No, asi by si si mala ujasniť, či je pre teba dôležitejší on - so všetkým, čo k nemu patrí - alebo to, čo si o ňom myslí Tvoje okolie. (Ja mám vo veci jasno, také to "preboha, čo by ľudia povedali" som nikdy neriešila, ale toto si musí rohodnúť každý sám. )

Tohle jsem zazivala ja za dob,kdyz jsem chodila se svym BM.Psal se rok 1987 ja blondynka v sukynce a v lodickach on dlouhe vlasy byl velice podoben Johnu Lenonovi.Take nesourody par.Kazdy se divil jak takove protiklady ne mohli dat dohromady.Jenomze me ty narazky lidi vadili a snazila jsem se ho predelat a podarilo se me to.On se nechal ostrihat zacal chodit ve svetru misto v odrbane dzisce.
Vzali jsme se a on si opet nechal dlouhe vlasy a opet chodil ve sve dzisce.Z toho usuzuju,ze cloveka nepredelas bud ho budes brat takovy jaky je nebo se s nim rozejdi.
Tenkrat pro toho meho ty dlouhe vlasy znamenali strasne moc,ale jelikoz me nechtel ztratit tak,ac nerad se nechal ostrihal,ale dobre se necitil v tom co jsem mu ja nalajnovala.

Selima napsal(a):

No, asi by si si mala ujasniť, či je pre teba dôležitejší on - so všetkým, čo k nemu patrí - alebo to, čo si o ňom myslí Tvoje okolie. (Ja mám vo veci jasno, také to "preboha, čo by ľudia povedali" som nikdy neriešila, ale toto si musí rohodnúť každý sám. )

Chtěla jsem to nějak napsat podobně svými slovy,ale nenapsala bych to líp než Selima. Také jsem tohle nikdy neřešila. Mně se musí líbit partner takový jaký je a co nato a jak se na něj dívá mé okolí mě nezajímalo. Co z toho,že budu mít vystajlovaného panáka,kterému ovšem budé chybět něco jiného. Jenže navíc mně se vždy líbili ti s dlouhými vlasy a s těmi džískami i klidně s nějakým tím tetováním. A líbí se mi to dodnes. Mým rodičům a mnohdy okolí se tohle nelíbilo. Kašlala jsem nato,připadalo mi to,tak trochu povrchní a připadají mi tyto názory dodnes.  Protože co to o samotném tom člověku vypovídá?? Navíc co je a není normální a obyčejné?? Nemělo by být pro Tvé rodiče důležitější jiné věci,třeba hlavně to,zda Ty  jsi sním šťastná a rozumíš a máte se rádi????? Neměnila bych partnera k obrazu svému,co se vizáže týče. Můj partner,už nyní manžel se změnil sám,ale to s věkem,dobou..  Vlasy opadaly,na oděvu ubral,spíš,už se obléká sportovně,občas ještě si pořídí nějaké to tričko toho stylu,co uznával. Já také. Teď z opačné stránky,měla bych ho nyní nutit si jít nastřelit dlouhé vlasy,protože je před tím měl a nyní nemá na hlavě skoro nic?? A hudbu stále posloucháme stejnou,na koncerty si zajdeme pořád. My se,ale  v tomhle shodujeme.  Právě proto,jsem chtěla někoho takového.   Ale nikdy bych  ho nechtěla  předělávat kvůli dojmu okolí. Na tohle kašlu. Takže jediná rada je asi,že buď ho budeš brát takového jaký je a  nebo...bůhví,jak to bude pokračovat. A když,už nyní tohle řešíš..

Upravil(a) REŇAS (13. 3. 2010 20:43)

A pardon,ty to neřešíš ,už teď jak jsem mylně napsala. Ty to řešíš po 7 letech vztahu a to jsi asi,už dávno růžové brýle odložila. Tak to vidím  na problém nějaký komplexnější. Píšeš,že ho miluješ,ale každý jste někde jinde. Vadí ti pohled okolí na něj,ale důležitější je přece,jak ho vidíš Ty. Tohle bys měla v sobě vyřešit,asi..

