Oznámení

29. ledna : Vážení uživatelé, vkládat zde odkazy na různé e-shopy a stránky je přísně zakázáno, je to porušení Pravidel. Takové příspěvky budou smazány. Děkujeme za pochopení!

29. ledna : Poslední šance pro přezrálé banány? Upečte z nich lahodnou buchtu

6. prosince : Je vám čtyřicet a už řešíte menopauzu? Co je příčinou předčasného nástupu, vysvětluje gynekolog

#1 18. 2. 2010 9:03

Blossom
Host

Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

K založení tohoto vlákna mě inspiroval dnešní článek v magazínu MF Dnes.
Rozebírají tam (podle mě velmi pravdivě) v čem jsou muži a v čem zas ženy kdy na vrcholu sil.

Mimo jiné se tam praví, že stárnutí začíná 27. rokem...což mi nejprv znělo strašně drsně wink , ale pak jsem jim vlastně dala za pravdu: Po 27 letech začíná klesat výkonnost, nejprve fyzická (všimněte si toho např. u vrcholových sportovců - jen málo jich je přes 30 let) ale klesá i výkonnost psychická.

Tak mě to celé donutilo k zamyšlení a napadlo mě založit tohle vlákno. S tím, že vás prosím o vaše osobní pocity a zkušenosti, ne teorie vyčtená z knih - ta se dá najít jinde.

A když jsem to už založila, napíšu tedy pocity své:
Letos mi bude 45. Stárnutí zatím nijak moc nepociťuju, cítím se dobře (až se tomu někdy divím wink ).
V mnoha oblastech si dlouhodobě připadám na vrcholu sil - vlastně celou svou dospělost se cítím podobně, snad už od 20, teď jen s více životními zkušenostmi.

Stárnutí jsem na sobě ale zaznamenala v těchto 2 oblastech:
1/snižující se schopnost učení: hned po mateřské jsem se začala učit anglicky, zcela od nuly, v tom pokračuju průběžně dál doposud, ale jasně a zřetelně cítím, že už po třicítce mi to začlo lézt do hlavy obtížněji. A tento trend pokračuje, cítím to na sobě, nyní se učím dvakrát tak obtížněji než ve 20, a minimálně dvakrát tak rychle se mi to naopak vytrácí z hlavy...sad 

2/přizpůsobivost vztahová: Když jsem byla mladá, vím, že jsem se tehdy úplně přirozeně, za pochodu, ve vztahu dovedla přizpůsobovat, šlo to vlastně tak nějak samo, ani jsem nad tím nepřemýšlela. Nyní to přizpůsobování ve vztahu jde s každým rokem hůř - člověk už má své zvyky a zlozvyky, zažité stereotypy, a nad přizpůsobováním si musím často popřemýšlet a řadu věcí si aspoň teoreticky zdůvodňovat - prostě dá to čím dál tím větší práci...
A totéž ale vidím snad na všech vrstevnících kolem, je to podle mě obecný trend, nikoli jen můj.
Snad proto mi vyhovuje volnější vztah, kdy bydlíme každý ve svém (jen by to ale sakra nebuselo být tak daleko sad wink  ). Někdy přemýšlím, zda bych byla schopna ještě každodenního klasického soužití, a trochu se obávám, že ne, a nebo bych musela potkat někoho, kdo by mi "sedl" skoro absolutně, což ale pokládám za nepravděpodobné...

Jinak musím říct, že se cítím hlavně na vrcholu tvůrčím a v oblasti seberealizace - je to teď super, a jelikož jsou děti skoro samostatné, mám na to i dostatek času a prostoru.

Jak to všechno máte vy?? Jsem zvědavá na vaše postřehy... smile

 

#2 18. 2. 2010 9:24

amely
♥♥♥♥♥--
Registrovaný: 11. 1. 2009
Příspěvky: 907

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Ještě bych to téma rozšířila na - jak se na tom vrcholu sil udržet co nejdéle a jak to stárnutí zpomalit.

