Damila napsal(a):

Ono ten popis působí poněkud děsivě.
Ale skoro bych řekla, že rozumím tomu, co píšeš. Musí to být velké zoufalství, když si člověk ublíží...takto vědomě.
Přemýšlelas nad tím, co při tom cítíš?
Je to úlevné, ublížit si? Pomáhá to?
Máš pak výčitky?
Za co se to trestáš?
Jak to zpracováváte v terapii?

Co při tom cítím?
Úlevu. Teplou krev, adrenalin. Vidím ránu a říkám si, ano, takto se cítím. Takhle rozříznutá je moje duše, jako tohle zápěstí.
Výčitky mám, ale ne kvůli sobě, kvůli patrnerovi, který tohle nikdy nepochopí. A já tím zároveň zraňuji i jeho.

V terapii o tom mluvím. Terapeut je ze mě trochu nešťastný. Protože tohle značí mnohem hlubší problém, než jak se to zdálo na začátku. To, že jsem se zhoršila, považuje za jeden ze symtomů provázející rozkrývání.
Něco jako obranný mechanismus. když se dostaneme k něčemu bolestnému, já to začnu zhmotňovat. Aby se mi to snad nezdálo tolik děsivé.
Souvisí to s mou minuloství, s dětstvím. Hluboce zasuté vzpomínky, které jsem vytěsnila, protože bolely. Teď bolí znova.

Rosamunda napsal(a):

A jak jsi na tom teď, Ametyst? Cítíš nějaký posun?

Nevyřeší se to asi tak rychle. Vnější pnutí je příliš silné (sešlo se pár okolností, které mi na klidu nepřidají).
Je to asi deset dní, co jsem se řezala naposledy, ale mezitím proběhly dvě krizovky. Vybrečela jsem se z nich, ale dvě hodiny vzlyků taky nejsou příjemné...nicméně nenechávají takové stopy na těle, jako řezné rány.

Cítím skutečný absťák, bažení, je to jako droga, takže - aspoň si to představuji, jak se řežu.
Ta potřeba tam je, i když to nechci dělat, nemůžu slíbit, že už to dělat nebudu.
Jak se dalo čekat, zhoršil a "alespoň" můj vztah k jídlu, neumím jíst normálně.

Jakoby mi tělo dávalo všemi možnými způsoby najevo, že něco není v pořádku.

Já to sakra slyším, ale co mám jako dělat???
To se mi chce zařvat na tu moji zmučenou duši. Ale nemůžu být na ni tak zlá...vždyť ona mi to nedělá schválně, ona jen asi nemá jiné prostředky jak komunikovat.

Co Tvůj muž, jak to vypadá s ním, s vámi oběma?

Tak jsem dnes četl rozhovor s hercem Miroslavem Vladykou... v jeho závěru odpovídal na otázku, zda ho nějak změnila padesátka? - Odpověděl: Čas je dražší, už mě nebaví řeči v hospodě...

A tak mě při procházení tohoto vlákna napadlo, že se vlastně sebepoškozujeme každý z nás, když se zabýváme povrchními věcmi, hádkami, vzájemnými naschvály...  místo abychom žili nejlíp jak to jen dokážeme - protože čas, náš čas zde, ten je tak drahý...

A že se někdo poškozuje vědomě... to je zlé... ale vlastně to lze pochopit... chápání, myšlenkové pochody - všechno je to tááák složité a možnost byť jen malé odchylky je docela dost pravděpodobná...
Kromě toho - vztahy lidí mezi sebou navzájem - škoda mluvit...

Ametyst:
Nevyřeší se to asi tak rychle. Vnější pnutí je příliš silné (sešlo se pár okolností, které mi na klidu nepřidají).
Je to asi deset dní, co jsem se řezala naposledy, ale mezitím proběhly dvě krizovky. Vybrečela jsem se z nich, ale dvě hodiny vzlyků taky nejsou příjemné...nicméně nenechávají takové stopy na těle, jako řezné rány.

Cítím skutečný absťák, bažení, je to jako droga, takže - aspoň si to představuji, jak se řežu.
Ta potřeba tam je, i když to nechci dělat, nemůžu slíbit, že už to dělat nebudu.
Jak se dalo čekat, zhoršil a "alespoň" můj vztah k jídlu, neumím jíst normálně.

Jakoby mi tělo dávalo všemi možnými způsoby najevo, že něco není v pořádku.

