Pan, momentalne mam vsetko, co som si kedy priala mat.... Tuk, tuk, klopem si na drevo. Takze neviem, uz skutocne nechcem viac, len aby to takto zostalo. A nemyslim, ze by to bol len moj pocit a v skutocnosti nemam nic.

Avalonka, vdaka. :-))) asi viem ako to myslis s tou pychou, uznavam, ze stale robim chyby. Akosi citim, ako by bolo spravne sa zachovat, ale casto mi to nejako nevyjde. No, ale casom hadam. Vo vztahu je naozaj zakladom verit v sameho seba, potom ma nic nerozhadze a nemusim partnera trapit neopravnenymi vycitkami a tak....
A s ytmi podmienkami, som to asi zle napisala. dala som ich do uvodzoviek, ak si si vsimla, lebo podmienka nie je ten spravny vyraz. Chcela som tym vyjadrit to, ze nebudem zotrvavat vo vztahu,ktory nie je podla mojich predstav. Presne ako si to ty nazvala ako ocakavania. Ak stretneme partnera, ktory ich ma rovnake, chce od vztahu to iste co my, funguje to. Jasne, ze treba obrusit hrany, ale ak je zaklad dobry, ide to.
takzvanou podmienkou napriklad podla mna je to, ze odsudzujem neveru. Nie som anjelik, samej sa mi to stalo, preto to odsudzujem. Bola to chyba, nastastie sa to neprevalilo a ja som sa skor ako som stihla narobit dalsie kiksy cestne rozisla. Ak partnerovi poviem, ze mu neveru nebudem tolerovat, cize ak sa o nej dozviem, je medzi nami koniec, je to ta akoze podmienka fungovania vztahu. Nepodved ma a nestratis ma. Toto samozrejme funguje len na model, ze by partner "uletel" a chcel napriek tomu zostat so mnou.
Tak nejako to je myslene. A snazim sa, aby na neveru nemal objektivne dovody ( znie to idiotsky, ale myslim tym nejake nefungovanie nasho vztahu, moju bezohladnost, alebo tak nieco), ako v pripade Martina.

pandorra opět nezklamala... se mi zdá, že je osobní poradce mého muže...

Mohla bys mi, prosím, vysvětlit, jak přijdu k tomu, že mě teď partner nechal na všechno samotnou? Dvacet let jsem mu stála po boku v dobrém i zlém, se mnou vystudoval, vybudoval si postavení, domov a firmu. Porodila jsem mu dvě krásné, zdravé a chytré děti, společně jsme je vychovali, po celou tu dobu jsme si byli jeden druhému oporou. Milovali jsme se, povídali jsme si spolu, sdílela jsem pochopení pro jeho koníčky a zájmy, vždy měl dostatek prostoru a volnosti. Nikdy jsem neřešila, má-li nějakou "bokovku", protože jsem věděla, že jsme jeden pro druhého důležití, že jsme si partnery. Cítila jsem se v manželství velmi spokojeně, i on nechával dost prostoru mě a zároveň nikdy nezapomínal na to, být pozorný a citlivý. Vždycky jsem měla dojem, že spokojený je i on.
Myslím, že jeho románek začal trochu jako hra z nudy, ale nějak ho to převálcovalo, převálcovalo to i mně a všechno, co jsme do teď zažívali. Jak přijdu k tomu, že on se cítí špatně, já se snad cítím líp? Cítím se zrazená a podvedená - ne proto, že spal s nějakou jinou - ale proto, jakým způsobem ponížil všechno dosavadní žití... jak mi neustále podsouvá, že jsem nespokojená, že on byl sám, že už nemůže dál, že je vše najednou jiné....A já snad můžu dál? Já musím... mě nic jiného nezbývá. On odešel volně dýchat, taky jsem nechápala, že se svou kočičkou už "JEN" kamarádí. Přesně v duchu toho co psala, tuhle Michaela - oni byli rozejiti, takže když se někde sejdou, žmoulají si ruce a vykládají si, jak budou rozumní a pak to stejně skončí u toho šukání... takže přijde domů, chová se tak, abych vypěnila, řekla mu něco hgnusně jedovatého a on mohl s gustem říct "no vidíš, já jsem ti říkal, že nám to dál nepůjde". Vypadne a mě nechá na krku pubertální děti a všechno kolem - já jsem ta, která to musí řešit, pozdní příchody dcery, smrad hospod, přihlášky syny na VŠ .....zas ta matka co buzeruje.
Přitom jsem veselá a společenská, nechtěla jsem takhle dopadnou, chci, aby mě meli lidi rádi (a oni většinou mají).
Tak mi poraď, kde mám v sobě najít tu sílu a chápat jeho potřeby a jeho kamarádku? ne, nic mi neraď, nečtu tě totiž ráda...stejně by to bylo něco ve smyslu, že jsi za to můžu sama, že jsem moc majetnická a nechápu potřeby ostatních.