Upravil(a) REŇAS (13. 3. 2010 20:58)

Definitiv napsal(a):

lejaby - já bych se tou vyjímečností kochala Udělala bych z vaší nesourodosti přednost.
Negativní tlak okolí může být ovšem poměrně vyčerpávající a ten, kdo není pevný v kramflecích, se pak lehce otřese. Jde tedy o to, ujasnit si, jestli jeho vizáž je důležitější než jeho nitro. Vzhledem k tomu, že jsi s ním 7 let, tak asi není Takže teď se jen dobrat toho, jak to skloubit.
Asi bych si s ním sedla a normálně bych mu to řekla. Že ho miluju a vážím si ho, ale tím, jak oba stárneme, se naše vlastnosti vyhorcují víc a víc. U něj jeho bohémství, u tebe konzervativnost. A jestli jsme schopní oba udělat kompromis...

Z vlastní zkušenosti - tetování nezmizí a dredů se jen tak někdo nevzdá

No hlavně,když nezmizí jeho láska k ní. A třeba taky spolehlivost a já nevím,co ještě. To musí nejlépe vědět sama.

Ahoj holky, udělaly jste mi radost všemi příspěvky a vším co tu píšete. Nutí mě to se nad celou věcí zamýšlet víc a podrobněji. Líbí se mi třeba jak píše Definitiv - udělat z naší rozdílnosti přednost a kochat se tím. Líbí se mi to. Jenže je k tomu potřeba hodně silná osobnost, odvaha a přesvědčení. A já to přesvědčení mnohdy nemám. Miluju ho a sama cítím, že měnit ho není správné. On je on a přesně - je vyjímečný a jedinečný a odlišuje se. Nepotřebuju ulízanýho panáka s kterým se budu nudit. Protože život s mým přítelem je veselý a pestrý. Ale jsou chvíle, kdy mě to hodně ničí a zmáhá. Je tolik situací, kdy se cítím nesvá. V obchodech, do některých restaurací se mi kvůli zvědavým pohledům ani nechce .... Před dvěma měsíci jsme měli firemní akci kam jsme měli vzít své partnery a já tam toho svého nevzala, ani jsem mu o tom doma neřekla. A to je asi zlomový bod, kdy jsem nad tím začala uvažovat. Styděla bych se za něj? Nebo co to je? Navíc - plánujeme tu svatbu a on odmítá jít v obleku, kravatě atd... Možná lpím na nepodstatných věcech a problém mám opravdu jen já sama se sebou. Před půl rokem jsem se tak trochu zapletla s jedním chlapem. Přesný opak mého přítele. Prostě frajer v obleku, vodil mě do drahých restaurací, cítila jsem se vedle něj jako princezna, ale NĚCO, něco moc důležitého tam chybělo. Byl fajn, ale vlastně jsem se s ním nudila. Trvalo to jen chvíli a já si to v sobě urovnala. Uvědomila jsem si co mám doma a co chci... a tudíž i teď vím, že sako mi život šťastnej neudělá.
Včera jsme měli s přítelem hezkej večer, tak jsem mu u vína znovu naznačila s čím mám v našem vztahu problém. On nechce polevit. Říká, že tohle je on a že on taky po mě nechce abych se měnila... takže prostě nevím z kterého konce ten kompromis vzít.

Ještě jeden pohled na věc: Doposud jste byli svobodní, na sobě nezávislí. A přesto ti jeho bohémství UŽ TEĎ začíná vadit. Ale jak půjde život asi dál? Jestli se vezmete a budete mít děti, je to velký posun od dosavadní oboustranné svobody k zodpovědnosti a určité nevyloučitelné závislosti: Ať chceme nebo nechceme,při malých dětech nastává určitá závislost ženy na muži - zejména finanční, když ona je na mateřské, ale i jinak.

