29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Ahoj holky,
nevim jak začít a předem se omlouvám za chaotičnost, ale neni to vůbec snadný. Pokusim se začít postupně, tak snad se do toho nezamotám.
S manželem jsme spolu už 11 let z toho 5 let manželé. Prošli jsme si několika krizemi, menšími i většími, vše jsme ustáli a překonali. Teď mám ale pocit, že je to jiné. Od ledna tohoto roku je to mezi námi divný. Něco se stalo a já se nemůžu vrátit zpátky. O problémech jsme mluvili, ale vůbec mi to nepomohlo a já víc jak měsíc doufám, že se vše vrátí k normálu a bude zase dobře. Neni . O co šlo .... stručně (jinak bych se upsala) .... na manžela se nemůžu spolehnout, nemůžu se o něj opřít, je nezodpovědný a sobecký a bezohledný a ve vztahu ke mně nekomunikativní. Samozřejmě ne zcela a ve všem, snad mi rozumíte, ale je to ten hlavní důvod našich věčných rozepří. Za ty roku jsem už unavená věčnym čekánim a doufánim. Přemýšlela jsem, že od něj odejdu, že už tak dál nemůžu, ale pochopitelně to neni tak jednoduché. Máme dvě děti a já s nimi nemám kam jít. To ale neni jediný důvod. Já si prostě nemyslím, že někde chodí někdo, kdo by byl lepší, snad jen jiný. Nerada bych jednou litovala. Manžel nás má rád a stará se o nás, zajistí nás. Problém je taky v tom, že stále žijeme v domě jeho rodičů a samozřejmě s nimi. Nevycházím s nimi nejlíp a nejsem tu šťastná. Manžel ale o stěhování slyšet nechce, jsem z toho zoufalá, připadám si v pasti. On tvrdí že tady jsme doma, ale já to tak necítim. Po dlouhých debatách souhlasil s tím, že se poohlídneme po vlastnim bydlení, ale .... Je tu ALE. Když mu vyjde možná práce, tak mám šanci odsud zmizet, když ne zřejmě se odsud nehne. Téměř dva měsíce spolu nespíme, já nemůžu, nejde mi to. Už to vypadalo, že to pomalu pomaloučku půjde a zase se k sobě přiblížíme, ale přišel tento pátek. Co se stalo ... Lucince (17 měsíců) byl od rána cítit acetonový zápach. Byla jsem z toho nervózní, v rodině máme diabetes. Odpoledne moje nervozita gradovala, ale to už manžel musel odjet na soustředění na necelé tři dny. Napsala jsem mu svoje obavy a strach a on mě poslal na pohotovost. Zavolala jsem tedy ještě naší doktorce a ta mě vystrašila ... ať prý zabalim věci sobě i malý a okamžitě jedu, nejspíš si nás tam nechaji. Filípka jsem nechala u tchánovců a jela, vyklepaná jako ratlík. Tam mi řekli, že malá je v pořádku, že nejspíš něco snědla a zkonstatovali zahleněnou rýmu. Jeli jsme domu. Za celou tu dobu manžel neprojevil zájem o dceřin stav. Zavolal až když jsme všichni spali, někdy ve čtvrt na jedenáct (podle zmeškaného hovoru) a po půlnoci napsal, jaký tam byl při přejezdu obvyklý chaos a mimoděk se zeptal na Lucinku. Druhý den volal, ale nebyla jsem schopná s ním mluvit, ale byl neodbytný. Nechtěla jsem se s ním pohádat, chtěla jsem to nechat až trochu vychladnu, ale nedal pokoj. Nakonec jsme se ošklivě pohádali. Dneska po obědě by měl přijet a já z toho nejsem vůbec nadšená. Tolik mě mrzí, že mě v tom nechal, že neprojevil zájem ani podporu. Prý mi chtěl zavolat až na to bude mít klid. Ale copak je to normální???? Víte, že s vašim dítětem asi něco je, že manželka je z toho vystresovaná a bojí se a vy se ani neobtěžujete se ozvat? Přeci stačila jen zpráva. Toho to nezajímalo? Nakonec jsem z toho vyšla jako špatná já. Ty smsky od něj byli dost nepříjemný. Udělal ze mě nánu, která si myslí, že jen ona své děti miluje.
Nevim jak dál, co si s tim počít.
Chtěla jsem to napsat stručně, ale víc to nešlo.
Děkuju.