Není tady

 

#3 18. 2. 2010 9:28

Blossom
Host

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

...jo, a právě jsem si vzpomněla na třetí věc, kdy jsem u sebe zaznamenala určité stárnutí":
Do čtařicítky jsem měla tu výhodu, že jsem měla pěknou štíhlou postavu jaksi zadarmo, od přírody (= bez extra cvičení, diet, omezování).
A přesně po 40. narozeninách jsem s údivem zaznamenala pojednou sklon k přibírání na váze. Tak jsem to zarazila hned v počátku, úpravou jídelníčku, přestala jsem se v 11 večer přežírat wink (což jsem dřív klidně mohla) a při téhle lehhce změněné životasprávě jsem už zase spokojená i s váhou. (mám o 2 kila víc, než když jsem maturovala, což myslím jde..smile )

....tak nad tím vším přemýšlím, a jsem zvědavá, na které další "stárnoucí projevy" u sebe ještě narazím...vissla

 

#4 18. 2. 2010 9:31

Blossom
Host

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

amely napsal(a):

Ještě bych to téma rozšířila na - jak se na tom vrcholu sil udržet co nejdéle a jak to stárnutí zpomalit.

Proč ne? Pište tedy i své recepty na zpomalení stárnutí, můžem to tu všichni pak využít jako jakýsi manuál smile

K tomu dodávám, že nejdůležitější věc pro zpomalení stárnutí je podle mě udržet si pevné zdraví (což do určité míry ovlivnit jde, do určité ale bohužel ne sad )  asi taky i tu váhu.
Vlastně si uvědomuju jako obrovský dar, že mě to zdraví slouží... (ťukám to o dřevo ...)

 

#5 18. 2. 2010 9:39

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 40313

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Ja to má mzložitejšie, ja som s aokolo 20tky (ale aj na strednej) cítila horšie ako teraz, bola som furt nakapatá, nič som nestíhala a síl mám teraz rozhodne viac ako vtedy... Takže v tomto vidím starnutie ako poitívum. wink Skôr ako "naberanie roumu" než ako "pomalé scházení". tongue Nejako sa učím vlepšie narábať s energiou, so silami a s psychikou. A okrem iného som vzdala diéty, takže aj vďaka tomu sa cítim podstatne lepšie.
Negatíva vidím povedzme v tom, že nevydržím toľko "kalit" - ale to ma už ani nebaví - a ráno mi trvá dlhšie, kým sa zohrejem na "prevádzkovú tpelotu". Aj keď - v prípade núdze som aj to vedela skrátiť na potrebné minimum... a spím menej kao v tých 20tich a som čulejšia. tongue Fakt to celkom nechápem, ale je to tka. Učím sa zrhuba rovnako (možno si starostlivjeiše vyberám, ČO sa bduem učiť, to jedine) a prispôsobivosť vo vzťahoch ťažko porovnávať... ale asi nezmenená.

Upravil(a) Selima (18. 2. 2010 9:42)


Vesmír vám nie je nič dlžný, ak nie ste spokojný so svojím životom, zmeňte ho. Arpád Soltész, slovenský novinár, čo práve odchádza natrvalo z vlasti, o svojom rozhodnutí.
Brita

Není tady

 

#6 18. 2. 2010 9:53

Kukačka
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 30. 1. 2006
Příspěvky: 4246
Web

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

jéé, to je hezké téma!
mě je 43 a mám pocit, že sil je dost. Ťuk ťuk, ťuk, zdraví slouží, dokonce se některé věci v průběhu let i zlepšily, snažím se udržovat v kondici duševní a tělesné. To učení jazyků už mi, pravda, nejde. Už jsem líná věnovat tomu času tolik, co dřív.
Souhlasím se Selimou, že jsem se naučila se spoustou věcí zacházet a v tom vidím přínos "stárnutí". Ovšem nepochybuji, že za dva tři roky to začne mít sestupnou tendenci. Zatím se cítím na vrcholu - děti vyrostly, manžel odešel za hlasem svého srdce, ale mě to paradoxně nějak posunulo vpřed. Místo, abych zakysla na pozici stárnoucí mamky v teplákách na zahrádce, objevuji svět.
A souhlasím i s Blossom, že v oblasti vztahů je to poněkud problematičtější a do něčeho už nejsem ochotná investovat tak bezhlavě.

Není tady

 

#7 18. 2. 2010 10:04

REŇAS
Host

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Blossom napsal(a):

amely napsal(a):

Ještě bych to téma rozšířila na - jak se na tom vrcholu sil udržet co nejdéle a jak to stárnutí zpomalit.

