29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
O - ou, uz nestacim cist, z "casovych duvodu"..., ale..., pekne tema, mi milovani... tak nsad rano...
Není tady
Z legrace, prý jsem "bestie".
Podle Belkinovy teorie jsem "sháněl" - role v týmu.
Osobně se hodnotím - hodně si cením rad a zkušeností ostatních, ale moje jsou pořád přednější. Takže hledač zkušeností - průserář? A možná taky prudič, rýpal, vždycky ta chytrá, neodbytná, nikdy nic normálního, tichá, chápající - jedním slovem ZMATEK (neplést si se zmetek, to by se mě dotklo
)
Není tady
Blossom napsal(a):
Majkafo, každý ať jedná podle svých pocitů, podle své intuice. Někdo možná po (dobrovolném!) odhození slupek najde sám sebe. Přijde na svou podstatu, o které dosud nevěděl. To je dobře.
A někdo jiný - třeba já - má pocit, že nepotřebuje nějak zvlášť hledat ve svém nitru, protože tak nějak intuitovně cítí, že o své podstatě VÍ. A taky ví v čem tu podstatu má.
A navíc mám pocit, že některé vnitřní slupky k mé osobnosti prostě patří, a já je tam chci mít a nemám potřebu ani zájem se jich násilně zbavovat, jen proto, že na tom nějaký vedoucí kursu trvá. Jsou to přeci MÉ slupky, ne jeho, tak si o nich rozhodnu já.Já mu do jeho slupek taky nekecám.
Budu je odhazovat jen tehdy, dokud to sama pro sebe pokládám za přínosné. To není vzdorování za každou cenu. To je o nepřistoupení na manipulaci se svou duší.
Jinak se mi zdá, že máme v sobě z dávných časů zakódovanou povinnou poslušnost k (někdy divným) autoritám - viz ten Nicův tzv.zenový učitel.
Někdy je těžké poznat, kde končí takové to sebestředné ego, a kde začíná osobnost.
Nezdravé, někdy přebujelé vnitřní ego je dobré eliminovat. Ale osobnost je potřeba si zachovat, pěstovat a nenechat nikým vzít a stavět na ní. A to, jak se svou osobností necháme zacházet, je rozhodnutí každého z nás.
Bloss, sú ľudia, na ktorých platí cukor, a sú ľudia, na ktorých platí bič. A niektorí z tých, ktorí potrebujú bič, sa proste eln boja pozrieť na to, čo ostane, až všetky "slupky" zmiznú... A ono zostane, to mi ver... Ja som tiež za menej invazívne metódy, ale niekedy niet nad dobre načasovaný bič! A vieš prečo? Lebo ak sa tých nánosov(hlavne falošných) nezbavíme sami, život nás občas donúti zhodiť ich potom ešte drastickejšie.
Není tady
Celkem počteníčko. Hezky se tu ukazuje, jak tu otázku kdo bere.
Já jsem já, ale jsem žena, matka, kamarádka. Tak to cítím a kdybych napsala lístečků tři kupy, hodím je klíďo píďo do krbu všechny, protože stejně to budu pořád já, žena, matka, kamarádka, jen bez kupy papíru.
Kdybych se cítila jen jako já, bez toho dalšího, připadala bych si jako nahá v mrazu... něco by mi chybělo. Pak bych se asi choulila do sebe a někde uvnitř hledala, kdo vlastně jsem. Já už to hledání mám za sebou a vím... Už nikdy nechci stát nahá v mrazu a tápat. Být jen chladné já se mi nelíbilo... Ty slupky a role mě hřejí a kompletují v to, co jsem, patří ke mně - to celé jsem já... Postupem doby se budou měnit - za pět, deset let napíšu třeba něco jiného - ale nikdy to doufám nebude jen to studené - já...
Když někdo napíše - jsem perfektní, nejlepší... beru to jak to napíše, nezkoumám to, protože pak bych mohla přijít na to, že je to jen jeho dojem a vroucí přání, jak by chtěl být dotázaný vnímán.
Když někdo napíše, že je elektrikář, je prostě elektrikář, má smysl pro humor, moc se v sobě nebabrá a spíš je to moje krevní skupina, než někdo, kdo tápe a zkoumá, shazuje slupky a hrabe se v tom, co píší ostatní...
