|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
Macksey napsal(a):
Na sebe mám vysoké nároky a to co nabízím očekávám od druhých. Zřejmě nic neobvyklého. Se svým manželem jsme o vzájemných nedostatcích mluvili a on si nestěžuje a to prý opravdu, je spokojený, jen prý umym být někdy pořádně protivná. A to já tedy umim. Manžel se mnou nevorá. To byl jen slovní obrat. Jen jsem tím chtěla říct, že to že chodí do práce a vydělává peníze neznamená, že se může chovat tak jak mu vyhovuje bez ohledu na to, jestli tím někomu ublíží.
A ano, máte pravdu, sama se sebou moc spokojená nejsem.
Přiznám se, že jsem nečekala takovou spršku. Chtěla jsem se svěřit, ne být pranýřovaná.
a co nabízíš ? mě by to opravdu zajímalo, zatím se mi zdá, že tu považuješ za zásadní věci, který jiným ženským lezou třeba na nervy, ale nepovažují to za nějákou tragédii.
a sama jsi psala, že to kolikrát končí tvýma slzama, hádka po telefonu, trochu bych spíš řekla, že máš sklony k hysterii 
Není tady
Macksey napsal(a):
Ronjo, souhlasím s tebou a máš velkou pravdu. Ráda ho mám.
A to je přece základ, na kterým se dá docela dobře stavět, nebo ne?
Často čtu, nebo slýchám, že pokud máme někoho opravdu rádi, pak ho bereme takového jaký je, i s jeho chybami.
Je to asi pravda, ale já si myslím, že málo lidí si dokáže uvědomit, že pokud se můj partner v dané situaci nezachová tak, jak bych chtěl(a) já, pak to není jeho chyba...
No nic, to byla jen taková moje úvaha...
Upravil(a) Mikeš (28. 2. 2010 17:51)
Není tady
Macksey, já tě chápu, že jsi nespokojená s některým chováním svého muže. Sama píšeš , že je vůči tobě nekomunikativní. Myslím si, že je to dost velký problém pokud jeden nechápe druhého a zejména ženy to silně pociťují, protože jsou více emočně založené. Úplně by stačilo, kdyby tvůj muž v dané situaci s tebou zúčastněně cítil, projevil obavy o dítě, uvědomil si tvůj strach a dal ti to najevo. To přece k partnerské komunikaci patří, takové to občasné souznění, kdy víme, že ten druhý prožívá, strach, starosti a nám to není jedno.
A taky tě chápu, jak ti asi bylo, když jsi chtěla tady trochu pochopení a místo toho jsi dostala pořádnou sprchu, že jsi neschopná a já nevím co.
Ono někdy fakt stačí jen trochu souznění a člověk se hned cití lépe. Jenže muži někdy opravdu nechápou co se po nich chce a ještě to ironizují a některé ženy než radou a pochopením ,tak se raději připojí kázáním.
Není tady
Astro, každej je jinej, její muž se může o dítě bát, ale třeba to neumí dát dostatečně najevo. Chlapi jsou v tomhle prostě trochu jiní, než by jsme my ženský asi chtěly. Já v něm kvůli tomu nevidím ani horšího chlapa, ani horšího otce, i když ji to asi zamrzí.
A jinak, co jsi čekala ? M. je evidentně nespokojená sama se sebou, od toho se to všechno odvíjí, mám ten pocit.
Ale jakmile tu nejsou reakce typu to je ale hajzl, zameť s ním, jdi od něj, co si o sobě myslí, jsi chudák atd tak je to studená sprcha 
Není tady
Astra napsal(a):
Jenže muži někdy opravdu nechápou co se po nich chce...
Tohle je ale pravda - na nás prostě nemůžete mluvit "venušansky"...
Není tady
Astra napsal(a):
Macksey, já tě chápu, že jsi nespokojená s některým chováním svého muže. Sama píšeš , že je vůči tobě nekomunikativní. Myslím si, že je to dost velký problém pokud jeden nechápe druhého a zejména ženy to silně pociťují, protože jsou více emočně založené. Úplně by stačilo, kdyby tvůj muž v dané situaci s tebou zúčastněně cítil, projevil obavy o dítě, uvědomil si tvůj strach a dal ti to najevo. To přece k partnerské komunikaci patří, takové to občasné souznění, kdy víme, že ten druhý prožívá, strach, starosti a nám to není jedno.
A taky tě chápu, jak ti asi bylo, když jsi chtěla tady trochu pochopení a místo toho jsi dostala pořádnou sprchu, že jsi neschopná a já nevím co.
Ono někdy fakt stačí jen trochu souznění a člověk se hned cití lépe. Jenže muži někdy opravdu nechápou co se po nich chce a ještě to ironizují a některé ženy než radou a pochopením ,tak se raději připojí kázáním.
Děkuju, pochopila jsi mě.
Není tady
PPavlaa napsal(a):
Astro, každej je jinej, její muž se může o dítě bát, ale třeba to neumí dát dostatečně najevo. Chlapi jsou v tomhle prostě trochu jiní, než by jsme my ženský asi chtěly. Já v něm kvůli tomu nevidím ani horšího chlapa, ani horšího otce, i když ji to asi zamrzí.