Proč ne? Pište tedy i své recepty na zpomalení stárnutí, můžem to tu všichni pak využít jako jakýsi manuál smile

K tomu dodávám, že nejdůležitější věc pro zpomalení stárnutí je podle mě udržet si pevné zdraví (což do určité míry ovlivnit jde, do určité ale bohužel ne sad )  asi taky i tu váhu.
Vlastně si uvědomuju jako obrovský dar, že mě to zdraví slouží... (ťukám to o dřevo ...)

No a já bych to viděla,že je důležité zachovat si určitý nadhled a být psychicky v pohodě. Mít své zájmy.
Víte co já bytostně nesnáším,když slyším okolo sebe ženské v mém věku,tudiž ty co to mají za pár do čtyřiceti vypouštět z pusy,většinou na mladé,ale pozor i na ty ve "středním věku a výš" ,tohle bych si já,už neoblékla,šoupané rifle to já,už nemusím... Na tohle jsem,už stará... A naty mladé zas vypouští kritiku a slyším ta má špeky..nebo ta je anorektička.. Ta má krátkou tu sukni.. Nebo se podivují nad takovými vlasy a makovými vlasy,jestli je někdo takhle oblečen a patří k takové skupině,např styl emo apod. Řekněte mi kdo jiný by si to měl a může dovolit než mládí???? A nezáleží natom,zda je někdo tenčí,silnější,větší,menší..pořád je to mládí!! Trošku se odlišovat,být svůj,prožít,užít si to mládí? A na druhou stranu,doba se změnila,proč si přiměřeně trošku extravagance nedopřát i když nám,už není dvacet,pokud se mi něco líbí. A pokud usoudím,že při svých 50 kilech a necelých 40 letech do toho ještě můžu jít a pokud se v tom budu cítit dobře a svá,tak si myslím,že není co řešit. Názor okolí neřeším vůbec. Já zrovna teď na jaře se budu pídit po riflích s dírami(teda né zas moc.. tongue) Tak v tomhle mi pak připadají ty ženské  pak daleko starší než je jejich věk.. Jasně dvacet mi není a nemíním si ani nato hrát,ale strašně fandím mládí a tomu,aby si to užili,ale kvůli tomu,že mi zanějaký rok,už bude čtyřicet si neobleču zástěru a šátek na hlavu a nebudu stát a kritizovat všechny okolo,kdo si užívají mládí nebo dnešní svobody v oblékání,poslouchání hudby atd. Já například dodneška poslouchám to,co jsem poslouchala někdy okolo ani né 18 let. A jen proto,že mi za pár bude čtyřicet nezměním styl a nepustím si dechovku. Je fakt,že číny,elasťáky s řetězy a vestu si,už také neobleču,jako v těch 18,ale užší šoupané rifle nebo,kde bude pár dír nebo,že si objednám triko,kde sice ,už nebudou lebky a hřbitov,ale triko,kde bude nápis a nějaký umírněný znak té kapely ještě klidně. A´t si o tom myslí cokoliv kdokoliv. No a také je fakt,že přece jen někdy se člověk musí přizpůsobit pracovnímu prostředí,například při práci v bance by to asi nebylo ono..big_smile

Upravil(a) REŇAS (18. 2. 2010 10:10)

 

#8 18. 2. 2010 10:07

helena
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 12. 1. 2006
Příspěvky: 31213

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

No - líp už bylo http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png
Mám blíž k 60 než k 50 a přece jen občas zjišťuju, že hlava by chtěla a tělíčko se vzpírá, tak ho buď laskavě přemlouvám nebo surově donutím http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png. Fyzicky to jde dolů spíš skokově - najednou zjistím, že to, co jsem ještě loni zvládla levou zadní, chce nějak víc energie (a podobně to mají i holky věkově blízké), ale snažím se hejbat jak (_._), tak mozkem, protože obojí je potřeba, aby se ze mně ještě dlouho nestala zakyslá bába, znepříjemňující život svému okolí.


http://img1.wapster.pl/logosrv.aspx?id=2134840
Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo.
chtěl bych jak ponorka lehnout až na dno a přestat vysílat volací znak...

