29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
PPavlaa napsal(a):
přijde mi docela zvláštní, že někdo píše, že je manželka, matka, milenka, kolegyně atd
Co je na tom zvláštního? každý přeci máme nějakou sociální roli ne?
Není tady
ajaE napsal(a):
Jsem jedinecny original-zadny jiny neexistuje!
Toto se mi libi...
Není tady
jsem duše vtělená... A jsem to já s tváří mnoha podob, mnoha rolí, podle toho, co je zrovna třeba....
Není tady
ale jasně Moni, jen - i když budu máma, milenka, manželka, kamarádka, kolegyně atd atd tak to vnímám jako něco, co ke mě patří, je mou součástí, ale ne jako něco, co by vystihovalo mě. máma můžu být já, ty, spousta bab, ale přesto jsme každá jiná. trošku mě takové odpovědi překvapily, nic víc
ale - četla jsem, že já jsem ty a ty jsi já tak je to asi celkem fuk, ne
Není tady
PPavlaa napsal(a):
přijde mi docela zvláštní, že někdo píše, že je manželka, matka, milenka, kolegyně atd
Mne taky.
Ta otazka ve mne vyvolava potrebu napsat "neco jineho, skrytejsiho", nez co je evidentni na prvni pohled...
Není tady
Na druhe strane... kdyz nekdo treba napise: Jsem elektrikar... tak by me to taky kapatko zvedlo ze zidle... a prinutilo aspon trosku "zauvazovat", PROC TOHLE TEN CLOVICEK PSAL?... a to uz je jaksi "psychologicke", stejne mozna jako "duchovni", ne?
Není tady
PPavlaa napsal(a):
přijde mi docela zvláštní, že někdo píše, že je manželka, matka, milenka, kolegyně atd
Ano Pavlo je to zvláštní,když to píše starej,tlustej,plešatej chlap.......
Není tady
monísek8 napsal(a):
PPavlaa napsal(a):
přijde mi docela zvláštní, že někdo píše, že je manželka, matka, milenka, kolegyně atd
Co je na tom zvláštního? každý přeci máme nějakou sociální roli ne?
Správně js napsala - ROLI.
Matka, manželka, ... - to jsou role.
Role - to nejsem já. Pokud myslím, že ano, ztratila jsem sama sebe. Jsem ráda, že už se nevidím v rolích. S čistým svědomím říkám - já. Skutečně to tak cítím.
Ty role jsem si taky "odehrála". To jsem čubrněla.
Otázka však zní - Kdo jsem? Ne - jakou "hraju" roli? Nebo - jaká je má role?
"Hráli" jsme takovou hru na hodině psychologie. Napsali jsme na 10 lístečků - kdo jsem? Většina z nás tam měla samé role. A pak jsme měli odhazovat do ohně jeden za druhým postupně lístečky, od toho, který nám půjde odhodit nejlehčeji. Bylo to hodně drsný.
Lísteček - Já - mi prostě odhodit nešel. Byla bych odhodila sama sebe. Ale jen málo lidí tam dokázalo napsat - já, nebo duše a podobně. Zato role nám šly jedna radost.
Upravil(a) majkafa (1. 3. 2010 20:25)
rejka napsal(a):
PPavlaa napsal(a):
přijde mi docela zvláštní, že někdo píše, že je manželka, matka, milenka, kolegyně atd
Ano Pavlo je to zvláštní,když to píše starej,tlustej,plešatej chlap.......
Ha-ha-ha, chi-chi-chi...
Není tady
většina žen je pyšná na to, že jsou matkami a pokud se hrdě hlásí k této roli, myslíš, že tím také ztratily sebe sama?
Žijeme život, ne divadelní představení. Já nevidím nic špatného na tom, že se někdo vidí jako matka a manželka. Ty, které takové štěstí neměly, by jistě byly za takovou roli vděčné.
Není tady
laminanonte napsal(a):
většina žen je pyšná na to, že jsou matkami a pokud se hrdě hlásí k této roli, myslíš, že tím také ztratily sebe sama?
Žijeme život, ne divadelní představení. Já nevidím nic špatného na tom, že se někdo vidí jako matka a manželka. Ty, které takové štěstí neměly, by jistě byly za takovou roli vděčné.
Spatne to neni, jen to o tech zenach vypovida to, ze se definuji skrze vztahy. Nedokazou sebe oddelit od tech vztahu.
A lze polemizovat o tom, jak moc velke stesti je byt matka nebo manzelka a jak moc za tuto roli lze byt vdecny.