Není tady
duše, bytost, mysl
Není tady
javena napsal(a):
Celkem počteníčko. Hezky se tu ukazuje, jak tu otázku kdo bere.
Já jsem já, ale jsem žena, matka, kamarádka. Tak to cítím a kdybych napsala lístečků tři kupy, hodím je klíďo píďo do krbu všechny, protože stejně to budu pořád já, žena, matka, kamarádka, jen bez kupy papíru.![]()
Kdybych se cítila jen jako já, bez toho dalšího, připadala bych si jako nahá v mrazu... něco by mi chybělo. Pak bych se asi choulila do sebe a někde uvnitř hledala, kdo vlastně jsem. Já už to hledání mám za sebou a vím... Už nikdy nechci stát nahá v mrazu a tápat. Být jen chladné já se mi nelíbilo... Ty slupky a role mě hřejí a kompletují v to, co jsem, patří ke mně - to celé jsem já... Postupem doby se budou měnit - za pět, deset let napíšu třeba něco jiného - ale nikdy to doufám nebude jen to studené - já...
Javeno, tohle jsi mi napsala z duše. Líp bych to napsat nedovedla.
Taky jsem přemýšlela nad tím vyjádřením mnohých přispěvatelek "Já jsem prostě já". Také mi to přijde jakési pocitově studené, i když asi intuitivně snad cítím, co tím asi chtěly ty přispěvatelky říct:
Já jsem já a to stačí. Není potřeba se někomu zavděčovat tím, jaká jsem navíc matka, manželka apod., mám svou hodnotu i jen sama o sobě.
Tomu rozumím.
Ale asi jsem deformovaná školstvím, kde definice musela být logičtější. Kdybyste třeba při zkoušení z chemie řekli: "Sodík je prostě sodík. Tečka. " tak asi by to chemikáři taky nestačilo.
I já, podobně jako ty, Javeno, cítím, že ta nadstavba - ty řečené slupky-ke mě patří a jsou mou nedílnou součástí. Tak mi to vyhovuje, tak to mám a chci mít.
Mimochodem - malé :
Jak se mají psát nicky s malým písmenem na začátku: Třeba typu javena? Mě to pořád nutí to psát s velkým písmenem, jako jméno. Psát to s malým mi je jaksi proti srsti, přijde mi to jakési neuctivé a celkově divné. Jako kdybych oslovovala někoho iveto, martine apod. Prostě mě to dělá pocitový a češtinářský problém.
Jak se mají prosím vaše nicky správně psát? Jak si přejete oslovovat a psát váš nick vy samotní co máte malé písmeno na začátku nicku?
Upravil(a) Blossom (2. 3. 2010 10:04)
Bloss, já mám na začátku malé písmeno a sama bojuju s tím, co píšeš. Použít na začátku věty malý písmenko mi přijde divný, když začínám tím, že oslovuju někoho, kdo se zaregistroval s malým písmenkem... přitom to mám taky tak. Ve větě už mi to tak nepřijde.
U mě naprostá lenost při registraci. Vzala jsem prostě své jméno a nakomolila ho. Nepřemýšlela jsem nad tím, jsem líná si sem dát i obrázek nebo napsat citát či moudro pod čáru...
Je mi jedno, kdo to jak píše. Fakt. Nemám s tím problém - jav, jav, javen, Javen, jávo, Jávo, véno, Véno, javíku, Javíku... aneb říkejte mi třeba Bedřichu...
Zajímavý je, že i oslovení krá.va ve spojení s něčím neošklivým - ty jsi krá.va, jsem se smíchy málem počurala... mi nepřijde ošklivý či hanlivý. Tak mi ale neříkejte... Tak to na mě působí jen u lidí, které dobře znám.
Není tady
dneska jsem bohyne ;-)
jestli je potreba nejake opodstatneni (podle blossom), tak me napada jedine, ze jsem plus minus v rovnovaze s tim, jak se citim a co delam.
Teda jeste jinak: v realite nejsem daleko od toho, co jsem chtela byt a delat ve svych predstavach.
