|
1.září : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení! 1.září : Národní klasika: ovocné knedlíky. Jak zvádnout veškeré nástrahy jejich přípravy? 1.září : Dechberoucí krása těchto levitujících skleněných zahrad vás okouzlí. Aerárium: Vytvořte si svůj malý zelený svět |
|
|
ViktorkaLove napsal(a):
Milus a Terci, dekuju vam. Mam vsak nadeji, ze se s nim znova potkam, a to mne tesi...
Viki,můj taťka mi umřel před třemi roky.Cítila jsem se mladá na polovičního sirotka ( bylo mi 35 ),ale od té doby jsem se přestala bát smrti. Jako,kdybych cítila,že nepůjdu úplně sama do neznámého,protože on tam na mě jistě čeká. Taky mi strašně chybí,rok jsem "čekala" že se vrátí. 
Vím,že to sem nepatří,ale jsem toho teď plná.Tento týden by měl totiž narozeniny a zárověň výročí úmrtí...tak se omlouvám....
Upravil(a) rejka (21. 2. 2010 21:29)
Není tady
Tak jeste jeden
Na smrt milovaneho rodice, jsme asik prilis mladi snad az do doby, nez jsme sami prarodici, nebo, kdovi.
Ja ovsem sve "cekani na setkani" mam trosku jinak, to ja tady cekam na nej, vis? Ale vpodstate je to jedno... obe stejne se tesime, ze je uvidime, no ne? 
Není tady
tak dnes se necítím mladě
včera jsem ušla ve sněhu 15 km...do kopce
nemohla jsem se probudit.....jsem unavená.....to dřív nebývalo.....ale to přejde...a musím TO překonat..uff
Není tady
ViktorkaLove napsal(a):
Tak jeste jeden
Na smrt milovaneho rodice, jsme asik prilis mladi snad az do doby, nez jsme sami prarodici, nebo, kdovi.
Ja ovsem sve "cekani na setkani" mam trosku jinak, to ja tady cekam na nej, vis? Ale vpodstate je to jedno... obe stejne se tesime, ze je uvidime, no ne?
Já sama jsem už prarodič, ale na smrt rodičů mě to nijak nepřipravilo 
Ikdyž vím, že jednou to přijde, tak si to pořád nepřipouštím. A právě v těchto dnech kdy můj otec půjde na operaci nádoru. Jestli je nebo není zhoubný zatím nevíme .... čekáme 
Není tady
Pomněnko, budu moc moc držet palce a myslet na tebe i tvého tátu, ať to dobře dopadne....
Jinak - k tomu co tu píšete o ztrátě rodičů a blízkých - bohužel si myslím, že na to není žádná doba ta "správná", jinými slovy - smrt našich blízkých nás zasáhne vždycky. I když - samozřejmě když je to smrt nečekaná, a předčasná, tak asi mnohem víc....
K tomu, co tu psala Ivana a eremuruss: Ano, i já mám nějak pocit, že vnitřně, ten základ duše, mám pořád stejný, jen přibyly životní zkušenosti.
V životě jsem napsala i pár básniček,a i píšniček. jedna z nich (kterou jsem už způlky zas zapomněla) byla právě o tom, jak si mladá holka představuje, že až půjde poprvé na rande, tak už pak bude taková jiná, a v druhé sloce písničky - že po prvním milování taky čeká pocit "úplné jinakosti, zásadní změny", a taktéž pak po narození dítěte.
Ty sloky jsem už zapomněla, ale refrén ne:
"A pak přijde ta chvíle, a změna žádná není,
jsem to stále já - jen kulisy se mění..."
Myslím, že i v 80 letech (jestli se jich dožiju) budu mít pořád tento pocit: Jsem to stále já, jen kulisy se mění... 
