venuše napsal(a):

rejka napsal(a):

venuše, nechceš se poohlédnout teda někde jinde? Ty nechceš po chlapovi nic. Jen trochu porozumění a nějaký ten sexík. To je sen mnoha mužů...Možná je škoda setrvávat a mrhat časem ve vztahu,který ti nic nedává.

To je jako spatny, ze po nem nic nechci?
Fakt nemuzu prijit na nic, co by pro me mohl udelat..... ty mas chlapa jen na praci? Nebo na penize?

Ne,proč by to mělo být špatný? Já manžela mám,ale nejsem na něm rozhodně finančně závislá a dost si umím poradit sama.Ale jsem ráda,že ho mám a můžu se s ním podělit o dobré i špatné.Je mi oporou,kamarádem,milencem...Uspokojuje mě po stránce duševní i tělesné. Když jsem ti psala měla jsem na mysli,že ty se svými (ne)nároky si přece můžeš vybírat. Nic po něm nechceš,a přesto mám dojem,že tě jeho společnost ( přítomnost ) nic nedává,ale jen vysává.

Grainne napsal(a):

Ale chapu to, ja bych zase doma nesnesla nikoho dalsiho, treba nejakou potencionalni pritelkyni synu apod.

To me taky vadi.... clovek nema chvili soukromi....

Tercila napsal(a):

Venuše!
Ale Ty přece můžeš žít, jak TY chceš - tzn. jestli Ti chybí soukromí, tak si hezky přátelsky popovídat (s přítelem, dětmi) a vysvětlit.... Předpokládám, že by mohli pochopit a trochu Ti pomoct.
A není to třeba tak, že se bojíš si o něco říct?

Cim jsem starsi, tim vic veci mi vadi, netroufam to rict a pak trpim...
Proste chci mit klid a nechci se hadat.
Dalsi problem je ten, ze kdyz je u mne pritel na navsteve, tak nemuzu rict, nejak se zabav, ja si jdu (treba) cist. Citim se povinna se mu venovat. Dokonce se s nim divam v televizi na porady, ktere nenavidim....
Ale to je jedno.
Spis mi slo o to, dozvedet se, jak to zenske delate, ze mate doma chlapa a nejste z toho (z neho) unavene. Z vlastnich zkusenosti vim, ze mit doma chlapa, je stejne jako mit dalsi dite navic.....

lea64 napsal(a):

My se ve všední den sejdeme až večer a to s potom těším na volný víkend, že někam spolu pojedeme. Ale můj muž je akční, pořád se něco podniká. A když jsme doma, tak kolem něho nemusím rotovat, takže z něho unavená nejsem, naopak, jsem s ním ráda.

V manzelstvi je to pohodlnejsi, muzete si kazdy delat co chcete.... opravdu si nikdy nelezete na nervy?

Musím napsat to samo že to mám v manželství podobné jako Lea - v prac.dny se sejdeme až večer a ani si kolikrát nstačíme všechno říct,povyprávět.Také se těšíme na víkend,až práci hodíme za hlavu,až budem spát a hlavně vstávat abslutně dle naší chuti a že spolu popř.i s dětmi něco podniknem.Když trávíme čas spolu strašně to utíká,nevíme co je to nuda a neřikám,že si prostě klidně taky,když se nám chce,nedáme odpoledne třeba někdy "20".
Program střídavě vymýšlíme oba,nikdo z nás dvou není vyloženě pasivní.
Doknce mi velmi vyhovuje,že jsou teď oba kluci přes týden na kolejích a že jezdíme na dovolenou už jen sami 2 - jako za starých časů,je to supr.

Stane se málokdy,že jsem o víkendu sama doma a to si to taky užívám.V žádném případě bych ale si k sobě nemohla už na začátku připoutat muže,jehož chování a celkovou osobnost by se dala přirovnat k dalšímu dítěti.Na to se mám hodně ráda a nejsem zas až tolik hloupá,že nemám problém domyslet konce s takovýma a pdobnýma chlapama.

Jsem s nim, protoze je hodnej.
V minulosti jsem mela jen nespolehlivy chlapy, posledni byl nemoznej despota, kterej me psychicky uplne znicil.
Ted mam konecne chlapa, kterej dobre vypada, je hodnej, nema zadne zavazky, financne dobre zajistenej.
Moje mama rika, ze bych mu mela libat nohy, kdyz me (starou babu) vubec chce.
Tak se snazim uz rok a musim rict, obcas mam pocit, ze bez neho nechci byt a jindy bych to z fleku ukoncila.
Podotykam, ze jsem jedinacek, byla jsem porad sama, nesnasim nekoho moc dlouho vedle sebe.... mozna to bude tim?
Mam mu to rict?

