Moniko,
jde také o to, co chceš v danou chvíli slyšet. Před časem jsem zažila průšvih s manželovou nevěrou, zhroutila jsem se a pak se začala dávat dokupy. Asi dva měsíce nato jsem narazila na babinet a začala pročítat tvůj příběh. Byla jsi na tom podobně jako já, a i když ohlasy na tvoje trápení byly určeny tobě, velmi mi pomohla právě ta solidarita lidí, kteří už byli nad věcí a snažili se ti pomoci, protože věděli, jaké to je. A byla jsi to také ty, protože jsem obdivovala tvoji sílu, s jakou to trápení prožíváš.  Po roce, kdy jsem se otřepala, snad změnila a přehodnotila spoustu pohledů na život, čtu  ráda Pandořiny příspěvky, protože je v nich síla a moudrost. Pokud je člověk na dně, asi není schopen ty tvrdé pravdy o životě vstřebat a ubližují mu.

"Pokud je člověk na dně, asi není schopen ty tvrdé pravdy o životě vstřebat a ubližují mu."

Alzbeto, neexistuji tvrde pravdy o zivote, existuji jen ILUZE o zivote, ktere si kazdy vytvari sam a dobrovolne. Idealizuje si sam sebe, partnera, spolecny zivot..a pak se divi, hrouti, place, polyka prasky..vyzaduje litost, pravda o nem samem je neprijatelna, bolestiva. Poprat se s vlastnim egem je fuska.

Kulicko,
nikdy a nikde jsem nenapsala, ze mne "nevera" nemuze postihnout. Zato jsem uz mockrat napsala, jak mne stve, kdyz se moje slova prekrucuji a zjednodusuji. Taky jsem uz nekde napsala, ze s muzem jsem zila 27 let, mame dve dospele deti, rozesli jsme se jak dva civilizovani lide, jsme opet schopni spolu zajit na kafe, probrat cokoliv, o majetek ani alimenty jsme se nikdy netahali. Dodnes nevim, kolik ted studujicimu synovi posila na ucet, nezajima mne to, protoze syn si nestezuje a otec chape, ze deti jsou jeho, stara se o ne a rad, protoze je miluje.
Neopustila jsem ho kvuli jinemu muzi, ale kvuli nemu samotnemu.
Nepochopitelne? A neni to jedno? Ti, jichz se to tyka, to chapou, ostatni to nemusi resit.

Nevera obecne je pro mne dnes uz nepochopitelny pojem, i kdyz ji znam z obou brehu, proc je to tak, jsem uz mnohokrat vysvetlila. Osobne si myslim, ze pokud nekdo zije ve svete iluzi, sveho vlastniho chteni, predstav o lidech kolem sebe a hlavne predstav o sobe samem, ma smulu a bude trpet. Pokud nekdo odmita prijmout fakt, ze "skudce" neni vne neho, ale uvnitr neho, bude proste trpet. Pokud nekdo odmita fakt, ze nic se nedeje bez priciny a k nemu se vzdy vraci jen jeho vlastni zlo, ktere nese uvnitr sebe, bude trpet hodne. Na samotnem utrpeni neni nic spatneho, naopak je to ocistny proces a je treba jim projit. Ale mel by byt konstruktivni, nemel by trvat dlouho a nemel by byt vystavovan na odiv.
Velmi rada budu diskutovat, ale jen s tim, kdo to zvladne, tedy zapomene na ublizenost, prestane ve vsech, kteri rikaji neco jineho, nez co chce slyset, videt  nepratele, a nebude prekrucovat to, co jsem rekla. Jen proto, ze mi nerozumi, nebude mi podsouvat velikastvi a neomylnost, protoze on sam je momentalne zamindrakovany, zmateny a ma pocit, ze nevi nic! At udela, co udela, vse se obrati proti nemu.
V podstate jsem prisla na to, ze diskutovat mohu jen s nekym, kdo prosel tim, cim ja a kdo z toho vyvodil stejne ci alespon podobne zavery jako ja. S ostatnimi se mohu jen dohadovat a ja se hadat nechci. Je to vycerpavajici a nikam to nevede. Mela jsem tedy zustat u toho: ja o koze, ty o voze, moje blbost, ze se zase pokousim neco vysvetlit....
Takze klidne zustanu Dedem Vsevedem, nakonec nemam potrebu vyjadrovat se tak, aby mi vsichni rozumeli, nejsem ve skole
Navic s uspokojenim konstatuji, ze v podstate totez rika avalonka, nejspis zamerne zustava pouze v prvnim planu, na povrchu, aby byla srozumitelna vsem. Ja zjednodusovast odmitam, protoze kazde zjednoduseni prinasi zkresleni danych otazek a odpovedi.
Kazdy, kdo si mne precte, ma dve moznosti:
1. najit, co ho nejvic drazdi a podivat se prave na tu SVOU vlastnost - funguje to totiz jako zrcadlo zcela stoprocentne
2. vic mne proste necist
Hezky den vsem.

