Oznámení

3. července : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

3. července : Praktické grilovací desatero pro úspěšný start letních grilovaček!

3. července : Prázdniny jsou tady a s nimi i doba dovolených a výletů. Kam vyrazit? Mrkněte na naše tipy!

#26 18. 2. 2010 20:03

vera
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 22. 5. 2007
Příspěvky: 2727

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

cestování mě taky baví....pod stan a poznávačka...loni 17 dnů v Albánii....každý den jinde...koupelna-potok a wc-keřík...kláštery, mešity, antika, hory....3 dny koupačka u moře...ještě teď z toho žiju
kolegyně mi řekla, že by na takové dovči umřela.....letos jsem si už dala dárek k narozkám......chci přespat na jednom hradu...pod širákem....ale nemůžu přemluvit A....nechce

Není tady

 

#27 18. 2. 2010 20:09

majkafa
Host

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

V dubnu mi bude 47. Když se ohlédnu zpět, na vrcholu svých sil se cítím tak poslední dva-tři roky. Ale kdoví, třeba bude vrchol ještě vrcholovatější big_smile
Děti už jsou velké, nemusím téměř nic, a spoustu toho můžu, když chci. I s financemi je to prima, takže se nemusím omezovat třeba v cestování, které je mým koníčkem.
Nemyslím, že přibírání na váze je nutně průvodcem stárnutí. Kdyby ano, všechny ty mladé slečny by podle toho byly štíhloučké jako proutky. Ani zhoršování zraku nepokládám tolik za průvodní znak stárnutí. Dokonce ani horší pamě. To by spousta lidí byla starých už ve dvaceti. big_smile
Za pár týdnů se mi narodí vnouček a tak se moc těším, když se ke všem mým nynějším radostem potřetí vrátím do dětství a potřetí jinak zajímavě po dětství svém a svých dětí. Už se těším, jak se s vnoučátkem/ky vydovádíme při různých zábavách.

 

#28 18. 2. 2010 20:33

Cirilla
♥♥♥♥---
Registrovaný: 3. 1. 2008
Příspěvky: 314

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Hezké téma. Bude mi 53. V 50 jsem akutně a těžce onemocněla. Vykřesala jsem se vcelku bez následků a od té doby mám pocit, že jsem v životě neměla takovou kondici jako teď. V mládí jsem s mužem jezdila trampovat, pak jsem zlenivěla, teď jezdím zase i pod širák. Změnila jsem práci, mám skvělé kolegyně v rozmezí 35 - 45 let. Jezdíme do divadla, na koncerty, syn jedné z nich vlastní noční klub, tak chodíme na diskotéky protáhnout si tělo. Víte jak synovi spadla brada, když zjistil, že máma jde večer na diskošku? A jak jsem u něj stoupla v ceně? Jako Ajka jsem mzdovka, takže zakrnění mozku mi nehrozí, navíc se celý život ráda učím nové věci. Mám čas na koníčky, na sebe, na vnučku. Jen jsem v přechodu nabrala asi 12 kg, které se mi nedaří shodit. Ale rozhodně si nemíním kazit náladu nějakým hubnutím a omezováním. Prostě zatím mám pocit, že život začíná po padesátce.

Není tady

 

#29 18. 2. 2010 21:03

Koloběžka.1
♥♥♥♥---
Registrovaný: 5. 10. 2007
Příspěvky: 349

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Holky, jste skvělééééé storstark

Upravil(a) Koloběžka.1 (18. 2. 2010 21:04)


Zázrak je, když žijeme se zásadami, které necítíme jako okovy.

Není tady

 

#30 18. 2. 2010 21:12

vendulinda
♥♥♥----
Místo: ta naše Morava :-)
Registrovaný: 6. 2. 2009
Příspěvky: 164

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

tak já taky přispěju..mě je 29 a momentálně mám pocit, že mi docházejí síly. Psychicky super, jsem šastný člověk, ale ta věčná únava, ách jo. Večer skoro usínám dřív jak malá, ráno se sotva plahočím do práce a opravdu mám pocit, že začínám chátrat....podle toho, co píšete se na tu padesátku začínám těšit wink

Není tady

 