Není tady

 

#9 18. 2. 2010 10:26

REŇAS
Host

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

No a jinak v čem to pociťuji,že mi táhne na čtyřicet?? vabig_smile No spíš jen v těch číslech,které se rok co rok mění. Ale zas je fakt,že se vůbec nehýbu,pokud nepočítám,že nemáme auto,tudiž pěšky chodím denně,pak prostojím,prošlapu v práci někdy směnu..a jsme u toho ty křečáky sem tam,už no..  Také to břicho není,tak ploché a boky se mi trošku roztáhly,ale zatím dobrý,váha je +- 50kg,takže zatím to neřeším.Moc nepiju(vodu..big_smile),takže možná trochu i díky tomu celulitida(trošku),ledviny a pleť mi to zatím trpí,soudím podle toho,že mi většinou hádají míň(ale zkusím to napravit). No vlasy není,už ta kvalita co v mládí,ale zas nic moc s něma nedělám,spíš je týrám. Fénuji atd. Stejně si rostou a kroutí se,jak chtějí. V zrcadle se ještě občas poznávám i když se občas divím..sem tam vráska,ale,když na světě je taková sranda a když je to od smíchu je to fajn. No a šedivý vlásek,jeden dva,ještě,že existují barevné šampony.. big_smile Paměť,no zatím dobré,ale občas semnou zalaškuje a učení..no zatím jsem nezkoušela,ale,když jsem chodila do kurzu AJ+ učila jsem se sama řecky docela to šlo. Problémy s očima mám velké,ale zatím knihu přečtu,tak co víc si přát. Ale co pociťuji,tak po práci bývám asi více unavená než to bylo kdysi,energie mi někdy chybí to je fakt. A jít po pařbě do práce,jako kdysi,tak to bych,už dneska fakt asi nedala,kruhy pod mýma očima by mohly způsobit,že by si mě někdo spletl s koalou. No jak říkám,hlavně být psychicky v pohodě+zdraví k tomu=výhra,ať mi je kolik je. To je prostě život. Jen někdy si s mou dlouholetou kamarádkou posteskneme,jak ten čas letí a zavzpomínáme na naše staré časy mládí..a divíme se tomu číslu,nám to tak někdy ani nepřipadne.. big_smile

 

#10 18. 2. 2010 11:36

Blossom
Host

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Dík všem za krásné a podnětné příspěvky, moc mě těší, že jsou zatím veskrze optimistické. smile

Zajímavá věc - Reňas tu nakousla ty oči: Já mám dosud oči jak rys, ale např, má o něco starší ségra už malá písmenka nepřečte-jen s brýlemi. Přišlo to prý skoro ze dne na den, někde po té pětačtyčicítce.
A vím, že mnozí známí to taky měli nějak takhle - pořád dobrý a najednou jim ruce nestačí (když chtějí přečíst drobnější písmenka, musí noviny držet nataženýma rukama daleko od sebe).
Tak si říkám - kdy to přijde, kdy se ty oči asi zkazí mě...

K tomu ještě jednu historku: Mému známému poté, co zjistil, že blbě vidí, se zdál sen: Byl na běžkách na Aljašce, sám, mimo civilizaci, a pak dojel na autobusovou zastávku uprostřed divočiny. Věděl, že odsud jezdí autobus jen jednou za tři dny. Stál pod tím vylepeným jízdním řádem, úplně bezmocný, protože ani zaboha nebyl schopen ta drobná čísla přečíst a zjistit, zda pojede dnes, a nebo až za ty 3 dny.... naštěstí to byl jen sen, ale taková může být někdy i realita...sad

 

#11 18. 2. 2010 11:40

Blossom
Host

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Když jsem slavila 40,narozeniny, říkala jsem známým, že se cítím skvěle, jen mě mrzí, že už nemůžu ode dneška hrát na schovávanou... grater  Ptali se mě udiveně proč jako?? va
Tak jsem jim zopakovala známý vtip: Víte, proč nemůže ženská po čtyřicítce hrát na schovávanou?? No - protože by ji nikdo nehledal!!!
wink dumbom

(PS: ale nebojte, vlastní praxí mám ověřené, že se hledači stále ještě najdou wink vissla )

 

#12 18. 2. 2010 11:46

helena
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 12. 1. 2006
Příspěvky: 31213

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Já jsem slepá jako krtek od dětství, tak mi to ani nepřijde - spíš se mi to zhoršovalo tak kolem třicítky (prý v souvislosti s těhotenstvími a porody). Ale čtu malý písmenka s brejlema na dálku, drze vyšívám a tak - mě nedostanou http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png
Taky se vyblbnu s vnoučatama - nedávno jsem byla s tím nejmenším bobovat za barákem, byť sledována podezíravými pohledy sousedek, jestli už jsem se zbláznila úplně... http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png
Ovšem sebekriticky přiznávám, že když se přihrnou všichni, mám radost 2x - při příchodu i při odchodu http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png. Jó, kde jsou ty časy, kdy jsem zvládla tři haranty vlastní, smečku jejich přátel a nezanechalo to újmy na mém těle ani duši...


http://img1.wapster.pl/logosrv.aspx?id=2134840
Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo.
chtěl bych jak ponorka lehnout až na dno a přestat vysílat volací znak...