Kukačko.tak tím jsem si taky prošla.jenže jsem si uvědomila ,že takhle žít nechci..být věčně na všechno sama a ještě se stresovat,čekat,kdy odjede za milenkou,jestli se vrátí a ještě mu poskytovat veškerý servis.diskuse nikam nevedly já jsem nespala byla protivná,unavená.Chodila jsem k psychologovi k psychiatrovi ,pročítala babinet  apka jsem se tak nějak sama v sobě rozhodla.Manžela jsem vyhodila k milence,zažádala o rozvod a dneska jsem štastně rozvedená.Sice jsem pořád na všechno sama,ale v pohodě ato je myslím důležité.A sama věčně nebudu,ale vím co od svého příštího vztahu očekávám.Myslím ,že bys měla zhodnotit svou situaci a nějak se rozhodnout.Co zvolíš je jen na tobě.Držím ti palce at to nějak vyřešíš.

Pandorro - děkuji ti, odcházím zdechnout do houští...

Kukacko, napsala jsi to moc hezky,souhlasim s tebou.
Ja mam zkousnout to ,ze me 2 roky lhal a on ten nedokaze zkousnout to, ze snad mam pravo byt rozcarovana. Myslim, ze Pan ma pravdu  v tom,ze si to neprozila  a proto ma takove nazory,mozna bych taky dokazala byt nad veci a rikat: no tak nebulte, vzdyt se tak moc nestalo, kdybych to nemela za sebou.A kdo z nas si myslel ,ze se mu to stane???? ja teda ne, mozna jsem domysliva a majetnicka, ale jestlize by si chtel jen neco dokazat, a mel opradvu ulet na jednu noc, to bych opravdu pochopila,ale jestlize to trvalo mesice nebo roky,vita se se mnou polibkem ve dverich a pritom se vraci od milenky a jejimi vlasy az kdovikde, no to je mimo moje chapani.
Pan, vim,co na reknes - ze je to super nevera, kdyz se doma choval jakoby nic a nebyl na me zly. Ale o to vic to boli ted. Asi nechapes - dobre uz to ze sebe musim dostat vse-udelal  to po 10letem vztahu a mesic po svatbe...

Regi - já vím, že to prožít musím. Antidepresiva beru, je mi bídně ale NEPŘEMLOUVÁM HO, a vím, že bez něj přežiju a docela dobře. Mě už jde o něco jiného...

Kukačko, tohle se asi hodně špatně chápe pro toho, kdo to neprožil. Nevim přesně, jak to u vás teď funguje, ale vim, že ta "ztráta identity" je něco úplně šílenýho. Mě se vrátil manžel po 4měsíčním soužití s milenkou (vyhodila ho) s tim,že to chce zkusit dát doma dopořádku. Z mnoha různých (i čistě praktických) důvodů jsem s tim souhlasila. Jenomže on nic "dopořádku" (blbý slovo, nevim jak to nazvat) nedává. On je ublíženej, připadá si nedůležitej, že ho nepotřebujeme. Když se ho na něco zeptám, něco chci poradit, tak mi řekne, že to stejně zvládnu líp sama a že ho nepotřebuju...

Pan, neboj, ja vim presne, co bys udelala. Pred tim vyrazenim dveri bys pouzila jeste i ten valecek a mozna take palicku na maso. Priznejme si, ze pan (pan s malym p - pan Kuki) se chova jako mimino. Ja rozhodne nejsem uzkoprsy, milenka by byla to posledni, co bych mu vycital. Jenom mam problem s tim jak to provadi, jak tim nici, jak nebere ohled na ostatni, jak kasle na deti, jak v jeho veku nevi co dela. A jestli rekl dcerusce to co rekl, je to prase. Sorry.

pro pořádek - není doma ani tam nechodí měnit ponožky. Prostě není a já o něm momentálně nevím, nekomunikujeme spolu. Přesto se neodstěhoval nijak definitivně, vzal jen nejnutnější prádlo. Odsunul se po malém incidentu beze slova vysvětlení a výčitek. Peníze dával a dává, doufám že dávat bude dál, když se tím vytahoval, jak nás (mě) zabezpečí i nadále.
Vpodstatě nemám žádný důvod ke stížnostem, který mi tady podsouváte. Já ho nenutila, aby se s ní rozešel, nenutím ho, aby zůstal se mnou. Já jen chci vědět, jaké má další představy o životě. O životě nás všech, kterých se to týká, pak o tom můžeme mluvit, můžu mu říct i svůj názor a můžeme se pokusit rozejít se jako dva rovnoprávní lidé. Vím, že už doba ekonomické závislosti žen na manželovi minula, že už nemusím od svatby do smrti žít s jedním člověkem. Ano, prožila jsem s ním 20 let, byly krásné a stály za to. Bude-li to nutné, půjdu svým životem dál bez něj...a uchovám si hezké vzpomínky, protože nebyl vždycky hajzl. Jen ten poslední rok bych rádav nějak vymazala.
Ale momentálně stojím a čekám, jsem na nějaké vedlejší koleji, kolem mě se život nezastavuje a pádí dál a já musím reagovat. Termíny se blíží, je třeba udělat některá rozhodnutí, máme rozjednané různé věci ve kterých jsme jen kolečka v soustrojí a já jsem zůstala jak kůl v plotě. Vždycky jsem byla pravák a teď mi tu pravou ruku amputovali.
Bože proč vám to píšu............................................

