Blossom napsal(a):

Na právním na vlákně Jsem krkavčí otec, jak mi říkala exmanželka, se nakouslo téma, které je tam tak trochu:offtopic: , ale mě to téma zajímá (a myslím, že pravděpodobně bude zajímat hodně lidí), tak ho jako téma zakládám zde na pavlači.

Shrnu dva protichůdné názory, které na tom právním byly nakousnuty:
Majkafa: říká, že kdo pracovat chce, práci si vždycky najde. Že nemoct sehnat práci jsou kecy, kecy, kecy. Proč prý neodjet za prací třeba do Irska nebo do Anglie? Prý všechno jde, když se chce.

Názor můj - toto ještě před pár lety platilo, takřka stoprocentně. V posledních letech to bohužel přestat platilo. V některých regionech (třeba v tom našem) je situace ohledně práce fakt zoufalá.
Jen mezi mými dobrými kamarády a členy rodiny je několik, kteří práci marně shánějí půl roku a déle, opravdu aktivně, dělali si různé rekvalifikace, někteří z nich jsou během 2 let už podruhé nezaměstnaní (když zkrachovala první, a po nalezení práce pak i ta druhá firma, kde pracovali.) A v našem regionu snad není rodina, kde by nebyl někdo nezaměstnaný, protože když tu během posledních let zkrachovaly 2 velké podniky (s řádově tisíci zaměstnanci), dále pak řada menších firem a živnostníků, a nadále teď živoří všichni poskytovatelé služeb (restaurace, kadeřnictví), protože lidi tu nemají peníze.
Pro zajímavost - druhým největším zaměstnavatelem našeho města je Městský úřad!!! (A ta jediná firma, která je v pořadí nad ním, má jen asi o 15 zaměstnanců víc, než ten MÚ.)

Názor, "kdo chce dělat, práci vždy najde" mě přijde jako takové plivnutí do tváře těm, kterým se to nedaří.

Při tomto jsem včera také nadskočila na židli. Tuhle větu může napsat jen ten, co práci  vždy měl a nikdy neměl problém s hledáním.
Mamky manžel hledá práci taky 6 měsíců a marně. Je mu 56let a pracoval celý život na dole, takže je jednak strhaný jak budík a jednak kde ho s touto kvalifikací vezmou..
Včera jsem se dívala na zprávy a tam ukazovali pána, který přišel o práci v 51 letech a protože bydlí společně s matkou (ač žijí každý v jiném patře,nemají podle úřadu 2 bytové jednotky), nemá nárok na podporu a 71 letá paní ho musí ze svého důchodu živit.Takže budou nejspíš nuceni prodat dům, aby měli z čeho žít.Protože bydlí v regionu, kde práce není.

O tom Irsku bych byla dost opatrná. Samotní Irové mají problém sehnat práci. Tohle platilo možná tak dva roky nazpátek ale dneska ta doba je dávno pryč. Irsko je snad víc v háji než jsme my.
Jinak si myslím, že práce nějaká se sehnat dá, otázka je, jestli je to vždy na uživení (mám na mysli nájemné a jídlo, další výdaje nepočítám) a kam až je kdo ochotný při hledání práce zajít.
Já jsem s radostí vzala práci, na kterou nepotřebuji žádnou kvalifikaci a ještě jsem za to vděčná ale že bych se z toho uživila to rozhodně ne. A to mám ještě tu výhodu, že fakt nemám rodinu a jediný o koho se musím postarat jsem já. Ale lidem s rodinami vůbec nezávidím.

No přesně, ta představa "tak jeď do Anglie/Irska a vydělej si" Zejména v nekvalifikovaných profesích a zejména v posledním roce opravdu nejisté.  Nezaměstnanost i tam roste a lidi berou práci, kterou by dřív nevzali. Předpokládat že někdo, kdo neumí kváknout anglicky, si jen tak sbalí saky paky a vyjede si vydělávat na západ je dnes už trochu naivní. To už bych spíš doporučila rekvalifikační kurs tady, případně změnu bydliště, pokud je problémem kraj, ve kterém práce prostě není.

Kdesi jsem četla statistiku, že zhruba 3% obyvatel jsou tací, kteří prostě skutečně dělat NECHTĚJÍ. To i odpovídá procentu nezaměstnanosti, když byla konjunktura. (V našem městě bývala ještě před pár lety nezaměstnanost tak 2,5%, jedna z nejnižších v republice).
Ovšem v těch dnešních cca 13 - 15 % (u nás) je fůra lidí, kteří dělat chtějí, byli by ochotní vzít i "podřadnou" práci, ale ona prostě (tady u nás) není.
Naše firma teď měla jednu jednorázovou, větší zakázku, a na její zabalení mi strašně ráda a ochotně brigádně přišla pomoct středoškolačka s dobrou praxí, a za těch 50 Kč na hodinu, co jí za to balení můžu dát, je nesmírně štastná, nejen kvůli penězům (už přestala brát podporu - je půl roku bez práce),ale i proto, že je konečně chvíli mezi lidmi a necítí se tak na odstřel, sama doma. Jo, a odvážila jsem se nabídnout jí i úklid u nás (1*týdně 2 hodiny), brala to všemi deseti.

Na místo prodavačky -květinářky v místním květinářství ( za velmi malé peníze, samozřejmě) se hlásí prý desítky lidí, včetně lidí s jazyky apod.

Když takové lidi znáte osobně, a víte jasně, že jsou opravdu nešťastní až zoufalí, ačkoli pro nalezení práce dělají vše, co se v jejich situaci dá, tak mě fakt bolí a uráží odsudky typu "Kecy, kecy, kecy, kdo chce, práci vždycky najde".

Co se týká třeba zmíněného dojíždění 4 hodiny do práce...jednak to taky pochopitelně něco stojí, ale hlavně si to může dovolit jen ten, kdo ještě nemá děti a nebo už je má velké. Jak chcete vyzvedávat děti ze školky, když ráno v 5 budete odjíždět a v půl šesté večer se vracet??


A co se týká toho "tak vyjeďte za prací do světa":
Za prací do světa může vyjet člověk, který má:

1/aspoň základní znalost angličtiny. Když neumíte anglicky žblebtnout, nechytáte se snad ani už na to mytí černého nádobí

2/aspoň základní kapitál do začátků - řádově minimálně 20.000 Kč. Potřebujete na letenku, a i kdybyste našli práci a bydlení druhýý den po příletu, první výplatu dostanete za měsíc, a ten měsíc tam musíte nějak přežít (a náklady na bydlení jsou tam mnohem vyšší, než u nás). A kdo z nezaměstnaných takový základní kapitál (bez nutnosti půjčování si) má??

3/ nemůžete mít závazky - je to tedy pro mladé lidi bezdětné, a nebo zas pro starší, kteří už mají děti samostatné.
Ale chtěla bych vidět třeba maminu s třema dětmi, samoživitelku (= jedna z mých nezaměstnaných kamarádek), jak se stěhuje s dětmi za prací do Irska, přehlašuje je tam do škol a školek atd., atd.
A nejde jen o děti, ale i o stárnoucí rodiče, kteří skoro denně potřebují pomoc a péči. (= případ většiny mých známých v mém věku)

4/musíte být schopní a ochotní obětovat svůj osobní život - dosavadní přátele, dosavadní vazby, celkový styl života. Což ve 20 letech jde lehce, ale  ale třeba v 50 už moc ne.

Taky jsem nechtěla psát do právního, ale dnes je to s prací opravdu trochu jinak.
Bývalá kolegyně dojížděla do Prahy ze severu (Děčínsko) vlakem - ráno vyjela před pátou a přijela v šest, doma dvě děti, manžel práci na směny. Úžasný - fakt jsem ji obdivovala. Loni ji propustili, bude to rok. Práci nemá, absolvuje rekvalifikační kursy... neberou ani uklízečky. Její manžel je taky bez práce, brigádničí, ale nic stálýho.
Sousedka to samý, ale v Praze, ta shání půl roku... a podle jiný známý, co sháněla taky přes půl roku vím, že na konkurzu se setkala ne z osmi, deseti uchazeči, jak to bývalo, ale někde i s padesáti... Dvě, tři kola pohovorů a pak ji vylili ve zkušebce. Tohle dělali na severu už před lety a teď to dorazilo i do Práglu... Prošla čtyři firmy, než ji vzali nastálo.
Synové dvou známých po škole - bez šance na brigádu. Neberou ani u mekáčů.
Partner kamarádky dělá na ŽL, má podobný problém, co Táta z právního. Nejsou kšefty, je prakticky bez příjmu - lidi kupují jen to, co je potřeba. Většina z nás smrtelníků přišla o odměny, benefity, šla dolů se základním platem...
Už i obchodní řetězce přiznávají ztráty.
A rada nabídnout lidem vedle v paneláčku úklid... Malý domečky si lidé uklízejí sami, protože všichni šetří a na větší si najmou někoho přes agenturu. Kámoška dělá hospodyni v domácnosti - měla asi tři nebo čtyři rodiny a taky jí ubylo práce. Rodinky zchudly. Zbyla jí jen jedna, do které dochází denně, ostatní to okrájely na větší úklidy, žehlení a pod.
A k dokreslení situace s hůře placenými místy - spolužačky maminka shání taky. Cokoli. Přihlásila se na konkurz na asistentku prodeje (rozuměj prodavačku). 50,- Kč na hodinu. Z toho v Praze zaplatí akorát nájem, no ale co dělat, nic jinýho není. Nevzali ji, sešlo se jich dvacet - měli z čeho vybírat.
Nikdo z výše jmenovaných není nemakačenko. Prostě mají smůlu, že přišli o práci v blbý době.

Hledám práci asi 2 měsíce. Hledám aktivně, každý den, jsem mladá, bezdětná, mám praxi. Bydlím v místě, kde je jedna z nejnižších nezaměstnaností u nás. A zatím nic, je to opravdu bída. Když jsem hledala práci před pár lety tak nebyl vůbec problém, ještě jsem si mohla vybírat.
Když jsem ještě měla práci, tak jsem si taky myslela, že kdo chce, práci si najde. No, tak ted mám šanci si na vlastní kůži si to vyzkoušet a dopad do reality byl opravdu tvrdý.
Byla bych opatrnější s pobobnými výroky.

macík* napsal(a):

Hledám práci asi 2 měsíce. Hledám aktivně, každý den, jsem mladá, bezdětná, mám praxi. Bydlím v místě, kde je jedna z nejnižších nezaměstnaností u nás. A zatím nic, je to opravdu bída. Když jsem hledala práci před pár lety tak nebyl vůbec problém, ještě jsem si mohla vybírat.
Když jsem ještě měla práci, tak jsem si taky myslela, že kdo chce, práci si najde. No, tak ted mám šanci si na vlastní kůži si to vyzkoušet a dopad do reality byl opravdu tvrdý.
Byla bych opatrnější s pobobnými výroky.

Kdo to nepociti na vlastni kuzi neuveri.Ja delam za minimalni mzdu  jako prodavacka ted nam chce vedouci jeste snizit hodiny,protoze se zde otevrel novy supermarket.Takze to bude odhadem plat kolem 6 tisic.Ma vubec cenu za tohle delat?Jina prace se tu sehnat neda ani 20 km okolo.

macík* napsal(a):

Hledám práci asi 2 měsíce. Hledám aktivně, každý den, jsem mladá, bezdětná, mám praxi. Bydlím v místě, kde je jedna z nejnižších nezaměstnaností u nás. A zatím nic, je to opravdu bída. Když jsem hledala práci před pár lety tak nebyl vůbec problém, ještě jsem si mohla vybírat.
Když jsem ještě měla práci, tak jsem si taky myslela, že kdo chce, práci si najde. No, tak ted mám šanci si na vlastní kůži si to vyzkoušet a dopad do reality byl opravdu tvrdý.
Byla bych opatrnější s pobobnými výroky.

Jistě nejsi v lehké situaci, ale 2 měsíce hledání ještě není tragédie, jistě něco najdeš.

Kamarádka se šla ucházet o práci uklizečky.Nedostala ji.Vzali duchodkyni.

tata napsal(a):

Kamarádka se šla ucházet o práci uklizečky.Nedostala ji.Vzali duchodkyni.

Tak je to i v nasem meste.Vsude duchodci a lidi nemaj praci.

tata napsal(a):

Kamarádka se šla ucházet o práci uklizečky.Nedostala ji.Vzali duchodkyni.

A proč vzali důchodkyni? Já jsem jí třeba dala přednost proto, že je to vysoce schopná paní, která svojí práci zvládla za polovinu času narozdíl od jiné uchazečky. Nemrmlala u toho, vypadala schopně, perfektně plní moje pokyny, je schopná (občas) pracovat nad rámec povinností. Nekoulí na mě očima, když po ní něco chci.
Tisíc a jedna věc. Určitě bych napaušalizovala formou "radši vezmou důchodkyni". To je podle mě nesmysl. Radiš vezmu toho nejlepšího na danou pozici.

Definitiv napsal(a):

tata napsal(a):

Kamarádka se šla ucházet o práci uklizečky.Nedostala ji.Vzali duchodkyni.

A proč vzali důchodkyni? Já jsem jí třeba dala přednost proto, že je to vysoce schopná paní, která svojí práci zvládla za polovinu času narozdíl od jiné uchazečky. Nemrmlala u toho, vypadala schopně, perfektně plní moje pokyny, je schopná (občas) pracovat nad rámec povinností. Nekoulí na mě očima, když po ní něco chci.
Tisíc a jedna věc. Určitě bych napaušalizovala formou "radši vezmou důchodkyni". To je podle mě nesmysl. Radiš vezmu toho nejlepšího na danou pozici.

Někdo ale vezme důchodkyni programově pouze proto, že má příjem (důchod) a plat jí bude stačit o třetinu menší, než někomu, kdo jiný příjem nemá. Takhle se skvěle zaměstnávají i lidé v částečném invalidním důchodu - samo, že ti práceschopní (kolegyně je snad i v plným, to nevím jistě)  A pozor - fakt ten invaliďák nezávidím, já radši zdraví. Jen, že vždy to prostě není pouze o pracovním nasazení uchazeče.