cestování mě taky baví....pod stan a poznávačka...loni 17 dnů v Albánii....každý den jinde...koupelna-potok a wc-keřík...kláštery, mešity, antika, hory....3 dny koupačka u moře...ještě teď z toho žiju
kolegyně mi řekla, že by na takové dovči umřela.....letos jsem si už dala dárek k narozkám......chci přespat na jednom hradu...pod širákem....ale nemůžu přemluvit A....nechce

Hezké téma. Bude mi 53. V 50 jsem akutně a těžce onemocněla. Vykřesala jsem se vcelku bez následků a od té doby mám pocit, že jsem v životě neměla takovou kondici jako teď. V mládí jsem s mužem jezdila trampovat, pak jsem zlenivěla, teď jezdím zase i pod širák. Změnila jsem práci, mám skvělé kolegyně v rozmezí 35 - 45 let. Jezdíme do divadla, na koncerty, syn jedné z nich vlastní noční klub, tak chodíme na diskotéky protáhnout si tělo. Víte jak synovi spadla brada, když zjistil, že máma jde večer na diskošku? A jak jsem u něj stoupla v ceně? Jako Ajka jsem mzdovka, takže zakrnění mozku mi nehrozí, navíc se celý život ráda učím nové věci. Mám čas na koníčky, na sebe, na vnučku. Jen jsem v přechodu nabrala asi 12 kg, které se mi nedaří shodit. Ale rozhodně si nemíním kazit náladu nějakým hubnutím a omezováním. Prostě zatím mám pocit, že život začíná po padesátce.

tak já taky přispěju..mě je 29 a momentálně mám pocit, že mi docházejí síly. Psychicky super, jsem šťastný člověk, ale ta věčná únava, ách jo. Večer skoro usínám dřív jak malá, ráno se sotva plahočím do práce a opravdu mám pocit, že začínám chátrat....podle toho, co píšete se na tu padesátku začínám těšit

No já jsem tu ještě i psala mít své zájmy nebo si i časem najít něco nového,myslím,že to je velmi důležité.  A je fajn mít přátelé,ale nebýt na nikom závislá,tudiž najít si něco,co můžu dělat nezávisle na nikom druhém,je možná ještě důležitější. Proč to píšu,příklad mám u mé mámy. Celý život byl středem vesmíru pro ni partnerský život,prostě partner. To asi upředňostňovala i před náma i před vnuky,nějaké hlídaní,nebylo úplně nikdy to,co by ji nějak naplňovalo.  Nikdy neměla vlastní zájmy nebo nějaké sny do budoucna. Dnes,už můj otčím dávno nežije,přítele má,ale stím,už to také není takové,jak bývalo,navíc,už má velké zdravotní problémy a bydlí od ní dál,musí za ním cestovat. A má máma teď neví co si počít,lituje se,brečí,topí se v depresích a hlavně mně si pořád stěžuje,že ji trápí samota(sourozencům si nestěžuje). Kamarádky má,ale mají své partnery nebo rodiny..nebo zájmy. No my možná nejsme nejpříkladnější děti,já s manžou teď dost pracujeme hlavně i o víkendech,přes týden jeden z nás s dcerou lítáme do lidovky,atd. Sourozenci zas o víkendech jako my ani tolik nedělají,ale...znáte to. Stejně já osobně bych ji všechny dny v měsíci stejně nevyplnila to fakt ani časově bych nezvládla a naše děti,už rostou do puberty a raději lítají venku s kamarády než by byli 2 dny u ní,kdy se jim ani ona moc nevěnuje a oni se tam potom nudí. A vlastně nato ani nebyli moc zvyklí,protože na hlídání moc nebyla. A ona je najednou v háji,stěžuje si všude na nás a na všechno.. Lékařka ji posílá k psycholožce. Když ji poradíme,aby zašla do nějakého klubu(kamarádka ji navrhovala,že tam zajde sní),že se tam seznámí ,mají různé akce,tak nechce,do knihovny nechce,cvičit nebo něco pro seniory nechce.. Argument,ona se necítí ještě stará...(má letos 70)a tak brečí a pořád dokola. Je to čím dál horší. Proto si myslím,že je důležité najít si něco,nějakou činnost. Najít si něco,co by člověka bavilo a také zaplnilo najednou ten volný čas.

