Normálka rodinný folklór, povedala by som. Ja to s rodičmi našťastie nemám takto(ale o Vianociach by som mohla písať tragikomédie), ale bývalí svokrovci boli niečo podobné, plus sa ešte svokor vždy ožral a zapáral od mňa, že si jeho syn našiel niečo také nevydarené, svokra sa tvárila, akoby mala dva týždne v kuse zápchu a všetci sme si vydýchli, keď odišli. Podotýkam, že som ich pozývala viac-menej ja, hlavne ku koncu, lebo bývalý mal s nimi dosť problematické vzťahy. A potom som ich raz-dva razy nepozvala... potom sme sa s bývalým rozišli a bol pokoj. Nakoniec teraz ja chodím na ich rodinné sešlosti a celkom si ich užívam. Svokor umrel, svokra zmäkla na staré kolená a dá sa s ňou vyjsť.

Macksey, tak je nezvi na hlavní oslavu... ušetříš si nervy. Pozvi je v týdnu, kup zákusky, kdyby si chtěli dát, pusť otci telku a mamce udělej hnusný kafe... Proč je zvát do společnosti když o to nestojí a já to vím...
A myslím to bez ironie. Včera u mě byli naši... Hele, když se dovalíme my k nim, naprosto jim to vyhovuje. Jak vytáhnou paty, jsou nesví - čert ví proč a já to zjišťovat nehodlám. Hádám, že otec má spařený patro, jak pil to kafe horký a máti šilhá, protože měla hodiny ze strany - sedla si nezvykle (příště už to neudělá)... I když je znám, jako hodná dcera někdy podlehnu a pozvu je, oni mi většinou odpoví, že ne, že něco mají a když jim to už přijde blbý, tak jako milující rodiče dorazej. Na to superrychlý kafe... Ale co se týče vnoučat, ty si užívají. Jdou do ZOO, na koupák, na procházku nebo výlet - tohle funguje, takže si z návštěv hlavu nelámu.

Jinak se mi po přečtení názvu tématu vybavilo - v dětství milovat, v pubertě zapřít (horší rodiče má málokdo) a v dospělosti tolerovat (už mají nějaký ten křížek za sebou a bůh ví, jací budeme my, když máme ty jejich geny...).

to u nás je to podobný. vylepšený tím, že se všechno točí kolem toho , jestli se uráčí přijet moje sestra nebo ne.
ted na velikonoce říká máma...no Maruš nepřijede, tak nebudeme nic chystat ani péct( co na tom, že u mě mají taky dvě vnoučata)....no ve finále táta přišel na to, že se pozvali oni  k nám, aby ušetřili.

agewa napsal(a):

rejka napsal(a):

Macksey,docela chápu,že tě to mrzí a navíc i děsně štve.Mě by to asi nevadilo vůči mě,ale kdyby se takto až opovržlivě chovali k mým dětem,tak rodiče,nerodiče, vyříkala bych si to s nimi,tak jako s každým jiným. Já mám ráda upřímné jednání a říct si všechno pěkně narovinu než se ve skrytu duše trápit. Co se dárků týče,tak na prošlé zboží,které je ke konzumaci,tak na to bych je upozornila.Nenechala bych dětem zkazit žaludek. A o věcných darech jako je oblečení či hračky apod. tak o tom se radíme.Když byl na živu můj taťka,byl taky pohodlný a to mu bylo ani ne 60 let.Ale byl radši,když jsme přijeli my k nim,on uvařil-to dělal moc rád,mamka upekla. Dost často se stávalo,že když jsme spolu mluvili a já je pozvala,tak říkal: přijeďte vy,já si aspoň dám k obědu pivo. Ale jezdili i k nám,protože nechtěl být nezdvořilý. Ale já nikdy nebyla ve stresu,když přijeli a nebylo vše hotovo. Buď jsem to prostě dodělala,nebo mi mamka pomohla.Myslím,že v tomhle se zbytečně stresuješ. Nezabředni do pocitů, o které nestojíš,jestli tě to irituje a rmoutí tak si s nimi promluv. Kde jinde by se měl člověk cítit uvolněně a umět mluvit o nepříjemných věcech,když ne mezi svými,ve své rodině......

