Largo napsal(a):

Odsuzovat ?? A za co ?
Že se snažíš s terapeutem objevit problém, kvůli kterému si způsobuješ bolest?
Neukončuj terapii. Na cestě k události, která tohle působí, nic neuspěcháš, a prodrat se společně nánosem, který si na sobě člověk vytvoří, aby přežil, může trvat velmi dlouho.
Není to "vina" tvoje ani terapeuta.
Znovu si uvědomovat věci, které člověk zapomněl nebo vytěsnil, chce nejen čas, ale i odvahu a sílu.
Myslím si, že ty tohle všechno máš. Jsi dobrá.

Děkuji Ti za ta slova, ani nevíš, jak je pro mě teď důležité přijetí.
I terapeut mi ho dává, jsem mu za to vděčná. Když je duše rozdrásaná, je pro ni každý projev pochopení obrovským darem. To si možná člověk, co je v pohodě, asi ani neuvědomí.

To, co jsem vytučnila, budu jistě potřebovat, ale vůbec si nejsem jistá, jestli to mám. Jestli na to mám. Okolnosti se mi stále ztěžují...

Děkuji Ti.
Někdy stačí s člověkem ale prostě jen být....

Ametyst napsal(a):

Někdy stačí s člověkem ale prostě jen být....

Však jsme.... ....
Jsme tady, všichni, co čteme a učíme se s tebou.... a s každým, kdo je o kousek zkušenější.
Víš?

Wiki napsal(a):

Jestli je podstatou úzkostná porucha, zaměřila bych se spíše na naučení se změnění podstaty myšlení - toho základu-programu. Vím, že toho máš spoustu za sebou, takže je možné, žes už to zkoušela, zkusila bych i na tvém místě meditace atd . Věřila bych tomu, že se jedná o nastavení myšlení, ..víš jak to myslím..

Alternativních technik mám více za sebou, dost jsem se v tom před časem vyžívala, vč. meditace. bylo to takové experimentování. Zábavné, sebepoznávací. Nicméně, neměla jsem skutečný problém, jako mám teď. A asi jsem se to ani pořádně nenaučila.
Poslední dny  jsem začala mít nutkavé myšlenky na to, že bych to chtěla všechno "ukončit" (ne terapii, život), tak jsem si došla zase pro antidepresiva.

Teď mě čeká úkol říct to terapeutovi.
To bude problém. Ne ty prášky, ale ty suicidní myšlenky. Nevím, jak to udělat, aby to nevypadalo jako vyhrožování, a asi se mi to nepovede hned ze sebe vysypat.
Ale asi bych měla.
Zabývám se tím poměrně intenzivně. A nechci udělat nějakou hloupost, proto ta AD. I když je beru tři dny, a ještě nemohla zabrat...umřít nechci. Chci jen nebýt.
Chlast mi tohle poskytoval. Únik.
Ale tam už nechci.

Můj problém byl přesně takový - špatně nastavený program. Vlastně to, co jsem si o sobě myslela, nebyla pravda, myslela jsem si , že jsem někdo jiný, ne ta, která jsem si myslela...že jsem..rozumíš? big_smile

Rozumím. Na tohle už ale  já momentálně nemám sílu.

Myslela jsem si, že život má běžet hladce a když se vyskytne překážka, tak je to katastrofa a mám "pos.aný život" a všichni ho mají v pořádku, pěknej, jen já ne... a podobné nesmysly.

Takhle já to nemám. Naopak si myslím, že lidi mají kolikrát život horší, než já, že si nemám na co stěžovat, že nemám právo mít takové myšlenky...přesto je mám.
Chci utéct, odejít. Nebýt.

Zcela jistě to neudělám, ale ta touha tam je, silná.