To je zajímavých příspěvků...díky

Vero, překvapuje mě,kolik máme společného. Podobná trápení v minulosti, podobnou přítomnost, včetně té cyklistiky: My předloni najeli skoro 2000 km za rok, letos o něco míň (ale to je jen podružné měřítko, jezdíme na pohodu, nikoli kvůli kilometrům...) A jestli ten tvůj nechce přespat na hradě, tak mi napiš, vím o několika krásných hradech k přespání..

Mikeši, jsi na omylu, tohle vlákno není jen pro ženy, takže - nevaž se, odvaž se a piš!!

To, co píše Reňas, je smutné - nejhorší je, nemít svůj život když děti odejdou, nemít koníčky a neumět se zabavit.. Vždyť je tolik věcí, co stojí za to zkusit a tolik krásných míst k vidění..

Probírám se vašimi příspěvky a porovnávám vaše pocity se svými... Několik z vás psalo, že začínáte dávat přednost klidnému večeru doma... tak to já ještě nemám, já mám pořád vrtuli u zadku, každý víkend v trapu, a v týdnu tak optimálně aspoň jednou-dvakrát mezi známé - nejlíp zahrát si společně na kytary...

Upravil(a) Blossom (18. 2. 2010 22:13)

Bude mi 43. Předloli a loni jsem poprvé pocítila, že zdraví není samozřejmost - štítná žláza, celková únava, teploty bůhví z čeho, nějaké špatné krevní testy. Předtím jsem byla zdravá jako ryba. Hrabala jsem se z toho celý loňský rok - dávala se dohromady nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Teď už se díky bohu cítím dobře (klepu na dřevo), ale snažím se žít zdravěji než dříve - dost spánku, zdravé jídlo, nestresovat se, dost pohybu.

Fyzička mi i díky zdravotním problémům odešla, ale teď ji doháním. Cvičím jógu, plavu, teď aktuálně chodím do fitka, v létě budu asi spíš běhat nebo jezdit na kole. S tím souvisí váha - ano, po 40 jsem přibrala, ale bylo možná víc tou štítnou žlázou než věkem. Teď mám velké odhodlání dohnat fyzičku a shodit, tak snad se mi to podaří.

Co se týče schopnosti učit se, tak tady se cítím zcela na vrcholu sil (nebo aspoň stejně jako jindy). Ve 33 jsem začala dohánět studia - dostudovala postupně Bc., Mgr., teď dodělávám PhD. Až po třicítce jsem se naučila anglicky, celkem dobře - jsem schopná psát články a přednášet v angličtině. Německy jsem se naučila trochu hůř, jsem schopná číst odborné knihy, ale moc nemluvím. Ale chci to postupně dotáhnout. Pak asi přidám francouzštinu :-) Nekonečné studium mi ale poskytuje můj obor, který miluju. Svoje stáří (pokud nějaké bude) si představuju v knihovně Myslím si, že s věkem neodchází schopnost učit se, ale že mizí zájem, schopnost divit se, žasnout a touha objevovat - a s tím pak souvisí, že si to (ne)pamatujeme. Právě tuto schopnost bych si chtěla uchovat.

Celkově v životě jsem klidnější a vyrovnanější. Mám spoustu zájmů - hudbu, divadlo, umění vůbec. Necítím se stará. Děti pomalu odrůstají, takže se můj praktický každodenní život trochu mění. Až dospěje můj "maličký" šestnáctiletý syn, změní se to úplně. Nevím, jestli jsem na to připravená, ale snad ano.

Posledních 10 let jsem žila bez partnera. Nikoho jsem nehledala, ale teď trochu koukám kolem sebe

Letos mi bude 30.
Do předloňska jsem se nemusela vůbec starat o postavu, teď musím makat, protože jsem začala z ničehonic přibírat. Pořídila jsem si mučící nástroj - crossový trenažer, a cítím se opět velmi dobře.
Loni jsem si koupila poprvé krémy na obličej
Uvědomuji si, že mám čím dál víc ráda klid.
Duševně je mi čím dál líp.

