedo
Co kdo může být kromě toho "JÁ JSEM", existuje něco mimo?

Andromeda napsal(a):

Mě jen tak napadlo, někde jsem přečetla, zaslechla, nevím, tak trochu mi to zapadá do stávajícího kontextu

"Mám tělo, takže nejsem tělo. Takže co tedy vlastně já jsem?"

Asi já kontra JÁ
já jsem tělo, ale Já nejsem tělo. Tak to vnímám ..

Listuju v zápisníku a vidím tuhle pěknou citaci, hodící se myslím k tématu:

Ve svém dokonalém stavu úplného uvědomění
si TO svého uvědomění není vědomo;
poté se vědomí pohne v zavzdechnutí ÓM
a započne snové tvoření.
TO si je vědomo svého bytí,
TO se nad svým bytím raduje.
Pohrouženo v lásce Já jsem,
se TO projeví v dualitě.
-Maharaj-

Andromeda napsal(a):

Mě jen tak napadlo, někde jsem přečetla, zaslechla, nevím, tak trochu mi to zapadá do stávajícího kontextu

"Mám tělo, takže nejsem tělo. Takže co tedy vlastně já jsem?"

To "Já jsem" neobsahuje tvar ani čas, ale přitom je vytváří (??)

Wiki napsal(a):

K otázkám..
Myslím, že osvícený člověk - realizovaný - již otázky nemá. Nepotřebuje je. Skončily mu touhy a frustrace.
Musí to být zvláštní pocit....asi krásný..

Wiki, taky si to tak představuju, ale tuším, že to bude ještě jinak.

Děkuju Ti za inspiraci

Šumle napsal(a):

Andromeda napsal(a):

"Mám tělo, takže nejsem tělo. Takže co tedy vlastně já jsem?"

Ahoj Andromedo
Co kdo může být kromě toho "JÁ JSEM", existuje něco mimo?

No podle toho, jak jsem to napsala, tak to skoro vypadá, že "něco" někde (nevím jestli mimo nebo kde přesně) existuje A nejspíš to nebude to moje tělo Asi v tuhle chvíli bych to nazvala vědomí (sebe sama, toho že mám tělo, atd.)

Kaštanka napsal(a):

Andromeda napsal(a):

Mě jen tak napadlo, někde jsem přečetla, zaslechla, nevím, tak trochu mi to zapadá do stávajícího kontextu

"Mám tělo, takže nejsem tělo. Takže co tedy vlastně já jsem?"

To "Já jsem" neobsahuje tvar ani čas, ale přitom je vytváří (??)

Troufám si říct, že nevím Třeba tvar a čas jsou jen aspektem (součastí) toho "já jsem" - třeba je nepotřebují vytvářet.

Šumle napsal(a):

.........Takže když sledujeme otázku "kdo jsem já", či se zaměříme se na vědomí "já jsem", ono nás to dříve či později dovede k horizontu té naší osobnosti - do stavu kde tato teprve vzniká, a s ní i to tělo... Do hluboké PŘÍTOMNOSTI.

...do hluboké přítomnosti..  a setrvávat (??)

Šumle napsal(a):

Tu cestu vlastně podniká naše pozornost. Například já - osoba Šumle - si uvědomí, že má k dispozici něco jako pozornost, kterou může namířit tam či onam. A tak ji odebere svým včerejším zážitkúm a zítřejším plánům, atp, a věnuje ji přítomnému okamžiku, aby mohla sledovat své čisté Já (vědomí Já jsem)... To je hlubší stav meditace a je to spíš taková večerní a ranní koupel, než stav vhodný pro běžný provoz. Pro běžný provoz (pracovní a rodinné povinnosti), kde je plno pohybu, je vhodnější dynamická forma meditace, kdy pozornost zůstává bdělá, ale není zcela usazena v podstatě, dovolí zkrátka tělu dělat, co je třeba. Nicméně ta vnitřní zkušenost Já "prosakuje" na povrch i tak (květina se rozvíjí a voní).

Teda Šumle, vzácné počteníčko odpověd'  k věci (ve srovnámí s knihami )

Mohu tuto   pozornost nahradit  slovem bdělost (odstup, nadhled nad svým cítěním, svými úsudky a konáním) ?
A mohu se zeptat, toto činění zřejmě  přinese člověku jistou spokojenost, pozná sám, jak si počínat s těmito změnami v sobě ? Předpokládám, že ano.
Souvisí naše poznávání s určitou kvalitou spokojenosti ? Předpokládám, že ano.

Kaštanka napsal(a):

Šumle napsal(a):

Tu cestu vlastně podniká naše pozornost. Například já - osoba Šumle - si uvědomí, že má k dispozici něco jako pozornost, kterou může namířit tam či onam. A tak ji odebere svým včerejším zážitkúm a zítřejším plánům, atp, a věnuje ji přítomnému okamžiku, aby mohla sledovat své čisté Já (vědomí Já jsem)... To je hlubší stav meditace a je to spíš taková večerní a ranní koupel, než stav vhodný pro běžný provoz. Pro běžný provoz (pracovní a rodinné povinnosti), kde je plno pohybu, je vhodnější dynamická forma meditace, kdy pozornost zůstává bdělá, ale není zcela usazena v podstatě, dovolí zkrátka tělu dělat, co je třeba. Nicméně ta vnitřní zkušenost Já "prosakuje" na povrch i tak (květina se rozvíjí a voní).

Teda Šumle, vzácné počteníčko odpověd'  k věci (ve srovnámí s knihami )

Mohu tuto   pozornost nahradit  slovem bdělost (odstup, nadhled nad svým cítěním, svými úsudky a konáním) ?
A mohu se zeptat, toto činění zřejmě  přinese člověku jistou spokojenost, pozná sám, jak si počínat s těmito změnami v sobě ? Předpokládám, že ano.
Souvisí naše poznávání s určitou kvalitou spokojenosti ? Předpokládám, že ano.

No já mám slovo "pozornost" zavedené jako samostatný pojem, což ovšem neznamená, že jeho význam se nedá přiřadit slůvku jinému... Tahle ta "pozornost" v mě známé pojmologii souvisí se slovy "pozorovatel", "pozorování" a "pozorované". Ohledně třeba introspekce nebo meditace jde vlastně o vnitřní "dívání se", například na určitou duchovní kvalitu, nebo i jen prosté pozorování svých myšlenek, pocitů, tělesných vjemů... Bdělou pozornost je určitě možné nazvat bdělostí a kvality nadhledu, odpoutanosti a řada dalších jí (nám) nejsou cizí. Což bezpochyby přináší spokojenost. :-)