A jinak, co jsi čekala ? M. je evidentně nespokojená sama se sebou, od toho se to všechno odvíjí, mám ten pocit.
Ale jakmile tu nejsou reakce typu to je ale hajzl, zameť s ním, jdi od něj, co si o sobě myslí, jsi chudák atd tak je to studená sprcha
Takový reakce jsem ale neočekávala. Můj manžel neni hajzl!!! To že mě mrzelo to, že mi neprojevil podporu neznamená, že bych ho takhle zametla. Sakra, vždyť ty to vůbec nechápeš, jen kritizuješ, že by sis tu na mně léčila své mindráky?
Jsem ráda za všechny názory, co tu zazněli, proto jsem sem šla, ale tohle a tvým podobný mi spíš přijdou, že se bažíš v neštěstí druhých. Šlo by to i bez toho, však jsem nikoho nenutila, aby se k tomu vyjadřoval. Urážet mě nemusíš.
Není tady
Ronja napsal(a):
Hele Macksey a máš toho svýho může ráda? Opravdu ráda? Protože mě se třeba často stane, že bych kvůli něčemu chtěla začít prudit, jsem nespokojená...ale když vidím to svoje zlato, upracovaný, se spoustou starostí, tak si v duchu lisknu a řeknu si, že mu přece nebudu ještě přidávat..pokud je to zásadní, tak si to napřed v klidu zpracuju sama a pak mu to v klidu řeknu a řešíme (v tvém případě: poté co manžel přijede domů, odpočine si a je schopen vnímat, mu vysvětlit, že chápu, že toho měl hodně, ale že to pro mě byl velký stres a tím že hned nevolal mi připadalo, že jsem v tom sama. Funguje tio líp než na něj začít "hysterčit" do telefonu).
Píšeš že máš vysoký nároky na lidi...no, to je hezký...a co? Umíš ty se svým mužem mluvit v klidu? Říkat místo "nikdy se mě před vašima nezastaneš" "když je na mě tvoje maminka nepříjemná a ty nic neřekneš, je mi pak smutno, připadám si, že v tobě nemám zastání, i když chápu, že se nechceš hádat s vlastní maminkou. Ale líto mi to je"? Zkrátka a dobře, cesta ke spokojenému manželství nevede tak, že bys donekonečna manželovi vnucovala svoje představy, jak se má chovat a jaký má být a pak byla frustrovaná, když si dovolí tvoje požadavky neplnit...je ti asi nějak lepší dělat trochu sama na sobě a zkoušet věci komunikovat jako mezi rovnocennými partnery, tady udělat kompromis, tam se domluvit na něčem, co vyhovuje oběma...když tlačíš silou, často se místo diskuze dočkáš boje a nevede to nikam, jen ke vzájemným zraněním
Tím nechci říct, že to tak u vás je, jen to tak na mě působí z toho, co jsi napsala. Že jsi hodně emotivní a často vidíš jen tu svou pravdu, někdy je dobrý podívat se na věci i z pozice toho druhého...
To je moc hezky řečeno, obvzlášť ty vytučněné partie mi sedí, to bych se potřebovala naučit, makám na tom od podzimu, ale zatím mám pocit, že se mi to nějak moc nevede. Držím pěsti Macksey, ať se jí tohle podaří lépe než mně, asi jsem na manželskou diplomacii nějaká tuhá a tupá nebo mi je prostě diplomacie cizí, já nevím. 
Upravil(a) Rosamunda (28. 2. 2010 19:13)
Není tady
prosím tě, můžeš mi říct, proč hend tak vyvádíš ? já samozřejmě chápu, že tě to třeba zamrzelo, žes měla pocit, že se nestará atd. ale neviděla bych to hned tak, že nemá zájem, že na tebe nebo dítě kašle, že nemá strach. třeba jen neměl čas, třeba musel taky řešit nějáké svoje starosti, o kterých nemáš tušení, protože tě jimi nechtěl zatěžovat, když jsi měla strach o dítě atd.
chlapi jsou prostě ve spoustě věcech jiní, neumí dávat najevo co cítí, jak jim je, prostě to tak v sobě někteří mají.
mě přijde, že si tak něják protiřečíš, teď říkáš zamrzelo, ale tvoje téma se jemnuje ZŮSTAT NEBO ODEJÍT.
do toho sama píšeš, že " na manžela se nemůžu spolehnout, nemůžu se o něj opřít, je nezodpovědný a sobecký a bezohledný a ve vztahu ke mně nekomunikativní " možná bys místo urážení a sakrování měla zapřemýšlet, co tě tolik žere, proč jsi nespokojená, proč tu svou nespokojenost přenášíš na něj, potom tady na mě, ve chvíli, kdy nedokážeš schroupnout jinej pohled na věc. a taky možná nad tím, proč je ve vztahu k tobě nekomunikativní.
protože jestli mu doma pořád jen vyčítáš, jsi nespokojená, brečíš, hádáš se, urážíš se stejně jako tady a bereš to, co se ti nelíbí jako výpad vůči tvé osobě, možná mu přijde, že je jakákoliv komunikace zbytečná a radši se o nic nepokouší. já bych se osobně tomu ani nedivila, pro mě samotnou by to asi bylo únavný. mě připadá, že jsi naštvaná, něčím zklamaná, protože se možná nesplnily nějáká tvoje očekávání směrem k němu, životu, kdo ví.
ale to tím, že budeš vzteklá nespravíš.
mimochodem, ten hajzl atd byl příklad.