Pomněnko, na tohle nejsme a nebudeme nikdy připraveni.To nejde. Jenom,když to přijde v požehnanějším věku je to přece jen přirozenější.Takže i když stárneme a víme co je nevyhnutelné,neumíme to přijmout s nějakou samozřejmostí. To prostě nejde....myslím,že i tyto pocity patří do zkušeností se stárnutím,takže snad nejsme ouplně
Ale jinak se mi stárne moc hezky po boku mých dětí,manžela a rodiny..
už čekám jen na chvíli,kdy mě někdo pustí v autobuse sednout,ale to se už dneska moc nenosí jak jsem si všimla. Naštěstí MHD moc nevyužívám,jezdím autem a hodně chodím pěšky....
Není tady
Bloss, díky 
Kulisy 
to je ono
Není tady
Blossom napsal(a):
"A pak přijde ta chvíle, a změna žádná není,
jsem to stále já - jen kulisy se mění..."
Bloss, to je moc hezké a pravdivé, cos napsala ...
Já, jak jsem prve psala, budu mít setkání po maturitě po 30 letech. A vždy mám pocit, že je to trochu o tom, že se vracím mezi kulisy, co jsem měla postavené před těmi 30 lety ... je to bezva se tam na chvíli vrátit, ale nic víc ...
Jsem ráda, že jsem tam kde jsem a to co jsem
(Sranda je, že to platí doslova - na našem bývalém gymplu se skoro nic nezměnilo, ještě i školník je tam pořád stejný )
Není tady
vera napsal(a):
tak dnes se necítím mladě
včera jsem ušla ve sněhu 15 km...do kopce
nemohla jsem se probudit.....jsem unavená.....to dřív nebývalo.....ale to přejde...a musím TO překonat..uff
Taky to tak mám ... prostě delší doba regenerace
Když jsem v akci, necítím samým nadšením únavu, ta padne až pak
Neva, TO se zvládne 
Není tady
Koloběžko - abiturientská setkání - jen na chvilku odbočuji, protože to by bylo téma na samostatné vlákno.
Já na ně chodím moc ráda, a vždy pak ještě asi 3 dny přemýšlím nad tím, kam koho osud zavál, jak s kým zamával a jak se s tím kdo (často obdivuhodně ) vypořádal.
Já zažila na setkáních ze školy většinou to, že lidi se svou podstatou víceméně nemění.
Ovšem taky si vzpomínám na několik zcela zásadních překvapení - například když nejstydlivější holka z gymplu, tak introvertní, že se skoro s nikým nebavila a v koutě třídy o přestávkách psala do velkého sešitu pohádky - tak ta se krátce po maturitě začala živit nejstarším řemeslem.... Na to jsme všichni ze třídy koukali asi takhle: 
Ale to je na tom životě právě krásné, že z pravidel existují i výjimky, takže nás život má stále čím překvapovat...
Koloběžko, psalas, že na vašem gymplu se nic nezměnilo, i školník je tam pořád stejný...
....tak k tomuhle ještě jedno malinkaté :
Tady jeden člověk našeho města v roce 1968 emigroval do Austrálie. Po 27 letech se pak vrátil zpět (já k němu pak chodila na angličtinu).
Vyprávěl nám, že když po těch 27 letech vešel do místní vyhlášené hospody, zůstal jak opařený: Na těch samých místech seděli ti samí lidi, štamgasti, které tu vídával před svým odjezdem. Jen byli o těch 27 let starší.... 
Tak mi bude za půl roku 44 let a žádné příznaky stáří na sobě nepozoruji. Jsem pořád zdravá, nic mě netrápí, což je hrozně fajn a určitě to neberu jako samozřejmost.
Někdy si říkám, že ani těch zkušeností vzhledem k věku moc nemám ... Někdy dělám takové blbosti,
jako bych byla mladá holka.
Fyzičku teda nemám nic moc, ale tu já nikdy neměla, takže v tomto směru se taky nic nezměnilo.
Jen se mi zdá, že jsem s věkem čím dál víc pohodlnější a méně se soustředím, nedokážu se prostě už tak koncentrovat jako dříve. A dříve mě zajímala spousta věcí, teď už méně ...
Paměť - to je katastrofa, ale umím s tím žít a hlavu si z toho nedělám. To není problém posledních let, ale taky už dávno, takže to s věkem nespojuju.
A máte pravdu - pořád to budu já, ať je to jak chce, ať budu mít roků kolik chci. Stejná povaha, stejné myšlenky, sstejné názory, prostě pořád to budu já!