Není tady

 

#13 18. 2. 2010 11:47

Kukačka
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 30. 1. 2006
Příspěvky: 4246
Web

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

heleno, to byla pěkná úvaha!

Není tady

 

#14 18. 2. 2010 11:52

helena
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 12. 1. 2006
Příspěvky: 31213

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Kukačko, myslíš tu od sousedek? http://fora.babinet.cz/img/smilies/smile.png


http://img1.wapster.pl/logosrv.aspx?id=2134840
Láska je to, čemu dovolujeme, aby nám ubližovalo.
chtěl bych jak ponorka lehnout až na dno a přestat vysílat volací znak...

Není tady

 

#15 18. 2. 2010 12:21

REŇAS
Host

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Blossom napsal(a):

Dík všem za krásné a podnětné příspěvky, moc mě těší, že jsou zatím veskrze optimistické. smile

Zajímavá věc - Reňas tu nakousla ty oči: Já mám dosud oči jak rys, ale např, má o něco starší ségra už malá písmenka nepřečte-jen s brýlemi. Přišlo to prý skoro ze dne na den, někde po té pětačtyčicítce.
A vím, že mnozí známí to taky měli nějak takhle - pořád dobrý a najednou jim ruce nestačí (když chtějí přečíst drobnější písmenka, musí noviny držet nataženýma rukama daleko od sebe).
Tak si říkám - kdy to přijde, kdy se ty oči asi zkazí mě...

K tomu ještě jednu historku: Mému známému poté, co zjistil, že blbě vidí, se zdál sen: Byl na běžkách na Aljašce, sám, mimo civilizaci, a pak dojel na autobusovou zastávku uprostřed divočiny. Věděl, že odsud jezdí autobus jen jednou za tři dny. Stál pod tím vylepeným jízdním řádem, úplně bezmocný, protože ani zaboha nebyl schopen ta drobná čísla přečíst a zjistit, zda pojede dnes, a nebo až za ty 3 dny.... naštěstí to byl jen sen, ale taková může být někdy i realita...sad

No,protože jsme včera řešili mou mámu,tak jsem se na téma stárnutí bavila s manžou. Říkám mu,co já bych v jejím věku dala zato,kdybych byla takhle vitální. U mně není jisté,že budu vidět ani ve čtyřiceti,takže mu říkám,pokud se dožiju a budu chodit a hýbat se a budu aspoň jakž tak vidět,že nebudu úplně odkázaná na druhé,tak já budu hrozná babka skoro něco jako Kelišová ve Slunce,seno... albert big_smile Takže se těšte.. lol

 

#16 18. 2. 2010 12:35

Wiki
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 19. 5. 2006
Příspěvky: 3988

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Nedokážu posoudit jsem li na vrcholu sil, (možná bude ještě lépe smile ) ,  ale jsem teď v nejlepší kondici po všech stránkách, za celý svůj život.

Coby dorost a mládě (do dvacítky) jsem na tom byla lépe určitě fyzicky, dělala jsem všechny možné sporty,  i závodně, takže uběhnout 3km v nejlepším čase z vrstevníků- nebyl problém. Ale po jiných stránkách to zase nebylo tak , jak dnes (sebevědomí, seberealizace,..atd)

Fyzickou aktivitu jsem vzdala cca od 20, pak dlouho nic a nyní jsem začla před pár lety zase cvičit atd. Věnujeme se navíc rekreačně  sportům - tenis, lyže,  takže fyzičku mám uspokojivou . Mám 40let a tím pádem (děti velké) už mám víc času na sebe, můžu si kam chci, kdy chci, zajet a v podstatě koupit, zařídit, co chci. To mě baví ze všeho nejvíc - ta úplná svoboda a nezávislost, to, že si můžu tahat za všechny své drátky sama. To jsem nikdy nezažila.