#31 18. 2. 2010 21:33

Miluš
♥♥♥♥---
Registrovaný: 10. 1. 2010
Příspěvky: 389

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Mám 48 a cítim sa zatiaž fyzicky i duševne fit. Možno je to i tým, že nemám čas myslie na to, či starnem. Na vzhžade to nie je nejak vidie, hoci nechodím na kozmetiku a ani privežmi nepoužívam mejkap. Na vrchole síl som sa cítila tak asi medzi 35-40, kedy som stíhala zamestnanie na smeny, deti, školu popri zamestnaní, záhradu, pomoc manželovi uči sa na skúšky, kurzy nemčiny a angličtiny,strojopis, vodičák, dovolenky, proste to šlo nejak samo, bola som plná energie a chuti do života. Zmenilo sa to po štyridsiatke. Pustili sme sa do stavby domu svojpomocne v spoločnom dvore s manželovou rodinou.   A tu som sa stretla s žudskou zlobou a závisou, ktorá v negatívnom slova zmysle poznamenala môj život s manželom a pozitívne zmenila hodnoty a priority v mojom živote. Až tu som si začala uvedomova čas a starnutie. Trvalo to tak tri roky. Teraz sa na všetko dívam inými očami. Očami zrelej ženy, ktorá vie čo chce, vie čo môže od života a žudí (vrátane manžela) očakáva, dokáže sa teši z maličkostí, z východu slnka, zo spevu vtákov, z modrej oblohy i zasneženej krajiny. Som osudu vďačná za dobré i zlé a teším sa aj na starobu, ktorá bude taká, ako ju bude vníma moja duša a srdce.

Není tady

 

#32 18. 2. 2010 21:34

REŇAS
Host

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

No já jsem tu ještě i psala mít své zájmy nebo si i časem najít něco nového,myslím,že to je velmi důležité.  A je fajn mít přátelé,ale nebýt na nikom závislá,tudiž najít si něco,co můžu dělat nezávisle na nikom druhém,je možná ještě důležitější. styrka Proč to píšu,příklad mám u mé mámy. Celý život byl středem vesmíru pro ni partnerský život,prostě partner. To asi upředňostňovala i před náma i před vnuky,nějaké hlídaní,nebylo úplně nikdy to,co by ji nějak naplňovalo.  Nikdy neměla vlastní zájmy nebo nějaké sny do budoucna. Dnes,už můj otčím dávno nežije,přítele má,ale stím,už to také není takové,jak bývalo,navíc,už má velké zdravotní problémy a bydlí od ní dál,musí za ním cestovat. A má máma teď neví co si počít,lituje se,brečí,topí se v depresích a hlavně mně si pořád stěžuje,že ji trápí samota(sourozencům si nestěžuje).sad Kamarádky má,ale mají své partnery nebo rodiny..nebo zájmy. No my možná nejsme nejpříkladnější děti,já s manžou teď dost pracujeme hlavně i o víkendech,přes týden jeden z nás s dcerou lítáme do lidovky,atd. Sourozenci zas o víkendech jako my ani tolik nedělají,ale...znáte to. Stejně já osobně bych ji všechny dny v měsíci stejně nevyplnila to fakt ani časově bych nezvládla a naše děti,už rostou do puberty a raději lítají venku s kamarády než by byli 2 dny u ní,kdy se jim ani ona moc nevěnuje a oni se tam potom nudí. A vlastně nato ani nebyli moc zvyklí,protože na hlídání moc nebyla. A ona je najednou v háji,stěžuje si všude na nás a na všechno.. Lékařka ji posílá k psycholožce. Když ji poradíme,aby zašla do nějakého klubu(kamarádka ji navrhovala,že tam zajde sní),že se tam seznámí ,mají různé akce,tak nechce,do knihovny nechce,cvičit nebo něco pro seniory nechce.. Argument,ona se necítí ještě stará...(má letos 70)a tak brečí a pořád dokola. Je to čím dál horší. Proto si myslím,že je důležité najít si něco,nějakou činnost. Najít si něco,co by člověka bavilo a také zaplnilo najednou ten volný čas. vissla

 

#33 18. 2. 2010 21:43

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 40013

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Kúpte jej psa... wink


Boh nás má rád, keď pracujeme, ale miluje nás, keď tancujeme
Brita

Není tady

 

#34 18. 2. 2010 22:11

Blossom
Host

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

To je zajímavých příspěvků...díky hjarta par

Vero, překvapuje mě,kolik máme společného. Podobná trápení v minulosti, podobnou přítomnost, včetně té cyklistiky: My předloni najeli skoro 2000 km za rok, letos o něco míň (ale to je jen podružné měřítko, jezdíme na pohodu, nikoli kvůli kilometrům...) A jestli ten tvůj nechce přespat na hradě, tak mi napiš, vím o několika krásných hradech k přespání.. wink

Mikeši, jsi na omylu, tohle vlákno není jen pro ženy, takže - nevaž se, odvaž se a piš!! smile

To, co píše Reňas, je smutné - nejhorší je, nemít svůj život když děti odejdou, nemít koníčky a neumět se zabavit.. Vždy je tolik věcí, co stojí za to zkusit a tolik krásných míst k vidění..