Není tady
Myslím, že časť tvojich výhrad je pochopiteľná a opodstatnená, ale táto posledná... neviem. Pôvodne som myslela, že muž odišiel NAPRIEK tomu, že malá mala problém, to by mi pripadalo fakt husté. Ale ak už bol preč, tak nemohol nič urobiť. A že sa nezaujímal? No, volal možno, keď mal voľnejšie on a keď si myslel, že už aj vy viete sovje... Nedávno som strávila na pohotovosit celý večer (od pol ôsmej do pol dvanástej) a ak máte podobne "promptnú" pohotovosť aj vy, tak proste mohol volať vtedy, keď čakal, že už viete, čo a ako. Asi ťa to zamrzelo, ale ja by som z toho nerobila tragédiu. Popri iných veciach mi to pripadá ako nemilá epióda so šťastným koncom. Radšej by som zatlačila na odsťahovanie, aj keď - bez práce sa to dnes fakt nedá. Veľa evcí stojí a padá s pracovnou príležitosťou.
Není tady
Tak nevim. Myslim, ze jsi "spojila" dve veci dohromady: nespokojenost ve vztahu + normalni maminkovskou obavu (a s ni spojeny stress) o zdravi detatka...
Jenom par mych postrehu... pises "nezodpovedny, nespolehlivy", na druhe strane "postara se, zabezpeci nas"...
Poslala jsi sms o tvych obavach... on te poslal na pohotovost... dal se nezajimal... (No ja to vidim tak, ze kdyz vedel, ze jste "v dobrych rukou", spolehl na to a venoval se svym povinnostem, psala jsi, ze jeho nepritomnost doma byla z pracovnich duvodu) - to ja bych nevidela az tak jako projev nezajmu, i kdyz samozrejme zeptat se, jak se veci vyvinuly by bylo taky prijemne, ve smyslu "nezapomel na nas, mysli na nas, sdili s nami"....
Pro tuto chvili doufam, ze tobe se ulevilo, detatko je vporadku a manzel se vrati domu a uchlacholi si te...
Pro dalsi vyvoj veci... mno, myslim, ze mas o cem premyslet... ev. "vypovidat se" tady v Babi, a ziskat za pomoci prispevatelu i jiny, trosku mene zoufaly pohled na veci... drzim palce a preju ti klid pro rozumne premysleni...
Není tady
Viktorko, ono to neni tak přímočaré. Myslíš, že "postará se, zabezpečí nás" vylučuje nezodpovědnost a nespolehlivost? Tak jednoduché to neni. To že se o nás finančně postará neznamená, že mě uspokojí i nemateriálně. Nemůžu se na něj spolehnout v tom smyslu, že když mu o něco řeknu, tak nevim kdy se toho dočkám a bez urgování a někdy i slz se to neobejde. Nezodpovědnost s tím jde ruku v ruce. Něco řekne, ale pak je to jinak. Nechci tu psát úplný detaily, snad je to z tohoto zřejmé.
Souhlasím ale s tím, že jsem byla asi moc přecitlivělá z obavy o malou a svojí reakci vůči manželovu nezájmu jsem asi přehnala, ale prostě jsem to tak cítila a asi stále cítim.
Chtěla jsem se s tím jen někomu svěřit, nikdo fyzický, kdo by přiházel v úvahu není, tak jsem zašla sem. Chodím sem, když si už opravdu nevím rady a většinou mi to pomůže.
Nic není jen černobílé.
Upravil(a) Macksey (28. 2. 2010 12:48)
Není tady
Myslím že děláš z komára velblouda a že manžel kvůli pracovním důvodům nemohl zrovna skákat tak, jak ty pískáš... a k tomu si představ že ti tchánovci, se kterými jsi tak nespokojená, hlídali v době potřeby dítě, to také nebudeš mít kdyby jste se odstěhovali a z toho taky budeš vinit pak manžela? On nemá východisko, musí zabezpečit rodinu, takže vlastně všechno bude špatně - když vydělává a nemůže zavolat podle tvojí představy, tak je zle, kdyby nedělal tak by bylo zle že nezabezpečí rodinu. Některé ženské neví, co chtějí, ale nepřestanou, dokud to nedostanou... holt když má někdo pracovní povinnosti, tak občas nemůže telefonovat podle vlastních představ, mně samotné se již mnohokrát stalo, že jsem musela manželovi típnout telefon po prvním zazvonění, protože jsem měla v kanceláři vyřizování.... a představ si, že se neurazil, jelikož ví, co moje práce obnáší.