Já to sakra slyším, ale co mám jako dělat???
To se mi chce zařvat na tu moji zmučenou duši. Ale nemůžu být na ni tak zlá...vždyť ona mi to nedělá schválně, ona jen asi nemá jiné prostředky jak komunikovat. sad

No tak nám to tady popiš, pokud to jde, co se děje, třeba pak nebudeš mít takové bažení (to je ale hnusný slovo, crawing je lepší) a pokud to jde vybrečet, tak si myslím, že je to lepší cesta a možná i známka toho, že se něco pohnulo.

Rosamunda napsal(a):

No tak nám to tady popiš, pokud to jde, co se děje, třeba pak nebudeš mít takové bažení (to je ale hnusný slovo, crawing je lepší) a pokud to jde vybrečet, tak si myslím, že je to lepší cesta a možná i známka toho, že se něco pohnulo.

Vybrečet to jde, ale nevyřeší se tím nic. jen to přežiju.
Navíc, dnes jsem se znovu řízla, úleva.Svému terapeutovi to napráskám, on mě neodsoudí.
Škoda, že v terapii neumím plakat tak jako doma. To by mi pomohlo, prožít si ty emoce u něj. nejsem schopná.
Neumím se uvolnit. On by mě už díky tomu změknutí přivedl blíže podstatě.
Takhle já jsem tam tvrdá, hrdá, silná, dělám, že se nic neděle...
I když mu někdy říkám, že je mi mizerně, jako bych to před ním nedokázala prožít.

Ametyst napsal(a):

Rosamunda napsal(a):

No tak nám to tady popiš, pokud to jde, co se děje, třeba pak nebudeš mít takové bažení (to je ale hnusný slovo, crawing je lepší) a pokud to jde vybrečet, tak si myslím, že je to lepší cesta a možná i známka toho, že se něco pohnulo.

Vybrečet to jde, ale nevyřeší se tím nic. jen to přežiju.
Navíc, dnes jsem se znovu řízla, úleva.Svému terapeutovi to napráskám, on mě neodsoudí.
Škoda, že v terapii neumím plakat tak jako doma. To by mi pomohlo, prožít si ty emoce u něj. nejsem schopná.
Neumím se uvolnit. On by mě už díky tomu změknutí přivedl blíže podstatě.
Takhle já jsem tam tvrdá, hrdá, silná, dělám, že se nic neděle...
I když mu někdy říkám, že je mi mizerně, jako bych to před ním nedokázala prožít.

Tak jsem dnes narazila na Tve vlakno Ametyst.


Jak to tak sleduju z povzdali,tak muj nazor -  pohled na Tve odpovedi- reakce k diskutujicim, je,ze na vsechno mas odpoved=temer odborne vysvetleni a znalost sve situace. To teeeemer vypada (zdani me vsak muze klamat) ze Ty zde nehledas tohle ,cituji Te- "Hledám tady podporu, pomoc v řešení. To je vše."
Ty se potrebujes podle mne nejen vykecat. Tobe tohle dela dobre,vypravet lidem o svem zivotnim zoufani.

Neco se me na Tobe nezda. Jeste nevim co to je. 

Ta vytucnena veta-ze vybrecet se,to nic nevyresi ,jen to prezijes. Co to znamena? Co prezijes?

Tercila napsal(a):

Abys konečně pochopila, co je to skutečná zmučená duše.

Tohle se mi zdá taky docela drsné.
Člověk, který se řeže, je asi dostatečně zmučený, že má takovou potřebu si škodit.

Myslíš, že slepota je strašnější, než bolest duše, co není vidět?
Myslíš, že prožití fiktivní bolesti (simulovaná slepota) někomu pomůže cítit se líp?

Jinak ten tápad s těma fixkama, to je zajímavé.
Napadlo mě jen, co by to vlastně ukazovalo, to, kam by se jinak řízla?
Ale tam nebude to vypuštění emocí (slzy, krev), na druhou stranu, fixka se časem umaže, jizvy ne.
Ale možná ani tak nejde o estetiku. Možná spíš o intenzitu.

Upravil(a) Damila (12. 4. 2010 6:08)

Tercila napsal(a):

Ametyst: ale dvě hodiny vzlyků taky nejsou příjemné...nicméně nenechávají takové stopy na těle, jako řezné rány.

