Mám obdobný názor i obdobnou zkušenost jako Def. Fakt je, že v téhle oblasti se opravdu nedá zobecňovat, na různých místech různé podmínky. Ale rozhodně si myslím, že kdo práci (jakoukoliv) chce, bude ji mít podstatně dřív, než ten, kdo ji chce taky, jenže  s nějakým tím "ale" .
Ať se nerozepisuji dlouho, tak za všechny příklady jen ten  poslední .
Tři měsíce, třikrát za dopoledne mi na stole zvonil telefon. Pokaždé stejný hlas a stejný dialog: "Tady Nováková, maminka toho Jeníčka Nováka (podotýkám, že Jeníček je o cca 10 jařin starší než já, tudíž jako Metuzalém), pamatujete si na mě (tuto část jsem považovala a považuji za provokaci)? Von ten náš kluk už rok shání práci, pořád nic, my už jsme z toho všichni tak nešťastní... Nemohla by paní doktorka, když teď sedí v té funkci, klukovi něco sehnat?
Klukovi se po čtvrt roce   sehnat podařilo. Kluk byl vyučený kuchař, ve stanovené datum se jel dohodnout na podmínkách. Výrazně se mi ulevilo. Ovšem jen do druhého dne - "Tady Nováková, maminka toho Jeníčka Nováka, pamatujete si na mě? Ten náš Jenda (von se jmenuje Jan, ale my mu raději říkáme Jeník) tam včera byl a von tam dělat nechce. Von by musel dojíždět a dělal by tam  jenom pomocnýho  kuchaře a jako zástup za mateřskou.. Nemá tam doktorka pod palcem něco lepčího?"
Takže jedeme znova, páč Jeníčkovi zřejmě hned tak něco vonět nebude.

eremuruss napsal(a):

eva4444 napsal(a):

eremuruss napsal(a):

Jenom kde vzit vice nez milion na nove bydleni,aby se clovek mohl prestehovat za praci.To,uz nikdo neresi.

Spousta lidí ve středních Čechách začíná tak, že si pronajmou jen jeden pokoj ve 3+1, platí za bydlení 4 000 Kč. Jsem ze středních Čech, z města kam takto už hodně lidí přijelo. Časem si něco ušetří a nyní kupují vlastní byty. Ceny bytů šly dolů, 3+1 v původním stavu jde koupit do 1,4 milionu.
Samo, možnost to je pro ty kteří děti nemají, nebo se nejdřív přestěhuje jen chlap, najde nějaké zázemí a po čase se přestěhuje za ním zbytek rodiny, není to možnost pro starší a nebo samoživitelky.
Souhlasím, že práce je méně, u lidí musí být alespoň ta ochota se přestěhovat.
Viz. jak vidím u sebe v rodině: buď lidi práci mají a nebo ji nemají z toho důvodu, že se přestěhovat nechtějí.
Jinak pár měsíců hledání práce považuji za normální, tzn. že ten člověk není líný, ale kdo si nenajde práci ani po roce, tak se mi nechce věřit, že pro to udělal maximum.

To by me zajimalo jak s tech dnesnich platu usetri 1,4 milionu.Me je 40 let,myslis,ze do 80 let to stihnu s platem 8 tisic?

Nikdo neříká, že musíš dělat jen za 8000 Kč. Já samozřejmě nevím, jaké máš vzdělání a schopnosti. Hele, taky jsem mohla brečet, když jsem byla na mateřské se sociálníma dávkama, jenže jsem s tou situací něco udělala.

taurus napsal(a):

Přesně jak píše Helena. Mě velmi fascinuje bratr mé kamarádky. Ten kluk umí naprosto zoufalé nic. Ale diktuje si podmínky, za jakých bude nebo nebude pracovat. A samozřejmě plat musí být na určité výši...nerozumím tomu. Z mého pohledu mám jednoznačně víc zkušeností a minimálně lepší pracovní morálku než on ale rozhodně mi není proti vůli jít odmývat černý nádobí ale chlapec s tím problém má. Dokud mu nenabídnou plat přesahující dvacku a ještě auto k tomu, tak nač by chodil do práce. To je fakt mimo.

Myslím,že je to trend všech mladých. Mám kamarádku a její dcera ukončila studium VŠ,protože to bylo nad její možnosti.Bylo jí 20 a hledala místo někde v kanceláři.Sehnala a nabídli jí základ 17 tisíc!!!ODMÍTLA TO!!!!!! Ta kamarádka pracuje 30 let ve zdravotnictví a její plat je 18 tis. čistého. To je na zabití!!!!!!!! Teď píšu o té holce....ne o kamarádce

Neřekla bych, že je to trend VŠECH mladých ale někteří takoví jsou, to určitě. Ale házet je do jednoho pytle by mě nenapadlo.