Není tady
Podívej, snaž se manžela si zbytečně neošklivit a v klidu vyslechnout jeho důvody, vsadím se že taky někdy děláš věci tak, jak se to jemu nehodí....
Není tady
Macksey, nezodpovědnost nebo nespolehlivost Tvého muže tu asi nemůžeme nějak komentovat, neznáme ho.
Ale za sebe (snad Tě to mírně ukldiní a zmírní Tvoje naštvání vůči manželovi) - Ti na rovinu říkám, že já bych nechtěla, aby mi ve vypjatých chvílích manžel vyvolával nebo psal, protože v době lítání po nemocnici bych se měla co otáčet kolem děcka. My to máme tak, že VÍM, že manželovi naše dítě fuk není, a z toho vycházím. Nemám ráda, když něco řeším, aby se mi do něčeho kdokoliv pletl a telefonicky už vůbec ne. Můj muž taky jezdil po světě, většinu záležitostí s doktory a se školou jsem tehdy taky řešila sama. Vyhovuje mi, že až je situace vyřešena, až je hotovo, pokecáme, sdělíme si. Navíc - hele, vždyť Tě MUDr. uklidnila, že to "nic" není.
Napadlo mě, že bys na něm neměla hledat podobné "chybičky", ale naopak si rázně vyřešit to, co se Ti už delší dobu nelíbí a co evidentně negativně ovlivňuje Tvůj postoj k němu, a to např. odstěhování od tchánovců (v tom Tě tedy naprosto chápu, já si neumím představit, že bych s někým sdílela bydlení). Asi to mám oproti Tobě jednodušší, protože můj manžel vždycky respektoval to, co jsem chtěla já, nebo nám to prostě tak vyšlo, že jsme měli stejný náhled na určité zásadní věci v životě, takže jsme se shodli bez problémů, ale zkus tomu svému natvrdo říct, že tak už dál bydlet nechceš, že Tě to trápí, nenech se odbýt a - řešit byste to asi měli, jinak Tvoje nervy budou pracovat...
Víš co? Sedněte ke kafi nebo vínku, udělejte si "pokecový" večer a vyříkej mu všecko, co Tě štve, požádej ho, aby Tě zkusil pochopit, že jinak nemůžeš.... Pak mu samozřejmě nech časový prostor pro vstřebání Tvých "požadavků" , nečekej nějaký jeho souhlas hned...
jinak se z místa nehneš. Držím palce.
Ale jak správně podotýká Bety, uvědom si, že Ti skončí "odložení" Filípka k rodičům - až budete bydlet sami, potáhneš tohle druhé dítě za ruku k lékaři Ty sama - zvaž to všecko dobře.
Není tady
Tak mi tohle trochu připomnělo dávný povzdech mého bývalého kolegy - když to je těžký, ona by pořád chtěla, abych byl s ní neustále doma a k dipozici a aspoň jednou za měsíc odněkud přinesl hromadu peněz...
Není tady
Podobně jako Viktorku, i mě praštil do očí rozpor mezi těmito dvěma tvrzeními:
Macksey napsal(a):
.... na manžela se nemůžu spolehnout, nemůžu se o něj opřít, je nezodpovědný a sobecký a bezohledný a ve vztahu ke mně nekomunikativní.
Macksey napsal(a):
Manžel nás má rád a stará se o nás, zajistí nás.
Není tady
Macksey, když ten aceton byl cítit od rána, proč jsi dělala poplach a volala doktorce až poté, co muž odjel? Šlo to přece vyřídit v klidu dřív. Mně přijde, že je to pro tebe zástupný problém, ten jeho údajný nezájem, že ten opravdový problém je někde jinde mezi vámi. Měla by sis zkusit přijít na to, co to doopravdy je, co tě tak irituje, a s tím pak pracovat. Po jedenácti letech soužití nemůžeš ( neměla bys) čekat, že se muž změní. Řekla bych, že problém máš spíš ty, než on. Odstěhování od tchánovců by asi stejně neznamenalo změnu tvého názoru, že muž je nespolehlivý a podobně.....Osamostatnění rodiny jste ale měli řešit už dávno, dávno být pryč a na vlastních nohách. Jenže je něco za něco - ztráta soukromí, vyvažovaná nejspíš pomocí rodičů a pohodlím.
