Rict "miluju te" muzi, na kterem mi zalezi, znamena vyjadrit moji naprostou oddanost a duveru v nej...
Rict "miluju te" cloveku, na kterem mi zalezi, znamena vyjadrit obrovsky obdiv k nemu a touhu, aby zustal v mem zivote a ja mu to mohla rikat porad...

Zrovna nedávno mi kamarád řekl, že to pro něj znamená závazek.
(Proto to od svých momentálních "kamarádek" neslyší rád). .

Já osobně jsem touto oznamovací větou nikdy neplýtvala .

Pro někoho je to nejhlubší vyznání pro někoho jen věta kterou říká  na počkání....to je asi individuální :-)
Já jsme  nikdy tuhle větu nepoužívala, přišlo mi to povrchní, jako z pitomýho americkýho filmu....ale když jsem poznala svého současného manžela  tak se to změnilo, najednou je to prostě přirozené a jde to z pusy úplně samo.
Nepitvám  se v tom, prostě jsou někdy chvíle kdy to řeknu a manžel zase mě....

můj BM mi to říkal často......rozvedli jsme se
můj přítel mi to neřekl ani jednou..........a cítím to

Z mých úst vyřčeno.... Vzpomínám, jestli jsem to vůbec  použila  v posledních letech... Spíš použiji: Mám  tě ráda- ohodnocení, obdiv, úcta,pochvala...
Od partnera : Miluji tě!  Mě okamžitě splývá se slovy mé milované bábinky: Kdo slovy miluje, málo miluje.
Můj muž to ví. Jeho obdivné vzdychnutí : Já tě miluju! Přichází třeba když se něco povede( pro nás- třeba i oběd, nebo vypakování nezvané návštěvy za dveře.. )
Vím, že v jeho podání je synonymem pro skutečné  :Miluji tě- Chyběla jsi mi.
Já vím , kdy miluji. Od druhých nechci ta slova. Toužím po skutcích. Myslím, že můj  současný partner je  milující. doufám v to. Tisíci maličkostí mi to denně dokazuje. 
Mám za to, že Miluji se používá moc často na to aby to vystihlo skutečné rozpoložení duše.

Ja ty slova potrebuju! I kdyz by pro me udelal vsechno, tak porad nebudu vedet, jestli me miluje....
Kdyz to nerekne, tak je srab.
Ale no tak... nač ty silné výrazy? Byla bys radši, kdyby pro tebe nehnul prstem a měl plnou pusu sladkých řečí?

Co je na tom tak tezkyho to rict?
Vzdyt to neni zadny zavazek?

vera napsal(a):

můj BM mi to říkal často......rozvedli jsme se
můj přítel mi to neřekl ani jednou..........a cítím to

Muj byvaly pritel me to rikal kazdou moznou chvilku,ale rozhodl se zit dal se svou manzelkou.
Muj pritel me to myslim rekl za 14 mesicu 2x a vim,ze me opravdu  miluje.

Upravil(a) eremuruss (17. 2. 2010 13:36)

venuše napsal(a):

zuzi777a napsal(a):

Venuše - A když ti to řekne , tak to víš?
To je právě takové ošidné- pro mě. Někdo to tu už psal -ani vyřčené není  jistota.
Ode mě to je možná obrana.  Nechci to slyšet abych nebyla zklamaná neexistencí tak hlubokého citu.....

Ale hezky se to posloucha a ocenim, kdyz to nekdo dokaze rict i presto, ze mu to nejde tak snadno....
Jinak to samozrejme nestaci a jsou treba i ciny.

No a jsme u toho - pokud to cítíš, tak proč by to měl říkat. Pokud to necítiš, tak zase...proč by to měl říkat? K čemu?

Někde jinde se píše o manželském štěstí.
Sami jsme mírou a měřítkem významu, jaký přisuzujeme slovům, činům a myšlenkám. Pro každého z nás znamená něco jiného slovo láska, štěstí nebo věta "miluji tě" nebo věta "vezmu si zbylých 500 tis. korun a půjdu si koupit něco na sebe".

Před časem jsem si poznamenal k "miluji tě" toto:
Strach říct otevřeně to, co cítíme a myslíme si
Vidím to po jedné zkušenosti trochu jinak. Po pár rozchodech si člověk uvědomí, že občas neměl šanci říct, to co by chtěl. Doopravdy chtěl. At mi nikdo neříká, že doopravdy chtít někomu něco říct a něco vyjádřit znamená nikdy mu to neříct a vymlouvat se na to, že to vyjádřím činy.
Ještě větší pecka je, když si uvědomíme vlastní smrtelnost a že se může stát, že zítra tu již nebudeme. Není nutné to brát do extrému a chovat se jak v poslední den svého života a například vzít všechny společné úspory, plus účet své ženy a rozbít prasátka svých dvou nezletilých dětí a rozfofrovat to v ruletě v Las Vegas, protože to byl můj sen.

Osobně si myslím, že za neschopností říct ta důležitá slova je především strach (samozřejmě v případě, kdy partnera milujeme a ne v případě, kdy ho nemilujeme a nechce se nám lhát).
Strach z otevření se. Strach ze závazku. A strach z toho, že tímto se stáváme zranitelnými. Pokud jde o činy, jsou vlastně bezpečné a přizdisráčské. Kdykoli totiž zhrzený partner může říct, stejně jsem to dělal jen tak a nemiloval tě. Ostatně tohle může říct i ten, kdo říkal miluji tě. Ale bavíme se o schopnosti vůbec vyslovit upřímně to, co cítíme.

Když jsem tedy po zkušenosti s tím, že smrt může být otázkou pár vteřin a člověk opravdu neví konce svých dní, tak mi vůbec, ale vůbec nebylo zatěžko říct ta předtím tak závažná slova: miluji tě. A je to velmi osvobozující. Když to člověk cítí a má svého partnera nablízku, slova mluví téměř sama od sebe. S lehkostí. Ale zároven i hloubkou. Nikoli devalvací. Samozřejmě by mohla být nějaká rovnováha mezi slovy a činy, žijeme kromě duchovního také ve fyzickém a materiálním světě, kde se odehrává velká část našeho života.

PS: a když je člověk v ráži a naučí se říkat miluji tě a nebát se, tak se lépe a přirozeněji říká i "moc ti to sluší", "jsi prostě nádherná", "jsi moc sexy, mám na tebe chuť", apod.

Celé zamyšlení mám na svém starém blogu:
http://nicolas007.blog.cz/0812/nikdy-mi … -miluji-te

Já si myslím, že pokud partnera miluju, tak je velmi důležité mu to sdělit. A to sdělit jakkoliv - viz pět jakzyků lásky.

Dát druhému najevo, že ho miluju, můžu slovy, skutky (udělám něco jen pro něj a kvůli němu), dárky, fyzickým kontaktem nebo svoji pozorností a sdílením.

Každý může upřednostňovat jiný jazyk lásky, v páru je dobré s tím počítat.

2 slova MILUJI TE slychávám občas od mého přítele a moc ráda, když vím, že to myslí vážně. Je to krásný pocit u srdce i na duši - spokojenost:) Pro mě dost tahle slova znamenají!!!