Není tady
Rosamunda napsal(a):
Ronja napsal(a):
Hele Macksey a máš toho svýho může ráda? Opravdu ráda? Protože mě se třeba často stane, že bych kvůli něčemu chtěla začít prudit, jsem nespokojená...ale když vidím to svoje zlato, upracovaný, se spoustou starostí, tak si v duchu lisknu a řeknu si, že mu přece nebudu ještě přidávat..pokud je to zásadní, tak si to napřed v klidu zpracuju sama a pak mu to v klidu řeknu a řešíme (v tvém případě: poté co manžel přijede domů, odpočine si a je schopen vnímat, mu vysvětlit, že chápu, že toho měl hodně, ale že to pro mě byl velký stres a tím že hned nevolal mi připadalo, že jsem v tom sama. Funguje tio líp než na něj začít "hysterčit" do telefonu).
Píšeš že máš vysoký nároky na lidi...no, to je hezký...a co? Umíš ty se svým mužem mluvit v klidu? Říkat místo "nikdy se mě před vašima nezastaneš" "když je na mě tvoje maminka nepříjemná a ty nic neřekneš, je mi pak smutno, připadám si, že v tobě nemám zastání, i když chápu, že se nechceš hádat s vlastní maminkou. Ale líto mi to je"? Zkrátka a dobře, cesta ke spokojenému manželství nevede tak, že bys donekonečna manželovi vnucovala svoje představy, jak se má chovat a jaký má být a pak byla frustrovaná, když si dovolí tvoje požadavky neplnit...je ti asi nějak lepší dělat trochu sama na sobě a zkoušet věci komunikovat jako mezi rovnocennými partnery, tady udělat kompromis, tam se domluvit na něčem, co vyhovuje oběma...když tlačíš silou, často se místo diskuze dočkáš boje a nevede to nikam, jen ke vzájemným zraněním
Tím nechci říct, že to tak u vás je, jen to tak na mě působí z toho, co jsi napsala. Že jsi hodně emotivní a často vidíš jen tu svou pravdu, někdy je dobrý podívat se na věci i z pozice toho druhého...
To je moc hezky řečeno, obvzlášť ty vytučněné partie mi sedí, to bych se potřebovala naučit, makám na tom od podzimu, ale zatím mám pocit, že se mi to nějak moc nevede. Držím pěsti Macksey, ať se jí tohle podaří lépe než mně, asi jsem na manželskou diplomacii nějaká tuhá a tupá nebo mi je prostě diplomacie cizí, já nevím.
Ano,Ronja má podle mě pravdu.Tohle mi připomíná naše manželství-bývalé.Já si myslím,že pokud se máte rádi,že je blbost odcházet,proč?Zjevně si nedokážeš ani z malého procenta představit,co by jsi zpusobila dětem,sobě,i manželovi.Moje děti a to můžu s jistotou říct,mají zkažené dětství a možná i oni budou jednou zkažení,nebo přecitlivělí,nebo tak něco.I když se snažím sebevíc a táta k nám chodí a bere si je,stejně to je k ničemu.Holka to si nedokážeš představit,jak jsou moje děti neštastný,že s námi tatínek nebydlí a já též.Jak neskutečně těžké je být na ně sama.Myslíš si,že někde je někdo jiný,kdo vás bude mít rád a pomůže ti s dětmi,které přijme?Tak tenhle názor bych byt tebou hned v zárodku zahubila.
Uplně chápu tvé pocity a proto také reaguji.Hodně mi to připomělo nás.Mě i jeho.Taky mám pár zážitků typu,že spadl malej na hlavičku,volala jsem manželovi do práce a on řekl,že nepřijede,že to je blbý.Tak jsem volala kamarádce co mám dělat-záchranka nás nevzala-a ta se uvolnila z práce,dojela dost kilometru a odvezla nás do 30km vzdálené nemocnice.Bylo to strašně těžký období,taky tyhle věci nepochopim,ale dnes už chápu,že bych to kvuli dětem překousla,prostě chlapi jsou asi z jiné planety.I když to bych zase spoustě křivdila.Takže dejme tomu část chlapů je z jiné planety:D.
Píšeš,že vás má rád a stará se.Že ho ty máš ráda.Tak proč.Přecitlivělá asi budeš,když to posoudim podle sebe,ale kdo by nebyl že?Vím jaká je zabíračka dvě malé děti..A dnes už bohužel vím jaká je zabíračka dvě malé děti a já sama,děti od pul 7 ve skolce a skole až do tří-kvuli práci.Toto nemuselo být.Vydrž to,za těmi mraky musí zase vyjít slunce:).Fakt nedělej to a snaž se být příjemná a neprudit.