Upravil(a) baba.jaga (2. 3. 2010 10:57)
Není tady
javeno, cos psala o svém já, že je studené.
Mám to jinak. Mé Já není studené. Je takové, jaká jsem k sobě já. Teď je laskavé, teploučké a hladivé. I kdybych ztratila všechny role, bude tu stále mé bezpečné Já.
Upravil(a) majkafa (2. 3. 2010 11:45)
majkafa napsal(a):
javeno, cos psala o svém já, že je studené.
Mám to jinak. Mé Já není studené. Je takové, jaká jsem já. Teď je laskavé, teploučké a hladivé. I kdybych ztratila všechny role, bude tu stále mé bezpečné Já.
Tak jest. Moje ja je nesmirne bohate, vesele, pestre, zabavne atd. atd. To bych mohla tady vypisovat do zitrejsiho rana ;-DD
Není tady
Kdo jsem a kam kráčím ? Tak to bych moc ráda věděla.
Není tady
Blossom napsal(a):
...Jak se mají psát nicky s malým písmenem na začátku: Třeba typu javena? Mě to pořád nutí to psát s velkým písmenem, jako jméno. Psát to s malým mi je jaksi proti srsti, přijde mi to jakési neuctivé a celkově divné. Jako kdybych oslovovala někoho iveto, martine apod. Prostě mě to dělá pocitový a češtinářský problém.
Jak se mají prosím vaše nicky správně psát? Jak si přejete oslovovat a psát váš nick vy samotní co máte malé písmeno na začátku nicku?
Ja myslim, ze nik se ma psat tak, jak si ho "nositel" napsal. Ale citim to stejne, jako ty: Aj kdyz ma nekdo nick treba "noha", oslovim ho "Hele, Noho..."
Není tady
baba.jaga napsal(a):
dneska jsem bohyne ;-)
jestli je potreba nejake opodstatneni (podle blossom), tak me napada jedine, ze jsem plus minus v rovnovaze s tim, jak se citim a co delam.
Teda jeste jinak: v realite nejsem daleko od toho, co jsem chtela byt a delat ve svych predstavach.
Toto je pro mě opravdu nesmírně zajímavé téma. Třeba i v tom, přemýšlet nad odpověďmi ostatních lidí a porovnávat to s tím, co cítím já sama.
Právě tady zas jeden pro mě velmi zajímavý kontrast s tím, co jsem vytučnila v příspěvku baby jagy:
V realitě jsem úplně někde jinde, než jsem chtěla původně ve svých představách být (typ zaměstnání, způsob osobního života, ale i další věci)
A teď to zajímavé a cenné: - I přesto, že je vše v mém životě jinak, než jsem původně předpokládala, SE CÍTÍM CELKEM SPOKOJENÁ A ŠŤASTNÁ.
Blossom napsal(a):
....zajímavý kontrast s tím, co jsem vytučnila v příspěvku baby jagy:
V realitě jsem úplně někde jinde, než jsem chtěla původně ve svých představách být (typ zaměstnání, způsob osobního života, ale i další věci)
A teď to zajímavé a cenné: - I přesto, že je vše v mém životě jinak, než jsem původně předpokládala, SE CÍTÍM CELKEM SPOKOJENÁ A ŠŤASTNÁ.
Tak nad timhle jsem "hluboce zapremyslela"..., pac u mne je to tak taky... Jsem neco ouplne jineho, nez jsem si kdysi vysnila (a byly to predstavy pomerne jasne vyhranene...), a presto se citim dobre. Mozna, kdovi, s tim pranim byt nejaky, ale ve skutecnosti byt uplne jiny, je to jako treba s pranim koupit si mercedesa, a pak jezdit na kole (jenom), a byt stastny, ze: premistuji se zdrave, zadarmo, nepotrebuju garaz, nemusim se bat bouracky ci kradeze, na kole je mi prijemneji, nez by mi bylo v zaparenem/promrzlem aute...
Nemit vysneneho mercedesa je vlastne ma vyhra a vyhoda...