No jistě, nevypadám jako dvacítka a v posledních letech jsou vrásky více vidět a taky pár (dost!) kil navíc, no ale co s tím? Mám takové tušení, že s tím už nic nenadělám ...
Jinak - bezva vlákno, četla jsem a četla. Některé máte můj obdiv, vaše příspěvky mě doslova nabíjejí energií a pozitivním myšlením - život je krááásný!
Není tady
Blossom, to je super, s tou hospodou, já mám hrozně ráda, když věci jsou stále takové jako před x lety, naopak jsem nepříjemně překvapená, když někam přijedu třeba po 10 letech a všechno je tam jiné a já tam už jaksi nepatřím ...
Není tady
"Mladou" by mě mělo udržovat taky to, že mám tak maličkou dceru, že? No asi to tak určitě bude, navíc se teď stýkám s maminkami co jsou o 10 až 15 let mladší než já, takže příjemná změna! 
Není tady
...tak do těch optimistických příspěvků musím nyní napsat, že teď - v pátek v podvečer, kdy jsem ještě v práci (musím připravit ještě jedno zboží a napsat fakturu), a momentálně se cítím tak asi na 60, nebo možná na 90 let, takhle utahaná.
Po náročném (i když úspěšném) týdnu v práci, po psychicky náročných starostech (moje mamka má závažné zdravotní problémy, tento týden jsem s ní jezdila po doktorech, a ještě příští týden budu) se cítím vyždímaná jako citrón.
Ještě že je přede mnou vidina víkendu - to ožiju.
Ještě že se dovedu dost rychle zregenerovat, taky aby ne - v nejlepším hotelu Hilton all inclusiv ( 
tak říkám návštěvám u mého přítele, který mi mimo jiné donese své fantastické topinky a bílé víno přímo až do postele 
.
Tak přeju krásý víkend i vám všem!!!
to já se dnes cítím dobře...začínají mi prázdniny a v pátek odpo je bezva pocit...budu dělat pořádek v garáži, kotelně, sklepě....to já miluju, tam se nejlépe odreaguju.....chci vybourat okno v kotelně...ale asi ne...nechám to na zedníka....no, když bude svítit slunko a bude energie......tak se do toho dám
Leri, píšeš to hezky......nesmí se to brát jako samozřejmé...ano, nesmí
Není tady
Bloss, aj ja sa momentálne po hroznom týždni - v práci - cítim tak na 80... ale verím, že cez víkend zregenerujem. Leri, ja mám pamäť momentálne skoro najlepšiu, akú som kedy mala, ako občas zisťujem, keď som nútená ju používať , ale je to určite aj cvikom. Zdá sa, že aj mozog je len zvláštny druh svalu, ktorý treba cvičiť.
Upravil(a) Selima (26. 2. 2010 19:23)
Není tady
Jsem taky dneska unavená. Málo spaní kvůli olympiádě. Ale to přejde, ještě se naspím až až :-)
Dneska v noci skouknu Slovensko a Kanadu, zítra uklidím, navařím a mažu do Prahy na víkend s dcerkou. Večer jdeme do Národního na Sluhu dvou pánů a vůbec si budeme až do nedělního večera skvěle užívat. A budu odpočatá raz- dva.
Někdo tady píše, že má stejné myšlení, že se mu nemění. Já jsem si četla své deníky od 14 asi do 23 let a žasla jsem a byla jsem tak ráda, že už jsem dospěla. Že už nejsem tááková naivka a hloupoučké tele, jako tenkrát. Nestydím se napsat, že mě moc těšilo, že jsem mnohem moudřejší a spoustu věcí ve vlastní hlavě jsem po mém životním karambolu změnila. Dá se říct, že jsem jiný člověk. Z pesimisty realista až optimista. Mám ze sebe velikánskou radost.
A když někdo říká, že nelze změnit myšlení téměř od základu, tak já říkám, že lze.
Upravil(a) majkafa (26. 2. 2010 17:55)
majkafa napsal(a):
Večer jdeme do Národního na Sluhu dvou pánů
Perfektni! Videla jsem v Brne... dobra volba, Majko...