Není tady
PPavlaa napsal(a):
prosím tě, můžeš mi říct, proč hend tak vyvádíš ?
chlapi jsou prostě ve spoustě věcech jiní, neumí dávat najevo co cítí, jak jim je, prostě to tak v sobě někteří mají.
mě přijde, že si tak něják protiřečíš, teď říkáš zamrzelo, ale tvoje téma se jemnuje ZŮSTAT NEBO ODEJÍT.
do toho sama píšeš, že " na manžela se nemůžu spolehnout, nemůžu se o něj opřít, je nezodpovědný a sobecký a bezohledný a ve vztahu ke mně nekomunikativní " možná bys místo urážení a sakrování měla zapřemýšlet, co tě tolik žere, proč jsi nespokojená, proč tu svou nespokojenost přenášíš na něj, potom tady na mě, ve chvíli, kdy nedokážeš schroupnout jinej pohled na věc. a taky možná nad tím, proč je ve vztahu k tobě nekomunikativní.
protože jestli mu doma pořád jen vyčítáš, jsi nespokojená, brečíš, hádáš se, urážíš se stejně jako tady a bereš to, co se ti nelíbí jako výpad vůči tvé osobě, možná mu přijde, že je jakákoliv komunikace zbytečná a radši se o nic nepokouší. já bych se osobně tomu ani nedivila, pro mě samotnou by to asi bylo únavný. mě připadá, že jsi naštvaná, něčím zklamaná, protože se možná nesplnily nějáká tvoje očekávání směrem k němu, životu, kdo ví.
ale to tím, že budeš vzteklá nespravíš.
mimochodem, ten hajzl atd byl příklad.
Já jsem taky uváděla jen příklady, jen jsem to trochu nastínila. Možná jsi nečetla pozorně, ale já jsem nepsala nic o tom, že bych měla pocit, že na naše dítě kašle. Jen mě mrzelo, že nevyjádřil zájem a mně oporu. Dost to všechno překrucuješ a slovíčkaříš.
Kdybys četla pozorně, tak by sis taky přečetla, že s jinym názorem problém nemám, jde jen o to, jak to ten dotyčný/á podá. Ostatně i já mám názor a mám stejný právo ho vyjádřit jako ty.
Už jsem přiznala, že nejsem spokojená sama se sebou a možná to přenáším i do vztahu.
Upřímně, nic o nás nevíš, dedukuješ jen z toho cos tu vyčetla (zjevně ani ne dost pozorně) a docházíš k závěrům, že se mnou můj manžel nekomunikuje, protože mu pořád něco vyčítám, brečim, hádám se s nim a urážim se. Jak jsi na tohle přišla? 
Dost mi někoho připománáš a to je potom jakékoliv vysvětlování a snaha o pochopení zbytečná.
Není tady
Ještěrka obecná napsal(a):
Rosamunda napsal(a):
Ronja napsal(a):
Hele Macksey a máš toho svýho může ráda? Opravdu ráda? Protože mě se třeba často stane, že bych kvůli něčemu chtěla začít prudit, jsem nespokojená...ale když vidím to svoje zlato, upracovaný, se spoustou starostí, tak si v duchu lisknu a řeknu si, že mu přece nebudu ještě přidávat..pokud je to zásadní, tak si to napřed v klidu zpracuju sama a pak mu to v klidu řeknu a řešíme (v tvém případě: poté co manžel přijede domů, odpočine si a je schopen vnímat, mu vysvětlit, že chápu, že toho měl hodně, ale že to pro mě byl velký stres a tím že hned nevolal mi připadalo, že jsem v tom sama. Funguje tio líp než na něj začít "hysterčit" do telefonu).
Píšeš že máš vysoký nároky na lidi...no, to je hezký...a co? Umíš ty se svým mužem mluvit v klidu? Říkat místo "nikdy se mě před vašima nezastaneš" "když je na mě tvoje maminka nepříjemná a ty nic neřekneš, je mi pak smutno, připadám si, že v tobě nemám zastání, i když chápu, že se nechceš hádat s vlastní maminkou. Ale líto mi to je"? Zkrátka a dobře, cesta ke spokojenému manželství nevede tak, že bys donekonečna manželovi vnucovala svoje představy, jak se má chovat a jaký má být a pak byla frustrovaná, když si dovolí tvoje požadavky neplnit...je ti asi nějak lepší dělat trochu sama na sobě a zkoušet věci komunikovat jako mezi rovnocennými partnery, tady udělat kompromis, tam se domluvit na něčem, co vyhovuje oběma...když tlačíš silou, často se místo diskuze dočkáš boje a nevede to nikam, jen ke vzájemným zraněním
Tím nechci říct, že to tak u vás je, jen to tak na mě působí z toho, co jsi napsala. Že jsi hodně emotivní a často vidíš jen tu svou pravdu, někdy je dobrý podívat se na věci i z pozice toho druhého...