Probírám se vašimi příspěvky a porovnávám vaše pocity se svými... Několik z vás psalo, že začínáte dávat přednost klidnému večeru doma... tak to já ještě nemám, já mám pořád vrtuli u zadku, každý víkend v trapu, a v týdnu tak optimálně aspoň jednou-dvakrát mezi známé - nejlíp zahrát si společně na kytary...

Upravil(a) Blossom (18. 2. 2010 22:13)

 

#35 18. 2. 2010 23:23

Tercila
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 15. 5. 2007
Příspěvky: 7001

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

big_smile Hezké téma, Blos.tummenupp
Právě jsem se vrátila z (poměrně slušné) pařby, minulý týden jsem byla též, na víkend mám plno, v práci hbitě udělám víc věcí než mladá kolegyně (říkají to ostatní a zlobí mě, že si určitě šlehám nějaké povzbuzováky, ale já nepiju ani pořádnou kávu) big_smile, 3x týdně angličtina (ve dvou kurzech) samozřejmostí, večeře u nás  zdaleka nejsou studené (dnes krokety s usmahnutým mletým masem a zeleninový talíř), spávám asi 6 hodin.... atd., big_smile
Doma i v práci mám přímo botanickou zahradu, kterou ráda opečovávám. Zaměstnání zdaleka ne osmihodinové (v úterý a ve středu 14 hodin), dvě firmy k tomu, dvě školy a pes v bytě při té práci - normálka. Mně připadá divné, že někdo přijde ve čtyři z práce domů, složí se před televizi a do noci už nic neudělá. Asi na to nejsem zvyklá, "nepěstovali" to ani moji rodiče.
Klidné večery ani neznám; buď tvořím něco pracovního doma u PC, nebo jsme věčně na cestách z firmy nebo do firmy nebo jsem někde s přáteli "na tahu".
Jsem dost štíhlá, taky si myslím, že tloustnutí určitě nesouvisí se stárnutím. Na dobré jídlo nedám dopustit, ale naznala jsem, že minigolf mě nezachrání big_smile, tak jsem se přemluvila a začala občas posilovat břišní svalstvo, jen tak pro svou radost; občas totiž vyberu dceři nějaký topík z její skříně, když jdeme na diskošku big_smile. A zájem véééélmi mladého muže a lichotky mého manžela i kolegů taky dělají své. wink
Kolena zatím nevržou, ačkoli se blížím k té padesátce, tak si říkám, že je to skvělé - nejvíc se asi bojím své případné nepohyblivosti. To bych musela nekompromisně vyžadovat od svého doktora nějaké zklidňující injekce, abych to psychicky zvládla smile neutral. Ale co, existuje tolik nedočtených knížek, pletení, vyšívání, šití (kdysi aktivně prováděno), občas maluji nejen stěny v bytě - život toho nabízí tolik.... tummenupp atd.
Ten elán si uvědomuji a popravdě - nevím, kde ho beru. Věřím ve svoje dobré geny a ve skvělé lidi kolem sebe.

P.S. Jo, ale nežehlím a o seriálech v TV jen slýchám big_smile.

Není tady

 

#36 19. 2. 2010 0:26

Poly
♥♥♥♥---
Registrovaný: 14. 8. 2007
Příspěvky: 310

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Bude mi 43. Předloli a loni jsem poprvé pocítila, že zdraví není samozřejmost - štítná žláza, celková únava, teploty bůhví z čeho, nějaké špatné krevní testy. Předtím jsem byla zdravá jako ryba. Hrabala jsem se z toho celý loňský rok - dávala se dohromady nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Teď už se díky bohu cítím dobře (klepu na dřevo), ale snažím se žít zdravěji než dříve - dost spánku, zdravé jídlo, nestresovat se, dost pohybu.