Není tady
Blossom napsal(a):
majkafa napsal(a):
Blossom, Nicolas nenapsal, že zenový učitel švihl bolestivě jeho. Napsal - jen švihl bolestivě rákoskou
Švihl tedy bolestivě KOHO? Švihnout bolestivě může jen někoho, nebo eventuelně sám sebe (v což v daném případě nevěřím). Prostě švihnout bolestivě jen tak do vzduchu jaksi podle mě nelze, v tom nenacházím nejmenší logiku...
Nicolasi, tys u toho byl - prosím, můžeš nám tuto záhadu osvětlit?
byl jsem u toho zprostředkovaně (asi jsem to měl napsat jasněji) - švihl někoho jiného. Ne mě.
A ta otázka mě napadla v jiném kontextu. Četl jsem knihu Přítomný okamžik (nebo tak nějak) a hlavním motivem, trochu kostrbatě a kolovrátkově se opakující bez výrazného zasazení do něčeho většího je "tady a teď". A pak mě trkl nějaký článek, kde se mi spojilo "já, tady a teď".
Ale ta otázka samotná je klasická v psychologii s těmi lístky (což mi přijde lepší) a v Zen buddhismu. Rákoska není masochismus, ale způsob probuzení (říkají ti s tou rákoskou, já v tom nefičím). A hlavně ta otázka je taková, že se na ni neptáme každý den, ale je důležitá.
Upravil(a) Nicolas (2. 3. 2010 12:00)
Není tady
já myslím, že je to tak, že ti, co stojí nohama na zemi a příliš v životě nefilozofují se vidí jako ženy, matky, manželky, obráběčky kovů...a ti, kteří to berou přes duchovno se vnímají spíš jako zrnko písku, lístek zmítaný větrem, duše...
A ani jedno není podle mně špatně.
Není tady
Já jsem Světlo Niko.
Tady a Teď i Tam Hlavně Tam, Tady na to někdy zapomenu...nebo spíš nejen svítím a zářím, ale i pálím a spaluju... Ale i to je někdy třeba
Pochopit učení zenbudhismu a jeho výukové metody není všem vždy dáno.
Posuzovat to očima středoevropana bez hlubších znalostí je vlastně nesmyslné.
(Ta kniha byla nejspíš E.Toleho "Moc přítomného okamžiku", že?)
Není tady
Nicolas napsal(a):
Blossom napsal(a):
majkafa napsal(a):
Blossom, Nicolas nenapsal, že zenový učitel švihl bolestivě jeho. Napsal - jen švihl bolestivě rákoskou
Švihl tedy bolestivě KOHO? Švihnout bolestivě může jen někoho, nebo eventuelně sám sebe (v což v daném případě nevěřím). Prostě švihnout bolestivě jen tak do vzduchu jaksi podle mě nelze, v tom nenacházím nejmenší logiku...
Nicolasi, tys u toho byl - prosím, můžeš nám tuto záhadu osvětlit?byl jsem u toho zprostředkovaně (asi jsem to měl napsat jasněji) - švihl někoho jiného. Ne mě.
A ta otázka mě napadla v jiném kontextu. Četl jsem knihu Přítomný okamžik (nebo tak nějak) a hlavním motivem, trochu kostrbatě a kolovrátkově se opakující bez výrazného zasazení do něčeho většího je "tady a teď". A pak mě trkl nějaký článek, kde se mi spojilo "já, tady a teď".
Ale ta otázka samotná je klasická v psychologii s těmi lístky (což mi přijde lepší) a v Zen buddhismu. Rákoska není masochismus, ale způsob probuzení (říkají ti s tou rákoskou, já v tom nefičím). A hlavně ta otázka je taková, že se na ni neptáme každý den, ale je důležitá.
Nicolasi, dík, ale pořád ještě jednu věc nechápu a tak tě opětovně prosím o dovysvětlení:
Píšeš: byl jsem u toho zprostředkovaně (asi jsem to měl napsat jasněji) - švihl někoho jiného. Ne mě.
Jak tomu správně rozumět? Jsou dvě cesty, podle mě:
1/Byl jsi u toho všeho jako pozorovatel, ne aktér. Zen učitel kladl otázky někomu jinému (ne tobě) a tohoto někoho jiného také za podle něj "špatné" odpovědi vždy bolestivě švihl rákoskou.