A stáří - změny pozoruju v tom, že vynechávám společenské události, nechci nikam moc chodit (silvestry, hospody, plesy..) a více se zašívám doma, nebaví mě už město, jsem raději v domečku a na zahrádce a zalezlá s knížkou nebo se psy... Zdraví zatím  slouží, takže si moc na stáří stěžovat nemůžu..smile - o to jsem se dříve také nijak moc nestarala - zase až poslední léta. Po všech stránkách o sebe více pečuju - a vůbec to není špatné..big_smile

Upravil(a) Wiki (18. 2. 2010 12:39)

Není tady

 

#17 18. 2. 2010 13:55

rejka
♥♥♥♥♥♥-
Místo: kousek od matičky stověžaté
Registrovaný: 1. 12. 2009
Příspěvky: 1888

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Blossom napsal(a):

Když jsem slavila 40,narozeniny, říkala jsem známým, že se cítím skvěle, jen mě mrzí, že už nemůžu ode dneška hrát na schovávanou... grater  Ptali se mě udiveně proč jako?? va
Tak jsem jim zopakovala známý vtip: Víte, proč nemůže ženská po čtyřicítce hrát na schovávanou?? No - protože by ji nikdo nehledal!!!
wink dumbom

(PS: ale nebojte, vlastní praxí mám ověřené, že se hledači stále ještě najdou wink vissla )

Bloss, a taky bacha na to,když někdo zazvoní u dveří......aby to nebylo stáří......
pomalu ( ale jistě ) mi táhne taky na tu 40- jak se smíchem říkávám,že o ní škrtám špičkama svých bot ,ale mám pocit,že každý stárne jinak rychle. Znám mladé dívky, ještě jim není 20, ale už jsou unavené,bolí je záda,klouby.....jsou jako bez života. A na druhé straně,když vidím svojí mamku,které je 63 jak je čiperná a k neutahání......a jak říká, cítí se skvěle ( a vypadá tak godlike ). Já za sebe říkám,že se cítím tak nějak stejně jako před deseti lety, někdy jsem utahaná jak kotě, jindy jsem jak po dopingu. Ani po fyzické stránce zatím nezaznamenávám známky stárnutí- nešediví mi vlasy a díky genetice nemám ani vrásky. Jo,ale občas mi vržou kolena:Dbig_smilebig_smilebig_smile,takže........dumbomdumbomdumbom......no,jo,no asi stárnu..big_smile


„Nevyčítej životu, co ti nedal, uč se oceňovat to, co ti dal.“
Seneca
http://pdgf.pitapata.com/C9u1p2.png

Není tady

 

#18 18. 2. 2010 14:35

Suzie
♥♥♥♥---
Registrovaný: 14. 8. 2006
Příspěvky: 410

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Tak mně je 48 a můj největší problém se stárnutím je, že rozum a srdce zůstaly na osmnácti letech a jen to tělo chátrá. Mně tedy nevadí ty projevy stárnutí jako slábnoucí zrak /při pohledu do zrcadla je to naopak někdy výhoda/, to že abych si udržela váhu se musím čím dál víc ovládat v jídle nebo že se mi dělají vrásky. Co mi vadí víc je, že  poslední dobou si hůř pamatuju, co jsem četla nebo se učila. Ale řekla bych, že je to spíš horší schopnost koncentrace, když se mi povede maximálně soustředit jako kdysi, tak to v hlavě zůstane.
Jak tu někdo psal, tak u mě se stárnutí taky projevuje ve skocích - pořád dobrý a najednou se objeví další příznak.
Myslím ale, že hodně záleží na vnitřním pocitu, jak se kdo cítí starý. A to z něj potom taky vyzařuje. Jsou ženy s vráskami a ne úplně ideální postavou, ale je z nich cítit ta energie a duševní mládí a tak taky na ostatní působí.

Není tady

 

#19 18. 2. 2010 14:51

Nela
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 10. 1. 2006
Příspěvky: 1891

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Tak mi je 41 a  cítím se docela dobře. smile   Snažím se o sebe pečovat, takže snad ještě pohled na mě docela ujde, i když by bylo stále co zlepšovat. lol       Mám to v hlavě srovnanější teď, než ve dvaceti.
Kolem třicítky  jsem  si  prožila docela krušné chvíle, tak teď je to určitě  klidnější a doufám, že navždy bude.