Fyzička mi i díky zdravotním problémům odešla, ale teď ji doháním. Cvičím jógu, plavu, teď aktuálně chodím do fitka, v létě budu asi spíš běhat nebo jezdit na kole. S tím souvisí váha - ano, po 40 jsem přibrala, ale bylo možná víc tou štítnou žlázou než věkem. Teď mám velké odhodlání dohnat fyzičku a shodit, tak snad se mi to podaří.

Co se týče schopnosti učit se, tak tady se cítím zcela na vrcholu sil (nebo aspoň stejně jako jindy). Ve 33 jsem začala dohánět studia - dostudovala postupně Bc., Mgr., teď dodělávám PhD. Až po třicítce jsem se naučila anglicky, celkem dobře - jsem schopná psát články a přednášet v angličtině. Německy jsem se naučila trochu hůř, jsem schopná číst odborné knihy, ale moc nemluvím. Ale chci to postupně dotáhnout. Pak asi přidám francouzštinu :-) Nekonečné studium mi ale poskytuje můj obor, který miluju. Svoje stáří (pokud nějaké bude) si představuju v knihovně vissla Myslím si, že s věkem neodchází schopnost učit se, ale že mizí zájem, schopnost divit se, žasnout a touha objevovat - a s tím pak souvisí, že si to (ne)pamatujeme. Právě tuto schopnost bych si chtěla uchovat.

Celkově v životě jsem klidnější a vyrovnanější. Mám spoustu zájmů - hudbu, divadlo, umění vůbec. Necítím se stará. Děti pomalu odrůstají, takže se můj praktický každodenní život trochu mění. Až dospěje můj "maličký" šestnáctiletý syn, změní se to úplně. Nevím, jestli jsem na to připravená, ale snad ano.

Posledních 10 let jsem žila bez partnera. Nikoho jsem nehledala, ale teď trochu koukám kolem sebe rodna

Není tady

 

#37 19. 2. 2010 0:33

ViktorkaLove
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: Brno
Registrovaný: 8. 9. 2007
Příspěvky: 5741

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

styrka reta rock

Není tady

 

#38 19. 2. 2010 2:47

pencila
♥♥♥----
Registrovaný: 22. 9. 2008
Příspěvky: 210

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Letos mi bude 30.
Do předloňska jsem se nemusela vůbec starat o postavu, teď musím makat, protože jsem začala z ničehonic přibírat. Pořídila jsem si mučící nástroj - crossový trenažer, a cítím se opět velmi dobře.
Loni jsem si koupila poprvé krémy na obličej lol
Uvědomuji si, že mám čím dál víc ráda klid.
Duševně je mi čím dál líp.

Není tady

 

#39 19. 2. 2010 7:46

helena
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 12. 1. 2006
Příspěvky: 31213

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

hlavně mně si pořád stěžuje,že ji trápí samota(sourozencům si nestěžuje)
To je zajímavý, že si vždycky vyberou jen jednoho, komu "brečí na rameni". Mně máma svýho času řekla, že já to zvládnu, zatímco ty druhé svými starostmi nechce zatěžovat...


http://img1.wapster.pl/logosrv.aspx?id=2134840
Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo.
chtěl bych jak ponorka lehnout až na dno a přestat vysílat volací znak...

Není tady

 

#40 19. 2. 2010 8:20

Vějířovka
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 19. 8. 2009
Příspěvky: 2490

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Milé "bejbiny", asi bych se měla také nějak vyjádřit, jako pravděpodobně nejstarší  z tohoto virtuálního společenství. Za pár měsíců mi bude 70 - necítím se "stará", ale "starší".
Věk přišel, ale moudrosti se stále teprve učím - jde to pomalu.
Cítím se v tomhle věku skvěle - rozhodně po psychické stránce - asi proto, že už nejsem "zapřažená do nějakého povozu" - prostě mě vypřáhli. Už nikdo nepředpokládá, že bych měla něco důležitého vykonat.
Nechávají mě v klidu, a já se cítím svobodná, dělám si co chci, mohu být sama se sebou - a protože si vymýšlím stále nové a nové blbosti, tak se sama se sebou dobře bavím.
Smím být líná, nikdo na mě nevidí.
A navíc jsem si naordinovala práci, která mě baví - a práce je zdravá medicína.
Mám prima kamarádku podobného smýšlení.