Milé "bejbiny", asi bych se měla také nějak vyjádřit, jako pravděpodobně nejstarší  z tohoto virtuálního společenství. Za pár měsíců mi bude 70 - necítím se "stará", ale "starší".
Věk přišel, ale moudrosti se stále teprve učím - jde to pomalu.
Cítím se v tomhle věku skvěle - rozhodně po psychické stránce - asi proto, že už nejsem "zapřažená do nějakého povozu" - prostě mě vypřáhli. Už nikdo nepředpokládá, že bych měla něco důležitého vykonat.
Nechávají mě v klidu, a já se cítím svobodná, dělám si co chci, mohu být sama se sebou - a protože si vymýšlím stále nové a nové blbosti, tak se sama se sebou dobře bavím.
Smím být líná, nikdo na mě nevidí.
A navíc jsem si naordinovala práci, která mě baví - a práce je zdravá medicína.
Mám prima kamarádku podobného smýšlení.

Ttoto je tak přínosné....uvědomit si, jak taky můžu žít......a když vidím kolem sebe lidi v mém věku, úplné starce, starce.......chlapi to neumějí zvládnout.....jdou do důchodu ....za 2 roky je nepoznávám....senilní....a trosky...u TV...a ještě to o sobě říkají, že jsou staří a blbí....bleee............ženy dokáží stárnout mnohem noblesněji a nestárnout

já se cítím lépe než před 10 lety
jsem tak vytížená........zrušila jsem TV a od 17.11.2008 jsem se ani jednou na ni nepodívala...nemám jakýsi setobox...koukám jedině u mtaky.......a pořád je to stejná hrůza....
mám 3 vnoučata...........a baičkuju....nemaminkuju.....a ani to po mně nikdo nechce
letos jedu na Ukrajinu pod stan......rodina se často udiveně tváří....i přátelé.....já to dřív v sobě musela dusit, šlapala jsem brázdu.........děti vylétly z hnízda.....manžel si našel život s přítelem alkoholem........a já....ani jsem netušila, že život je tak krásný.........
hodně mně vadí ale moje váha.......mám sklon k tloustnutí.....to je můj celoživotní boj....dělám pro to moc....zápasím s tou po*n bestií....ale když se daří....ten pocit je skvělý....cvičím,běžkuji,hlavně to kolo...nazývám to cyklošukačka....to mi tady omílají o hlavu....že je to vulgární atd.....cyklošukačka je vždy nad 60 km.....dám kolo do auta, Anděl přidá svoje...popojedeme 40 km.....a pak šlapeme...a smírčí kameny, kostely, pranýře, rozhledny...........paráda, paráda

cyklošukačka je vždy nad 60 km
Jasně - není nad pravidelnost... zvlášť v našem věku, že...

Bossom - tvůj otec = můj otec. Stran metorování vnoučat. Dcera vysloveně odmítá návštěvy.
Mám kluka 23, nechal VŠ, ale má dobré zaměstnání technického směru ve kterém se našel a kterého baví. Dcera je na VŠ v prváku, moc schopná, dobře a se zájmem se učí, pořídila si samostatné bydlení, dělá po večer uvaděčku v divadle, má ohromný rozhled. Pro mého tátu však toto nic neznamená, jediný vnuk ho zklamal! Že má stejně chytrou a schopnou, ne-li chytřejší a schopnější vnučku, to nedokáže nijak ocenit. Furt omílá dokola, jak zklamal kluk, i , že jsem ho na VŠ neudržela, dostatečně mu to nevysvětlila...že je spokojený a šťatsný, to nějak nepobírá. Pořád poznámky typu - chtěl jsem ti předat své zkušenosti, životní rady...to já v tvém věku...
děsně mě to štve. Pže nevím, co by mu táta předával. 30 let dělal v socialistickým podniku, byl 2x v Jugoslávii  na dovolené a má byt v paneláku. Dneska akorát kouká na fotbal v TV.

helena napsal(a):

hlavně mně si pořád stěžuje,že ji trápí samota(sourozencům si nestěžuje)
To je zajímavý, že si vždycky vyberou jen jednoho, komu "brečí na rameni". Mně máma svýho času řekla, že já to zvládnu, zatímco ty druhé svými starostmi nechce zatěžovat...