2/Zen učitel se ptal tebe, ale při tvých "špatných odpovědích" švihl bolestivě rákoskou někoho dalšího, třetího, nikoli tebe.
(toto vysvětlení je sice technicky logické, ale nějak se mi nezdá, sázím spíš na to 1/)
Předem dík za dovysvětlení, Nico.
A k tomu poznání "já, tady a teď", - já ho tak nějak cítím jako (pro mě) správnou odpověď na otázku v záhlaví.
Opravdu krásně a plně už tento princip popsala ve svém příspěvku javena.
A na tom javenině příspěvku je právě vidět, že k tomuto poznání může člověk dospět naprosto přirozeně, sám v sobě, bez (pro mě velmi podivných a naprosto nepřijatelných) rákoskových postupů s učitelem....
Cítím (jsem) se jako energie, zdroj energie (to zní hrozně)..součást celku, součást vesmíru (všeho kolem - jak to nazvat?). Ta energie má různé podoby - je , plyne, vyzařuje, je v klidu, srší atd..
Byla bych to připodobnila ke slunci a infrapaprskům, ale vyznělo by to nabubřele, a to nechci. Tak zůstanu u své energie - vytvarovaná energie
Prvně jsem vůbec netušila, jak bych odpověděla, nikdy jsem se tím nezabývala, spíš svými sociálními rolemi - jak přesně napsala Majka.
Myslím, že náš život - každého z nás - je divadlo (nemyšleno pejorativně),hra, příběh.. máme každý svůj scénář a přebíráme role, které si sami tvoříme. Kdybych si život postavila na jedné roli, bylo by snadné život protrpět (vzal-li by mi někdo tuto roli a nechtěla-li bych se přeobsadit)a to bych nerada.
Moc se mi líbil Kalik, Pandorra a Majkafa
Upravil(a) Wiki (2. 3. 2010 12:32)
Není tady
laminanonte napsal(a):
já myslím, že je to tak, že ti, co stojí nohama na zemi a příliš v životě nefilozofují se vidí jako ženy, matky, manželky, obráběčky kovů...a ti, kteří to berou přes duchovno se vnímají spíš jako zrnko písku, lístek zmítaný větrem, duše...
A ani jedno není podle mně špatně.
Tak to je pravda
Není tady
Blossom napsal(a):
Nicolas napsal(a):
Blossom napsal(a):
Švihl tedy bolestivě KOHO? Švihnout bolestivě může jen někoho, nebo eventuelně sám sebe (v což v daném případě nevěřím). Prostě švihnout bolestivě jen tak do vzduchu jaksi podle mě nelze, v tom nenacházím nejmenší logiku...
Nicolasi, tys u toho byl - prosím, můžeš nám tuto záhadu osvětlit?byl jsem u toho zprostředkovaně (asi jsem to měl napsat jasněji) - švihl někoho jiného. Ne mě.
A ta otázka mě napadla v jiném kontextu. Četl jsem knihu Přítomný okamžik (nebo tak nějak) a hlavním motivem, trochu kostrbatě a kolovrátkově se opakující bez výrazného zasazení do něčeho většího je "tady a teď". A pak mě trkl nějaký článek, kde se mi spojilo "já, tady a teď".
Ale ta otázka samotná je klasická v psychologii s těmi lístky (což mi přijde lepší) a v Zen buddhismu. Rákoska není masochismus, ale způsob probuzení (říkají ti s tou rákoskou, já v tom nefičím). A hlavně ta otázka je taková, že se na ni neptáme každý den, ale je důležitá.Nicolasi, dík, ale pořád ještě jednu věc nechápu a tak tě opětovně prosím o dovysvětlení:
Píšeš: byl jsem u toho zprostředkovaně (asi jsem to měl napsat jasněji) - švihl někoho jiného. Ne mě.
Jak tomu správně rozumět? Jsou dvě cesty, podle mě:
1/Byl jsi u toho všeho jako pozorovatel, ne aktér. Zen učitel kladl otázky někomu jinému (ne tobě) a tohoto někoho jiného také za podle něj "špatné" odpovědi vždy bolestivě švihl rákoskou.
2/Zen učitel se ptal tebe, ale při tvých "špatných odpovědích" švihl bolestivě rákoskou někoho dalšího, třetího, nikoli tebe.