To je moc hezky řečeno, obvzlášť ty vytučněné partie mi sedí, to bych se potřebovala naučit, makám na tom od podzimu, ale zatím mám pocit, že se mi to nějak moc nevede. Držím pěsti Macksey, ať se jí tohle podaří lépe než mně, asi jsem na manželskou diplomacii nějaká tuhá a tupá nebo mi je prostě diplomacie cizí, já nevím.Ano,Ronja má podle mě pravdu.Tohle mi připomíná naše manželství-bývalé.Já si myslím,že pokud se máte rádi,že je blbost odcházet,proč?Zjevně si nedokážeš ani z malého procenta představit,co by jsi zpusobila dětem,sobě,i manželovi.Moje děti a to můžu s jistotou říct,mají zkažené dětství a možná i oni budou jednou zkažení,nebo přecitlivělí,nebo tak něco.I když se snažím sebevíc a táta k nám chodí a bere si je,stejně to je k ničemu.Holka to si nedokážeš představit,jak jsou moje děti neštastný,že s námi tatínek nebydlí a já též.Jak neskutečně těžké je být na ně sama.Myslíš si,že někde je někdo jiný,kdo vás bude mít rád a pomůže ti s dětmi,které přijme?Tak tenhle názor bych byt tebou hned v zárodku zahubila.
Uplně chápu tvé pocity a proto také reaguji.Hodně mi to připomělo nás.Mě i jeho.Taky mám pár zážitků typu,že spadl malej na hlavičku,volala jsem manželovi do práce a on řekl,že nepřijede,že to je blbý.Tak jsem volala kamarádce co mám dělat-záchranka nás nevzala-a ta se uvolnila z práce,dojela dost kilometru a odvezla nás do 30km vzdálené nemocnice.Bylo to strašně těžký období,taky tyhle věci nepochopim,ale dnes už chápu,že bych to kvuli dětem překousla,prostě chlapi jsou asi z jiné planety.I když to bych zase spoustě křivdila.Takže dejme tomu část chlapů je z jiné planety:D.
Píšeš,že vás má rád a stará se.Že ho ty máš ráda.Tak proč.Přecitlivělá asi budeš,když to posoudim podle sebe,ale kdo by nebyl že?Vím jaká je zabíračka dvě malé děti..A dnes už bohužel vím jaká je zabíračka dvě malé děti a já sama,děti od pul 7 ve skolce a skole až do tří-kvuli práci.Toto nemuselo být.Vydrž to,za těmi mraky musí zase vyjít slunce:).Fakt nedělej to a snaž se být příjemná a neprudit.
Věř mi, že si to představit umim. Proto jsem nejednala zbrkle a neuváženě a hodně nad tím přemýšlim. Vim jistě, že nechci to, co potkalo tebe, což mě opravdu mrzí. A v žádnym případě si nemyslim, že je někde někdo, kdo by mohl být lepší, jen třeba jiný. Jen jsem chtěla vědět názory a jsem za ně opravdu ráda, dostali mě zpátky na zem a pomohli mi ujasnit pár věcí.
Nejsem typ, který by bezrozmyslu utíkal, né s dvěma dětmi.
Děkuju ti, za podporu a přeju ti hodně sil.
Není tady
Macksey, bohužel když jsem četla tvůj příspěvek, tak mě napadaly věci co píšou i ostatní.
Tak možná na tom něco bude? :-)
Jsem pro neodcházet a makat na sobě. Makat na své samostatnosti, nebýt na něm tak urputně závislá, pochopit, že i on má své povinosti, umět se prostě podívat na věc i z druhé strany.
Když se budeš chovat před ním méně hystericky a v klidu, věřím tomu, že i on bude rád trávit víc času s tebou, víc se starat a telefonovat a bude více komunikativní.
U nás je úplně normální, že některé realizace s přítelovy strany trvají měsíce, ale jako nespolehlivého bych ho přesto neoznačila. Já to beru jako normál, taky mi některé věci tvrvají dlouho, než se k nim dostanu, tak co no 
Není tady
Macksey,
když se na Tebe koukám, momentálně jsi v situaci, která je důsledkem několika negativně a souběžně působících věcí, které Tě deptají a z nichž jsi nešťastná. Někomu by stačila jedna...ale Ty jich máš víc. Nedivím se, že Tě to deptá natolik, že uvažuješ o zásadní změně.
1. Máte za sebou poměrně delší vztah a Ty už teď víš, že muž patrně zůstane takový, jaký je. To, jaký je, Ti moc nevyhovuje. Asi jsi neměla jinou známost nebo ses z nějakého důvodu rozhodla pro něj. Hlavně Ti vadí, že lpí na soužití s rodiči a že se nedokáže vcítit do Tvého postoje k různým věcem, ani se s Tebou ztotožnit v některých pro Tebe zásadních otázkách.