" Ano, prožila jsem s ním 20 let, byly krásné a stály za to. Bude-li to nutné, půjdu svým životem dál bez něj...a uchovám si hezké vzpomínky, protože nebyl vždycky hajzl."

Parada ))
Ted uz to jen obratit. Proc cekat na to, co chce on? Proc nedelat, co chci ja? Jeho netrapi, ze nam hori terminy? A proc by to tedy melo trapit me? Muzu sama pro sebe neco zachranit? Zachranim. Bez nej nemuzu? Tak nezachranim. Jen se honem rychle postaram, abych spolecne s nim nesla ke dnu.

Faf napsala: Vo vztahu je naozaj zakladom verit v sameho seba, potom ma nic nerozhadze a nemusim partnera trapit neopravnenymi vycitkami a tak....

Broučku, chápeš to trochu jinak, než jsem to myslela. Správný vztah není o tom, že mě nic nerozhází. Vůbec ne!

Pokud chápeš uspokojivý vztah (tj to, jaký z něj chceš mít pocit ty) jako model Já mám navrch a nic mě nerozhází, tak to je pouze iluze.

Hodně lidí se ve vztahu snaží "mít navrch". Jen proto, že chtějí mít pocit bezpečí a jistoty. To vše je ve vztahu pouhá ILUZE.

Já měla zatím ve všech vztazích "navrch". Byla jsem ta myšlenkově i citově dominantní a dopadlo to pokaždé stejně. Můj partner mi nebyl rovnocenný. Věděla jsem, že ho mám jistého, že beze zbytku přejímá mé názory a nedovolí si oponovat. Jednou jsem se chtěla s partnerem tak nějak "zdravě" pohádat (protože ta nucená harmonie byla už k nevydržení) a říkám "To se mnou jednou jedinkrát neumíš nesouhlasit?" A víte, co mi na to naprosto bezelstně a upřímně řekl? "Proč bych s tebou měl nesouhlasit, když máš vždycky ve všem pravdu".

V tu chvíli jsem věděla, že je něco totálně špatně. A pár týdnů na to jsem ho nechala. (Dodnes jsme skvělí kamarádi - nebo spíš sourozenci, vždycky jsem si přála bráchu. Můj současný přítel na něj zpočátku žárlil, ale já mu dala jasně najevo, ať zapomene na to, že mi bude zakazovat se s kýmkoli stýkat. Jako by měl obalil těsnou bublinou a já vlastníma rukama tu bublinu roztáhla na 10 metrů široce, aby pochopil, že bude vždycky 10 metrů široká tak, aby se do ní vešli všichni lidé, na kterých mi záleží. Včetně mého expřítele, kterého mám ráda opravdu jako vlastního bratra. A můj přítel to akceptoval a dnes se na něj občas i docela mile zeptá. Za to má u mě 100 bodů!)

Ale zpět k tématu "nenechat se rozházet".

Mám se svým současným přítelem poprvé vztah, který cítím jako zdravý. Vůbec ne jako ideální, ale jako správný. A POPRVÉ - faf - nemám navrch. A nemá na vrch ani on.

Občas si v duchu s úsměvem říkám "kdyby tak věděl, jak hrozně ho miluju a jak hrozně mě má na lopatkách, jak hrozně se mi líbí všechno co dělá, snad i sedí na záchodě. Jak hrozně ráda na něj koukám, když si hraje se psem."

Jenže pak si se psem hraju já a kouknu na přítele, jak na nás kouká. A v jeho pohledu vidím úplně to samé z druhé strany. Vím, že mu v hlavě jedou ty samé věty jako mně, když pozoruji jeho.

A proto si každý den neříkáme jak se milujeme. A proto si dáváme volnost stýkat se se svými ex. A proto si neděláme žárlivé scény. I přesto, že oba vycítíme, kdy se ten druhý žárlivostí jen tetelí.

Proto, že cítíme, že jsme na tom oba stejně. Proto, že naše láska je v rovnováze. Nemáme "navrch" ani jeden z nás.

Je to pro mě zatím nejlepší vztah a pracujeme na miminku. A teď k tomu "aby mě něco nerozházelo". Tak ti faf řeknu, že kdyby ten přítel odešel, taky by mě to rozházelo na kvadrát. A kdybych odešla já, tak by byl v pr... on.

Odvaha a to, co je pro vztah nejcennější, je totiž právě fakt, že si dáváme svobodu I PŘESTO, že by nás odchod toho druhého zranil daleko víc, než jakýkoli z našich bývalých rozchodů.

Čím víc miluju, tím víc dávám svobodu. Paradox? Ne - zralý vztah.

"Čím víc miluju, tím víc dávám svobodu. Paradox? Ne - zralý vztah."

No konecne to nekdo pochopil Zadne "odskakovani", ale svobodna volba. A zadna zodpovednost ala Maly princ - co k sobe pripoutam, za to nasu zodpovednost. Ne! Zadne pripoutavani. Svobodna volba.
A pokud odejde, rozhazi mne to, ale neporazi, ustojim to.