Já bych se na to být tebou podívala z trochu jiného úhlu: Je tenhle zajímavý nevázaný bohém, zábavný a nekonvenční, podle tebe schopen zodpovědnosti, spolehlivosti, péče o rodinu, o malé dítě?
Podle mě není až tak podstatné, co má  NA hlavě, jako V hlavě.

Přesně tak, je kompromis a kompromis. Ale já nechci měnit jeho podstatu. Nechci po něm, aby měnil svůj vkus nebo aby poslouchal jinou hudbu. Nechci aby se prostě najednou změnil od hlavy až k patě. Pak by to logicky nebyl on. Spíš po něm chci, aby rozlišil kam může vyrazit takhle a kam se prostě musí umírnit. Sama nemám ráda předsudky, nemám ráda, když někdo někoho škatulkuje a zařazuje někam jen podle toho, že má třeba dredy. A právě proto mě trápí, že on má kvůli tomu tolik problémů. Protože bohužel společnost je taková, že nemá odlišnost ráda. Což je třeba znát na úřadech, když jde něco někam zařizovat - má to všude těžší. A nebude se to stále týkat jen jeho,ale jsme to MY, pár ... Jenže tohle on nějak nechce pochopit. Chce bojovat proti tý společnosti a těm předsudků. Jenže to je boj s větrnými mlýny.
Ano, to je druhá stránka věci .. je mnohem důležitější co je V hlavě a ne tolik to, že NA ní jsou dredy :-) Nicméně jak jsem psala - je to bohém, pracuje sám na sebe, čili zakázky občas jsou občas ne ... Má prostě jiný životní styl než já. Já mám své od .... do .... ,zaměstnavatele, režim. On ne a od toho se odvíjí spousta našich odlišností.
Jenže ... ve všem ostatním si tolik rozumíme. S nikým mi není tak hezky jako s ním. Dokáže mě pochopit, podržet. Umí mě krásně rozmazlovat. Dokážeme si hodiny povídat...Proto mě mrzí, že musíme řešit tohle. Přijde mi to zbytečný..:-(

Souhlasím s kompromisem a kompromisem.
Teď úplně odhlédnu od toho, jestli bude partner schopen rodinu uživit, vychovávat děti, atd. co se tu mihlo.
Zatím jsem si o něm udělala obrázek, že si rád stojí za svým, i přes protesty okolí (veřejnosti), že trvá na svých zásadách, že se nechce podřizovat. Dle mě vypadá na silnou osobnost. Většinou ve vztahu musí být jeden o něco (třebas nepatrně) silnější.
Zatímco tebe vidím tak, že jsi nerada středem pozornosti (možná bych měla říct negativní pozornosti), radši splyneš s davem a necháš boj jiným.
Neber prosím, moje slova špatně, klidně mě opravy, upřesni a tak. Já si jen třídím myšlenky.

Po jeho boku ti s největší pravěpodobností nezbyde nic jiného, než se do boje zapojit. Nepřímo, ale přesto budeš vtažena do jeho boje proti konzervativní společnosti. Co je velkým plusem je to, že dnešní společnost toho už spoustu snese. I na úřady už nastupuje naše generace, která bere dredy stejně jako culík nebo drdol A bude jen líp
Chápu ale, že někoho takovýho představit babičce a pratetě Božence, je problém. Sama jsem ho měla U mě se ovšem ukázalo, že rodina, nezaslepena láskou, vidí víc než já Tenhle bohém pro mě nebyl. Ale to neznamená, že ten tvůj není pro tebe ten pravý
Skoro z toho mám pocit, že je, že si to jen v hlavě potřebuješ setřepat