víš problém je v tom, že si to ti lidé nepřipouští. já se spoustu let trípila tím, že moje rodiče dávali vždy přednost mojí sestře, dokonce i vnoučata tak pořád dělí. a když jsem je na to několikrát upozornila , dostalo se mi odpovědi stylu.....co pořád máš, jsi nepřejícná k Maruš,pořád na ní žárlíš,  to není pravda  atd.

Tak to akorát v tobě mohou vypěstovat nesnášenlivost k sestře a jejím dětem......I když za nic třeba nemohou a sestra je fajn,stejně mám pocit,že dřív nebo později tě podobný pocit chytne.....Něco podobného bylo u mojí mamky.Má sestru,starší,která se nikdy nevdala.Moje babička ( jejich mamka ) dělala mezi nimi strašné rozdíly až do dospělosti. Podařilo se jí to,že moje mamka neměla sestru ráda ne kvůli sobě,ale kvůli nám- babička ji totiž absolutně upřednostňovala i před námi.Na mou otázku,zda mi dá pomeranč prý odpověděla,až jestli ho nebude chtít Andulka...a to bylo se vším.Navíc babička bydlela s námi,mamka jí prala,vařila,nakupovala,když bylo potřeba.....Ale,když nebyla Andulka v dosahu byla naprosto úžasná....dnes si myslím,že se jí asi svým způsobem bála....

Macksey - a co bys dělala, kdyby se takhle chovali k tobě cizí lidi? Co bys udělala řekla? To je vodítko...  Já třeba vím, že k ná táta prostě nedojede. At už jsou jeho pohnutky jakékoli - považuju za zbytečné ho zvát. Čas od času něco prohodí děti, ale já s ním nepočítám, neočekávám a nic mě nebolí. Když ho chci vidět, prostě dojdu já k hoře.... Jednám s ním v tomto ohledu jako s cizincem. A více méně proto, aby i děti pochopili, že takoví lidé existují a dá se s nimi vyjít. Někdy jsem příjemně překvapená, když pro holky něco vymyslí, ale jinak si jedu protě po své koleji.

Macksey napsal(a):