Není tady
Je mi líto, nepochopili jste mě. V něčem vám musim dát za pravdu. Co se ale týká tchánovců, žádnou pomoc od nich nečekám, o děti se starám sama, v tomto se na ně opravdu nespoléhám, a když je třeba, požádám je o pomoc. Ale to by bylo přeci možný, i kdysme žili jinde. To že s nimi nevycházím neznamená, že jsme na nože. Bavíme se spolu normálně, i když s notnou dávkou přetvářky.
Mám takový pocit, že jste se tu do mě pustili a myslíte si ... jo ženská, věčně nespokojená. Možná máte pravdu, ale mezi mnou a manželem neni vše v pořádku, protože pak si takhle nestěžovala. Jsem hodně skromný člověk co se týká majetku, jen mám na člověka vysoké nároky co se osobnosti týká. Vím o tom a snažím se to krotit, ale to přeci neznamená, že se sebou nechám manželem vorat.
Není tady
Daphne,
jo ten aceton z ní byl cítit už od rána, ale ponejprv jsem si to nespojila s ničím vážným, jen jsem měla neblahé tušení, tak jsem pátrala na netu a u kamarádek. To mě nahlodalo a odpoledne jsem začala konat. Nejsem lékař.
Není tady
Macksey napsal(a):
Jsem hodně skromný člověk co se týká majetku, jen mám na člověka vysoké nároky co se osobnosti týká. Vím o tom a snažím se to krotit, ale to přeci neznamená, že se sebou nechám manželem vorat.
OK. V čem konkrétně s Tebou "vorá"?
Není tady
Macksey napsal(a):
Ahoj holky,
.... na manžela se nemůžu spolehnout, nemůžu se o něj opřít, je nezodpovědný a sobecký a bezohledný a ve vztahu ke mně nekomunikativní. Samozřejmě ne zcela a ve všem, snad mi rozumíte, ale je to ten hlavní důvod našich věčných rozepří. Za ty roku jsem už unavená věčnym čekánim a doufánim..........
Dokázala bys odpovědět na otázku, na co vlastně pořád ( zřejmě dlouhých jedenáct let) čekáš? V co vlastně doufáš? Vypadá to, že sis ho původně takového, jaký je, vzala, rozhodla se s ním žít. Můžeš si s ním nejspíš o svých očekáváních promluvit, o tom žádná. Ale co když i on má směrem k tobě svoje očekávání, jsi na to připravená?
Upravil(a) Daphné (28. 2. 2010 15:24)
Není tady
Macksey napsal(a):
Viktorko, ono to neni tak přímočaré. Myslíš, že "postará se, zabezpečí nás" vylučuje nezodpovědnost a nespolehlivost? Tak jednoduché to neni. To že se o nás finančně postará neznamená, že mě uspokojí i nemateriálně. Nemůžu se na něj spolehnout v tom smyslu, že když mu o něco řeknu, tak nevim kdy se toho dočkám a bez urgování a někdy i slz se to neobejde. Nezodpovědnost s tím jde ruku v ruce. Něco řekne, ale pak je to jinak. Nechci tu psát úplný detaily, snad je to z tohoto zřejmé.
Souhlasím ale s tím, že jsem byla asi moc přecitlivělá z obavy o malou a svojí reakci vůči manželovu nezájmu jsem asi přehnala, ale prostě jsem to tak cítila a asi stále cítim.
Chtěla jsem se s tím jen někomu svěřit, nikdo fyzický, kdo by přiházel v úvahu není, tak jsem zašla sem. Chodím sem, když si už opravdu nevím rady a většinou mi to pomůže.
Nic není jen černobílé.
na mě to trochu dělá dojem, že nejsi spokojená sama se sebou a čekáš, že tvůj muž to změní.
co se týká vytučněného, tak to je řekla bych klasika, u chlapů nic nového pod sluncem, na tohle nadává spousta ženských, ten tvůj holt není vyjímka. akorát bych řekla, že bez těch slz se to jinde asi obejde.
jak dlouho jsi doma ? mě se zdá, že jsi tak něják ubitá z toho stereotypu, potřebuješ mezi lidi, že si prostě všechno moc bereš.