Jen mě ještě napadlo k tý vaší konverzaci - pokud se hned bránil, že se měnit nebude, že to je on atd.... nedošlo k tomu, že jsi ho nechtíc zanala do kouta? Nebo už prostě jakoukoliv poznámku o svém vzhledu může brát jako útok na svojí osobnost. Bylo by fajn, říct mu, že to tak nemyslíš. Že ho máš ráda i a jeho vyjímečným vzhledem.
A pak bych možná zmínila tu pracovní událost (teda neřekla bych, že se děle, mluvila bych o budoucnu) - že se prostě může stát, že budete mít ples (raut, benefici), kde je společenské oblečení vyžadováno. A když se tedy nechce podřizovat, jestli mu nevadí, že půjdu mě bude doprovázet někdo jiný? Třeba brácha

Kalupinko - tak to bych si teda dovolila nesouhlasit Jednak s větou:
Proti společnosti a předsudkům bojují nezralí nedospělí jedinci - což podle mě není pravda

A pak s tvrzení, že si všechno ten extravagantní vyžírá sám. Kdepak, ono to jaksi hází stín i na ty, co jej doprovází. Když si vezmu tvůj příklad se Smetanovou síní, dotažením a šaty po babičce: kdyby se tam takhle vyfikla tvoje dcera, bylo by ti to fuk? Ani na vteřinu by tě nenapadlo, že ti dělá ostudu, ani mna vteřinu by ses nad tím nezamyslela? To se mi nechce věřit...

kalupinka napsal(a):

Lejaby, vždycky máš na výběr z více možností. A vždycky můžeš nechat věci vyvrbit nebo do nich zasahovat. Ovšem něco jiného je s někým takovým jen chodit a něco jiného s ním natrvalo žít a pořídit si s ním děti a společné bydlení. On si na svém vzhledu patrně zakládá natolik, že už jenom z principu nechce ustoupit. Ty máš ale hlavně problém s tím, že Tě do toho tlačí okolí postavit se k věci rozhodněji. Neměla bys za něj přebírat odpovědnost. Ať to tedy má všude těžší, když vypadá jinak. S tím on prostě musí počítat a Ty mu to neusnadňuj. A pokud na Tebe tlačí příbuzní - klidně jim řekni...to není můj problém, ale váš. Vy si s ním o tom popovídejte.Já to s ním rozebírat nebudu. A tečka. Něco trochu jiného je vzít či nevzít ho s sebou někam na akci. Víš, já bych ho zrovna vzala. Ať si užije trochu pozornosti, když vedle Tebe vypadá jako ...promiň...exot. Proč ho šetříš? Ty vypadáš normálně. Ty jsi tam sama za sebe. Ty jsi sama sobě odpovědná za to, jak se chováš a jak vypadáš a čeho chceš dosáhnout. On má zase možnost volby být za bohéma a mít volno, když ostatní makají. Láska je jedna věc, životní priority a jistoty druhá. Když na to má, ať si hraje na něco jiného, ať tím i třeba je. Je jeho problém, zda jeden měsíc vydělá hodně a druhý se uskrovní. Jakmile budete platit oba nájem a budeš na mateřské, pak to bude o něčem jiném. Taky bys mohla donekonečna počíttat, zda vyjdeš, když děcku koupíš dvoje pleny, protože jsou v akci a jestli Ti taky zároveň zbyde i na Sunar. Pak se z frajeřiny stane tvrdá realita. Proti společnosti a předsudkům bojují nezralí nedospělí jedinci. Efekt může být stejný, jako když si Tvůj přítel stoupne na kopec a bude zkoušet, zda se po větru dovolá na protější horu. Může si vyřvat hlasivky - a bez ohledu na to, zda se mu to povede či ne...to nikoho nemusí zajímat. Maximálně si někdo poklepe na čelo a řekne si...co tam ten blázen dělá a o co se snaží...to nemá na práci něco smysluplnějšího? Taky nemám ráda předsudky. Ale existují hranice. Únosné hranice. Ten druhý může být jiný do jisté míry. Kterou já přijmu. Ráda bych citovala Tvoji větu...TRÁPÍ MĚ, ŽE MÁ KVŮLI TOMU TOLIK PROBLÉMŮ. To je věta pro Tebe klíčová. Tebe to rozhodně trápit nemusí. Jen ho nech, ať si to s prominutím vyžere. Je to jeho dílo, jak vypadá. Tak si za to musí nést odpovědnost. Něco jiného je vzít si na sebe extravagantní šaty, když mám na to postavu a když je k tomu příležitost. Třeba večírek ve stylu konec třetího tisiciletí. Ovšem když si vezmu do Smetanovy síně, kam mě dotáhnou proti mé vůli rodiče,  umolousané šaty  po babičce a nechám si rozcuchané vlasy, abych se odlišila a naštvala je, pak nutně musím být za blbku a snášet pohledy a poznámky ostatních. Protože pak ten exot jsem a nesu za to pěkně sama odpovědnost. Nebo když mám špeky a vezmu si bokovky a tílko, zasloužím, aby okolí natvrdo řeklo, teda ta vypadá, ta má ránu. A když si myslím, že mi to sluší, jsem nekritická, ale je to jen má věc. Tak nějak se té Tvojí rodině nedivím. Ale je to Tvá věc, žít s ním budeš Ty. Ovšem nebereš-li jej záměrně tam, kam je s Tebou zván...máš problém i Ty. Vážně začni u toho, že za něj nebudeš přebírat žádnou odpovědnost a nebudeš ho nikam směrovat. Taky máš plné právo říct - je mi s Tebou báječně jako s nikým, ale promiň, na životní dráhu s Tebou se necítím.