Ahoj holky,
jdu k vám pro radu. Pokusim se to napsat co nejstručněji, ale je to jen část mého trápení.
Takže ...
... jak to bývá když je nějaká oslava, pozvou se příbuzní, přátele, udělají se dobrůtky, osazenstvo se snaží o dobrou náladu a konverzaci. S mými rodiči je to ale jiné. Kdykoliv je pozvu na oslavu dětí (své jsem z toho důvodu zrušila a na mužovy nejezdí) mají plnou pusu výmluv a nestydí se ani říct, že se jim prostě nechce. Roky to snáším, jsou to mý rodiče a prarodiče mých dětí, ale jak léta plynou, má trpělivost přestává. To že nám moji rodiče dávaji dárky, co jsme jim dali my nebo i dárky prošlé (a to i dětem), to s nimi chci vyřešit, ale to co se stalo včera, to už byla poslední kapka. Filípkovi bylo 3. března 5 let, oslavu jsme naplánovali na neděli, což byl jediný den, kdy má manžel alespoň půl dne volna. Mámě jsem řekla, že oslava je v neděli ve 3 hodiny. Tvářila se jako obyčejně bez chuti a už to začalo, že si myslela, že zajedou v týdnu a bla, bla, bla. Otci se samozřejmě nechtělo a ona se mu přizpůsobuje. Napsala jsem jí tedy, že je do ničeho nenutím, ať přijedou s babičkou v týdnu, ale ať mi dá vědět, abysme je čekali. Neozvala se. Přišla neděle ... v poledne jsem uspala Lucinku, ledabile sklidila po obědě s tím, že to doladim, že je ještě čas. Šla jsem s Filípkem dělat výzdobu, mezitím přijel manžel z práce a telefon ... byli 2 hodiny, volala máma, že jsou dole u dveří. Ve mně by se krve nedořezal. Neměla jsem doklizeno, nic nachystanýho. Chtělo se mi brečet. Došla jsem jim otevřít a zeptala se jí, proč přijeli teď, když oslava je až na třetí hodinu. Prý co má dělat, že táta chtěl jet teď. Tak jsem se zeptala táty. Ten mi mezi dveřmi div nevynadal, že oni nic nechtěji a že je jedno kdy přijedou. Lucinku mi samozřejmě probudili. Měla jsem úplně zkaženou náladu . Nechtělo se mi je vůbec pohostit a být s nima v jedný místnosti. No a co dali Filípkovi .... k 5. narozeninám od nich dostal růžového zajíčka Duracell na baterky, který navíc nefunguje a ponožky, které velikostí odpovídají mé, pak ještě veliký trenýrky a nějaký pexeso. Ještěže byl doma už manžel, jinak bych to vůbec nevydýchala. A průběh oslavy. Otec se jako tradičně upích u televize a s nikým nemluvil, matka komunikovala velice omezeně. Zkritizovala kafe, které výslovně chtěla (no budiž), nevzali si nic, co jsme nachystali, jen dort. Otec si nedal ani nic k pití. Byla jsem ráda, že pak odjeli a konečně jsme si mohli začít užívat oslavu, společně s rodiči manžela a Filípkovýho bratrance.
Leží to ve mně jako balvan a já nevim co s nimi. Chtěla bych jim říct, že vědí, kdy maji děti narozeniny a svátek, tak když budou chtít ať přijedou, že je rádi uvidíme, ale nic víc. Taky je chci požádat, aby mně a manželovi žádné dárky nedávali a co se týká dětí, aby jim raději dali peníze než takobé zbytečnosti. Nemám na to ale odvahu ani sílu. Hodně se toho bojim, protože v naší rodině se takové věci neříkají, ne ve směru k rodičům.
Chjo .... co mám dělat?

Moc děkuju všem, co jste to přečetli až sem a omlouvám se, jestli je tom chaos, jsem rozčilená.

To se jeste mas.Moje rodice ode mne bydleli  3 minuty cesty.Moje deti od nich nikdy nic nedostali k svatku ani k narozeninam.Je pravda,kdyz jeste byli hodne malicky,ze jim moje mamka jezdila do vedlejsiho mesta,kde v sekaci prodavali obleceni za 100 kc kilo tak co jim privezla jsem ji neplatila.Obcas jim upekla livance nebo uvarila polivku.K vanocum nedostavali take nic,kdyz byli vetsi,pry nic nepotrebuji maji toho dost.Kdyz k nam jeste prisli rodice na stedry den tak moje mamka hned vsechno pomluvila.Kapr presolenej,cukrovi pripaleny.Kdyz jsem udelala pohar tak byl preslazeny.Pak se s mym tatou pohadali a sly domu.Posledni rok nez mamka zemrela ,uz k nam na vanoce vubec nechodila.

No a s oslavou jsme to vyřešili takto: udělali jsme ji u mých rodičů (taky neradi někam jezdí) a bylo.
Nakonec to docela šlo, byli jsme tam celý den i s druhou babičkou ... 

No já bych to taky nijak nehrotila, rodiče si člověk prostě nevybírá a převychovat je nemůžeš. Když k vám Tví rodiče nechtějí chodit, Macksey, tak choďte vy za nimi, třeba to bude lepší pro všechny. Já např. vím, že naši k nám sice rádi přijedou, ale když bych chtěla, aby tu přespali, tak pro mého tátu to je problém. Taky nám vždycky zkritizuje, jak nemáme uklizeno a jak je Munďák nemožnej, že nic neudělá atd., atd. Já už to ale neřeším, když je to na mně moc, tak ho odkážu do patřičných mezí a je to. S mámou vycházíme v pohodě, tam žádný problém není, je to moje nejmilejší kámoška. Táta by ve mně nejraději viděl svou malou polušnou holčičku, ale to už se mu bohužel pro něj a bohudík pro mně nepovede. Ale hlavu si z toho nedělám, rodičům je kolem 70i let, takže už mají na své mouchy nárok. Prostě si z toho nedělej těžkou hlavu