Já jsem hrozně upřímná - co na srdci, to na jazyku a totéž vyžaduji od druhých. Takže já bych se určitě nepřetvařovala a všechno, co by mi vadilo, bych mu řekla.
Se svým BM jsem byla od 19ti let a byli jsme na sebe tak zvyklí, že jsme před sebou chodili nazí, ve spodním prádle, v pyžamu, já měla na doma tříčtvrťáky od Vietnamců a staré tričko, on staré tričko a trenýrky. Malovat jsem se nikdy nemalovala, takže žádný problém a když jsem měla chřipku, klidně jsem byla před ním zelená, zpocená, s mastnýma vlasama a on totéž. A nezhnusila jsem se mu, i když se se mnou rozcházel, řekl, že se mu pořád jako ženská moc líbím.
Já jsem taky introvert, na tom jsme trochu dojeli, protože on chtěl trávit vedškerý čas se mnou, eventuálně s nějakými přáteli a příbuznými, já dávala přednost samotě nebo trávení volného času s ním. Ve všední dny jsem si tudíž večer zalezla do postele s knížkou nebo se koukala v ložnici na některý z "mých" seriálů či filmů, které on nemusel, a já se zas nedívala na pořady o politice nebo druhé světové válce, které on miloval.
O víkendech jsme vždycky něco podnikali, že bychom se jen váleli doma, to rozhodně ne. Jezdili jsme na výlety, oba jsme milovali turistiku, když bylo škaredě, šli jsme do kina nebo plavat do bazénu, chodili jsme na návštěvy k přátelům a příbuzným (to jsem zrovna nemusel až tak často), zašli jsme si na dobré jídlo nebo výstavu, zajeli na nějaký zámek a hrad, jezdili jsme na kole. To se mi moc líbilo a snažím se v tom pokračovat i sama, takže o víkendu nejsem jen doma, vždycky něco podniknu, buď sama nebo s kamarádkou.
Tento způsob života mi ohromně vyhovoval, byla jsem tak šťastná. To je vlastně taky jeden z důvodů, proč si nehledám někoho jiného - nehodlám se přizpůsobovat nějakému cizímu chlapovi, chi si žít, jak já chci a dělat si, co já chci.
Pokud chceš být Venuše s tím svým šťastná, tak se nesmíš pořád přetvařovat, to vede jen k napětí, které prostě nevydržíš, musíš si zařídit život s ním tak, jak ti to vyhovuje, abys byla spokojená. Ty přece nejsi od toho, abys ho neustále bavila, když mlčí,mlč taky. Snažte se spolu něco zajímavého podnikat, ne jen být doma a válet se u televize, která tě nebaví. Když on se kouká na něco, co tebe nebaví, tak si čti, pleť nebo jdi do koupelny a nalož se do vany. A řekni mu - slušně a přátelsky, co ti vadí. Upřímnost je prostě, aspoň podle mě, jeden ze základů spokojeného vztahu.

Upřímnost. Prostořekost. Kde je hranice?

Jak píše Lea a Kuty,tak my to máme hodně podobné.Přes týden se sejdeme až navečer,starost o psa a péče o děti a domácnost nám mnoho prostoru jen pro sebe moc nedává ,takže si to vynahrazujeme o víkendech,když si děcka jdou po svých zábavách.Na nervy si zatím nelezeme ( taky spolu nejsme až zas tak dlouho )ale je to asi i tím,že si vzájemně dáváme prostor k vlastním koníčkům. Na začátku našeho vztahu jsme žili tak jako Venuše a Bloss.Jen o víkendech. Kdybych si nebyla jistá,že s tím člověkem chci zůstat po zbytek života,nechala bych to tak.Ale jak se znám,než abych byla s chlapem jen proto,abych nebyla sama,tak to budu raději sama.
Venuše,píšeš,že v 50-ti se těžko hledá. Nevím,ale asi jak komu.Moje mamka ovdověla před 3 lety.Bylo jí 60.Vypadá tedy o 10 let mladší,ale žádného chlapa na partnerské soužití nechce.Navíc je na mužský dost náročná,taťka byl po mnoha stránkách báječný.Ale chodí ještě do práce,tudíž je hodně mezi lidmi a musím říct,že má spíš problém jak se nápadníků zbavit než je hledat. Nevím jak to dělá,ale snažil se jí "sbalit" jak 48-letý chlap,tak zachovalý 70-tník. Mamka žije hodně společenským životem.Chodí na různé akce,je velmi aktivní. To,že nestojíš o ženáče je správné.Jsem taky taková.Mám svoje hranice a zásady a přes ně nikdy nejdu. Škoda,že nemyslíš víc na sebe,na svoje potřeby a touhy,ale jsi až příliš ohleduplná k druhému.

venuše napsal(a):

eremuruss napsal(a):

venuše napsal(a):

Hezkym oblecenim se sice da leccos zamaskovat, to je pravda, ale tady jde o to, ze ja vim, co je pod tim a strasne me to stve! Za posledni rok 10kg navic, zrejme po antikoncepci, pripadam si jak otekla, pred pritelem se radeji nesvlekam....