U nás taky žádný volný místa nejsou. Asi před měsícem se objevilo jedno místo - pečovatelka u starých lidí, třísměnný provoz o víkendech i svátcích s dovětkem, že jde o těžkou a namáhavou práci. Přestože hrubý plat byl ve 4. třídě 8300 Kč, bylo na místo podávno tolik životopisů, že museli udělat užší výběr a ty šťastné si zvali k pohovoru. Vyhrát mohl samozřejmě jen jeden....

eva4444 napsal(a):

Jinak pár měsíců hledání práce považuji za normální, tzn. že ten člověk není líný, ale kdo si nenajde práci ani po roce, tak se mi nechce věřit, že pro to udělal maximum.

Mimochodem znám jedince, kteří jsou úspěšně vedeni na úřadu práce od roku 1989 a za celých dvacet let se jim nepodařilo najít práci .

Erem, i s tím se dá něco dělat. Mám sousedku, kterou i s učňákem (prodavačka) vzali na poštu. Sice nejdřív 2 roky jen roznášela dopisy, fakt dřina, ale teď dělá u přepážky a má asi 12 000 -14 000 Kč. Straší ji, že si bude muset maturitu dodělat, je to oficiálně požadavek na tu práci, ale zatím nemusí. Pracuje totiž na vesnici a tam asi nečeká zástup maturantů zrovna na její práci. Jinak už má zjištěno, jak lze dálkově maturitu dodělat, není to zase takový problém.
Jedna vyučená od nás ze vsi uklízela několik měsíců na benzínce u dálnice (asi 3 km od domova) a vydělávala ještě víc. Jen o tu práci pak přišla, vzali radši levnější důchodkyni.
No a jak píšeš na právním o tom tomě, jednou něco zdědíš a pak budeš mít na byt (třeba v lepší lokalitě).
Svým způsobem Vás obdivuji a nedovedu si představit, jak bych žila dlouhodobě s platem 8000 Kč.

Já jsem nezaměstnaná od 1.6.2009, je mi 40++, mám jenom učňák a taky to není žádná sláva. Na pracáku jsem byla naposledy vedená v roce 2008, pouze jeden měsíc. Podala jsem si inzerát, odpověděli mi dva zaměstnavatelé, první schůzka nedopadla, vyšla mi až ta druhá - takže na pracovní pohovor jsem nastoupila v úterý a v pátek mi volali, že od pondělka nastupuji. Tohle ale bylo před necelými dvěma lety - a když jsem v červnu přišla o práci, myslela jsem si, že budu přes léto doma a od září nastoupím, protože najít si práci jsem považovala za brnkačku.
To jsem se ale hluboce mýlila - moje anabáze při hledání práce by se semnevešla, jenom ve stručnosti:
- v průměru jsem odpověděla na pět inzerátů denně
- na moje odpovědi reagoval pouze jeden zaměstnavatel z pěti obligátním "vybrali jsme vhodnějšího uchazeče..."
- pracovní pohovor vyšel tak v poměru 1 schůzka : 20 odpovědí
- musela jsem se naučit rozpoznávat a eliminovat zaměstnavatele, shánějící realitní makléře, pojišťovací poradce atd. atd., což je práce, ve které nalezne obživu jen vrcholek ze špičky ledovce
- musela jsem se naučit eliminovat zaměstnavatele se špatnou pověstí (těch také není málo, většinou se jedná o obory finančnictví, práce s cennými papíry apod.)
Já to zkrátím - od listopadu jsem ztratila nárok na podporu, byla jsem vedena na ÚP a prostřednictvím pracáku jsem si začala dělat rekvalifikační kurs. Ani se zařazením do kursů to nebyla žádná sranda - na zařazení měli nárok pouze ti, kteří byli na pracáku vedeni déle než pět měsíců. Jako to není tak, že by se někdo ocitl na pracáku a za měsíc hlásil, že chce rekvalifikaci a šel okamžitě na kurs ... ani náhodou ....
Takže s heslem "Kdo pracovat chce, práci si vždycky najde!!!" bych byla v dnešní době moc a moc opatrná. Skutečně si nemyslím, že práce pro každého visí v parku na stromech a kdo je veden na pracáku delší dobu, je buď náročnej na práci, línej nebo neschopnej. Poznala jsem to na vlastní kůži, co to je, ve věku 40++ hledat práci bez maturity a můžu říct, že není oč stát a pro dotyčného je to velmi drsná životní zkušenost. MMCH jsem z okresu Praha - východ a je pro mě tak nějak samozřejmé hodinu a půl tam a hodinu a půl nazpět dojíždět do Prahy ...