No možná je to proto,že jsem nejblíž. Sestra a brácha bydlí ve vedlejším městě. Možná proto,že jsem nejmladší... a možná proto,že jsem byla vždy asi z nich nejcitlivější(bych řekla),jsem dcera a nejvíc jsem se asi starala..(když byla po mrtvicích atd.)nebo,když něco potřebovala okamžitě uhání mého manžela.. Nejhorší je,že ona ví,že jsme vždy měli(máme) my nejvíce "starostí" s nemocemi dětí,už od jejich narození(genetika,astma aj.),nemocí manželové mámy,on,už nemá rodiče.. S financemi,prací..mou oční nemocí. Že jedeme nonstop a s dětma jsme 24 hod. 365 dnů v roce.. Sestra,už má dceru velkou,dospělou 30-letou,už bydlí jinde. Tak je sestra sama,už se švagrem. A bráchu nebude zatěžovat,na něho vždy dost trpěla,má přece 3 děti,mají toho moc..ale,že nedělají o víkendech,tak jako my neustále,že si i ty mé synovce a neteř,občas vezme babička s dědou(od švagrové..)a jejich švagr,její sestra na hlídání či prázdniny..No a navíc je nemají tak často nemocné... No tak prostě,fungujem a ještě nám přibývá starost sní. To bylo jen mé postesknutí,že tak to je. Zas to beru tak,že  je to  máma...kdo jiný by ji měl pomoci.. (Už ani neberu v potaz,že jsem ji poprosila,aby dala vědět smskou,kdy se chce stavit,už kvůli tomu,že chodíme do práce,chceme si i odpočinout třeba)hlavně manžel,má těžší práci) nebo jdeme s manžou někam..máme něco v plánu)a absolutně se urazila se slovy,že,už k nám nemusí chodit.. A když pak přišla,říkala,že tohle,když někde říkala,všichni se divili.. Přála mi k narozkám,stále uražená s narážkami,že k nám nesmí chodit atd. a mou prosbu,aby prosím dala vědět nesrespektuje,chodí si,kdy chce.. Tak,už to ani neřeším..

Jinak,už k tématu,promiň Blossom.. Ženy,máte můj obdiv..hlavně Terčila,vera i ty Blossom a především i Vějířovka..
Zrovna dnes mám pocit,že mě dohání nějak věk,ráno jsem vstala a jsem nějaká K.O.  Naštěstí taková hrůza to ještě není,včera mně manžel nemohl dohnat do kopce.. Je fakt,že asi tak od října dělám týdně 6 dnů,teda né vždy celých,jen ranní nebo odpolední a někdy celý o víkendu a volno mám tak 1den,povětšinou. Do toho pak lítám do lidovky s dcerou,doháním resty doma  o tom 1 dni volna,pak děti..no ještě to jsou zatím děti..9 letá předpuberťačka..a 13 letý,už puboš.. a pak nemám(e) čas na sebe,natož na přátelé...,zájmy. S dětma jsme nebyli někde ani nepamatuji.(máme rádi hory,cesty vlakem..) No,ale doufám,že je to přechodné. A také,že,až dítka povyrostou,tak chytnu druhý dech tak jako tady vy píšete. A s těmi chlapy je to pravda,někdy slyším manžela říkat,že,už je starý... Tak mu říkám,no jo úplný dědek.. (Je fakt,že má těžší práci a na těch chlapech tady je to fakt víc vidět,to myslím i hlavně po té fyzické stránce) Ale víte co je zajímavé,že když vidí mladou sukni,najednou ti starci povětšinou ožijí..

Mno, připadám si tak na 23, hihi, myslím psychicky, a že je mi o čtvrtstoletí víc, to bych sem ani netahala..jsem spokojená, a to je to nejdůležitější....Jestli jsem na vrcholu sil - tedy fyzických, to poznám zítra, jedeme ne sjezdovku  s partou......