... pomalu se přesunul do světa nočních můr, kde si hodní a zlí hoši, bez nejmenšího varování, tak často vyměňují klobouky ...   Terry Pratchett

Není tady

 

#41 19. 2. 2010 8:50

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 40013

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

helena napsal(a):

hlavně mně si pořád stěžuje,že ji trápí samota(sourozencům si nestěžuje)
To je zajímavý, že si vždycky vyberou jen jednoho, komu "brečí na rameni". Mně máma svýho času řekla, že já to zvládnu, zatímco ty druhé svými starostmi nechce zatěžovat...

Mám kamošku, ktorej mama obažuje rovnako obidve dcéry.... Poznám aj kamoškinu ségru a jej rodinu(ešte od čias štúdií na vysokej), takže to môžem trochu posúdi a veru vidím, že je to tak. Je to pekná, vzdelaná dáma, ktorá kedysi vyštudovala vežmi zaujímavý odbor, ale potom sa mu nevenovala(nie celkom vlasntou vinou, skôr bola hendikepovaná ako žena) a sústredila sa na rodinu. Dáva(la) jej to ale vyžra. Najhoršie prišlo, keď ovdovela - vnúčatám sa "venovala" po svojom, čakala, že sa všetci prispôsobia jej, a žasla, keď k nej vnúčence ako väčšie odmietali chodi alebo neprejavovlai nadšenie. Raz úprimne povedala, že je radšej, keď dcéry prídu bez detí, "lebo si tak s nimi môže lepšie pokeca". Mala priateža, ale aj ten zomrel, a ona ešte viac zatrpkla. S kamoškami nevydrží, ale dcéry obažuje stále dokola.  A VYČÍTA, manipuluje, apeluje na povinnosti, vďačnos, apod. Brrr.


Boh nás má rád, keď pracujeme, ale miluje nás, keď tancujeme
Brita

Není tady

 

#42 19. 2. 2010 9:31

vera
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 22. 5. 2007
Příspěvky: 2727

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Ttoto je tak přínosné....uvědomit si, jak taky můžu žít......a když vidím kolem sebe lidi v mém věku, úplné starce, starce.......chlapi to neumějí zvládnout.....jdou do důchodu ....za 2 roky je nepoznávám....senilní....a trosky...u TV...a ještě to o sobě říkají, že jsou staří a blbí....bleee............ženy dokáží stárnout mnohem noblesněji a nestárnout

já se cítím lépe než před 10 lety
jsem tak vytížená........zrušila jsem TV a od 17.11.2008 jsem se ani jednou na ni nepodívala...nemám jakýsi setobox...koukám jedině u mtaky.......a pořád je to stejná hrůza....
mám 3 vnoučata...........a baičkuju....nemaminkuju.....a ani to po mně nikdo nechce
letos jedu na Ukrajinu pod stan......rodina se často udiveně tváří....i přátelé.....já to dřív v sobě musela dusit, šlapala jsem brázdu.........děti vylétly z hnízda.....manžel si našel život s přítelem alkoholem........a já....ani jsem netušila, že život je tak krásný.........
hodně mně vadí ale moje váha.......mám sklon k tloustnutí.....to je můj celoživotní boj....dělám pro to moc....zápasím s tou po*n bestií....ale když se daří....ten pocit je skvělý....cvičím,běžkuji,hlavně to kolo...nazývám to cyklošukačka....to mi tady omílají o hlavu....že je to vulgární atd.....cyklošukačka je vždy nad 60 km.....dám kolo do auta, Anděl přidá svoje...popojedeme 40 km.....a pak šlapeme...a smírčí kameny, kostely, pranýře, rozhledny...........paráda, paráda

Není tady

 

#43 19. 2. 2010 9:47

Blossom
Host

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Hmmm, o tom stárnutí a vztahu k mladší generaci :

Mám dva velmi odlišné příklady typů stárnutí ve své nejbližší rodině:
Mí rodiče jsou rozvedení, už léta, jsou absolutně jiných povah a jinak se vyvíjí i jejich stáří:

Mamka je takový - řekla bych - tichý dobrý skřítek naší rodiny: Když jen vytuší, že má někdo nějaké trápení, na nic se neptá, nic moc nekomentuje, a okamžitě se nabídne s praktickou pomocí  (pohlídá děti, pomůže s úklidem, atd., atd.) Sama i říká, že vysloveně POTŘEBUJE být ještě potřebná, a jí od té pomoci neodháníme (někdy si připadám jako zlý kapitálista a vydřiduch, když mi třeba mamka zdarma uklízí ve firmě a zaboha odmítá si za to něco vzít). Jediný problém je v tom, že mamka je  schopná se až uštvat, ohledně té pomoci pro sebe nezná míru a nebere ohled na své zdraví, když např.zjistím, že mi seká zahradu a že přenáší těžkou sekačku po schodech, jdou na mě mrákoty...) Vnoučata ji všechna mají ráda a chodí za ní.