Není tady
majkafa napsal(a):
Někdo tady píše, že má stejné myšlení, že se mu nemění. Já jsem si četla své deníky od 14 asi do 23 let a žasla jsem a byla jsem tak ráda, že už jsem dospěla. Že už nejsem tááková naivka a hloupoučké tele, jako tenkrát. Nestydím se napsat, že mě moc těšilo, že jsem mnohem moudřejší a spoustu věcí ve vlastní hlavě jsem po mém životním karambolu změnila. Dá se říct, že jsem jiný člověk. Z pesimisty realista až optimista. Mám ze sebe velikánskou radost.
A když někdo říká, že nelze změnit myšlení téměř od základu, tak já říkám, že lze.
To jsem psala já. A fakt jsem se vůbec nezměnila. Jsem úplně stejná naivka jako tehdy. Vůbec jsem nedospěla. Dokonce jsem psala ty samé věty a používala stejné obraty jako dnes.
Připadalo mi to úplně neskutečné, když jsem ten svůj deník četla. Jediné, co se změnilo, byla moje situace. Tehdy jsem ještě žila u rodičů, kteří se o mě starali, takže jsem se nemusela zabávat třeba domácností, nákupy, různými platbami, a byla jsem šťastně zamilovaná do mého ex. Ale zase jsem neměla děti, které mám teď a jsem moc ráda, že je mám. No a taky jsem úplně jinak vypadala, že.
Ale jinak bych se mohla podepsat pod písničku Petra Jandy - Jsem to já jak zamlada.
Není tady
Já jsem v hodně věcech, jako před lety. Stále aktivní, podnikavá, možná teď ještě víc, stále stejné zájmy a k nim další nové, zatím stále stejná energie. Za to jsem moc ráda, že mi tohle vydrželo.
Jiné je mé myšlení. Z chudinky ubohé, nesebevědomé, ošklivé, o kterou se musí někdo starat, protože ona sama je neschopná a určitě by sama nepřežila, natož se sama postarat o děti, kterou si můj BM vzal a ona je mu za to táák vděčná, a blábláblá, dospělá žena. A to mě moc těší. I když mám ještě pořád na čem pracovat.
Upravil(a) majkafa (27. 2. 2010 8:32)
Ivana napsal(a):
majkafa napsal(a):
Někdo tady píše, že má stejné myšlení, že se mu nemění. Já jsem si četla své deníky od 14 asi do 23 let a žasla jsem a byla jsem tak ráda, že už jsem dospěla. Že už nejsem tááková naivka a hloupoučké tele, jako tenkrát. Nestydím se napsat, že mě moc těšilo, že jsem mnohem moudřejší a spoustu věcí ve vlastní hlavě jsem po mém životním karambolu změnila. Dá se říct, že jsem jiný člověk. Z pesimisty realista až optimista. Mám ze sebe velikánskou radost.
A když někdo říká, že nelze změnit myšlení téměř od základu, tak já říkám, že lze.To jsem psala já. A fakt jsem se vůbec nezměnila. Jsem úplně stejná naivka jako tehdy. Vůbec jsem nedospěla. Dokonce jsem psala ty samé věty a používala stejné obraty jako dnes.
Připadalo mi to úplně neskutečné, když jsem ten svůj deník četla. Jediné, co se změnilo, byla moje situace. Tehdy jsem ještě žila u rodičů, kteří se o mě starali, takže jsem se nemusela zabávat třeba domácností, nákupy, různými platbami, a byla jsem šťastně zamilovaná do mého ex. Ale zase jsem neměla děti, které mám teď a jsem moc ráda, že je mám. No a taky jsem úplně jinak vypadala, že.
Ale jinak bych se mohla podepsat pod písničku Petra Jandy - Jsem to já jak zamlada.
Ivi a ty sama za sebe si myslíš, že je dobře, že ses nezměnila a jsi pořád stejná jako tenkrát ?
Já nevím, jestli bych zrovna tohle vnímala pozitivně, i když samozřejmě nevím, čeho konkrétně se to týká u tebe.