Není tady
Za sebe rikam, me by dejme tomu napadlo sebe definovat i jako zenu a jako pritelkyni. To by ale u me bylo nekde uplne pozadu za vsemi ostatnimi sebedefinicemi. Jako prvni by me to rozhodne nenapadlo. Vychazi to z toho, ze se neztotoznuju (v prvni rade) ani se zenami jako celkem, ani se svym pritelem. Ani moje profese by u me nebyla na prvnim miste...
Jsem proste ja jako autonomni jednotka se vsemi pocity i prozitky.
Upravil(a) baba.jaga (1. 3. 2010 20:25)
Není tady
majkafa napsal(a):
monísek8 napsal(a):
PPavlaa napsal(a):
přijde mi docela zvláštní, že někdo píše, že je manželka, matka, milenka, kolegyně atd
Co je na tom zvláštního? každý přeci máme nějakou sociální roli ne?
Správně js napsala - ROLI.
Matka, manželka, ... - to jsou role.
Role - to nejsem já. Pokud myslím, že ano, ztratila jsem sama sebe. Jsem ráda, že už se nevidím v rolích. S čistým svědomím říkám - já. Skutečně to tak cítím.
Ty role jsem si taky "odehrála". To jsem čubrněla.
Otázka však zní - Kdo jsem? Ne - jakou "hraju" roli? Nebo - jaká je má role?
"Hráli" jsme takovou hru na hodině psychologie. Napsali jsme na 10 lístečků - kdo jsem? Většina z nás tam měla samé role. A pak jsme měli odhazovat do ohně jeden za druhým postupně lístečky, od toho, který nám půjde odhodit nejlehčeji. Bylo to hodně drsný.
Lísteček - Já - mi prostě odhodit nešel. Byla bych odhodila sama sebe. Ale jen málo lidí tam dokázalo napsat - já, nebo duše a podobně. Zato role nám šly jedna radost.
Vidis to. Zeny, ktere byly v prvni rade zenami, matkami a tak podobne mi nikdy nebyly psychicky blizke...
Není tady
Kdo jsem? Jsem nevímužkolikátá reinkarnace Kočky v lidském světě. Asi jsem v minulých životech moooc zlobila , páč jinak už bych přeci musela dosáhnout mnirvány ne?
Upravil(a) Rosamunda (2. 3. 2010 22:52)
Není tady
Jako první mě napadlo: "jsem skvělá baba"
Mně už to řeklo tolik lidí, že tomu snad i věřím!
(Já vím - ale když já mám tak dobrou náladu)
Není tady
Dnes som si zhodou okolností povedala: "Ja som viac než moje telo, ja som viac než moje myšlienky - ja som čistý Duch." (A asi aj niečo v zmysle Ja som viac než matka, Ja som viac než partnerka, Ja som viac než milenka, Ja som viac než kuchárka, reerentka, apod.). Tak mi mi to vychádza. AJ to som ja, ale nevystihuje ma to celú. JA SOM PROSTE VIAC. JA SOM JA.
Není tady
Selima napsal(a):
Dnes som si zhodou okolností povedala: "Ja som viac než moje telo, ja som viac než moje myšlienky - ja som čistý Duch." (A asi aj niečo v zmysle Ja som viac než matka, Ja som viac než partnerka, Ja som viac než milenka, Ja som viac než kuchárka, reerentka, apod.). Tak mi mi to vychádza. AJ to som ja, ale nevystihuje ma to celú. JA SOM PROSTE VIAC. JA SOM JA.
Není tady
No i když někdy trošku filozofuji tentokrát bych odpověděla asi úplně jednoduše(podobně jako Terčila)..normální baba..nic jiného mě u téhle otázky(tématu) nenapadlo.
Nicolas napsal(a):
Pozn.: to já nevím, jestli to je dosti duchovní :-)
Myslím, že člověk může odpovědět buď do té míry, do jaké poznal sám sebe. Nebo odpoví, čím chce být. Nebo tak, co si myslí, že se hodí říct. Nebo, že se identifikuje s nějakou svojí rolí, kterou ve svém životě žije nebo mu ji okolnosti "vnutily".
Před pár lety, kdy jsem tu otázku zprostředkovaně zažil a zenový učitel nad každou odpovědí (která byla dle něho "špatná") jen švihl bolestivě rákoskou, jsem z toho byl úplně rozhozený. A napadaly mě především mé role, které jsem tehdy žil.
Tak nad tímhle jen kroutím udiveně hlavou: Tohle že byl zenový učitel? Který tě švihl rákoskou za to, že to říkáš jak to cítíš ty, a ne jak si to představuje on?
Podle mě to byl spíš diktátor se sadistickými sklony. To by si tedy mohl zkusit- po první ráně rákoskou bych se já - jinak klidný a mírumilovný člověk - proměnila v lítou saň a tolik jelit, jako bych mu tou jeho vlastní rákoskou našvihala, to ještě v životě nezažil....