Můj táta je zlatý člověk, svým způsobem moc hodný, ale velmi svůj: Své stáří tráví hlavně u novin, knížek, a televize, jeho hlavním zájmem je politika. Denně mi chodí říkat, co zas támhleten blbec v parlamentu řekl, a nosí mi novinové články- "to si MUS͊ tohle přečíst", a druhý den mě tak trochu zkouší z toho, jestli jsem to opravdu četla wink )
A jelikož je politika taková, jaké je, tak je čím dál tím frustrovanější a mrzutější. Zkusila jsem ho přivést na jiné myšlenky, pořídila jsem mu internet, aby si mohl psát s lidmi svého věku a zájmů, a aby se začal zabývat i něčím jiným, pozitivnějším. Dopadlo to tak, že na internetu sleduje - zas jen politiku...sad
Říkávám mu, a to pořád tak masochisticky nesleduje, a se zabývá něčím veselejším a tvůrčím - má rozepsaný rodokmen naší rodiny, rozepsanou knížku...ale už na tom nepokročil několik let ani o kousek...prostě- je to zbytečné...
Navíc on má tendenci mentorovat, že všechno, úplně všechno ví líp než my mladší, protože on má přece načteno a odžito víc. Vnoučata se mu bohužel už trochu vyhýbají, protože na dlouhé mentorské přednášky nemají náladu. A táta velmi často i před vnoučaty pronáší nespokojené řeči na jejich adresu- já ve vašem věku vyhrával závody na kajaku, hrál tenis, atd., a vy jste se odmítli tohle ode mne učit, kde jste dnes mohli být...
Na mé odpovědi, že vnoučata mají zajímavé a pozitivní zájmy, které zas neměl v mládí on, nějak táta neslyší...
Někdy mě mrzí, že on ač hodný a milující táta a děda, si cestu k nám nevědomky uzavírá.... Já se ho snažím vždy vyslechnout, občas si velmi hezky popovídáme, ale někdy je to vážně o nervy....

Tož tak, dva příklady stárnutí....

 

#44 19. 2. 2010 9:49

helena
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 12. 1. 2006
Příspěvky: 31213

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

cyklošukačka je vždy nad 60 km
Jasně - není nad pravidelnost... zvl᚝ v našem věku, že... http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png http://fora.babinet.cz/img/smilies/lol.png


http://img1.wapster.pl/logosrv.aspx?id=2134840
Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo.
chtěl bych jak ponorka lehnout až na dno a přestat vysílat volací znak...

Není tady

 

#45 19. 2. 2010 10:14

Blossom
Host

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Vero, fakt s otevřenou pusou čtu tvé příspěvky a říkám si, to snad není možný - opisuje ona ode mne, nebo já od ní?? va smile

A co se týká tvé terminologie, ano, možná to vyznívá někomu vulgárně, ale jak to lépe vyjádřit? wink tongue
A i toto máme nuvěřitelně podobné, protože my už dlouho zas používáme termín šukolébavka... gloria rodna  wink  po ní se spí nádherně celou noc. stolt  (puritáni prominou...)

 

#46 19. 2. 2010 10:33

Kukačka
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 30. 1. 2006
Příspěvky: 4246
Web

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Bossom - tvůj otec = můj otec. Stran metorování vnoučat. Dcera vysloveně odmítá návštěvy.
Mám kluka 23, nechal VŠ, ale má dobré zaměstnání technického směru ve kterém se našel a kterého baví. Dcera je na VŠ v prváku, moc schopná, dobře a se zájmem se učí, pořídila si samostatné bydlení, dělá po večer uvaděčku v divadle, má ohromný rozhled. Pro mého tátu však toto nic neznamená, jediný vnuk ho zklamal! Že má stejně chytrou a schopnou, ne-li chytřejší a schopnější vnučku, to nedokáže nijak ocenit. Furt omílá dokola, jak zklamal kluk, i , že jsem ho na VŠ neudržela, dostatečně mu to nevysvětlila...že je spokojený a šatsný, to nějak nepobírá. Pořád poznámky typu - chtěl jsem ti předat své zkušenosti, životní rady...to já v tvém věku...
děsně mě to štve. Pže nevím, co by mu táta předával. 30 let dělal v socialistickým podniku, byl 2x v Jugoslávii  na dovolené a má byt v paneláku. Dneska akorát kouká na fotbal v TV.