Vždyť Ametyst, jsi součástí tady toho všeho, jsi dokonalý člověk, stvořený přesně tak, jak měl a má být. Možná i s tou tvou (mojí, naší) pochybností o sobě. Mnohdy ani nevíme, že jsme dokonalí. Jen jsme se postupem času s růstem našeho poznání naučili se posuzovat, srovnávat atd...a z toho plynou naše nespokojenosti. Kdybychom tolik nemysleli...Já to taky neumím, taky je mi to nedosažitelné, možná je to v dnešní době i nemožné, jen tak být...nevím.
Ale uvědom si prosím, že jsi sestavená z miliard buněk, sehraných a seřízených tak, že mohou žít, myslet, radovat se, množit se, ..není to úžasné? Jak je vůbec možné, že se něco tak dokonalého narodí? Vznikne? A my zvažujeme bytí - nebytí...rozumíš jak to myslím, že je to prostě neskutečný dar, to tělo, i ta prokletá mysl .. a že tedy musel být důvod proč jsme tady. Takoví jací jsme, přesně takoví a ne jiní. Taková,  jaká jsi...

Jen se naučit se svou myslí zacházet. Osedlat si ji - aby dělala to, co chceme my, ne co chce sama ona..

Myslím, že bys měla mít důvěru k terapeutovi a říci mu, co se ti honí hlavou. Nikde není psáno, jak přesně má léčba probíhat, co je dobře a co je špatně. Třeba zrovna toto sdělení - otevření se, může být startem k něčemu moc důležitému. Co my můžeme vědět...ne?

Wiki napsal(a):

Myslím, že bys měla mít důvěru k terapeutovi a říci mu, co se ti honí hlavou. Nikde není psáno, jak přesně má léčba probíhat, co je dobře a co je špatně. Třeba zrovna toto sdělení - otevření se, může být startem k něčemu moc důležitému. Co my můžeme vědět...ne?

Jo, vím, že bych mu to měla říct, jen vůbec netuším jak.
Musím si to promyslet.
I Tobě patří velký dík za to, že se mnou tady prostě jsi.

Largo napsal(a):

Ametyst napsal(a):

Largo napsal(a):

Chci říct, že jako svobodný člověk s osobitou myslí a srdcem máš právo na jakékoliv myšlenky a máš právo být nespokojená.
Pojímáš věci po svém. Ty jsi ty, tvůj život je jedinečný, stejně jako život jednoho každého člověka.

Ty o terapii asi něco víš, že?

Ohó, ty umíš škrabkat za ouškem...
Nevím. Jenom čtu a učím se od lidí . A chodím po světě nějaký pátek . Učím se i od tebe a od Wiki, ode všech... .

jéžíši hromadné a kumulované škrábání?? !

Ametyst - čoveče - vždyť jsme všichni stejní, původně, jen jsme si do hlaviček naskládali - či nechali naskládat - během života různý věci - dobrý, ale  i sr.čky..(s prominutím ). A tak 2/3 života bych řekla, že budu dělat v tom pořádek a redukci. A prázdná místa - ty vymetené sra.ky, zase zaplňovat novými informacemi, pokud možno užitečnými.. , než usoudím zase jinak...

škoda, že tě neznáme osobně, protože jsem si jista, že bychom ti udělili jen během 30vteřin min. 10 jedinečných kladných a ocenitelných vlastností. Chytrá - to už víme, vnímavá - taky, ...co tam máš dál?

Upravil(a) Wiki (22. 4. 2010 12:17)

Skôr ono "šubrnění".... z jedného dielu tuším CSI.

Tak jsem se zase po čase dostala k tomu, abych si to tu pročetla a musím říct, že jsi mimořádně odvážná a skvělá baba, Ametyst. Obdivuju Tě nejen za to, jak se s tím svým problémem pereš, ale i za to, že vůbec máš tu osobní sílu a statečnost o tom mluvit. Kam se na Tebe hrabu s nějakým závislým Munďákem!
Teď mě čeká úkol říct to terapeutovi.

To bude problém. Ne ty prášky, ale ty suicidní myšlenky. Nevím, jak to udělat, aby to nevypadalo jako vyhrožování, a asi se mi to nepovede hned ze sebe vysypat.
Ale asi bych měla.
Zabývám se tím poměrně intenzivně. A nechci udělat nějakou hloupost, proto ta AD. I když je beru tři dny, a ještě nemohla zabrat...umřít nechci. Chci jen nebýt.
Chlast mi tohle poskytoval. Únik.
Ale tam už nechci.