Určitě  sleduji změny - např. musím nosit brýle na dálku a dříve jsem viděla výborně.   Paměť mám stále výbornou smile, mohu to posoudit, protože jsem se dala  "na stará kolena" na studium  VŠ.
S manželem oba teď spíše vyhledáváme klid a volné chvíle trávíme společně a myslím, pokud mohu mluvit i za něj, že  nás to baví. smile
Moc si přeji, ať nám to vydrží, zdraví slouží a ostatní přijde samo.

Ale přiznávám, když se někdy vidím  v zrcadle, tak se leknu, co je to za " stárnoucí ženu". lol


"Člověk si uvědomí, že byl šťastný, až už je to pryč."

Není tady

 

#20 18. 2. 2010 16:08

Selima
♥♥♥♥♥♥♥
Místo: už Bratislava
Registrovaný: 27. 4. 2006
Příspěvky: 40313

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Suzie napsal(a):

Tak mně je 48 a můj největší problém se stárnutím je, že rozum a srdce zůstaly na osmnácti letech a jen to tělo chátrá. Mně tedy nevadí ty projevy stárnutí jako slábnoucí zrak /při pohledu do zrcadla je to naopak někdy výhoda/, to že abych si udržela váhu se musím čím dál víc ovládat v jídle nebo že se mi dělají vrásky. Co mi vadí víc je, že  poslední dobou si hůř pamatuju, co jsem četla nebo se učila. Ale řekla bych, že je to spíš horší schopnost koncentrace, když se mi povede maximálně soustředit jako kdysi, tak to v hlavě zůstane.
Jak tu někdo psal, tak u mě se stárnutí taky projevuje ve skocích - pořád dobrý a najednou se objeví další příznak.
Myslím ale, že hodně záleží na vnitřním pocitu, jak se kdo cítí starý. A to z něj potom taky vyzařuje. Jsou ženy s vráskami a ne úplně ideální postavou, ale je z nich cítit ta energie a duševní mládí a tak taky na ostatní působí.

stolt ja stále hovorím, že nechápem, prečo dali takej mladej duši starnúce telo... big_smile - aj keď, ani tam to ešte nie je zlé... vissla


Vesmír vám nie je nič dlžný, ak nie ste spokojný so svojím životom, zmeňte ho. Arpád Soltész, slovenský novinár, čo práve odchádza natrvalo z vlasti, o svojom rozhodnutí.
Brita

Není tady

 

#21 18. 2. 2010 18:22

Ivana
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 19. 1. 2006
Příspěvky: 3806

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Mně je 50. Fyzicky se zatím cítím dobře, stejně jako ve dvaceti. Duševně je to zatím taky dobrý, i když pozoruju, že se už špatně učím nové věci a v podstatě mě už nové věci nezajímají tolik, jako zamlada. Ale to může být i povahou - jsem hodně konzervativní. Co mě tedy nejvíc štve je můj vzhled - po čtyřicítce jsem přibrala 20 kg a i když se snažím jíst málo, kvalitně, hýbat se - neleze a neleze to dolů. A potom mi hrozně vadí to, že mám strašně povolený ksicht, všechno klesá k zemi - koutky úst, oční víčka, vypadám strašně unaveně a naštvaně.
A pak má Blossom pravdu s tím přizpůsobováním se ve vztazích. Už to neumím, hrozně mi to vadí. Neumím si představit, že bych měla žít s nějakým mužem v jednom bytě. Ale sleduju to i při hledání kamarádek. Nejdřív jsem si myslela, že nebude problém najít nějakou na netu, ale časem jsem zjistila, že mi ty nové známé jdou strašně na nervy a nemám vůli začít si s nimi budovat nějaký vztah. Prostě jsem to vzdala a mám zas jen ty svoje "staré" kámošky (s jednou výjimkou).
Moje maminka, která loni ve svých 86 letech umřela, měla to štěstí, že fyzicky i duševně na tom byla velice dobře až do posledních okamžiků. Dokázala se o sebe kompletně postarat včetně mytí oken, chodila na procházky, cvičila, hodně četla. Jen bohužel špatně slyšela a pozorovala jsem, že jí dělalo někdy problém se vyjádřit. Ale to mohlo být i tím, že byla hodně sama a odvykla si komunikovat s lidmi. Říkám si, že pokud bych měla to štěstí a zůstala na světě taky tak dlouho jako ona, že bych byla šťastná, kdybych na tom byla takhle.