Jednou jsem někde četla moc pěknou větu.Byla asi takhle : "Každý je zodpovědný za to,co řekne.Ale není zodpovědný za to ,jak to ten druhý pochopí".

Tohle snad patří do soukromých zpráv ne?

Ale no tak Irenko, nebud zarliva Jako moderator mas byt nad veci a zasahovat jen, kdyz se lide perou a ne kdyz jsou na sebe hodni, ne?
A neboj, to minusove taky urcite prijde, vsak on mi to bezpochyby nekdo vpali i z ruhe strany.

Upravil(a) Pandorraa (21. 2. 2006 13:00)

No a juz je to tady Ztracis nervy, neztracej uroven, pozor na zrcadlo.....

Upravil(a) Pandorraa (21. 2. 2006 13:04)

Moniko, došla jsem přesně k tomu samému- že jsou horší věci než nevěrný manžel.S tím, jak jsem si to srovnala v hlavě, jak jsem uspořádala svoje hodnoty, jak jsem objevila sama sebe- a je mi najednou líp, líp se mi dýchá, když se směju, tak upřímně, když mě někdo naštve, řeknu muto...prostě ŽIJU.Tím pány nenavádím k nevěře, ne každý to takhle rozchodí- u mě to byl stimul, abych se probudila z 15letého spánku.Ale to už jsem někde psala.
Co se týká Pan- jsem založením tat trochu filosof(to jste už trochu poznaly), takže i  když občas řekne věci, proti kterým mi zůstává rozum stát, tak to v sobě přežvejkám, neodhodím to, ale přemýšlím nad tím.Pan je už někde jinde, protože má svoje dilema vyřešené. My jsme někde na samotném začátku nové cesty, Pan je trošičku jinde, a to nemyslím ani ironicky nebo kriticky.Přirovnám to jako bychom se učili jezdit na tříkolce a Pan letí raketoplánem, asi tak.A je úplně buřt, čím jedeme, nebo letíme, záleží přeci na našich pocitech a činech, za které jsme zodpovědní zas jen sobě. A to, že někdo říká něco jiného, než si myslíme my, není přeci špatné a zavrženíhodné. Vyslechneme to, podumáme a buďto se s tím stotožníme nebo ne.NAŠE VOLBA. Máme všichni PRÁVO VOLBY.
Právě proto nabádám Kukačku, aby nic neuspěchala, aby vše v klidu(relativním) probrala a aby cítila, že její rozhodnutí je správné, aby Oxi věděl, že udělal to, čeho nebude za pár dní litovat- a za tím si musí oba stát. My ostatní tady to rozhodnutí máme za sebou a víte, co mi dělá za problém, že se mi neomluvila(milenka). Přitom vím, že to není k mému životu nutné, že stejně musím žít a jít dál, že jsem jinak v pohodě, že jsem šťastná , prostě rady někoho jiného (teď cituji mého miláčka Athose ze Tří mušketýrů):"Rady  nedávám, jsou od toho, aby se nedodržovaly nebo aby ten dotyčný mi přišel vynadat za to, že se podle té rady řídil." Tak nějak to bylo:)

Kromě hesla Carpe diem!, které mě peroází denně životem, mám i jiné motto:Už se nebojím.Života a lidí.
Krásný a úsměvný den!!!:hajrta:

Všechno ti povím zítra. Díky za všechny rady, já taky filtruji. Nejen rady od psychologa a z knih. Dobře vím, že všechna rozhodnutí musím udělat já sama a nikdo mi v tom nepomůže. Zatím - když se ohlédnu zpět, nemám nic, čeho bych litovala. Samozřejmě jsou věci, které bych dnes udělala maličko jinak, ale nelituji toho.

Jinak mám několik životních hesel - třeba "jaký si to uděláš, takový to máš"... nebo "všechno je v životě něco za něco"....
Já nemůžu nenávidět svého partnera, ano, mám mnoho důvodů cítit se podvedená, zraněná a smutná. Ale nenávist v tom není. Strašně se mi po něm stýská, chybí mi. A proto, že na sebe neumíme být oškliví, tak je to ještě těžší. Včera mi přinesl kytku a když jsme se loučili, vytáhli jsme oba stejné kapesníky....nebydlíme spolu, ale ráno jsme si do kapes dali kapesník ze stejné sady....a to se mi stává pořád.