Jo a ještě já si nemyslím,že ON to vnímá nebo má stím problém. To spíš Ty lejaby a to okolí. A to není jeho problém,ale Váš bych spíš řekla.

Ale jo, ať se lidi koukaj na to, jaký kdo je. Jenomže při tom běžném společenském kontaktu na to nedojde. tak se koukne, jak kdo vypadá a nemá se čas na to, jaký kdo je uvnitř. Nebo snad to zajímá prodavačku v marketu a paní za přepážkou, jaká jsem? No my tu nemluvíme o padajících babičkách. Mimochodem, ležet by ji nechal i solida, který je nejblíž, když má například plotýnky v mizerném stavu. Ohne se k babičce a zůstanou ležet oba...My se tu bavíme o tom...TRÁPÍ MĚ JEHO IMAGE. Tak to napsala zakladatelka vlákna. Mě to netrápí. Mně je jedno, jak její přítel vypadá. Za sebe můžu říct, že jsou mi dredy odpudivé a tetování se mi nelíbí. Taky si nikoho takového nehledám a pokud člověka takto vymustrovaného potkám, řeknu si, já bych tak vypadat nechtěla. Ale někomu se to líbit může, tak nic proti tomu. Ona bude mít problém, já ne. A ona už ho má - viz název vlákna. Protesty proti společnosti vycházející od jednotlivce - k čemu to komu je. Pro koho to je dobré, komu to prospěje. A jak to asi může dopadnout. Ona ho vezme na raut, kde všichni víceméně budou ve svátečním. Pochybuju, že on si vezme kvádro. Vrátěj se domů, pohádaj se. Ona mu vyčte, že se kvůli ní slušněji neoblékl, on jí, že ho cpe někam, kde se necítí být svůj. Co se týče mého postoje k předsudkům, těch je tolik druhů, že rozebírat to tady je na nové vlákno.  Kdyby se má dcera oblékla jako strašidlo někam, kam jsem ji proti její vůli dotáhla, jen si řeknu - dobře mi tak. Protože kdybych ji nechala jít s holkama na disko tak jak původně chtěla, tak by to bylo lepší pro nás obě. Ovšem u nás se to nemůže stát - já druhé nikam necpu. Ať se každý rozhodne sám za sebe, kam chce jít a jak tam chce vypadat. Přeju Lejaby, že si s někým rozumí. Ovšem s tímhle se bude potýkat pořád dokola. Jí není jedno jak on vypadá a okolí na ní taky tlačí. No a proč bych nemohla říct, že někdo, kdo se hodně liší od většiny, je exot. U mě je....