Tak vezmi fixu a tělo si počmárej. Nebo popiš.
Na rozdíl od "památek" řezných ran budeš aspoň vědět, jak Ti při tom bylo.
A ještě něco bych Ti poradila: zavaž si oči šátkem a žij takhle se všemi činnostmi, na které jsi zvyklá, aspoň jeden den. Abys konečně pochopila, co je to skutečná zmučená duše.

Mám se trestat za to, že se trestám...vyrážet klín klínem?

Ametyst napsal(a):

Ano, dost jsem to probírara, ze všech stran, tedy i po odborné stránce. Vem si, že jsem přes rok a čtvrt v terapii, takže na to koukám i z té stránky psychologické, za strany terapeuta. To ani nejde jinak.


Co se týče toho, co přežiju, tak tím mám na mysli akutní bolest ,  pnutí.
Znáš ten pocit? Víš jak umí bolet duše?
Tak mi rozumíš...

Ahoj Ametyst,
tesi me ze jsem Te odhadla na to ze muj vstup uneses s klidem.

Stava se z pacienta psycholog,takhel to myslis?    

Ametyst ja neznam pocit jak boli duse podle Tveho vlastniho vnimani a tedy jinak receno podle toho cemu Ty rikas bolest duse.

Ja osobne nemam za to ze dusi muze neco bolet.   Dle mne to lidska mysl a jeji projevy,nikoli duse.

Jestlize placem se nic nevyresi podle Tebe ,jen to prezijes (=pnuti ,bolest) pak tedy zaroven vis ze rezanim se,take nic NEvyresit (neresis) a take to jen prezijes. 

Ametyst napsal(a):

hirondel napsal(a):

Stava se z pacienta psycholog,takhel to myslis?

Ne, to určitě ne. Ale za tu dobu už vím, jak se psycholog zeptá,  na co se zaměří, a samozřejmě, když mám nějaký problém, automaticky si kladu tyhle otázky také.

Nemyslela jsem to doslovne

Ametyst napsal(a):

hirondel napsal(a):

Ja osobne nemam za to ze dusi muze neco bolet.   Dle mne to lidska mysl a jeji projevy,nikoli duse.

Jestlize placem se nic nevyresi podle Tebe ,jen to prezijes (=pnuti ,bolest) pak tedy zaroven vis ze rezanim se,take nic NEvyresit (neresis) a take to jen prezijes.

Já neříkám, že duši něco bolí, ale že mě (moje celé já, které se sekládá mj. i z duše), bolí právě tahle část. Duše.
A dokáže bolet naprosto fyzicky. Tak, že se ani tělo nemůže pohnout. Tak, že Tě to paralyzuje.
Kdybych to nezažila, asi bych si taky ťukala na čelo.
A ano, vím, že řezáním nic nevařeším. To vím moc dobře.
je to jen projev, symptom.
Ne řešení.

Rozumim Ti,presto si opet stojim na svem ze duse neboli.   To nedela duse-to dela Tvoje mysl.

Ano Ty vis ze tim projevem nic nevyresis a presto si dal myslis, ze to ma pro Tebe smysl. V tom vidim osobne ten rozpor.(protiklad)

hirondel napsal(a):

tesi me ze jsem Te odhadla na to ze muj vstup uneses s klidem

Ametyst napsal(a):

Kdybys věděla, cojsem o sobě slyšela za horší věci, třeba i v terapii...
Napsalas to slušně a upřímně, za to jsem Ti vděčná.

Za to me nemusis byt prosim vdecna. Ale pokud si to prejes.......

Hirondel,
k tomuto:

Ano Ty vis ze tim projevem nic nevyresis a presto si dal myslis, ze to ma pro Tebe smysl. V tom vidim osobne ten rozpor.(protiklad)

Nemá to pro mě žádný smysl. Vidím nesmyslnost svého počínání.
A nedokážu Ti odpovědět na to, proč to dělám, jinak, než že nevím, jen mi to dočasně pomůže ulevit.

Ametyst napsal(a):

Nemá to pro mě žádný smysl. Vidím nesmyslnost svého počínání.
A nedokážu Ti odpovědět na to, proč to dělám, jinak, než že nevím, jen mi to dočasně pomůže ulevit.

Neptala jsem se proc to delas. 

Vse naznacuje tomu ze to nevis. 
Tim ze Ti to dava smysl jsem mela na mysli prave tu docasnou naprosto iluzorni "ulevu".