Pan,

když bych použila přirovnání života ke znalosti fyziky - ty máš vystudovaný matfyz a my se učíme první Newtonovy zákony na základce.

To ale neznamená, že jsme horší, povrchnější nebo hloupější než ty.

Znamená to jediné - víme o problematice méně než ty. Což je fakt. Ty už znáš teorii a navíc ty už můžeš každý den vidět kolem sebe zázraky té "fyziky" (= života) kolem sebe. A zároveň - když my si ještě myslíme, že lze překonat gravitaci bez křídel - ty už víš (protože o fyzice víš víc a některé zákony jsou neměnné), že se bez těch křídel nikdy vznést nemůžeme. Z toho plyne jakýsi tvůj "smutek" mezi řádky.

Už prostě vidíš krásu tam, kde my ji nevnímáme (neboť "nevíme"), ale vidíš i beznaděj a smutek, kde my ještě vidíme iluze (neboť "nevíme").

A zlobíš se na nás za to, že my stále ještě "nevíme". Zlobíš se na nás, když my se zlobíme na tebe, že nám bereš iluze.

Ale velikost člověka spočívá mimo jiné i v tom, že dokáže ze svých duchovních výšin matfyzu shlédnout SHOVÍVAVĚ na ty, kteří se učí první fyzikální zákony na základní škole. Že se na ně nezlobí, když oni nechápou složité fyzikální zákonitosti, protože je halt v té škole ještě neprobírali.

Ano - já zůstávám "v prvním plánu" záměrně. A díky za vědomí, že jsi to pochopila. Zůstala jsem v prvním plánu i ve svém článku o milenkách a dle reakcí soudím, že většina čtenářek je přeci jen ještě na té základce, takže se můj způsob "zjednodušeného vyjadřování" setkal s ohlasem. A to byla moje priorita.

Já se třeba na faf nezlobím, že ještě spoustu věcí nechápe a má ohledně partnerských vztahů hodně nejasno. I když si myslí, že má jasno. Chápu jí, protože jsem si to samé myslela dřív i já a teprve teď vidím, že jsem byla úplně vedle. Ona si na to přijde sama a věřím, že pak své ego umravní, protože je to potřeba :-)

Ale chci tím říct, že si nemyslím, že zjednodušení musí nutné vést ke zkreslení faktů. Vždyť jak dětem vysvětlíš, jak přicházejí na svět miminka. Řekneš jim o sexuálních polohách? Vždyť by z toho měly noční múry. A stejně tak musejí mít noční múry ti, kteří nejsou připraveni na odebrání iluzí tak, jak to děláš ty.

Vše má svůj čas a já budu ráda zjednodušovat tak, aby lidé začali nejprve chápat základy fyziky a pak - když se jim to zalíbí - se přihlásili na střední školu s fyzikálním zaměřením a pak třeba i na ten matfyz :-)

Jsi pro mě velkou inspirací a vím, že ve všem, co jsi tu napsala, máš pravdu. Za mě říkám - VE VŠEM.

Ale myslím, že obsah se dá zabalit do měkčí formy, aby nám to do těch krků vklouzlo snáz... :-)

Avalonka, moja, ja mam dost jasno. :-)

Mozno je to chyba "pisomneho styku", ze to nechapes tak ako to myslim. Vies, musim priznat, ze ma rozhovor tu na babinete trosku zneistil, tak som sa nad tym zacala dost zamyslat a trosicku som svoje predstavy aj skonzultovala s par ludmi, ze ci teda nie som normalna, ci to vidim az tak pokrivene. No a podla nich nevidim, tak neviem. Ale uvedomila som si kopu chyb, co robim a snazim sa ich uplne odstranit, napriek tomu vsak podstata zostava ta ista.
Vies, nemusi to byt objektivne dobre, nemusi to tak fungovat vzdy, ale kde beries istotu, ze ja som ta, co chce nemozne a nesprava sa spravne a zisti to? Nemozes vediet, ako to u koho funguje a keby som stokrat bola "vedla", ak to tak necitim, tak nie je o com, nie?
To je ako s Axim, ako dost arogantne prezentuje ( na rozdiel od teba) svoje chapanie vztahu ako jedine spravne a oznacuje tu na diskusii urcitych ludi za nenormalnych ( nemyslim seba).
Ak nieco dvom ludom vyhovuje, moze to byt nenormalnejsie ako nenormalne, je to ok, pokial chcu obaja to iste.
A mozno som to spravne nepochopila, ale stojim si za svojou predstavou prveho miesta v zivote partnera. Poznam take vztahy, funguju a partneri su stastni. Naopak, podla mna je chore skor to, ked partner miluje viac svoju motorku, pocitac, kamosov, pivo ako partnerku.