Holky, vy ktere mate nejaky ten rok navic (40+), jakou mate antikoncepci? Ja se bojim, ze bych bez ni mohla otehotnet, vzdycky jsem byla hned v tom, dokonce i kdyz jsem mela spiralu.
Nebo musim uplne skoncit se sexem?

Ja mam antikoncepci danu a jsem spokojena,az na tu silnou menstruaci dele trvajici.

Ta dana je co? Nitrodelozni telisko s hormonama? Nebo bez? Jako pred 20ti lety? U nas se to jmenuje Mirena. Ja jsem byla dneska u doktorky, ta rikala, ze menzes pri tom skoro neni a je v tom mene hormonu nez v pilulkach. Tak si to necham dat  pristi mesic a uvidim....
Docela me s.ere, ze chlapi tyhle problemy nemaji. Nemusi resit problemy s tloustnutim po hormonech....

Je to nehormonalni antikoncepce je na 5 let a stala 1000 kc.

Venuše, nevím jak - ublížit. Když to může změnit .... těžko bych někomu vytýkala pleš nebo brýle, ale kdyby se mi nelíbilo, jak se obléká, tak nevím, co je na:" Byla bych ráda, kdyby ses oblékal mladistvěji, víc by ti to slušelo, tyhle tvoje kalhoty (bunda, tričko, boty) se mi vůbec nelíbí, vypadáš v tom o 30 let starší" urážlivého, či ubližujícího. Samozřejmě, že na něj nemůžeš zařvat: "Vypadáš jako sedmdesátiletej dědek, jsi hnusnej!"
Myslím si, že všecko jde říct, když se chce.

Venuše: Moje mama rika, ze bych mu mela libat nohy, kdyz me (starou babu) vubec chce.

Tak tohle není od maminky vůbec hezké!!!   To vůbec není pravda, že bys někomu měla ...za to, že Tě vůbec chce. Co Ti to ta maminka povídá??? Hrůza! Naopak, ten (jakýkoliv) chlap může být rád, že TY sis ho všimla a pozvala k sobě domů!!!


Venuše:Cim jsem starsi, tim vic veci mi vadi, netroufam to rict a pak trpim...
Proste chci mit klid a nechci se hadat.

Rozumím Ti, určitě nám, "dospělejším" , víc věcí vadí a málokdo se chce hádat, ale trošku si to protiřečí - když trpíš, tak přece nemáš klid, ne?

Venuše: Spis mi slo o to, dozvedet se, jak to zenske delate, ze mate doma chlapa a nejste z toho (z neho) unavene. Z vlastnich zkusenosti vim, ze mit doma chlapa, je stejne jako mit dalsi dite navic...

Tak tohle třeba já vůbec nemůžu říct. Sama nevím, čím to je, ale manžel mi pomáhá a je "spojenecký" čím dál víc, až se divím - přemýšlela jsem nad tím, a došla k (prozatímnímu) závěru, že už si na moje chování prostě zvykl , možná to taky byla náhoda, že jsme se tak v těch mých 19ti letech sešli, že on vždycky moje záliby a pracovní vytíženost kvitoval bez keců..., při rozhovoru ve skupině lidí se na sebe podíváme a doma si pak navzájem potvrdíme, že jsme si v té chvíli mysleli totéž.
Tuhle jsme v autě před někým, kdo seděl vzadu, nemohli mluvit a manžel mě na něco, čeho si všimnul, upozornil tak skvěle pohybem ruky a očí, že jsem v té chvíli okamžitě pochopila a měla problém se nesmát .
Já to beru při své divočejší povaze jako štěstí, že mi nikdy nic nevnucoval; uznávám, že se mnohdy mým požadavkům naprosto přizpůsobil (a dodnes tvrdí, že mu to nedělá potíž), přičemž jsem nikdy nepoužívala ty umazlené vtíravé ženské "zbraně", naopak jsem mu ledacos prostě oznámila, ovšem vždycky po mém CHCI následovala otázka, zda mu to nevadí.... Je málomluvný kliďas, který nemá snahu mi organizovat život... A já jsem mu za to asi taky čím dál vděčnější .
Za těch skoro 30 společných let ví, co chci, a taky ví, že bych se dokázala odpoutat, kdyby se mi u nás doma něco výrazně nelíbilo. No, a taky možná ví, že by v těch jeho 50ti už extra lepší partii, než jsem já, nenašel, tak proto je (pro mě) čím dál lepší a lepší... .
Ne, že by mě občas nevytočil .

Venuše, to "další dítě navíc", to nebude asi otázkou věku, to bude otázkou výběru partnera, si myslím.
Proto Ti píšu, že je dobré se buď doma s přítelem dohodnout, nebo zvolit jiného - to už budeš vědět Ty, co by Ti vyhovovalo. Každopádně Ti opravdu moc přeji, aby ses měla dobře!  (Zkus si to nějak zařídit, vždycky je nějaká možnost - o tom jsem přesvědčená).