Profesorka.OL napsal(a):

Jenže to bude pořád horší. Dnes se koukají na nás padesátileté občas jako na brzdy, ale celá populace stárne. Pokud se nezmění postoj firem, budeme tu brzo mít pětapadesátileté uklízečky s vysokou. A politici většinou na tohle téma kašlou, však ona neviditelná ruka trhu vše vyřeší sama, že?

Profeserová jak se má změnit postoj firem? Jaké máš řešení?

KALIK napsal(a):

Petře, firmy by si měly uvědomit, že nejenom mladistvá dravost, flexibilita, kreativnost je pro firmu výhodná. Padesátníci mají zase bohaté zkušenosti, rozvahu, moudrost. Obojí by se mělo ve firmě dobře skloubit. Myslím si, že pestré věkové zastoupení ve firmě je výhodné.

Myslím, že takové doporučení "měly by si uvědomit" - ať už se týká chování firem, nebo naopak zaměstnanců, jsou poněkud lichá.

Firmy, když si vybírají zaměstnance, úplně stajně tak jako zaměstnanci, když si vybírají firmu kde se budou ucházet o místo, postupují logicky podle hlavního ukazatele: Je toto řešení pro mě výhodné?

Firmy, a ani zamětnanci, nejsou blbí a když nabízený zaměstnanec/nabízená pozice ve firmě pro ně není výhodná,tak nějaké poučky "měli by si uvědomit" jsou úplně k ničemu.

Osobně s tím mám zkušenost tuto: Na dělnické pozice, vyžadující opravdu spíš dlouholetou zkušenost a dobré, již dávno získané pracovní návyky, jsou skvělí právě starší, zkušení a pracovití zamětnanci. Takových (nad 50 let) tu ve firmě mám hned několik, a myslím-ke vzájemné spokojenosti.
Když jsme si kdysi na tato pracovní místa vyučili (za dost vysokých nákladů!!) i své vlastní učně-velmi mladé lidi, byla to dost katastrofa - nebyli zvyklí a ani ochotní pracovat v úkole, a nebyli ochotní počkat, až naberou právě určité pracovní zkušenostia tudíž začnou dosahovat lepšího platu. Jejich pracovní morálka byla hrozná (já je trochu i lidsky chápala - sedět 8 hodin pro 19tiletého člověka na zadku, nehnout se a  a pracovat v úkole je nezvyk), takže žádný z nich u nás už nepracuje.

Naopak, když jsem před pár lety hledala pracovnici na místo designérky, administrativní pracovnice, přímou komunikaci se zákazníky ( i v AJ a NJ) - to vše v jedné osobě, dala jsem přednost mladé holčině nedlouho po škole, a dobře jsem udělala.
Na takové místo je třeba člověk znalý perfektně jazyků (což böhužel starší generace většinou nebývá), znalí dost dobře práce s počítačem (což starší generace bohužel většinou nebývá), člověka s novými neotřelými kreativními nápady (což starší generace bohužel většinou nebývá) a taky člověka   plného mladistvé energie a elánu (což starší generace většinou nebývá.)

Když se na zaměstnávání střední a starší generace podívám s nadhledem a kriticky přímo přes sebe samou,  musím říct toto:
Já, v necelých 45 letech, s mnoha zkušenostmi a VŠ si uvědomuji, že kdybych hledala  nové místo, mám (oprávněně) pro zaměstnavatele menší hodnotu než člověk mladý - běžný středoškolák, s dobrou znalostí jazyků. Já svou ruštinu ze školy totiž skoro nevyužiju, němčinu jen trochu a angličtinu se učím od 30 let úplně od nuly průběžně v jazykových večerních kursech, domluvím se sice, ale ani náhodou v AJ nemůžu konkurovat třeba běžným dnešním vycházejícím středoškolákům. Cítím, že ač na sobě pracuji co to dá, v tomhle ty mladé prostě nedoženu.

Na PC umím uživatelsky, ale dál platí to samé, co píšu o středoškolácích ohledně jazyků - i v PC jsou nynější mladí mnohem lépe vybaveni, než já.