2. Jsi asi dost citlivá povaha, která chce mít hezký domov, chce vycházet s ostatními a občas si bere příliš k srdci různé události. Nedokážeš asi mávnout rukou nad některými poznámkami a projevy muže a jeho rodičů, vnímáš těžce a špatně. Odrážejí se na Tvém postoji k manželovi, on je jejich potomek a zřejmě vědomě či nevědomky převzal některé jejich vlastnosti. Aby ses nějak více prosadila a aby v Tobě tchánovci a muž viděli samostatnou ženu, která si nenechá nic líbit a umí se o sebe postarat, tak Ty vystupovat neumíš.
3. Jsi v současnosti na MD, izolovaná od světa, nejsi možná v kontaktu s kamarádkami, spolupracovnicemi, vrstevníky....a doma to je kolem dětí pořád dokola. Porod a péče o děti je důležité a mnohdy stresující období. Člověk si kolikrát neví rady, aby to udělal s dětmi co nejlíp a mnohdy se ani nemá koho zeptat. Manžel to nechává na ženě a tcháni by to vzali jako důvod mamince do všeho kecat.
4. Jsi bez vyhlídky na nějakou pozitivní změnu. Nadále budeš ještě delší dobu na mateřské a nadále budeš na 90% bydlet u lidí, které považuješ jako cizí. Když se podíváš zpět, vidíš hromadící se nespokojenost a podívat se dopředu asi bojíš, protože tam nevidíš nic, co by Tě povzbudilo a potěšilo. Už neumíš najít v sobě sílu, abys takto žila, ale na druhou stranu se asi bojíš udělat nějaké zásadní rozhodnutí z obavy, aby ještě nebylo hůř a aby sis ten krok nevyčítala.
Takže když to shrnu ani se moc nedivím, že se cítíš tak, jak se cítíš. Protože Tvoje životní podmínky, Tvoje povaha, zvolený partner a současná společenské postavení doma - to všechno Tě žene ke stabilní nespokojenosti, s níž si nevíš rady. Uvědom si, že nemůžeš změnit všechno naráz. A že něco změnit ani nepůjde. A taky že i kdyby se Ti nakrásně povedlo třeba toho manžela přesvědčit k odstěhování - je možné, že on toho bude litovat a bude Ti to dávat s odpuštěním lidově řečeno sežrat při každé příležitosti, která se mu naskytne. Bude třeba trvat na víkendech u babičky a dědy, že tam je zahrada pro děti a tchýně do vás může vrtat...NO VIDÍTE, NEBYLO VÁM TADY LÍP A TAKY LEVNĚJI SE BYDLÍ POHROMADĚ, TO SE CHCEŠ TONDO UŠTVAT KVŮLI NÁPADŮM SVOJÍ ŽENY...BUĎ CHLAP A BOUCHNI SI DO STOLU...zkrátka ono každé dosažené vítězství nemusí být trvalé a taky ho můžou provázet "přídavná zařízení", bez nichž by se jejich původce zřejmě i rád obešel, kdyby to bylo jenom trošinku možné.
Nevím, jestli Ti to pomůže, ale já bych Ti radila, aby sis dávala pro každý den malý splnitelný cíl. Třeba v pondělí si půjdeš zajezdit hodinu na rotopedu. V úterý vezmeš děti na delší procházku a půjdete tátovi naproti. Ve středu upečeš dětem a muži...nějaký moučník, ve čtvrtek koupíš půjdeš na návštěvu ke kamarádce a v pátek navštívíš s dětmi svoje rodiče. V sobotu si v klidu při kafi, až děti usnou, dáš s mužem skleničku a řekneš mu, jetli se Ti chce spát, běž, jsi unavený, já se tady budu hrabat ve fotkách, třeba bby bylo dobrý udělat dětem album, no a v neděli si něco přečteš na internetu z nabídky s cílem přihlásit se do knihovny a něco si půjčit užitečného...A s tím, co si myslí tcháni a jak se chovají - zkus se toho tolik nevšímat. Škodí Ti to. Uvědom si, že svoje věci si máš právo dělat po svém a vůbec Ti nemusí záležet na tom, co si kdo o tom myslí.
Přeju Ti hodně štěstí.
Není tady
Macksey já ti moc držím palce. Jsi dobrá, z tvých reakcí tady je vidět že jsi schopná sebereflexe a to je dost vzácný dar 
Takže hodně sil do dalšího boje a jestli se budeš potřebovat přijít vykecat, přijď...klidně to ze sebe vysyp, tučně napiš, že nechceš radu, jen se vykecat Ono to taky pomáhá, člověku se uleví a utřídíš si myšlenky. Tak nezapomeň podávat průběžně hlášení, jak to jde 
Není tady
Ronja napsal(a):
Macksey já ti moc držím palce. Jsi dobrá, z tvých reakcí tady je vidět že jsi schopná sebereflexe a to je dost vzácný dar
Díky 
Není tady
kalupinka napsal(a):
Macksey,
když se na Tebe koukám, momentálně jsi v situaci, která je důsledkem několika negativně a souběžně působících věcí, které Tě deptají a z nichž jsi nešťastná. Někomu by stačila jedna...ale Ty jich máš víc. Nedivím se, že Tě to deptá natolik, že uvažuješ o zásadní změně.