Já sama za sebe jsem ráda, že jsem svým způsobem jiná jak tenkrát. jak v čem, pravda Taky jsem byla hodně naivní, plná ideálů, ale taky jsem byla hroznej radikál, všechno bylo černý, nebo bílý. Pak jsem si párkrát narazila čumák a dneska už nevídím všechno tak černobíle jako tenkrát, i když se s tím bohužel veze i to, že jakoby ode mě odplulo tak něják spoustu ideálů a zbyla jen realita a zrovna nadšená z toho nejsem
Ale v práci občas vidím ženský, kterým je kolem 40, ale mají děsně staromódní, zaprděný názory, který si sebou nesou z dřívějška, jejich vidění světa je pořád jen černobílý a když je občas poslouchám, tak v rámci zachování dobrých pracovních vztahů raději odcházím, aniž bych cokoliv komentovala.
Opravdu si nemyslím, že je vždycky dobře být pořád tam, kde za mlada. je asi přirozené, že se člověk věkem vyvíjí.
Není tady
Já nevím, jestli je to dobře nebo špatně, že jsem se nezměnila. Jen mě to udivuje,myslela jsem, že ano. Pak jsem si přečetla ten deník a byla jsem překvapená, že jsem měla ve 23 letech stejné názory a pocity, jako mám v 50.
Možná je to tím, že já jsem nikdy nebyla žádný radikál nebo buřič. Pubertou jsem prošla ani nevím jak. Byla jsem vždycky hodná holčička, která chtěla dělat radost rodičům a taky jsem vždycky byla hóódně opatrná, nikdy jsem do ničeho nešla po hlavě. Nebyla jsem typ, co by v mládí kouřil, pil, vymetal večírky, měnil kluky jako ponožky, měl modrý vlasy apod. Vždy jsem se držela při zdi a moje názory byly vždy hodně konzervativní. Věřila jsem a věřím, že lidé jsou ve své podstatě dobří, že svět se vyvíjí k lepšímu, že největší štěstí v životě je láska a přátelství.
V tom deníčku jsem psala o době, kdy byl můj muž na vojně a já začala zrovna chodit do práce po VŠ. Mám tytéž kamarádky, jako tehdy, chodím s nimi do kina, na procházky, na výstavy nebo na kafe jako v té době. Mám stejné koníčky - turistiku, čtení, plavání, pletení. Stejné názory na práci (dělám i teď v podstatě to, co jsem dělala tehdy). Tehdy se mi hrozně stýskalo po mém muži, teď taky. Jen tehdy on byl na vojně, psal mi odtamtud a miloval mě, teď mě opustil. Ale city k němu se vůbec nezměnily, pořád ho hrozně miluju. Jediný rozdíl je, kromě ztraceného mládí, že tehdy jsem žila s rodiči, teď s dětmi. Tak, jak jsem měla ráda svoje rodiče, tak mám teď ráda svoje děti. Ale svého BM miluju, to je úplně jiný level.
Jo, a co se týče sebevědomí a schopnosti se o sebe postarat, tak to mám stejné jako tehdy - nic moc. Myslím, že jsem nikdy nebyla úplně neschopná, ale nikdy bych nedokázala třeba vyjet sama do zahraničí, koupit si auto a řídit ho, velet lidem. ani tehdy ani dnes. Znám své možnosti. Sebevědomá jsem nikdy nebyla, tehdy ani dnes. Snadno mě někdo svojí kritikou srazí na dno. Když mám jít něco vyřizovat nebo zařizovat, cítím strach a obavy. Stačí jít objednat nějakého opraváře a je mi úplně nevolno. Neumím jednat s lidmi, bojím se jich. Teď i tehdy. No prostě jsem v ničem nevyspěla, jsem pořád stejná a budu asi až do smrti.
Upravil(a) Ivana (28. 2. 2010 8:05)
Není tady
Ivi, myslím, že své možnosti neznáš. On se člověk kolikrát bojí, ale když pak stojí před tím, že musí, tak najednou třeba zjistí, že to jde a ten strach byl zbytečnej
Není tady
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz
Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.