Není tady
Bety napsal(a):
Myslím že děláš z komára velblouda a že manžel kvůli pracovním důvodům nemohl zrovna skákat tak, jak ty pískáš... a k tomu si představ že ti tchánovci, se kterými jsi tak nespokojená, hlídali v době potřeby dítě, to také nebudeš mít kdyby jste se odstěhovali a z toho taky budeš vinit pak manžela? On nemá východisko, musí zabezpečit rodinu, takže vlastně všechno bude špatně - když vydělává a nemůže zavolat podle tvojí představy, tak je zle, kdyby nedělal tak by bylo zle že nezabezpečí rodinu. Některé ženské neví, co chtějí, ale nepřestanou, dokud to nedostanou... holt když má někdo pracovní povinnosti, tak občas nemůže telefonovat podle vlastních představ, mně samotné se již mnohokrát stalo, že jsem musela manželovi típnout telefon po prvním zazvonění, protože jsem měla v kanceláři vyřizování.... a představ si, že se neurazil, jelikož ví, co moje práce obnáší.
tak Bety, to že pohlídali vnouče, když musela s druhým na pohototovost je hezký, ale ještě to opravdu neznamená, že běžný život s nimi musí být k žití a ne k zešílení.
Není tady
Macksey napsal(a):
Je mi líto, nepochopili jste mě. V něčem vám musim dát za pravdu. Co se ale týká tchánovců, žádnou pomoc od nich nečekám, o děti se starám sama, v tomto se na ně opravdu nespoléhám, a když je třeba, požádám je o pomoc. Ale to by bylo přeci možný, i kdysme žili jinde. To že s nimi nevycházím neznamená, že jsme na nože. Bavíme se spolu normálně, i když s notnou dávkou přetvářky.
Mám takový pocit, že jste se tu do mě pustili a myslíte si ... jo ženská, věčně nespokojená. Možná máte pravdu, ale mezi mnou a manželem neni vše v pořádku, protože pak si takhle nestěžovala. Jsem hodně skromný člověk co se týká majetku, jen mám na člověka vysoké nároky co se osobnosti týká. Vím o tom a snažím se to krotit, ale to přeci neznamená, že se sebou nechám manželem vorat.
na mě teda neděláš dojem člověka, co se sebou nechá orat. a že máš vysoké nároky - hele a kdyby je měl takové jako ty tvůj muž, jsi si jistá, že bys dneska byla po jeho boku ty jde o to, jestli když ty sama na něj kladeš jak říkáš vysoké nároky jim taky i ty vyhovuješ, nebo máš velké nároky jen na druhé a ty sama nic.
Není tady
PPavlaa napsal(a):
Macksey napsal(a):
Nemůžu se na něj spolehnout v tom smyslu, že když mu o něco řeknu, tak nevim kdy se toho dočkám a bez urgování a někdy i slz se to neobejde.
co se týká vytučněného, tak to je řekla bych klasika, u chlapů nic nového pod sluncem, na tohle nadává spousta ženských, ten tvůj holt není vyjímka. akorát bych řekla, že bez těch slz se to jinde asi obejde.
Přesně tak
A jako vy, ženy, můžete tvrdit, že máte "vysoké nároky na muže", tak my chlapi můžeme naopak přemýšlet, "proč zrovna já mám za manželku takovou ....., která furt s něčím otravuje"...
Není tady
Na sebe mám vysoké nároky a to co nabízím očekávám od druhých. Zřejmě nic neobvyklého. Se svým manželem jsme o vzájemných nedostatcích mluvili a on si nestěžuje a to prý opravdu, je spokojený, jen prý umym být někdy pořádně protivná. A to já tedy umim. Manžel se mnou nevorá. To byl jen slovní obrat. Jen jsem tím chtěla říct, že to že chodí do práce a vydělává peníze neznamená, že se může chovat tak jak mu vyhovuje bez ohledu na to, jestli tím někomu ublíží.
A ano, máte pravdu, sama se sebou moc spokojená nejsem.
Přiznám se, že jsem nečekala takovou spršku. Chtěla jsem se svěřit, ne být pranýřovaná.
Není tady
Hele Macksey a máš toho svýho může ráda? Opravdu ráda? Protože mě se třeba často stane, že bych kvůli něčemu chtěla začít prudit, jsem nespokojená...ale když vidím to svoje zlato, upracovaný, se spoustou starostí, tak si v duchu lisknu a řeknu si, že mu přece nebudu ještě přidávat..pokud je to zásadní, tak si to napřed v klidu zpracuju sama a pak mu to v klidu řeknu a řešíme (v tvém případě: poté co manžel přijede domů, odpočine si a je schopen vnímat, mu vysvětlit, že chápu, že toho měl hodně, ale že to pro mě byl velký stres a tím že hned nevolal mi připadalo, že jsem v tom sama. Funguje tio líp než na něj začít "hysterčit" do telefonu).