Faf,

přečetla jsem si ještě v historii tvé příspěvky (takovou jsem si s tím dala práci... :-))) a našla jsem tam toto:

No, ja som clovek, ktory dost lpie na svojich istotach, stale mam pocit, ze som ako rozhadzane puzzle, ale pomaly sa znovu skladam dokopy.

Pre neho (bývalého partnera, kterého jsi opustila) to bol blesk z cisteho neba, lebo odmietal pocuvat moje staznosti.

Trochu mam strach, co ak sa to stane znovu, co ak z velkej lasky ostane zasa len popol...

A navíc píšeš, že tvůj partner, na kterém jsi byla psychicky závislá, našel práci tak časově náročnou, že mu na tebe už vůbec nezbýval čas.

Co z toho plyne?

Pokusím se pouze hádat:

Jsi (přesně stejně jako dřív já) posedlá jistotou a dokonalostí. Chceš s partnerem duševně splynout, protože (jak jsi sama psala) máš jinak pocit, že nejsi celistvou bytostí. Nejbolestivější pocit pro tebe je být jak "rozházené puzzle".

Já ti na to řeknu jediné. Tomu pocitu "rozházeného puzzle" se musíš postavit čelem. Musíš zapomenout na naprosto dokonalé splynutí s partnerem, protože zdravé partnerství není o symbióze a závislosti, ale o dvou svébytných bytostech, které se mohou obohatit pouze tak, že si každá ponechá svůj vlastní pohled na svět.

Myslím, že tvého předchozího partnera velmi tížil závazek, který jsi na něj nevědomky uvalila - doplnit tebe proto, abys byla celá. ALE DO CELISTVOSTI SE MUSÍŠ DOPLNIT SAMA. Proto myslím není vůbec náhoda, že mu osud přihrál tak náročnou práci - byl to únik od tebe a závazku, který nelze splnit.

Bojíš se pocitu nejistoty a toho, že by z velké lásky zbyl jen popel. Jenže z lásky tak, jak jí chápeš ty, zbyde jen popel vždycky. Protože ty hledáš sama sebe a dokonalost skrze partnera.

Obhajuješ svůj nynější vztah (přestože trvá jen pár měsíců) proto, že CHCEŠ VĚŘIT, že jsi tu dokonalou lásku našla. Stejně dokonalou, jak dokonalá ti připadá láska tvých rodičů. Cituješ často svého otce - to on je tím DOKONALÝM ARCHETYPEM, který hledáš. Jenže o spoustě věcí mezi svými rodiči možná ani nevíš a myslím, že si idealizuješ i jejich vztah. Určitě mají vztah krásný, ale jistě není dokonalý.

Uff - tohle je asi hodně "do živého", tak se předem omlouvám a snad mi mou otevřenost odpustíš... :-)

"To ale neznamená, že jsme horší, povrchnější nebo hloupější než ty."

avalonko,
ty velmi dobre vis, ze tohle jsme nikdy nerekla ani si to nemyslim, je to presne naopak, pamatujes? Jiste ano.
Nezlobim se na nikoho, maximalne sama na sebe, ze nejsem vic trpeliva. Na druhou stranu ale nejspis tusis, co ja uz vim, nemam uz tolik casu, abych se mohla vracet, zdrzovat se, chapes? Ja nemusim nic vysvetlovat, to perfektne zvladas ty, mym ukolem je spis jen vzbudit zajem a je vcelku jedno, zda s kladnym nebo po*n znamenkem. Podstatne je, ze se objevi otazka: Co kdyz ona (ta zmije jedovata) ma pravdu????? Ostatni uz neni ma prace
Temer fyzicky mne boli kazdy pribeh utrpeni, ktery si tu prectu. Boli o to vic, kdyz vim, ze to utrpeni je zbytecne DLOUHE. Ne, ze je zbytecne, nic, co clovek proziva, se nedeje zbytecne, ale je zbytecne dlouhe, znicujici, straslive...

A faf nech prosim vydechnout. Teorie je hezka vec, ale spoustu veci si clovek musi prozit, skutecne vydychat, aby mu do sebe puzzle zapadlo. V teto oblasti zkratky skutecne neexisuji, protoze kdyby tomu tak bylo, stacilo by si koupit chytrou knihu a nastudovat, ze se nevyplaci zit v iluzich a nejhorsi ze jsou iluze, ktere mame kazdy sam o sobe....