Ano, mám mnohem víc zkušeností, než mladí po škole - ale vzhledem k tomu, jak rychle se svět vyvíjí, jsou moje zkušenosti (nabyté v pracovním procesu za posledních 20 let) častokrát ve zběsile se měnícím světě v mnohém k ničemu.

Sama si sebekriticky uvědomuji, že začínám pociťovat únavu, a pracovní výkon asi už teď (v 45) začíná lehce stagnovat a klesat, a co bude po mé padesátce se neodvažuji odhadnout. Holt - ač velmi pracovitá, nejsem stroj a jakousi únavu materiálu si na sobě začínám uvědomovat.

Toto vše sem píšu proto, že strašně nemám rády klišé ve smyslu - firmy jsou zločinné, když nechtějí brát maminky po mateřské a nebo zas starší lidi , je to dikriminace, že chtějí mladší, jazykově vybavené a celkově pružnější a přizpůsobivější.

Když čtu ty "obránce lidských práv" nadávající na tyto jevy v přijímání nových zaměstnanců, říkám si - hochu, založ si vlastní firmu, naber lidi, a já se k tobě ráda po pár letech přijdu podívat, jestli je nabíráš lidi skutečně podle svých dosavadních velkohubých prohlášeních o diskriminaci či nediskriminaci starších lidí.
Teprve v takovéto praxi se totiž ukáže holá pravda...

Upravil(a) Blossom (4. 3. 2010 8:38)

Pisateli, úcta není o mládí či stáří. Úcta člověk k člověku by měla být automatická v celém věkovém spektru a to nejen směrem od mladších ke starším, ale i naopak. Pokud se vztahy redukují pouze na pracovní, pak to dopadá tak, že ostatní vztahy na pracovišti jsou nelidské. Bohužel dneska se dostávají do vedoucích pozic psychopati a podle toho i vypadá firma a její vztahy. Společnost je společenství lidí.

Petr100 napsal(a):

KALIK napsal(a):

Petře, firmy by si měly uvědomit, že nejenom mladistvá dravost, flexibilita, kreativnost je pro firmu výhodná. Padesátníci mají zase bohaté zkušenosti, rozvahu, moudrost. Obojí by se mělo ve firmě dobře skloubit. Myslím si, že pestré věkové zastoupení ve firmě je výhodné.

Kaliku pořádně si přečti, co napsala Bloss. Nejlépe několikrát. Moje živnost je řemeslná, nepotřeboval jsem aby zaměstnankyně znaly řeči, nebo práci na počítadle. Představ si, že já nabíral jen "starší" baby. Zkušenosti se dvěma mladými byly otřesné. Takže zkušenosti se zaměstnanci bohaté. A ty nediskutuj v pracovní době na Babinetu za moje peníze a pořádně pracuj!

Petře dokonce ti řeknu že s tebou dnes plně soucítím, souhlasím a vyjimečně se stavím na tvou stranu. Mám vlastní zkušenost s tím jak dnešní "dělnické" profese se chovají  jak umí ta stará generace. Ti kdo ještě mají "staré" vyuční listy jsou zručnější a umí. Ti s "novými" koukaj na "technologie" 20 let staré jako my na výrobky egypťanů. Víš Petře při tomto si vzpomínám na situaci, kdy jsme seděli v Mostaru po slavném ustřelení slavného mostu chorvatama a řešili co dál (vysoce filozofická debata u Rakie ) a přišli jsme na to, že most z 9 století dnes neumíme postavit opravit, že neumíme! Nakonec se našlo řešení v brazilských pralesech, kde existuje kmen indiánů, který ono usazovaní kamene do olova umí a tak lidí z doby x bez znalosti "písma" a moderních technologií nás moderní a sofistikované lidi učili jak to zvládnout. Dnešní "dělnická" skupina, se o starém učit nechce a jen to co je bez námahy, raději ti přestaví celé ústřední topení než aby vzal "řechtačku" a závitnici a na těch 2,5 cm kovu udělal závit (co to je se divil topenář asi 28 let když mi přišel upravit topení) a dát koudel a spojku. nakonec jsem si já povzpomínal a udělal sám. Ani to že by to mohl svařit ho nenapadlo.
Víš, já se mladé nastupující generaci nedivím, když kluk se střední má okolo 13 000 a dělník jen okolo 8 000,- ten rozdíl za současného stavu cen je propastný a tak jsme si vychovali generaci neumělů kde vyjímky tak za 10 let teprve uspějou a prosdadí se. Jo přesně vytvořili jsme třídy neschopných "boháčů" a třídu chudých "umělců".