Lidi, že se necháte takhle dobrovolně masochisticky psychicky znásilňovat??
Něco podobného bych udělala v té hře, kde jak píše Majkafa, se musí do ohně postupně házet lístečky s rolemi nebo představami o sobě. Ano, něco bych po zamyšlení možná odhodila, ale něco, co je pro mě důležité, bych si nechala - přeci, kdo mě jako může donutit odhodit něco, co odhazovat nechci?
I toto je velmi důležité sebepoznání - nenechat se MANIPULOVAT někým kdo se tváří jako ohromný duchovní guru...
Ale ať se vrátíím k původní otázce: Asi bych na otázku Kdo jsi prostě odpověděla svým jménem a příjmením. A pokud by to chtěli podrobněji, asi bych přidala nějaké ty role, jak tomu říkáte. Ať se to komu líbí nebo nelíbí.
Když odhodíš, byť to někdy hodně bolí, odhodíš slupku. Ne vždy je na místě bojovat. Někdy je na místě poslechnout. Když to dokážeš, když neposlechneš své ego, když odhodíš, zůstane čístá substance.
Jak napsala Selima. Zůstane čisté
JA SOM PROSTE VIAC. JA SOM JA.
Upravil(a) majkafa (1. 3. 2010 22:32)
Uplně první, co mě napadlo, kdy jsem četla otázku.
Odpověd - ženská,máma,manželka.
Nejsem sama, kdo takhle přemýšlel
Není tady
Nicolasi, když jsem uviděla tohle téma, nechápala jsem, co tě k němu vedlo. A proč - tady a teď. A jaká je vlastně má odpověď? Kdo jsem?
Blossom, děkuji ti za tohle - cituji tě:
Něco podobného bych udělala v té hře, kde jak píše Majkafa, se musí do ohně postupně házet lístečky s rolemi nebo představami o sobě. Ano, něco bych po zamyšlení možná odhodila, ale něco, co je pro mě důležité, bych si nechala - přeci, kdo mě jako může donutit odhodit něco, co odhazovat nechci?
I toto je velmi důležité sebepoznání - nenechat se MANIPULOVAT někým kdo se tváří jako ohromný duchovní guru...
__________________
Oběma vám děkuji. Dnes jste mě přivedli k hlubokému poznání. Sama ještě přesně nevím, kam až. Ale cítím to. Se vší vážností se vám hluboce ukláním.
Upravil(a) majkafa (1. 3. 2010 22:55)
Majkafo, každý ať jedná podle svých pocitů, podle své intuice. Někdo možná po (dobrovolném!) odhození slupek najde sám sebe. Přijde na svou podstatu, o které dosud nevěděl. To je dobře.
A někdo jiný - třeba já - má pocit, že nepotřebuje nějak zvlášť hledat ve svém nitru, protože tak nějak intuitovně cítí, že o své podstatě VÍ. A taky ví v čem tu podstatu má.
A navíc mám pocit, že některé vnitřní slupky k mé osobnosti prostě patří, a já je tam chci mít a nemám potřebu ani zájem se jich násilně zbavovat, jen proto, že na tom nějaký vedoucí kursu trvá. Jsou to přeci MÉ slupky, ne jeho, tak si o nich rozhodnu já. Já mu do jeho slupek taky nekecám.
Budu je odhazovat jen tehdy, dokud to sama pro sebe pokládám za přínosné. To není vzdorování za každou cenu. To je o nepřistoupení na manipulaci se svou duší.
Jinak se mi zdá, že máme v sobě z dávných časů zakódovanou povinnou poslušnost k (někdy divným) autoritám - viz ten Nicův tzv.zenový učitel.
Někdy je těžké poznat, kde končí takové to sebestředné ego, a kde začíná osobnost.
Nezdravé, někdy přebujelé vnitřní ego je dobré eliminovat. Ale osobnost je potřeba si zachovat, pěstovat a nenechat nikým vzít a stavět na ní. A to, jak se svou osobností necháme zacházet, je rozhodnutí každého z nás.
Upravil(a) Blossom (1. 3. 2010 22:54)
Blossom, Nicolas nenapsal, že zenový učitel švihl bolestivě jeho. Napsal - jen švihl bolestivě rákoskou
majkafa napsal(a):
Blossom, Nicolas nenapsal, že zenový učitel švihl bolestivě jeho. Napsal - jen švihl bolestivě rákoskou
Švihl tedy bolestivě KOHO? Švihnout bolestivě může jen někoho, nebo eventuelně sám sebe (v což v daném případě nevěřím). Prostě švihnout bolestivě jen tak do vzduchu jaksi podle mě nelze, v tom nenacházím nejmenší logiku...
Nicolasi, tys u toho byl - prosím, můžeš nám tuto záhadu osvětlit?