Rosamunda napsal(a):

No já bych to taky nijak nehrotila, rodiče si člověk prostě nevybírá a převychovat je nemůžeš. Když k vám Tví rodiče nechtějí chodit, Macksey, tak choďte vy za nimi, třeba to bude lepší pro všechny.

Jezdíme k nim velice málo, manžel téměř vůbec .... a proč, protože mám vždy pocit, že obtěžujeme, otec sotva promluví a matka si k nám ani nesedne, natož aby se pověnovala dětem.
Když byl Filípek ještě malý, jezdila jsem tam často, než mi došlo, že se přeci nemusim vždycky po příjezdu domu trápit, že si nás tam nikdo nevšimne, prostě tam nebudu jezdit a přestanu se cítit mizerně. Pomohlo to.
Nechci s nimi spřetrhat vztahy úplně, jen potřebuju přijít na to, jak si pomoct, stejně jako před lety.
Jediný, kdy my se sejdeme jsou právě oslavy. Na ty naše se mi je nechce zvát, ze zmiňovaných důvodů, ale zároveň je nechci odtrhnout od vnoučat, chci aby věděli, že maji právo přijet svým vnoučatům popřát. Co se týká jejich oslav ... manžel jak to jde, sabotuje (navíc mu to náramně vychází, je povětšinou v práci) a mně se tam chce jezdit míň a míň, právě proto, že komunikace je na bodu mrazu, jen slušnostní fráze jinak téměř nic, kromě kritiky a rýpání a urážek od otce. Dřív jsem se ještě snažila najít alespoň s matkou společnou řeč, teď už se mi to nevede a já už ztrácim zájem o to usilovat.
Nechci se s nimi rozhádat, chci aby věděli, že je mám ráda, že tu jsem, ale prostě si nerozumíme.

Macksey napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

No já bych to taky nijak nehrotila, rodiče si člověk prostě nevybírá a převychovat je nemůžeš. Když k vám Tví rodiče nechtějí chodit, Macksey, tak choďte vy za nimi, třeba to bude lepší pro všechny.

Jezdíme k nim velice málo, manžel téměř vůbec .... a proč, protože mám vždy pocit, že obtěžujeme, otec sotva promluví a matka si k nám ani nesedne, natož aby se pověnovala dětem.
Když byl Filípek ještě malý, jezdila jsem tam často, než mi došlo, že se přeci nemusim vždycky po příjezdu domu trápit, že si nás tam nikdo nevšimne, prostě tam nebudu jezdit a přestanu se cítit mizerně. Pomohlo to.
Nechci s nimi spřetrhat vztahy úplně, jen potřebuju přijít na to, jak si pomoct, stejně jako před lety.
Jediný, kdy my se sejdeme jsou právě oslavy. Na ty naše se mi je nechce zvát, ze zmiňovaných důvodů, ale zároveň je nechci odtrhnout od vnoučat, chci aby věděli, že maji právo přijet svým vnoučatům popřát. Co se týká jejich oslav ... manžel jak to jde, sabotuje (navíc mu to náramně vychází, je povětšinou v práci) a mně se tam chce jezdit míň a míň, právě proto, že komunikace je na bodu mrazu, jen slušnostní fráze jinak téměř nic, kromě kritiky a rýpání a urážek od otce. Dřív jsem se ještě snažila najít alespoň s matkou společnou řeč, teď už se mi to nevede a já už ztrácim zájem o to usilovat.
Nechci se s nimi rozhádat, chci aby věděli, že je mám ráda, že tu jsem, ale prostě si nerozumíme.