1. Máte za sebou poměrně delší vztah a Ty už teď víš, že muž patrně zůstane takový, jaký je. To, jaký je, Ti moc nevyhovuje. Asi jsi neměla jinou známost nebo ses z nějakého důvodu rozhodla pro něj. Hlavně Ti vadí, že lpí na soužití s rodiči a že se nedokáže vcítit do Tvého postoje k různým věcem, ani se s Tebou ztotožnit v některých pro Tebe zásadních otázkách.
2. Jsi asi dost citlivá povaha, která chce mít hezký domov, chce vycházet s ostatními a občas si bere příliš k srdci různé události. Nedokážeš asi mávnout rukou nad některými poznámkami a projevy muže a jeho rodičů, vnímáš těžce a špatně. Odrážejí se na Tvém postoji k manželovi, on je jejich potomek a zřejmě vědomě či nevědomky převzal některé jejich vlastnosti. Aby ses nějak více prosadila a aby v Tobě tchánovci a muž viděli samostatnou ženu, která si nenechá nic líbit a umí se o sebe postarat, tak Ty vystupovat neumíš.
3. Jsi v současnosti na MD, izolovaná od světa, nejsi možná v kontaktu s kamarádkami, spolupracovnicemi, vrstevníky....a doma to je kolem dětí pořád dokola. Porod a péče o děti je důležité a mnohdy stresující období. Člověk si kolikrát neví rady, aby to udělal s dětmi co nejlíp a mnohdy se ani nemá koho zeptat. Manžel to nechává na ženě a tcháni by to vzali jako důvod mamince do všeho kecat.
4. Jsi bez vyhlídky na nějakou pozitivní změnu. Nadále budeš ještě delší dobu na mateřské a nadále budeš na 90% bydlet u lidí, které považuješ jako cizí. Když se podíváš zpět, vidíš hromadící se nespokojenost a podívat se dopředu asi bojíš, protože tam nevidíš nic, co by Tě povzbudilo a potěšilo. Už neumíš najít v sobě sílu, abys takto žila, ale na druhou stranu se asi bojíš udělat nějaké zásadní rozhodnutí z obavy, aby ještě nebylo hůř a aby sis ten krok nevyčítala.
Takže když to shrnu ani se moc nedivím, že se cítíš tak, jak se cítíš. Protože Tvoje životní podmínky, Tvoje povaha, zvolený partner a současná společenské postavení doma - to všechno Tě žene ke stabilní nespokojenosti, s níž si nevíš rady. Uvědom si, že nemůžeš změnit všechno naráz. A že něco změnit ani nepůjde. A taky že i kdyby se Ti nakrásně povedlo třeba toho manžela přesvědčit k odstěhování - je možné, že on toho bude litovat a bude Ti to dávat s odpuštěním lidově řečeno sežrat při každé příležitosti, která se mu naskytne. Bude třeba trvat na víkendech u babičky a dědy, že tam je zahrada pro děti a tchýně do vás může vrtat...NO VIDÍTE, NEBYLO VÁM TADY LÍP A TAKY LEVNĚJI SE BYDLÍ POHROMADĚ, TO SE CHCEŠ TONDO UŠTVAT KVŮLI NÁPADŮM SVOJÍ ŽENY...BUĎ CHLAP A BOUCHNI SI DO STOLU...zkrátka ono každé dosažené vítězství nemusí být trvalé a taky ho můžou provázet "přídavná zařízení", bez nichž by se jejich původce zřejmě i rád obešel, kdyby to bylo jenom trošinku možné.
Nevím, jestli Ti to pomůže, ale já bych Ti radila, aby sis dávala pro každý den malý splnitelný cíl. Třeba v pondělí si půjdeš zajezdit hodinu na rotopedu. V úterý vezmeš děti na delší procházku a půjdete tátovi naproti. Ve středu upečeš dětem a muži...nějaký moučník, ve čtvrtek koupíš půjdeš na návštěvu ke kamarádce a v pátek navštívíš s dětmi svoje rodiče. V sobotu si v klidu při kafi, až děti usnou, dáš s mužem skleničku a řekneš mu, jetli se Ti chce spát, běž, jsi unavený, já se tady budu hrabat ve fotkách, třeba bby bylo dobrý udělat dětem album, no a v neděli si něco přečteš na internetu z nabídky s cílem přihlásit se do knihovny a něco si půjčit užitečného...A s tím, co si myslí tcháni a jak se chovají - zkus se toho tolik nevšímat. Škodí Ti to. Uvědom si, že svoje věci si máš právo dělat po svém a vůbec Ti nemusí záležet na tom, co si kdo o tom myslí.
Přeju Ti hodně štěstí.
Děkuju, celkem jsi to vystihla. Tvojí radu s malými cíli si beru k srdci, taky jsem nad tím přemýšlela a myslim, že by mi to mohlo pomoc víc se sama realizovat.