Není tady

 

#47 19. 2. 2010 10:36

Wiki
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 19. 5. 2006
Příspěvky: 3988

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

No a Vera se nepochlubila, že nedávno rozlámali s Andílkem postel...viď? big_smile
Takže u Veru  o nějaké stárnutí opravdu nemám obavy!! big_smile  Vera to je neskutečný éro!! tummenupp
Věřím, že se nebudeš zlobit, že jsem vytáhla tuto příhodu, mě totiž fascinuje.   Když jsi to tenkrát napsala, tak jsem zírala s otevřenou pusou a nechápala, jak si někdo ve zralém věku může takto krásně užívat - proto si to dob¨ře pamatuju a okamžitě mi to naskočilo, když jsem tě četla....nedokázala jsem se takto odvázat ani ve dvaceti ! sad

Jo a ke "stárnutí"- co jsem nenapsala....
Nevím zda-li je to dílo věku nebo roztržitosti či podvědomé vypouštění "nepotřebných" bo "nedůležitých" myšlenek. Polovinu dne trávím hledáním. A je to nějaký papír, heslo, rukavice, telefon, klíče, auto apod.
Mnohdy jsem v myšlenkách jinde a jedu jinam, než jsem plánovala, např. atomaticky jedu směrem "domů", což by bylo docela fajn, kdybychom se nepřestěhovali..smile  Rukavice, telefon, klíče už nosím na šňůrkách na krku, jako dítě a stejně se všude musím vracet.

Někdy si připadám jako starý blázen, pubescentům doma jsem zdrojem neustálého poveselení (zneužívají toho "to jsme ti už říkali - tys to zapomněla.." ), v okolí jsem už tím pověstná. Kolegové to považují (jsou na tom ještě hůř smile ) za roztomilé a smějeme se , co se komu dnes zase "podařilo" provést za kousek. Ovšem můj chlap, nedokáže pochopit, jak můžu ztratit třeba permanentku, kartu či  znalecký posudek..,ale já nic neztrácím - hájím se - jen to pečlivě ukládám ..a nacházím. Nacházím třeba i po měsících či letech, ale nacházím!! smile

Není tady

 

#48 19. 2. 2010 10:44

REŇAS
Host

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

helena napsal(a):

hlavně mně si pořád stěžuje,že ji trápí samota(sourozencům si nestěžuje)
To je zajímavý, že si vždycky vyberou jen jednoho, komu "brečí na rameni". Mně máma svýho času řekla, že já to zvládnu, zatímco ty druhé svými starostmi nechce zatěžovat...

No možná je to proto,že jsem nejblíž. Sestra a brácha bydlí ve vedlejším městě. Možná proto,že jsem nejmladší... a možná proto,že jsem byla vždy asi z nich nejcitlivější(bych řekla),jsem dcera a nejvíc jsem se asi starala..(když byla po mrtvicích atd.)nebo,když něco potřebovala okamžitě uhání mého manžela.. Nejhorší je,že ona ví,že jsme vždy měli(máme) my nejvíce "starostí" s nemocemi dětí,už od jejich narození(genetika,astma aj.),nemocí manželové mámy,on,už nemá rodiče.. S financemi,prací..mou oční nemocí. Že jedeme nonstop a s dětma jsme 24 hod. 365 dnů v roce.. Sestra,už má dceru velkou,dospělou 30-letou,už bydlí jinde. Tak je sestra sama,už se švagrem. A bráchu nebude zatěžovat,na něho vždy dost trpěla,má přece 3 děti,mají toho moc..ale,že nedělají o víkendech,tak jako my neustále,že si i ty mé synovce a neteř,občas vezme babička s dědou(od švagrové..)a jejich švagr,její sestra na hlídání či prázdniny..No a navíc je nemají tak často nemocné... No tak prostě,fungujem a ještě nám přibývá starost sní. To bylo jen mé postesknutí,že tak to je. Zas to beru tak,že  je to  máma...kdo jiný by ji měl pomoci.. (Už ani neberu v potaz,že jsem ji poprosila,aby dala vědět smskou,kdy se chce stavit,už kvůli tomu,že chodíme do práce,chceme si i odpočinout třeba)hlavně manžel,má t잚í práci) nebo jdeme s manžou někam..máme něco v plánu)a absolutně se urazila se slovy,že,už k nám nemusí chodit.. A když pak přišla,říkala,že tohle,když někde říkala,všichni se divili.. sad Přála mi k narozkám,stále uražená s narážkami,že k nám nesmí chodit atd. a mou prosbu,aby prosím dala vědět nesrespektuje,chodí si,kdy chce.. Tak,už to ani neřeším..