Třeba to, že víš, že zpět do chlastu nechceš, je naprosto skvělý. A vůbec si nemysli, že by probírání Tvých sebevražedných myšlenek mohlo být považováno za vydírání, čím bys mohla toho terapeuta vydírat, vždyť to, myslím, ani nejde. A navíc, jak tu už někdo psal, terapeut je tu od toho.
Já taky znám tu chuť "nebýt", ale u mně nejde o sebevražedné myšlenky, na to se mám moc ráda, ale spíš o chuť se vším praštit a utéct od toho, prostě jednou někdeb zastavit u lesa auto, vzít kabelku, vystoupit a odejít a jít a jít a jít a už se k tomu nevrátit, dokonce ani pomyšlení na děti mi ty myšlenky z hlavy nevypudí....ale ještě jsem to neudělala a zatím si myslím, že ani neudělám.
Tak Ti držím pěsti a přeju hodně sil do dalšího boje a vydržať!

Ametyst napsal(a):

Vydírání terapeuta...no třeba aby si nemyslel, že chci jen přitáhnout jeho pozornost (on je často empatický a pozorný, nemůžu si stěžovat), že chci aby mě litoval, zajímal se o mě, že demonstruji nějakou sebevraždu tím jak to hlásám napřed.

Ametyst,
empatie, pozornost a soustředění patří k profesi každého dobrého terapeuta. Terapeut ví, že při sezení nemůže pracovat ani s domněnkami, ani na osobní rovině (to je, jak říkáš,  "... aby mě litoval, zajímal se o mě, že demonstruji nějakou sebevraždu tím, jak to hlásám napřed..." ). Kdyby ano, vyřadil by svou intuici, zkušenosti a vědění a nemohl by pro tebe udělat nic.

Krátce řečeno: s veškerou empatií, pozorností a soustředěním na problém terapeut  zůstává nad věcí.
Tvé starosti ustojí, stejně jako u dalších klientů. A pojmenovaná starost a bolest znamená přímější cestu k řešení - pro oba.


P.S. Piš .... nikoho neděsíš.

Upravil(a) Largo (23. 4. 2010 10:21)

Ametyst napsal(a):

Někdy ztrácím soudnost ve své bolesti a touze se o ni podělit...

Na to je dobrý terapeut ten nejlepší člověk...  a za čas se budeš moci podělit o radost .
Vypsání na BB je dobrá věc... ale odbornou pomoc tak nahradit nejde.
Pouvažuj o tom....

Jo a nezapomeň, že jsme tady. (sakra, dnes jsem samá oprava .... )

Upravil(a) Largo (23. 4. 2010 12:39)

Ametyst napsal(a):

Largo napsal(a):

Na to je dobrý terapeut ten nejlepší člověk...  a za čas se budeš moci podělit o radost .
Vypsání na BB je dobrá věc... ale odbornou pomoc tak nahradit nejde.
Pouvažuj o tom....

O čem mám pouvažovat?
K terapeutovi chodím každý týden, s úzkostí jsem každý den (i noc).
Ale máš pravdu, ještě že ho mám, a můžu mu to říct...i když asi mu to neřeknu, takové podrobnosti, to je zbytečné popisovat způsob, jak a čím se řežu.
Pro něj je podstatné a alarmující, že to vůbec dělám.
Naštěstí není žádný zajíček nováček, a něco už za svou praxi slyšel a zažil.

To je jen dobře .
Abys mu popisovala, čím si ubližuješ, mě vůbec nenapadlo. Je moje chyba, že se mi tvoje fyzická bolest prolnula s psychickou a nevysvětlila jsem to.
Omlouvám se.

Ametyst napsal(a):

Těch, u koho se to objevilo ve středním věku (tak jako u mě), je velmi málo. A nikdo z nich se z toho zatím nedostal.


.......A snad neřešitelné.

Ahoj Ametyst,
never tomu.Nenech se tim vystrasit. 
Dala bych ruku do ohne za to ,ze resitelne je naprosto vsechno.  

My vsichni mame potencial najit cestu ven-vychod, ze zdanlive neresitelne situace.

Az se nasmertujes v mysleni jinym smerem (uveris v uspech, uveris v to, ze dokazes se napojit na neohraniceny potencial a dokazes jak se rika prekrocit svuj stin), pak jistojiste zaroven uvidis, ze to soucastne mysleni ktere Te dnes svazuje je naprostou iluzi.