Niki, mačka imunite ln prospeje, tú treba otužovať - aj keď na stôl u nás zvieratá nemohli, ale keďže chlpy boli napriek snahám všade, aj v soľničke , tak sa to nakoniec aj tak nerieši. Na wecko a kúpeľňu som ja osobne háklivá(a ešte na vechte a kuchynský drez), ale myslím si, že keby ti bolo u rodičov dobre, neriešila by si to...

Z toho co jsem tu pročetla, se nejvíc ztotožňuju s názorem Definitiv. Možná stejné zkušenosti, možná podobný pohled na svět, ale jakoby mi četla v duši.


Niki ..... co se psychologa týká, já jsem se už rozhodla, půjdu do toho. Vždycky jsem k tomu byla skeptická a bránila se (stud, nedůvěra), ale potom co se teď naposledy stalo mám jasno. Potřebuju se s tím srovnat, potřebuju vyřešit šrámy na duši, potřebuju se najít, je toho ve mně už tolik a já bych už konečně ráda našla ten KLID V DUŠI. Neupínám se na to, jen doufám, že mi to pomůže.
Jestli můžu radit tobě .... pokud se tím trápíš teď, v budoucnu to nepřestane, pokud se s tím ty sama nesrovnáš. Já na to nemám, proto volím tuto cestu. Doufám, že i ty svou cestu najdeš.


Přeju všem dobré vztahy v rodině, je to opravdu zázrak, který je hodno chránit a těm, kteří se potýkají s něčím podobným jako já, přeju pevné nervy a správný postoj, který vám nebude přivádět nervové kolapsy.

Macksey - ještě k tomu psychologovi, Pavla má pravud. Rozhodně se nepoděs, když ti první psycholog nesedne. Já jsem byla kdysi dávno u psycholožky a rpo mě to bylo tak strašně průhledný, že už jsem se nikdy k žádnýmu dalšímu psychologovi neodvážila Zklamalo mě to, nejspíš v tom, že z každý její otázky bylo patrný, jakou chce slyšet odpověď. Připadala jsem si jak ve špatně napsaný frašce.
Kdyby ti psycholog )nebo psychologové obecně) nesedly, tak je spousta alternativních přístupů, jak se to dá řešit Držím palce

Definitiv napsal(a):

Macksey - ještě k tomu psychologovi, Pavla má pravud. Rozhodně se nepoděs, když ti první psycholog nesedne. Já jsem byla kdysi dávno u psycholožky a rpo mě to bylo tak strašně průhledný, že už jsem se nikdy k žádnýmu dalšímu psychologovi neodvážila Zklamalo mě to, nejspíš v tom, že z každý její otázky bylo patrný, jakou chce slyšet odpověď. Připadala jsem si jak ve špatně napsaný frašce.
Kdyby ti psycholog )nebo psychologové obecně) nesedly, tak je spousta alternativních přístupů, jak se to dá řešit Držím palce

Infinitiv,
to je právě to čeho se obávám, pořád jsem na vážkách, myslela jsem, že jsem rozhodnutá, ale asi stále pochybuju. Pokud se k tomu odhodlám a ten člověk mi nesedne nebo to budu cítit jako ty (čemuž bych se nedivila), tak na návštěvu někoho jiného odvahu už neseberu .

Zajímala by mě ta "spousta alternativních přístupů" .... určitě nějaké znáš, pomohlo by mi, kdybys mi mohla dát nějaké vodítko nebo konkrétní radu , byla bych ti vděčná .

Nepročítala jsem vše, co je zde napsáno, ale rodiče dostáváme k tomu, abychom se něčemu naučili..... Někdy i to, abychom byli lepší než byli oni. Někdy je to velká práce, abychom vůbec byli jako byli oni.:dumbom

Definitiv napsal(a):

Macksey - k Pavlinému výčtu bych ještě doplnila rodinné konstelace a EFT Já osobně využívám EFT hodně, jelikož to je metoda, kterou můžu provádět sama na sobě a nemusím nikde nikomu dělat duševní striptýz....

Definitiv,
můžeš mi prozradit, kde jsi na to absolvovala kurz?A v čem EFT vlastně spočívá? Jsem také z Prahy a chtěla bych se něco naučit. Koukala jsem na to na internetu, ale zatím z toho moc moudrá nejsem. Já jdu teď na Reiki kurz, ale to je zase něco jiného.

No ale ja to tak mám... Mama by večne neičo vylepšovala v MOJEJ domácnosti... ale beriem to tak, že to je naša hra, ktorú ja s ňou môžem, ale nemusím hrať. Zatiaľ úspešne odolávam, pošlem ju, nech si upratuje doma, nech sa stará doma(a že tam je tiež či vylepšovať ) a je to! Nerobím si z toho ťažkú hlavu. Ale ja ich neposielam vysávať, keď prídem. Jediné, čo stále komentujem - a stále márne - je, že fajčia vo svojom byte, lebo ja som astmatička(určite aj vďaka detstvu v dyme) a fakt mi to nerobí dobre. Respektíve sa aspoň snažím presvedčiť ich, aby nefajčili rovno pri mne(najlepšie, keď jem).

No, tak ja by som povedala, že by to malo byť asi 50:50. Trochu prispôsobiť by sa mali obaja. Ale mačku(ani psa, škrečka) kvôli návšteve určite zabíjať nebudem. Upratať samozrejme môžem, aj ponúknuť nejaké občerstvenie, ale zasa ja nemám rada tie uštvané návštevy, ktoré práve donkončili generálne poriadky a teraz len zničene sedia a ani nevnímajú, čo hovorím, len kontrolujú smietka na kobecri.   Všeho s Mírou.

helena napsal(a):

záleží mi na tom, aby se cítil dobře, bylo uklizeno, dobře se mu spalo, jídlo mu chutnalo, aby se neštítil jít na wc
To ale neznamená, že to tak mají všichni. Víš, oni si můžou říct "celej život nám to stačilo a mladý mají furt něco"... nehledě k tomu, že čím je člověk starší, tím se mu spousta věcí dělá hůř, blbě vidí - třeba ty kočičí chlupy a třeba se mu zdá, že vyprat cejchy po jednom použití je zbytečně drahý...
Nakonec - vždyť není nutné k nim jezdit (nebo aspoň ne tak často).

Jo, to u nás je vyprání zbytečně drahý, to každopádně ...rodičům je 50, nepřijde mi, že by ještě byli zralí na tyhle argumenty...ale jo, zamyslím se nad tím...člověk se to musí naučit neřešit. Návštěvy jsem omezila na minimum

Podívej, Niki, já jsem sice o něco starší, než vaši, ale můžu tě ujistit, že návštěvy dětí (přestože je miluju a vždycky ráda vidím) jsou docela unavující. Člověk už je zvyklý na jiný způsob života, nakonec i na určitý klid a pohodlí... a kdybych k tomu měla ještě poslouchat, co dělám blbě, asi by dlouho nejezdily - a ne z vlastního rozhodnutí
Si představ, že se ti do domácnosti najednou nahrne 3-8 lidí včetně prcků a máš se postarat tak, aby byli všichni spokojení...
Ronjo, já třeba obecně nemám příliš ráda oslavy všeho druhu - i ty moje Jo, jezdím za vnoučatama, ale mnohem radši, když to není "povinnost". Ono to u mrňousků nakonec dopadá tak, že dítko je z přemíry dojmů, dárků a lidí unavený, protivný a ubrečený - až od určitého věku si to umí všichni užít.

Upravil(a) helena (11. 3. 2010 10:54)

Někdy mám pocit, že nejsem obhájce, ale přímo advocatus diaboli - ale tyhle věci mámy a už vůbec ne tchýně (i tátové a tcháni, samozřejmě) málokdy řeknou - ať už z určitého ostychu (ono se blbě přiznává, že už leccos nemůžu), obav, že jim budou "odepřena" vnoučata, nebo jen "pro klid v rodině".
Mně osobně vyhovuje, když se miláčkové na návštěvách vystřídají, i když vždycky to nejde - třeba na Vánoce mám zvěřinec kompletní, ale to skoro výjimka. Ostatně i ten pokec je lepší ve 2-3 lidech, než překřikující se smečce - pak obvykle drnčí telefony s informacemi, co kdo zapomněl sdělit

Jé Def já taky přece nemluvila konkrétně o tobě S tou výchovou to naprosto chápu a nemyslím, že budu jiná. Jsou věci, nad kterýma zamhouříš oči (pozdní spaní odrostlejších vnoučat na návštěvě u babičky), ale jsou věci, kterým svoje dítě vystavovat nechceš - to je jasný. Nás doma například jednou čekají tuhé boje okolo jídla a nemyslím si, že ustoupím byť jen o píď (mluvím o stravě miminka a batolete). Mám svoje víc než dobré důvodu být v tomto směru poměrně nekompromisní.

Pokud se ale cítím frustrovaná, že moji rodiče nechtějí slavit narozeniny vnoučete tehdy a tak jak si představuju já, tak to už mi připadá, že se zase já je snažím nacpat do škatulky, kde jim není dobře a pak se zlobím, že mi tam nechtějí lézt. V tomto konkrétním případě myslím, že bych nechala rodiče jednat tak, jak je jim milé a zkusila je přijímat i s tím. Kde si ale nakreslíš tu lajnu (tohle nikdy, tohle někdy a tady ustoupím rodičům) je věc upřímného a ne vždy lehkého zvažování. Určitou měrou by mohl být prospěch dítěte: tím, že půjde v osmi letech spát párkrát později nebo dostane víc sladkostí než normálně mu žádná újma nevznikne. Pokud má doma přísný řád, nějaké to zlobení u babičky ho taky nadobro nezkazí. Tím že by mu moje máma cpala lepek nejlépe od 3 měsíců mu už újma vzniknout může, a to poměrně zásadní. 

Jasný je, že i ten pojem "újma" je hodně subjektivní, já osobně žádnou újmu na sdílení domácnosti s kočkami nevidím, ale chápu, že to může mít každý jinak. Jen jsem měla pocit, že by v této diskuzi taky měly padnout výrazy jako laskavost a přijímání a to směrem od dětí k rodičům.

Defi promiň, nechci do toho nějak zbytečně rejpat, ale tenhle rozpor mě prostě zaujal:

Definitiv napsal(a):

Sama se snažím máminu domácnost nekritizovat. Ukrutně mi vadí, že dělá šílený potěmkino před každou návštěvou, několikrát jsem to okomentovala, ale když jí to baví - mě je to fuk.

(zvýraznění ode mě).

Nehodlám tady rozbíhat nějakou psychoanalýzu, jsi chytrá holka a sama víš daleko líp než já jestli to bylo jen neobratné vyjádření nebo jestli tam jsou fakt přítomny oba aspekty ("ukrutně mi to vadí" a "je mi to fuk") a v jakém poměru. A určitě taky dobře víš, co s tím eventuelně dělat - třeba poslat Ronju do pr...