Jinak,už k tématu,promiň Blossom.. wink Ženy,máte můj obdiv..hlavně Terčila,vera i ty Blossom a především i Vějířovka..tummenupp tummenupp godlike godlike
Zrovna dnes mám pocit,že mě dohání nějak věk,ráno jsem vstala a jsem nějaká K.O.  Naštěstí taková hrůza to ještě není,včera mně manžel nemohl dohnat do kopce.. big_smile styrka Je fakt,že asi tak od října dělám týdně 6 dnů,teda né vždy celých,jen ranní nebo odpolední a někdy celý o víkendu a volno mám tak 1den,povětšinou. Do toho pak lítám do lidovky s dcerou,doháním resty doma  o tom 1 dni volna,pak děti..no ještě to jsou zatím děti..9 letá předpuberačka..a 13 letý,už puboš.. a pak nemám(e) čas na sebe,natož na přátelé...,zájmy. S dětma jsme nebyli někde ani nepamatuji.(máme rádi hory,cesty vlakem..) No,ale doufám,že je to přechodné. A také,že,až dítka povyrostou,tak chytnu druhý dech tak jako tady vy píšete. A s těmi chlapy je to pravda,někdy slyším manžela říkat,že,už je starý...va Tak mu říkám,no jo úplný dědek.. dumbom (Je fakt,že má t잚í práci a na těch chlapech tady je to fakt víc vidět,to myslím i hlavně po té fyzické stránce) Ale víte co je zajímavé,že když vidí mladou sukni,najednou ti starci albert povětšinou ožijí.. cool

 

#49 19. 2. 2010 11:15

Blossom
Host

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Kukačka napsal(a):

Bossom - tvůj otec = můj otec. Stran metorování vnoučat. Dcera vysloveně odmítá návštěvy.
Mám kluka 23, nechal VŠ, ale má dobré zaměstnání technického směru ve kterém se našel a kterého baví. Dcera je na VŠ v prváku, moc schopná, dobře a se zájmem se učí, pořídila si samostatné bydlení, dělá po večer uvaděčku v divadle, má ohromný rozhled. Pro mého tátu však toto nic neznamená, jediný vnuk ho zklamal! Že má stejně chytrou a schopnou, ne-li chytřejší a schopnější vnučku, to nedokáže nijak ocenit. Furt omílá dokola, jak zklamal kluk, i , že jsem ho na VŠ neudržela, dostatečně mu to nevysvětlila...že je spokojený a šatsný, to nějak nepobírá. Pořád poznámky typu - chtěl jsem ti předat své zkušenosti, životní rady...to já v tvém věku...
děsně mě to štve. Pže nevím, co by mu táta předával. 30 let dělal v socialistickým podniku, byl 2x v Jugoslávii  na dovolené a má byt v paneláku. Dneska akorát kouká na fotbal v TV.

U nás je to smutnější v tom, že můj táta by opravdu měl co předávat - o mnoha věcech má on, "pouze" vyučený mnohem lepší přehled než já s VŠ. On celý život hodně četl a hlavně historii a různé zajímavé historické souvislosti má v malíčku, dále neuvěřitelné znalosti o historii našeho města a sbírku předmětů k tomu se vážící...
No, ale s tím mentorským přístupem se to nedá... sad
A nejhorší je to, že on to vlastně myslí dobře, svým způsobem - pro nás by se rozdal...

 

#50 19. 2. 2010 11:30

Michaela.43
♥♥♥♥♥♥-
Místo: Praha
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 2075

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Mno, připadám si tak na 23, hihi, myslím psychicky, a že je mi o čtvrtstoletí víc, to bych sem ani netahala..jsem spokojená, a to je to nejdůležitější....Jestli jsem na vrcholu sil - tedy fyzických, to poznám zítra, jedeme ne sjezdovku  s partou......

Není tady

 
NÁŠ TIP:

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů