29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu 6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog |
|
|
Taky by se mi nelibilo, kdyby mi vytykal moje speky, vrasky nebo celuliditu.
Víš, venuše, ono "vytýkání" patří spíš do vztahu nad- a podřízeného. Partnera/partnerku přece bereme i se špekama nebo pleší, v kvádru i v teplákách (pokud teda rozlišuje, co kam vzít ), naparáděnýho na plese i usmrkanýho s chřipkou... Před ním se nemáme co přetvařovat (bacha - slušné vychování není přetvářka!), dělat ze sebe něco, co nejsme... ono se to při nejblížší příležitosti stejně prolátne... a navíc je to děsně únavný, furt ze sebe dělat někoho jinýho = přizpůsobit se JEHO/JEJÍM představám.
Není tady
Pavla: ale ono je to jiný, když jsi s manžou už skoro 30 let, prostě od mlada
Přesně tak, Pavli, to jsem chtěla dodat - že právě proto, že si člověk hůř v určitém věku zvyká, by měl na rovinu partnerovi zavčas říct, co chce a nechce, nebo se pak utrápí.
Ten "starý" partner už to ví, tomu novému je potřeba to nějak sdělit...
helena:.. a navíc je to děsně únavný, furt ze sebe dělat někoho jinýho = přizpůsobit se JEHO/JEJÍM představám.
Jojo, já bych skoro řekla, že se to nedá dlouhodobě vydržet
Není tady
helena:.. a navíc je to děsně únavný, furt ze sebe dělat někoho jinýho = přizpůsobit se JEHO/JEJÍM představám
A víte, co je na tom nejhorší? Že ten partner to možná ani takto nevyžaduje, ani nechce, aby se mu neustále někdo věnoval a přizpůsoboval. Že toto nesprávné nastavení je nějak ve venuši samotné, v její psychice.
A svým způsobem venuši i chápu, malinko podobně to mám také, jak po upřímném zamyšlení nad sebou zjišťuji: Mnohem víc mi vyhovuje přijet já na návštěvu k příteli, než když on přijede ke mě. Nejen proto, že u mě soukromí nemáme, a u něj ano. Hlavně proto, že i já mám v hlavě takto nějak nastaveno obecně , že O HOSTA JSEM POVINNA SE STARAT. Takže když on je u nás, nejsem úplně uvolněná, tak trochu pořád po očku sleduji, jestli jsem mu nabídla dost jídla, jestli jsem nezapomněla mu dát bačkory, jestli on se zrovna nenudí apod.
On - zdá se, u nás žádný problém nemá, klidně si třeba chvíli čte, to jen JÁ to mám v té hlavě nějak divně nastavené. Nějak bych si nedovolila si ho chvíli nevšímat, třeba si vzít noviny a číst si...
Když jsem já u něj, připadám si taková svobodnější, nemám žádné povinnosti hostitelky, prostě u něj se cítím naprosto v pohodě.
Rozumově v tom mám jasno, ovšem určitý vnitřní pocit "povinnosti hostitelky se o hosat starat" mám kdesi v sobě hluboce zakořeněný...
Bloss a jak dlouho jste s přítelem spolu ? mě by asi vadilo, kdybych ho měla brát jako hosta a měla pocit, že kolem něj musím skákat a myslet na to, jestli má bačkory, nebo nemá hlad. pokud jste spolu chvíli, asi bych to chápala, ale pokud delší dobu .. ?
Není tady
PPavlaa napsal(a):
Bloss a jak dlouho jste s přítelem spolu ? mě by asi vadilo, kdybych ho měla brát jako hosta a měla pocit, že kolem něj musím skákat a myslet na to, jestli má bačkory, nebo nemá hlad. pokud jste spolu chvíli, asi bych to chápala, ale pokud delší dobu .. ?
Načínáme třetí rok. On je naprosto v pohodě, problém je ve mě. A asi má na tom mém divném nastavení velký podíl i to, že kdysi má dcera (tehdy ona v pubertě) se s jedním mým přítelem nesnesla a dělala mu naschvály, prostě to nešlo dohromady a já byla mezi nimi jak mezi mlýnskými kameny .
Od té doby je sice dávno všechno jinak, dcera dávno dostala rozum a v ničem mi nebrání a už ani doma nebydlí, ale jakýsi divný pocit , možná cosi jako blok, mi z té doby zůstal. Že já se v bytech svých partnerů (postupně po sobě jdoucích ) cítila vždycky fajn, normálně a uvolněně, avšak když oni byli v bytě mém, byla jsem z toho vždycky taková nesvá, ve střehu, nevím, jak to správně vyjádřit.