Není tady

 

#22 18. 2. 2010 19:06

vera
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 22. 5. 2007
Příspěvky: 3026

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

Já to dnes četla taky....je mi letos 58...a užívám si toho moc
loni jsem se rozvedla...po 34 letech...
potřebovala jsem berličku....načechrat si peří...a našla si přes inzerát A-anděla.......a žiju andělský život....každý týden výlet do přírody...teď pěšky...ale loni od března do prosince na kole, ujedu i 70 km....cvičím...držím dietu...kadeřník, kosmetička, hadříky, mini..
máme stejné zájmy....umění, historii, knížky....vykládáme si třeba 5 hodin....jsme si vzácní....máme každý týden super sex...neřeším budoucnost, neplánuju...žiju a počítám s tím, že andělé odlétají a přilétají....umím být spokojena sama se sebou....

učím na gymplu cizí jazyky...každý den si napíšu pár slovíček, frází, někde přilípnu třeba v kuchyni a cíleně se je učím, na internetu dělám každý den sudoku...vidím, že už to není ono...tak bojuju proti stáří

za 15 měsíců jdu do důchodu, stříhám metr....mám plánů
a co považují za nejdůležitější....pozitivní myšlení..jít dopředu..

Není tady

 

#23 18. 2. 2010 19:09

vera
♥♥♥♥♥♥-
Registrovaný: 22. 5. 2007
Příspěvky: 3026

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

hm......ale nepřišlo to tak samo

jinak super vlákno.....tady se můžu toho ještě přiučit

Není tady

 

#24 18. 2. 2010 19:50

ajka50
♥♥♥----
Registrovaný: 28. 3. 2007
Příspěvky: 228

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

V dubnu mi bude 55,dřív chodily ženy se dvěma dětmi v tomto věku do důchodu.Co se týká učení nových věcí,ve mzdové oblasti,kde pracuju se pořád něco mění,tak se prostě učit musím.Nezdá se mi,že bych na tom byla hůř,než můj o 14 let mladší kolega.Nevím,jestli by mi do hlavy lezl nějaký cizí jazyk,občas uvažuji o angličtině.Asi to chce zkusit.K padesátinám jsem dostala od dětí tandemový seskok a užila jsem si to parádně,loni zase zorbing,což bylo trochu horší,ale zkusila jsem to.Jezdím na kole,na jaře si chci koupit kolečkové brusle,láká mě to už dlouho.Něco jsem přibrala,pravda,ale nedávno mi bývalá kolegyně  řekla,že od nějakých 42 vypadám pořád stejně,vrásky moc nemám,to je ale spíš geneticky dané,ani nešedivím,milování se mi líbí pořád stejně.
Je ale pravda,že jsem pohodlnější a třeba práce kolem domácnosti.nebo chaty už mi jde trochu pomaleji,ale to není přece žádná soutěž,ani závod....
Baví mě cestování,moje dvě vnučky,v létě mi přibude další vnouče.Stará se necítím,jsem v podstatě zdravá,starám se o sebe,život se snažím užívat jak to jde...

Není tady

 

#25 18. 2. 2010 20:01

Mikeš
♥♥♥♥♥♥♥
Registrovaný: 23. 10. 2007
Příspěvky: 8369

Re: Kdy jsme na vrcholu sil - aneb vaše zkušenosti se stárnutím...

vera napsal(a):

za 15 měsíců jdu do důchodu, stříhám metr....mám plánů...

Závidím, plánů bych měl taky plno, ale do důchodu nemám bohužel 15 měsíců, ale asi 15 let, a kdo ví, co si ti naši politici ještě do tý doby vymyslej... sad

Jinak.. ačkoliv toto vlákno je vyloženě pro ženy, tak já po čtyřicítce nemůžu pořádně spát až do rána, a i když je víkend a mohl bych chrnět až do aleluja, probudím se stejně v šest, a čumím do stropu... sad


Too old to Rock'n'roll, too young to die (Ian Anderson)

Není tady

 
NÁŠ TIP:
  • Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem na webu pravopisne.cz

  • Turistické, populárně – naučné, dětské a zábavné e-knihy. Stáhněte si zdarma e-knihy Jiřího Gleta. Můžete si vytvořit vlastní knihovničku e-knih na svých mobilech a tabletech.

Zápatí

Powered by PunBB 1.2.24c
© Copyright 2002–2008 Rickard Andersson
Content © Copyright 2000–2016 SAMI spol. s r.o.
Ochrana osobních údajů