Hele, Ty s nimi máš už problémy asi dost dlouho, že? Ono tohle co tu popisuješ je možná jen špička ledovce a to bych se Ti pak nedivila, že už to s nimi nechceš řešit. Pokud je to tak zlé, tak to prostě neřeš, nech to plynout a ono se to možná vystříbří samo.

Rosamunda napsal(a):

Hele, Ty s nimi máš už problémy asi dost dlouho, že? Ono tohle co tu popisuješ je možná jen špička ledovce a to bych se Ti pak nedivila, že už to s nimi nechceš řešit. Pokud je to tak zlé, tak to prostě neřeš, nech to plynout a ono se to možná vystříbří samo.

Jo jo, letitý, bohužel. Dík, třeba by právě to pomohlo.

Macksey napsal(a):

Moc tě nechápu, píšeš že by bylo divný mě chválit a brát mě jako rovnocennou. Proč by to bylo divný. Já své děti chválim, respektuju je a vážim si jich. Proč bych to nemohla očekávat od svých rodičů, když já toho ve vztahu s mými dětmi schopna jsem?
Co se týká té autosedačky, tak jsem je nezavrhla, jen jsem jí řekla, že se mi to nelíbilo, ona si to přebrala po svém, já jí to vymlouvat nebudu. Jsem pyšná na to, že jsem nemlčela.
Nemluvim jim do vztahu k mým dětem. Pokud se mi ale nelíbí, co s mými dětmi dělají, řeknu jim to.
Už jsem psala, že mám hodně šrámů na duši a je hodně věci, které se mi nelíbí, co mý rodiče dělají. Můj otec k tobě třeba přistoupí zezadu dá ti pohlavek nebo tě jen tak nakopne. Co myslíš, má k tomu důvod? Proč bych měla chtít, aby to samé dělal mým dětem. Třeba si řekneš, že k nim by si to nedovolil .... ale sakra dovolil, byla jsem toho světkem, né přímo mím dětem, ale dětem mojí sestry, proč by dělal rozdíly? Nebo že na synovce křičel jak pominutej, aby šli do prd...le a drželi hu...u, protože on neslyší televizi?
Nemužu jim v tomto důvěřovat, na vlastní oči jsem viděla, že oni mezi mnou a mými dětmi rozdíli dělat nebudou a já nechci, aby moje děti zažívali to co já. V tomto případě ANO, mám opravdu velkou chuť do toho kecat, protože když šlo a jde o mě jsem zticha, ale když o mé děti, líbit si to nenechám. To že jsem v tom vyrůstala já neznamená, že s klidným svědomým nechám to samé okusit své děti.
Ve světě je hodně zla, proč by to měli poznat v rodině. Pokud je to jen trochu možný, udělám vše proto abych je ochránila. Třeba ti to bude znít přehnaně, ale já to tak cítim, však jsem si tim prošla a nic příjemného to neni.

Myslela som to tak, že ak ťa nerešpektovali ako dieťa, tak ich vzťah k tebe-dospelej sa tiež nezmení a budú s tebou naďalej zaobchádzať ako s dieťaťom, lebo pre nich dieťa OSTANEŚ NAVŽDY. A očakávať môžeš, čo len chceš, ale to, že ty rešpektuejš svoje deti, proste neznamená, že tvoji rodičia budú automaticky rešpektovať teba... Sú proste iná generácia, asi ani ich rodičia nerešpektovali - tak kde by sa to naučili, že? To nie je ospravedlenenie, len prosté vysvetlenie. A ak sa ti nepáči, kao sa správajú k tvojim deťom, tak im v tom kľudne zabráň. Ale je trošku naivné nazdávať sa, že ak im prešlo nejaké správanie voči tebe a sestre, že pri tvojich deťoch budú diametrálne odlišní... K vnukom síce majú väčšinou starí rodičia iný vzťah, ale spoliehať sa na to nedá. Tak holt si viac budú užívať druhých starých rodičov, to sa nedá nič robiť.