(toto vysvětlení je sice technicky logické, ale nějak se mi nezdá, sázím spíš na to 1/)
Předem dík za dovysvětlení, Nico.
A k tomu poznání "já, tady a teď", - já ho tak nějak cítím jako (pro mě) správnou odpověď na otázku v záhlaví.
Opravdu krásně a plně už tento princip popsala ve svém příspěvku javena.
A na tom javenině příspěvku je právě vidět, že k tomuto poznání může člověk dospět naprosto přirozeně, sám v sobě, bez (pro mě velmi podivných a naprosto nepřijatelných) rákoskových postupů s učitelem....
Rozuměj 1)
Pozn.: k jakémukoli sebe-poznání se nakonec dospěje sám v sobě. S rákoskou či bez, s učitelem či bez.
Není tady
majkafa napsal(a):
javeno, cos psala o svém já, že je studené.
Mám to jinak. Mé Já není studené. Je takové, jaká jsem k sobě já. Teď je laskavé, teploučké a hladivé. I kdybych ztratila všechny role, bude tu stále mé bezpečné Já.
Nepsala jsem, že mé já je studené. Špatně pochopeno, majkafo...
Jen k mému já prostě patří i ty obaly, role, slupky... Kdyby tam nebyla žena, matka, kamarádka, bylo by tam něco jiného - pošuk, teta, dcera... nevím. Mám tam co mám a za pár let to bude jinak a před pár lety to bylo taky jinak... Ale pořád jsem to já.
Bez těch slupek mi to přijde studené a smutné - to je rozdíl. A to, že to na mě tak působí, přece neznamená, že to tak cítí ten, kdo to napíše... Mě z toho zebe a ty máš teploučko. Ty máš ze slupek jiný pocit, než já. To je celý.
Kdo rozsoudí, co je špatně a má to někdo vůbec soudit? Jde vůbec o to, kdo to jak má, nebo o to, jak se každému z nás s tím, jak se cítí a definuje, žije?
Není tady
Pandorraa napsal(a):
Já jsem Světlo Niko.
Tady a Teď i TamHlavně Tam, Tady na to někdy zapomenu...nebo spíš nejen svítím a zářím, ale i pálím a spaluju... Ale i to je někdy třeba
Pochopit učení zenbudhismu a jeho výukové metody není všem vždy dáno.
Posuzovat to očima středoevropana bez hlubších znalostí je vlastně nesmyslné.
(Ta kniha byla nejspíš E.Toleho "Moc přítomného okamžiku", že?)
Ano, to je ta kniha.
Zen buddhismu nerozumím ani za mák :-) Ale ten rámec uvedení příběhu se mi tam hodil. Do klidných středoevropských (tzv. pohodářských vod) šťouchnout rákoskou a klást otázky.
Není tady
javena napsal(a):
majkafa napsal(a):
javeno, cos psala o svém já, že je studené.
Mám to jinak. Mé Já není studené. Je takové, jaká jsem k sobě já. Teď je laskavé, teploučké a hladivé. I kdybych ztratila všechny role, bude tu stále mé bezpečné Já.Nepsala jsem, že mé já je studené.
Špatně pochopeno, majkafo...
Jen k mému já prostě patří i ty obaly, role, slupky... Kdyby tam nebyla žena, matka, kamarádka, bylo by tam něco jiného - pošuk, teta, dcera... nevím. Mám tam co mám a za pár let to bude jinak a před pár lety to bylo taky jinak... Ale pořád jsem to já.
Bez těch slupek mi to přijde studené a smutné - to je rozdíl. A to, že to na mě tak působí, přece neznamená, že to tak cítí ten, kdo to napíše... Mě z toho zebe a ty máš teploučko. Ty máš ze slupek jiný pocit, než já. To je celý.
Kdo rozsoudí, co je špatně a má to někdo vůbec soudit? Jde vůbec o to, kdo to jak má, nebo o to, jak se každému z nás s tím, jak se cítí a definuje, žije?
Tahle diskuse je tu třeba pro někoho lekcí, jak nesoudit. A ponořit se raději do otázky a do sebe.
Není tady