Píšeš že máš vysoký nároky na lidi...no, to je hezký...a co? Umíš ty se svým mužem mluvit v klidu? Říkat místo "nikdy se mě před vašima nezastaneš" "když je na mě tvoje maminka nepříjemná a ty nic neřekneš, je mi pak smutno, připadám si, že v tobě nemám zastání, i když chápu, že se nechceš hádat s vlastní maminkou. Ale líto mi to je"? Zkrátka a dobře, cesta ke spokojenému manželství nevede tak, že bys donekonečna manželovi vnucovala svoje představy, jak se má chovat a jaký má být a pak byla frustrovaná, když si dovolí tvoje požadavky neplnit...je ti asi nějak lepší dělat trochu sama na sobě a zkoušet věci komunikovat jako mezi rovnocennými partnery, tady udělat kompromis, tam se domluvit na něčem, co vyhovuje oběma...když tlačíš silou, často se místo diskuze dočkáš boje a nevede to nikam, jen ke vzájemným zraněním
Tím nechci říct, že to tak u vás je, jen to tak na mě působí z toho, co jsi napsala. Že jsi hodně emotivní a často vidíš jen tu svou pravdu, někdy je dobrý podívat se na věci i z pozice toho druhého...
Není tady
no počkej, počkej, ty nevíš, že my baby jsme úžasné a hlavně bezchybné bytosti hýčkat si nás máte a plnit nám každé přání dřív, než ho stačíme vyslovit
jinak měnit chlapa Macksey - jen proto, že ho musíš k tomu, co je potřeba udělat a co slíbil dokopat, je hloupost. fakt si jinde nepmůžeš, oni jsou v tomhle prostě všichni stejní
to bylo samo na kocoura, se mi to něják dlouho odesílalo, mezitím tu už byly vaše odpovědi
Upravil(a) PPavlaa (28. 2. 2010 17:43)
Není tady
Ronjo,
souhlasím s tebou a máš velkou pravdu. Ráda ho mám.
Upravil(a) Macksey (28. 2. 2010 17:33)
Není tady
Jééé Macksey ale vůbec to tu neber jako nepříjemnou spršku! Já vím že by se líp četlo, že máš pravdu, manžel se zachoval jako sobec, jsi chudák, ale pomohlo by ti to? Někdy fakt dobrý místo foukání ran podívat se na věci z jinýho úhlu a zkusit se těm ranám propříště vyhnout a i když nepříjemná slova druhých člověka někdy zvednou ze židle, můžou fakt hodně pomoct. Působíš na mě jako hodně chytrá holka, takže se prostě prober těmi reakcemi co jsi tu dostala a vyber si, co se ti může hodit, od toho tu babinet je. Jasně že nepříjemná rakce může být úplně "mimo", nejsme neomylní, neznáme tě a leckdo si do odpovědi promítne vlastní komplexy a problémy...ale nejvíc většinou bolí příspěvky, které mají zrnko pravdy Tak ho zkus najít a použít, važ si toho, že tu lidi otevřeně říkaj, co si myslí
Není tady
Neberu to jako útok proti mně. Jen jsem asi chtěla slyšet názory zastávající se mě. Ale opět s tebou souhlasím.
Není tady
Macksey napsal(a):
Ronjo,
souhlasím s tebou a máš velkou pravdu. Ráda ho mám.
Tak to od něj neodcházej, raději začni (jak se to nepopulárně říká) makat sama na sobě
Pokud máš sama v sobě něco blbě nastavený, budeš mít stejné problémy s každým partnerem (bodejť ne, ten problém totiž není v nich, ale v tobě). Takže než měnit partnera, je lepší změnit ty svoje postoje... Je to celkem dřina...a nechci tady znít, jako že jsem sama stále v klidu a v pohodě usměvavá a na svýho muže nikdy nevyjedu (to opravdu ne), jen vím, kam chci směřovat a snažím se o to. A když vyjedu, omluvím se...usiluju o klidové řešení, i když to s mou povahou taky není vždycky jednoduchý
Jenže já mám skvělého muže, takže si dovolím nesouhlasit s Pavlou, že jsou všichni stejní - ten můj je totiž extra třída, hlavně proto, že to se mnou vydrží
Není tady