Není tady
ahoj, necetla jsem uplne vsechny komentare do detailu. Ten Tvuj "problem" ano a pozorne. Musim ti uprimne rict, ze zadny problem nemas:-)))chapu ze jsi precitlivela sama doma s malym miminkem a tchyni, tchanem se kterymi si nerozumis. Ale ze ten tvuj chlap uplne presne nereaguje a nedela presne to co chces ty neznamena, ze mate spatny vztah a uz vubec bych nepremyslela o odchodu. Predpokladam, ze je to tvuj prvni vztah. Muzi jsou sobci, tak to proste je. Ale to ze odjede nekam za sportem neznamena, ze mu na vas nezalezi. Ozval se a na stav dcery se ptal, ze to nebylo podle tvych predstav je ale tvuj problem.
Urcite bych ale resila to souziti s rodici. V tom ti uplne rozumim. Moje tchyne bydli vedle nas, jsou s mym muzem svazani pupecni snurou, takze si to dovedu predstavit. Ale pokud on uz jednou s odstehovanim souhlasil, nehrotila bych to a tesila se, ze JEDNOU to bude. Pevne nervy, snaz se se od nej trosku odpoutat a nesoustredit se tolik na to jak se chova, ze se mela zachovat jinak...atd
Není tady
Macksey napsal(a):
PPavlaa napsal(a):
prosím tě, můžeš mi říct, proč hend tak vyvádíš ?
chlapi jsou prostě ve spoustě věcech jiní, neumí dávat najevo co cítí, jak jim je, prostě to tak v sobě někteří mají.
mě přijde, že si tak něják protiřečíš, teď říkáš zamrzelo, ale tvoje téma se jemnuje ZŮSTAT NEBO ODEJÍT.
do toho sama píšeš, že " na manžela se nemůžu spolehnout, nemůžu se o něj opřít, je nezodpovědný a sobecký a bezohledný a ve vztahu ke mně nekomunikativní " možná bys místo urážení a sakrování měla zapřemýšlet, co tě tolik žere, proč jsi nespokojená, proč tu svou nespokojenost přenášíš na něj, potom tady na mě, ve chvíli, kdy nedokážeš schroupnout jinej pohled na věc. a taky možná nad tím, proč je ve vztahu k tobě nekomunikativní.
protože jestli mu doma pořád jen vyčítáš, jsi nespokojená, brečíš, hádáš se, urážíš se stejně jako tady a bereš to, co se ti nelíbí jako výpad vůči tvé osobě, možná mu přijde, že je jakákoliv komunikace zbytečná a radši se o nic nepokouší. já bych se osobně tomu ani nedivila, pro mě samotnou by to asi bylo únavný. mě připadá, že jsi naštvaná, něčím zklamaná, protože se možná nesplnily nějáká tvoje očekávání směrem k němu, životu, kdo ví.
ale to tím, že budeš vzteklá nespravíš.
mimochodem, ten hajzl atd byl příklad.Já jsem taky uváděla jen příklady, jen jsem to trochu nastínila. Možná jsi nečetla pozorně, ale já jsem nepsala nic o tom, že bych měla pocit, že na naše dítě kašle. Jen mě mrzelo, že nevyjádřil zájem a mně oporu. Dost to všechno překrucuješ a slovíčkaříš.
Kdybys četla pozorně, tak by sis taky přečetla, že s jinym názorem problém nemám, jde jen o to, jak to ten dotyčný/á podá. Ostatně i já mám názor a mám stejný právo ho vyjádřit jako ty.
Už jsem přiznala, že nejsem spokojená sama se sebou a možná to přenáším i do vztahu.
Upřímně, nic o nás nevíš, dedukuješ jen z toho cos tu vyčetla (zjevně ani ne dost pozorně) a docházíš k závěrům, že se mnou můj manžel nekomunikuje, protože mu pořád něco vyčítám, brečim, hádám se s nim a urážim se. Jak jsi na tohle přišla?
Dost mi někoho připománáš a to je potom jakékoliv vysvětlování a snaha o pochopení zbytečná.
pozorně zřejmě nečteš ty, psala jsem MOŽNÁ s tebou z toho důvodu nekomunikuje. než mě budeš plísnit za nepozorné čtení, čti nejdřív pozorně ty sama, prosím.
a ano, je to jen dedukce, páč si moc neumím představit, jak kolem sebe doma šíříš rodinnou pohodu, po tom, co jsem si tu přečetla. to je vše.
Není tady
Pro Mack:
PPavlaa napsal(a):
Macksey napsal(a):
...Dost mi někoho připománáš a to je potom jakékoliv vysvětlování a snaha o pochopení zbytečná.
... psala jsem MOŽNÁ ...
a ano, je to jen dedukce...
Pozor na vytucnene... ze ti nekoho "pripomina" jeste nemusi znamenat, ze "je stejna" a ze ty bys na ni mela prenest sve antipatie, ktere mas vuci one osobe...
...páč si moc neumím představit, jak kolem sebe doma šíříš rodinnou pohodu, po tom, co jsem si tu přečetla. to je vše.
Toto chapu, ptz. Pavlu znam, a vim, ze to ani nahodou nemysli nikterak zle..., prave naopak!
Upravil(a) ViktorkaLove (2. 3. 2010 17:33)
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.
